Královnina garda

Královnina garda (Queensguard) je v podstatě variace královské gardy, tedy královská ochranka pro vládnoucí královnu. Vychází tak právě z královské gardy, instituce založené za Aegona Dobyvatele, akorát vzhledem k tomu, že za existence Sedmi království nevládla svým jménem žádná královna z rodu Targaryenů, neexistovala ani žádná oficiální královnina garda. Což neznamená, že neexistovala fakticky.

Stejně jako u královské gardy by v ní měli sloužit nejlepší rytíři Sedmi království, kteří přísahají chránit svou královnu a případně královskou rodinu vlastními životy, poslouchat její příkazy a uchovávat její tajemství. Pokud se drží zavedených pravidel královské gardy, je to sedm rytířů v celoživotní službě bez ohledu na věk, přičemž povinnosti neschopných členů přebírají ostatní – jen faktická královnina garda působila pouze dvakrát, krátkou dobu, a tak se nedostala do situace, kdy byli její členové příliš nemohoucí a fungovali spíš kvůli tradici než faktické potřebě. Přísahají také nemít děti, neženit se, nebýt oddaní nikomu kromě jejich vládce. A nosí bílé brnění, štít, plášť. Opět, pokud korespondují se známou královskou gardou, nicméně ani žádná faktická nefungovala dostatečně dlouho, aby to mohla potvrdit. A minimálně doživotní služba v bílém existovala dokonce jen v jednom z těchto případů. 

Samozřejmě ale nejde o to, že by kromě těchto dvou naznačených případů zůstávaly západozemské královny bez ochrany. Běžně se na ně vztahuje povinnost královské gardy, mohou mít k ruce vlastní strážné ze svého či královského rodu a některé mají i vlastní přísežné štíty. Nejznáměji Alysanne Targaryen se svou Jonquil Darke. Ani jedno však nelze zvát královninou gardou.

Tu první fakticky působící založila Rhaenyra Targaryen, když byla po smrti svého otce Viseryse I. korunovaná v souladu s jeho přáním (zatímco rodina jeho druhé manželky Alicent Hightower korunovala jeho polovičního bratra jako Aegona II., z čehož se vyvinula válka tanec draků). 

Královnina garda Rhaenyry Targaryen navíc také nezačala úplně tradičně, respektive neměla hned od začátku sedm členů. Rhaenyra byla v době otcově smrti na Dračím kameni, kde s ní pobývali i jeho gardisté ser Lorent Marbrand a ser Erryk Cargyll jako její přidělení strážci a po její korunovaci se stali jejími vlastními gardisty. A ser Steffon Darklyn byl rovněž ještě Viserysovým gardistou, jeho rod byl jedním z Rhaenyřiných největších podporovatelů, a Steffon po Viserysově smrti uprchl z Králova přístaviště i s jeho královskou korunou, aby ji předal Rhaenyře jako právoplatné vládkyni, a ona z něj udělala lorda velitele své gardy. Akorát v seriálu Rod draka byly prohozeny úlohy Steffona (ač byl stále lord velitel) a Erryka.

zdroj

Ani tato tříčlenná garda nevydržela příliš dlouho. Errykovo dvojče Arryk, rovněž gardista, zůstal ve městě, podporoval Aegona II. a na jeho pokyn se na začátku války vydal na Dračí kámen, kde se měl vydávat za Erryka a zabít Rhaenyru. Ale objevili ho a oba bratři se zabili navzájem. Po několika bitvách zase Rhaenyřina strana usoudila, že potřebují víc dračích jezdců, Steffon se rozhodl zkusit své štěstí a místo osedlání ho drak Kouřomoř spálil.

Z Lorenta se tak stal lord velitel Královniny gardy Rhaenyry Targaryen, a když se nedlouho poté Rhaenyře podařilo obsadit Královo přístaviště, dostal za úkol vybrat šest dalších rytířů. Rekrutoval sera Glendona Goodea, sera Lyonela Bentleyho, sera Harrolda Darkeho (bývalého panoše Steffona Darklyna), sera Adriana Redforda a sera Loretha Lansdalea. Jen málo jich ale přežilo Rhaenyřinu půlroční vládu. Kvůli vývoji války a Rhaenyřině přístupu začali lidé ve městě čím dál hlasitěji a brutálněji protestovat, až nakonec vypukly nepokoje. Lorent tehdy vyjel se stovkou rytířů a zbrojnošů do Blešího zadku potlačit velké vzbouření, ale vrátilo se jich jen šestnáct a Lorent nebyl jedním z nich. 

Na postu lorda velitele ho nahradil Glendon. Toho samého dne se ale stala nejhorší část běsnění. Dav vtrhnul do Dračího doupěte a ubil ustájené draky. Malý princ Joffrey se pak zoufale vyškrábal na záda matčiny dračice, aby je zachránil, a ta ho, protože nebyl její jezdec, shodila nad městem. Glendon, Harrold a Loreth ho vyjeli se čtyřmi dalšími muži hledat. Našli už jen jeho tělo, ale také je napadl dav a Glendona roztrhali na cucky. 

Situace ve městě tak byla ztracená a Rhaenyra se vydala na útěk i se čtyřmi zbývajícími gardisty. Harrold přesvědčil svou příbuznou lady Darklyn, aby je nějakou dobu nechala v Šerodolu, potom nabádal královnu, aby utekla do Údolí. Ona se rozhodla vrátit na Dračí kámen. Nevěděla nicméně, že se ostrova mezitím chopil Aegon II., a to bylo osudné pro ni i její gardisty. Lyonel padl ještě po cestě při útoku na jejich družinu a jakmile se dostali na nádvoří Dračího kamene, Aegonovi muži vyřídili zbytek. Harrolda, Adriana a jako posledního Loretha zabili, zajali Rhaenyru a na Aegonův pokyn ji sežral jeho drak. 

Druhou královninu gardu založila až o více než dvě století později Daenerys Targaryen. Po smrti svého bratra Viseryse přijala, že jako poslední známý Targaryen je právoplatným dědicem Železného trůnu a pravou královnou Sedmi království. Po smrti manžela khala Droga se také rozhodla najít způsob, jak se stát faktickou královnou a jmenovala prvního člena své Královské gardy, sera Joraha Mormonta, než ho nakonec vypověděla kvůli jeho zradě (donášel o ní informace Královu přístavišti).

zdroj

S ohledem na její možnosti při cestování jižním Essosem a poté dobýváním Zálivu otrokářů ale nemohla dodržovat západozemské zvyky, takže se nesoustředila pouze na rytíře, výzbroj jejích gardistů sestávala z toho, s čím byli zvyklí bojovat a co nosit, a patrně nikdo z nich neskládal západozemské přísahy zapovídající jim tituly, pozemky či děti. A vlastně nezaložila řádnou, formální gardu ani tehdy, když se stala skutečnou královnou, královnou Meereenu. To uznal i ser Barristan Selmy, z něhož udělala lorda velitele a svého pobočníka. Vedle něj pak do její gardy patřili její dothračtí pokrevní jezdci Aggo, Jhogo a Rakharo a bývalý bojovník z bojových jam Silný Belwas. Jen v seriálu patrně nezaložila takovou gardu vůbec a většina jejích knižních strážců tam nevystupovala nebo brzy zemřela.

V seriálu ovšem fungovala ještě třetí garda, a to Královnina garda Cersei Lannister, když po smrti svého syna Tommena uchvátila trůn. Sestávala z jeho původních gardistů, kteří Cersei sloužili až do jejich smrti v bitvě o Královo přístaviště. Není ale úplně jisté, kdo do ní patřil vedle oživeného sera Gregora Cleganea. Patrně to byli ser Boros Blount, ser Balon Swann a možná i ser Arys Oakheart, ser Perston Greenfield a ser Osmund Kettleblack, kteří však konkrétně jmenovitě v seriálu nevystupovali.