Neposkvrnění

Neposkvrnění (Unsullied) jsou legendární otročtí vojáci z Astaporu, jednoho z otrokářských měst v Zálivu otrokářů, keré je prodává do celého Essosu. V minulosti nejčastěji sloužili jako stráže, především poté, co se osvědčili při slavné bitvě o Qohor, kdy tři tisíce Neposkvrněných po brutálním boji přimělo dothracký khalasar kapitulovat. To pak zajistilo, že jako jediným pěšákům se jim Dothrakové neposmívají, ale pro jejich název si místo hanlivých slov vypůjčili valyrijský výraz Dovaogēdy přeměněný na Dovoeddi. Přesto jinde žádnou úctu nepožívají, a to zejména při děsivém výcviku.

zdroj

Už jako pětiletí jsou ti nejrychlejší a nejsilnější chlapci vybíráni mezi otroky pro krutý výcvik. Dřou od úsvitu do západu slunce při snaze osvojit si bojové umění a zároveň je dohlíženo na to, aby v nich nezůstala vůbec žádná osobnost nebo sebevědomí. K tomu například pomáhá každodenní změna jména – každý otrok si tahá destičku se jménem určeným pro daný den, přičemž i ta jsou nízká, hanlivá a znakem naprosté podřazenosti, jako třeba Šedý červ nebo Bílá krysa.

Dále je pro ně nutností absence emocí a svědomí, proto je každému z nich svěřeno štěně, jež jsou nuceni na konci prvního roku výcviku uškrtit. Ve stejný den, kdy získají štěně, pak přichází i další událost důležitá pro novou fázi a celý život – kastrace. V tento den jsou totiž každému odstraněna varlata i penis, což znamená, že už nebudou moci na rozdíl od ostatních armád podléhat žádným hormonálním a tělesným slabostem a spolu s pitím speciálního Vína odvahy je jim otupována i fyzická citlivost. Má to však své negativum – nikdy nemohou být stejně silní jako „kompletní“ muži, proto musí dodržovat absolutní poslušnost, hledat výhody jinde a cvičit a cvičit.

Závěr tohoto brutálního tréninku a získání helmy s 30 cm dlouhou špicí pak znamená cestu se stříbrnou mincí na trh s otroky, výběr nemluvněte a jeho vraždu před očima jeho matky, aby bylo jisté, že v nich nezůstal žádný soucit. Mincí následně zaplatí majiteli dítěte, nikdy ne matce. Kupodivu je to ale snazší, než vražda štěněte, neboť dítě neznají a už jsou natolik otupělí, že jim na něm nemá záležet.

Není proto divu, že kastraci, fyzickou námahu a strhávání identity přežije jeden chlapec ze čtyř, v knize jeden ze tří. Nejde navíc jen o případy, kdy padnou vyčerpáním, ale jakmile kdokoli z trénovaných nedokáže splnit některý z úkolů (a že jsou to úkoly samy o sobě vražedné – chození po žhavém uhlí, celé dny dlouhé nehybné stání na stráži atp.) či se ukáže jako slabý, je zabit. Na druhou stranu, jakmile chlapec toto zacházení přežije, stává se z něj neohrožený bojovník lehké pěchoty ovládající tři oštěpy, meč a štít. Nejúčinnější strategií Neposkvrněných ale je boj v uzavřených formacích po vzoru legií Starého Ghisu. Ostatně, v Astaporu tvrdí, že Neposkvrnění jsou znovuzrozené ghiskarské legie - s "drobným" rozdílem. Dávní legionáři v armádě sloužili dobrovolně.

zdroj

V minulosti se proto často ozývali zájemci o domácí stráž tvořenou desítkou Neposkvrněných. To ale pro otrokáře přinášelo neblahý důsledek – jejich nízký počet v takové službě a kontakt s ostatními sloužícími jim nabourával disciplínu, navíc se vzhledem k nemožnosti jiných neřestí a nedostatku akce i stávalo, že zpohodlněli a ztloustli užíváním si jídla, a nedokázali se pak předvést tak, jak jejich "cvičitelé" zamýšleli. Nyní je proto prodávají už pouze po stovkách nebo tisících jako soukromou armádu, aby své původní pány nezahanbovali. Respektive prodávali, protože poté, co Daenerys Targaryen vyplenila Astapor, převzala všechny Neposkvrněné, otroctví zakázala a do čela města dosadila radu svobodných občanů. Jenže jakmile město opustila, radu svrhli ti, kteří se obávali, že se vláda vrátí do rukou otrokářů, a nakonec ve městě zavládl úplný chaos, v němž se opět, mnohem méně zdařile, někteří pokouší cvičit nové Neposkvrněné.

Není totiž pochyb, že by o ně stále byl zájem. Tyto soukromé armády jsou pro mnohé praktické vzhledem k tomu, že pokud jim to nebude nařízeno, nedopustí se po vítězství rabování nebo jiných zločinů, nejsou fyzicky schopni znásilňování a nepokusí se svrhnout své velitele nebo utéct. A ani není možné je nalákat na stranu protivníka, když by neměli mít žádné vlastní zájmy ani touhy.

Přesto ale mají i své vlastní udržované zvyky – například uznávají bohyni, jejíž jméno mohou znát pouze ti, kdo obřadně spálili svá mužství na jejím oltáři, dodržují přísnou hygienu, často důsledněji, než svobodní lidé, a mají i vojenské velitele z vlastních řad. Proto a pro jejich oddanost jsou následně i po případném osvobození z otroctví daleko spolehlivější, než jakákoli jiná armáda. Především než žoldácká.