Astapor

Astapor, jinak známý jako Rudé město, protože je celý vystavěn z rudých cihel, je město, nebo spíš městský stát, na pobřeží Zálivu otrokářů v Essosu. Patří ke starým ghiskarským koloniím, které přežily zničení Impéria Ghisu Valyrijci. Proto se tam také nyní mluví valyrištinou smíšenou s ghiskarským přízvukem a některými ghiskarskými slovy, takže tvoří vlastní nářečí a k písmu používají glyphy. Ale na rozdíl od Starého Ghisu a velké části ghiskarštiny vůbec není zapomenuto a říká se, že stejně jako cihly a krev postavily Astapor, cihly a krev vystavěly jeho lid.

zdroj

Toho tam sice není tolik jako v jiných východních městech a i přes své stáří není zalidněné ani ze čtvrtiny jako Qarth, Pentos nebo Lys, například nemá ani dost lidí na obsazení strážních věží podél rozpadajících se hradeb, ale podobně jako města podél celého zálivu je striktně společensky rozdělený. Vládnou mu Dobří páni, ačkoli po vpádu Daenerys Targaryen se vláda změnila na chaos vládnoucí rady a později krále. Velkou úctu zde požívají Milosti, kněžky náboženství Starého Ghisu, které mezi jinými zastávají i úlohu léčitelů. A zbytek svobodných obyvatel tvoří běžní Astaporci zařazení do společenských vrstev podle svého bohatství. A ti všichni si značně potrpí na výstřednost.

Je to směska různého etnického původu, většina z nich má jantarovou kůži, široké nosy, tmavé oči a velmi tmavé vlasy, případně rudočerné po starých Ghisarcích. Muži si je často olejují a tvarují do různých podob, ženy v nich zase nosí ozdoby jako slonovinové hřebínky a všichni se polévají sladkými parfémy. K tomu si astaporské ženy zahalují své obličeje, aby je uchránily před prachem z cihel, který je všude, nemilosrdně se zvedá při každém poryvu větru a štípe víc, než písek, a nosí róby z jemných látek, často zdobené odštěpky lapisu lazuli. Svobodní obyvatelé nejvyššího statusu pak nosí tokary, pruhy látky složitě řasené kolem těla, zbarvené a zdobené podle postavení. Jsou velice nepraktické a neustále se musí přidržovat rukou na znamení, že oni nepotřebují ruce k práci. Ti, kteří jezdí na zvířatech, zase nosí tuniky z vyšívané látky, skládané sukně, sandály a žluté hedvábné pláště s přišitými měděnými destičkami. 

Bohatí mladíci ze starých a dobře zabezpečených rodů si také rádi hrají na války v bojových jamách. Předstírají, že stále existuje Staré impérium Ghisu, oblékají se podle jeho tradic a vedou souboje, co by však neměly končit skutečným zraněním. A právě tato skupina byla původními Syny harpyje, jak si sami vždy říkali.

Nejdůležitější pro město jsou ale otrokáři – Astapor jich má přes stovku a z jejich obchodů si bere deset procent zisku, protože jedině tak doopravdy prosperuje. Prodávají tam postelové otroky, písaře, řemeslníky, učitele, vojáky, dělníky a nejbohatší z nich prodávají Neposkvrněné, proslulé otrocké vojáky vyvážené do všech otrokářských částí světa. Ti také fungují jako poslední obrana Astaporu, jenž je jinak velmi slabě chráněn a dokonce i menší khalasar je schopný ho porazit. Nikdy to ale žádný nezkusil, právě proto, že Neposkvrnění jsou jediné pěší vojsko, které Dothrakové uznávají a díky legendární bitvě o město Qohor se ho možná i bojí. Navíc tam často přivádí vlastníky otroky, které vyměňují za jiné zboží.

Dál už se město nijak zvlášť neliší od svých dvou největších ghiskarských sester, Yunkai a Meereenu. Je z nich nejjižnější, takže funguje i jako častá zastávka námořníků mířících z Qarthu na západ, zásobuje ho Červí řeka, a protože má stejnou kulturu, lze v něm najít totéž, co v ostatních. Jeho znakem je opět harpyje – bytost s ženskou hlavou a tělem, křídly místo rukou, nohama orla a štířím ocasem. Původní ghiskarská harpyje vždy ve spárech držela blesk, ale každé město v současnosti užívá svou verzi, a tak ta astaporská svírá řetěz s otevřenými pouty na koncích. Jedna taková její stará a rozdrolená socha je umístěna například na přístavní bráně.

zdroj

Dominantní v něm jsou též stupňovité cihlové pyramidy, největší z nich měří až 120 metrů, a podle prince Quentyna Martella jsou větší než jakýkoli zámek, který kdy viděl (ač je dost pravděpodobné, že nikdy neviděl takový Harrenov). Na jejich terasách pak rostou stromy, vinice a květiny a při západu slunce na nich Dobří páni rozsvěcují hedvábné lucerny a pyramidy tak září mnoha barevnými světly. Po Červí řece také plují výletní bárky a bárky rozkoše kotvící na malých ostrůvcích určených neřestem, k navštívení slouží i místní vinné jeskyně a sírové fontány a především náměstí Hrdosti. To funguje jako otevřený trh, kam otrokáři vodí své zákazníky, aby si prohlédli nabídku, a kde stojí cihlová fontána s astaporskou bronzovou harpyjí.

A velmi důležitým společenským místem jsou bojové jámy. Ty jsou pojmenovány podle svých majitelů, v knihách byla například Douquorova jáma a Jothielova jáma, a jde o místo, kde mohou diváci nejen pozorovat boj otroků či jiných válečníků, ale brutální představení zahrnují i postavení děvčat proti býkům nebo malých chlapců obalených v medu a jiných pokrmech proti medvědům a diváci se mohou sázet, které dítě padne nebo bude sežráno dřív.

Avšak přes den je většina míst v Astaporu kvůli horku naprosto pustá a teprve večer se vyrojí obyvatelé a sloni s proutěnými nosítky na zádech. Snad jen s výjimkou náměstí Trestu umístěného u hlavní brány Astaporu, kudy noví otroci přichází do města. Každý, kdo se tam ocitne, si tak může zblízka prohlédnout, jaké tresty a popravy čekají neposlušné.

Takto otrokářsky založený byl Astapor zjevně už od začátku, když ho jako kolonii Starého impéria Ghisu postavili. Říká se totiž, že jeho cihly jsou rudé krví otroků, kteří je vyrobili. Poté Astapor přežil zničení Starého Ghisu Valyrií a dobytí Valyrijci, kteří rovněž přešli na otrokářství a pomocí něj značně rozšířili svou novou říši. Ve výsledku proto byly původní astaporské, potažmo ghiskarské zvyky většinou zapomenuty a na jejich místo se vecpala valyrijská kultura. Až po zkáze Valyrie se Zálivu otrokářů a tak i Astaporu znovu chopili Ghiskarci, snažili se obnovit svou starou zašlou slávu a ovládli opět i obchod s otroky. 

To změnila až Daenerys Targaryen, která dorazila do Astaporu, aby si koupila Neposkvrněné k dobytí Železného trůnu. Jenže byla naprosto zděšena otrokářstvím a zejména podmínkami otroků v zálivu a nakonec město vyplenila, svrhla původní otrokáře a všechny osvobodila. Vládu poté předala radě léčitele, učence a kněžího a vyrazila dál do města Yunkai, jenže brzy na to se ve městě ozvaly hlasy, že tito tři muži hodlají vrátit vládu Dobrým pánům, a tak se jich mnoho shromáždilo pod velením bývalého řezníka Cleona a nových vládců se zbavili. Cleon se pak jmenoval králem, zatkl všechny urozené chlapce a začal je cvičit jako nové Neposkvrněné. Od té doby se pak každá pyramida stala vlastní pevností snažící se přežít a v ulicích města zavládl v zatím posledních knihách brutální chaos. 

Později navíc město napadli Yunkaici a Astapor žádal Daenerys o pomoc, což zprvu odmítla s tvrzením, že jsou nyní svobodní a musí se ubránit sami. V důsledku toho se objevil Cleon Druhý, který zabil Cleona, byl zabit krátce na to sám a rozpoutala se občanská válka vedená na jedné straně králem Hrdlořezem, jenž Cleona zabil, a královnou Děvkou, která mu pomáhala. Sami v ní sice padli, ale boje neustaly. K tomu se město snaží vrátit do své původní otrokářské podoby a kvůli bojům a obléhání se tam rozšířil krvavý průjem, který uprchlíci, když někteří město nakonec opustili, táhnou dál po celém Zálivu otrokářů. Takže nyní tam přísloví o cihlách a krvi platí dvojnásob.