 |
| zdroj |
Jsou navíc velmi starý rod ještě z věku hrdinů. Za svého předka označují Fosse Lučištníka, syna Gartha Zelenorukého (podle různých pověstí Nejvyšší král migrujících Prvních lidí, první člověk v Západozemí, bůh nebo jiná nadpřirozená bytost), jenž se měl proslavit sestřelováním jablek z hlavy jakékoli dívky, která se mu líbila. Ovšem lukostřeleckým uměním se nezapsali, to spíš svými zásahy do větších politických záležitostí.
Jednotní Fossowayové
Na začátku vlády krále Jaehaeryse I. Targaryena se třeba vyznamenala lady Florence Fossoway. Byla velmi schopná, inteligentní, šlo jí to s penězi a účty. Pobočník septon Barth o ní třeba prohlásil, že počítá jablka od chvíle, kdy se naučila chodit. Ta se provdala za Martyna, mladšího syna lorda Bertranda Tyrella, na to se chopila správy účtů Vysoké zahrady a zvýšila příjem Tyrellů o víc než třetinu.
Takže když Jaehaerys potřeboval nového správce pokladny, septon Barth navrhnul Martyna. O něm bylo naopak známo, že není zrovna chytrý, ale také by vzal ke dvoru Florence a ačkoli pozici zastávat formálně nemohla, mohla by ji vykonávat fakticky. Navíc Jaehaerys doufal, že by přítomnost Florence potěšila královnu Alysanne, která velmi těžko snášela smrt jejich malé dcery Daenerys. Tak proto učinili, Martyn se stal správcem pokladny a účastnil se malé rady, Florence byla pověřena správou pokladny a finančních záležitostí královského dvora fakticky a pod jejím vedením dvůr prosperoval tak, že ji v efektivitě překonal až pozdější správce, essoský finančník Rego Draz.
Ještě za vlády Jaehaeryse se také pokusila vyznamenat dvojčata Fossowayů na turnaji ve Starém dubu. Oba však porazil maskovaný rytíř Stříbrný blázen, z něhož se později vyklubal Jaehaerysův mladší syn Baelon.
Znovu se Fossowayové ocitli v kronikách po smrti Baelonova syna Viseryse I. Targaryena. Tehdy se mezi jeho dětmi Rhaenyrou a Aegonem II. rozpoutala občanská válka tanec draků o Železný trůn. Část Roviny včetně Fossowayů vedených lordem Owenem se přidala na Aegonovu stranu zelených, tedy se připojil k velké armádě lorda Ormunda Hightowera postupující Rovinou ke Královu přístavišti. Po velkých těžkostech a mnoha bitvách se dostali až k městečku Tumbleton, kde zemřel Ormund a jeho bratranec a armáda se ocitla bez velitele a prakticky v rozkladu.
U Tumbletonu zvítězili díky tomu, že na jejich stranu přešli Rhaenyřini neurození dračí jezdci Ulf a Hugh. Zelení obsadili město, de facto jim velel ser Hobert Hightower jako nejvýše postavený žijící Hightower. Jenže nebyl schopný postarat se o pořádek. Někteří chtěli pokračovat ke Královu přístavišti, tou dobou ovládanému Rhaenyrou. Někteří radili počkat, až dorazí posily lorda Borrose Baratheona z Bouřlivého konce, ačkoli ten se zatím účasti ve válce vyhýbal. Hobert prosazoval návrat kvůli nedostatku zásob. Nejhorší situace byla s Ulfem a Hughem. Moc se jim nechtělo asistovat s dalšími boji, absurdně stupňovali své požadavky na odměnu i své čím dál ohavnější chování. Takže nakonec zůstala armáda ve městě, důstojníci se dohadovali, jejich muži dezertovali nebo podléhali nemocem a situace byla čím dál problematičtější.
Svolali proto třináct důvěryhodných lordů a rytířů včetně Owena do sklepa hostince Krvaví ježci (od toho se spiklencům začalo říkat Ježci), aby se rozhodli, jak naložit alespoň se dvěma již zcela nezvladatelnými zrádci. S opilcem Ulfem to podle nich mohlo být celkem snadné, jenže velký, silný Hugh měl řadu oddaných poskoků. Navíc měli oba draky. Po dlouhých úvahách se nakonec rozhodli zabít Ulfa a Hugha ještě v Tumbletonu a jejich draky si přisvojit. Připravili příkazy k jejich popravě, Owen Fossoway přivedl prince Daerona, Aegonova nejmladšího bratra, aby rozsudek potvrdil, a o dva dny později měli akci spustit. Nedochovalo se jen, jak přesně plánovali postupovat, protože k ní nikdy nedošlo.
Další neurozený dračí jezdec ser Addam shromáždil armádu posledních říčních mužů a vyrazil k městu, kam dopochodovali v den, kdy Ježci plánovali svůj zásah. Říční lordi dorazili před rozedněním s menšími počty, nicméně s velkým překvapením, zástupy rytířů útočily ze severu a západu, lučištníci stříleli šípy, Addamův drak pálil tábory u města i budovy ve městě. Hugh byl zavražděn v bitevním chaosu, Ulf ráno po bitvě. Kterou fakticky vyhráli Addamovi muži, akorát neměli žádné vybavení na obléhání a museli se stáhnout, zatímco zelení už nebyli schopni pokračovat dál. Nicméně konkrétně Owenovi na tom už nezáleželo, protože stejně jako Daeron a několik dalších Ježků padl.
Někdy poté Fossowayové přišli o lordský status, ovšem nebylo řečeno kdy a proč, jestli to například bylo v souvislosti s tancem draků, a stali se „pouze“ usazenými rytíři. A ještě o něco později za vlády Daerona II. sehráli důležitou roli na nechvalně proslulém turnaji na Jasanobrodské lučině.
Červené, zelené a červivé jablko
Turnaje se zúčastnil ser Steffon Fossoway, svalnatý, mrštný, rychlý, pyšný, ambicizoní, vychloubačný, arogantní dědic Fossowayů. Byl schopný rytíř, ale ne zrovna rytířský účastník klání – rád nechal protivníky potlouct při tréninku, aby byli rozbolavělí a vyčerpaní, když vyjedou v turnaji, a on je tak mohl snadno porazit. Zvažoval třeba vyzvat sera Tybolta Lannistera, protože si byli celkem vyrovnaní, ale jeho bratranec Raymun měl za to, že chtěl akorát využít Tyboltova zranění z předchozího dne. A s ním právě Raymun s hranatým obličejem, tupým nosem, krátkými vlnitými vlasy, sympatickým úsměvem, čestný, přátelský, starostlivý, z vedlejší rodové větve jako jeho panoš, jemuž Steffon sliboval, že ho pasuje. Ovšem utahoval si z něj, často mu říkal nezralé jablko a připomínal, že on patří k nadřazené větvi jabloně.
 |
| zdroj |
Také si původně utahoval z potulného rytíře Dunka, s nímž se Raymun rychle spřátelil. Pozval ho do jejich pavilónu na víno (mošt v seriálu Rytíř Sedmi království), nadával na krutého prince Aeriona Targaryena, rozebíral s Dunkem královskou rodinu, přičemž měl za to, že princ Maekar se cítí zahanben svými nepovedenými syny, v seriálu Rytíř Sedmi království rovnou nadával na Targaryeny jako takové i na Steffona. A oba se tak dostali k zásadnímu incidentu, když Aerion napadl dornskou loutkářku Tanselle, Dunk ji bránil, s princem se porval a zadržela ho královská stráž. Raymun i Steffon byli připravení Dunka bránit, i mečem, ovšem proti princi samozřejmě zasáhnout nemohli.
Po dobu Dunkova uvěznění se mu tak Raymun postaral o koně, a když ho propustili, protože si vyžádal rozsouzení soubojem, zda jeho zásah byl spravedlivý, a Aerion rovnou soud Sedmi, byli to právě Fossowayové, kdo se ho ujal. Dunk totiž neměl žádnou šanci najít si šest potřebných šampionů k soudu. Steffon tak slíbil pro Dunka bojovat a sehnat pět dalších. Toužil po slávě a byl znechucen Aerionovým činem. Čemuž Raymun moc nevěřil. Zatímco Steffon se vychloubal, s kolika rytíři se přátelí, podle Raymuna ho někteří znali, ale rozhodně nepovažovali za přítele. Tudíž nakonec Raymun přesvědčil Aerionem zraněného Humfreyho Hardynga a jeho švagra Humfreyho Beesburyho a Dunkův panoš Egg dva další.
Co hůř, Steffon nejen skutečně slib nesplnil. Rozhodl se zradit úplně. Přidal se za příslib lordství na Aerionovu stranu. Ačkoli není známo, nakolik by mohl Aerion lordství zajistit, a ani se Fossowayové pravděpodobně lordy stále nestali. Raymuna to znechutilo, se Steffonem se definitivně rozkmotřil a rozhodl se ho zastoupit. Žádal Dunka o pasování na rytíře, s čímž Dunk váhal, tak ho pasoval ser Lyonel Baratheon. Svůj štít přemaloval na zelené jablko, aby se odlišil od Steffona – prohlásil, že raději zelené než červivé – a účastnil se boje. V něm stanul i tváří v tvář Steffonovi a byť oba odešli z bitevního pole po svých, prý mu zlámal pár žeber.
Na to mu Steffon alespoň v seriálu sebral stan a výbavu za zradu rodiny a odjel. Raymun však hned po souboji pomáhal postarat se o vážně zraněného vítězného Dunka a byl tak i u toho, když mu v náručí zemřel smrtelně raněný korunní princ Baelor. A na rozdíl od vzteku části své rodiny a smutku, jaký zachvátil rod Targaryenů a část říše, se v seriálu rozhodl výrazně si užívat života. Rovnou s prostitutkou Zrzkou, jež na turnaj přijela ve službách sera Manfreda Dondarriona, v souboji fandila Dunkově straně a po souboji našla Raymuna a pomohla mu dát se do pořádku. Strávili spolu noc a Raymun, přesvědčený, jak ji přivedl do jiného stavu, si ji hned vzal a udělal z ní lady Rowan Fossoway. Potom se zúčastnili svérázné pohřební hostiny padlých Humfreyů a nezapomněl ani na Dunka. Odkoupil kobylu Nožku, kterou Dunk musel prodat pro rytířskou zbroj, a chtěl mu ji vrátit. Dunk mu ji ovšem nechal na stvrzení jejich přátelství. A potom plánoval otevřít s otcem novou moštárnu.
 |
| zdroj |
Pravým opakem Raymuna pak byl ser Derrick Fossoway přezdívaný Červivé jablko, neví se, jestli červené nebo zelené. Měl velmi mizernou pověst a ocitl se v exilu v Essosu. Tam potkal další obchodníky, žoldáky, piráty, psance svého ražení a devět z nich včetně Derricka založilo Bandu devíti známou také jako Devítigrošoví králové, aby pro každého dobyli království. Nešlo přitom o plané řeči. Většina měla k dispozici vlastní žoldáky nebo jiné zdroje, obsadili Svárlivé země, vyplenili Tyroš, získali většinu Kamenoschodů. Odtamtud chtěli dobýt Sedm království pro dalšího člena, Maelyse Blackfyra, a Derrick na tom měl nepochybně nějaký zájem. Jen není známo, jestli počítal s vlastní částí říše, nebo se s Maelysem dohodl na jiném řešení. Tudíž rozpoutali pátou Blackfyrovu rebelii.
Tehdejší král Jaehaerys II. ovšem nehodlal čekat, jestli se k nim náhodou nepřidají šlechtici nespokojení s Targaryeny. Proběhl útok na Kamenoschody, během něhož Maelys padl coby poslední známý mužský Blackfyre, a ostatní z Bandy se brzy stáhli. Sami o Západozemí nestáli, kromě Derricka, jenže ten možná válku ani nepřežil, a brzy ztratili i vše dobyté v Essosu.
Fossowayové za vlády Baratheonů
Dalším Fossowayem působícím mimo Rovinu je ser Arnell. Je Fossoway po matce z Nového sudu, není jisté, zda legitimní či nelegitimní syn. Slouží v Noční hlídce a proto, že je z Roviny, zná tamější poměry a má vazby na šlechtice, ho lord velitel Jeor Mormont poslal za Renlym Baratheonem, když se po smrti Roberta Baratheona prohlásil králem a hlídka sháněla pomoc u všech, kdo si tehdy nárokovali vládu. Nebylo ovšem uvedeno, jestli se k Renlymu stihnul dostat a co se s ním stalo po Renlyho katastrofálním konci.
Možná ale měl určitou šanci, protože k Renlymu se původně přidaly obě větve Fossowayů jako jedni z velmi důležitých spojenců. Tedy když se po Robertově smrti Renly rozhodl uplatnit své nároky na Železný trůn, postavit se svému staršímu bratrovi Stannisovi i Lannisterům stojícím za princem Joffreym a získal pro svou věc Rovinu, vytáhli s ním i oni proti Královu přístavišti. Z červeného jablka to byli Bryan, Edwyn, ze zeleného Tanto, Jon. Tanto například na hostině u Drsného mostu přísahal zabít Sandora Cleganea v souboji, ačkoli jeho přísahu nikdo moc nebral vážně, jelikož při ní omylem stoupnul do omáčníku. Srdečný Jon, švagr lorda Mace Tyrella, se zase účastnil Renlyho vyjednávání se Stannisem u Bouřlivého konce, a když se nedosáhlo žádné dohody, nabídl se jako velitel předvoje do nadcházející bitvy.
Jenže k žádné bitvě o nárocích na Robertovo místo nedošlo. Renly byl zavražděn, všichni Fossowayové okamžitě přešli na Stannisovu stranu, byť jejich lenní pánové Tyrellové se spojili s Lannistery, a rovnou se Stannisem oblehli Bouřlivý konec ve správě kastelána sera Cortnayho Penrose. Cortnay vyzval Stannise k souboji o hrad a Jon mu radil, aby výzvu přijal, že bude jeho šampionem, ačkoli měl ve svých řadách i lepší bojovníky. Ani to ale nakonec nebylo nutné, Stannis se Cortnayho zbavil stejně jako Renlyho a Cortnayho poručík lord Elwood Meadows, náhodou příbuzný Fossowayů, mu hrad odevzdal. Načež Stannis začal organizovat tažení proti Královu přístavišti a červené jablko Fossowayů bylo v předvoji jeho pozemní armády.
Následná bitva o Černovodu proti Lannisterům však pro ně dopadla velmi špatně. Skrze muže Fossowayů si prosekal cestu Lothor Brune a vysloužil si přezdívku Jablkožrout – zabil Bryana a Edwyda, zajal Jona, pryč se nedostal ani Tanto, a všichni přeživší nakonec poklekli před Joffreym. Alespoň nečelili trestům. Tanto i Jon se stali přísežnými štíty Mace Tyrella a nějakou dobu zůstali v Králově přístavišti i s dámami Fossowayů, které po bitvě dorazily společně s Margaery Tyrell (novou Joffreyho snoubenkou).
Byly to zejména buclatá drbna Janna Fossoway, Maceova sestra a Jonova žena, a půvabná, Leonette Fossoway se zářivýma očima (neznámo z kterého jablka), manželka Margaerina bratra Garlana. Ten navíc po bitvě získal lordství a Stráž u Jasné vody zabavenou Flortenům, což z Leonette udělalo lady Stráže u Jasné vody. Obě zůstaly v Margaerině doprovodu a nějakou dobu se přátelily i se Sansou Stark. Janna s ní ráda klevetila, Leonette ji učila hrát na harfu, účastnily se její svatby s Tyrionem, kde si Leonette stěžovala Garlanovi, jak vypadá Sansa nešťastně, a ten se pak snažil Sansu utěšit.
Samozřejmě se Fossowayové účastnili i královské svatby Margaery a Joffreyho. Tam Leonette a Garlan vtipkovali se Sansou a Tyrionem, kromě nich tam byla i Janna a nějaký další nejmenovaný Fossoway, zjevně velmi zamilovaný do své těhotné manželky. A po Joffreyho smrti i svatby Margaery a Tommena, po níž většina pánů a dam z Roviny odjela domů. Jen Jenna zůstala jako dvorní dáma Margaery a často s ní sokolničila.
V seriálu ještě v Rovině tou dobou působil Symun Fossoway, snoubenec lady Tally Tarly, která z něj vůbec nebyla nadšená. Jen možná zásnuby zase zrušila, když se po smrti svého otce a bratra stala hlavou rodu Tarlyů. Do konce seriálu se o ní totiž už nikdo nezmínil a v předloze Symun nevystupuje a Talla není zasnoubená.
A nakonec se objevil ještě jeden de facto Fossoway. Franklyn Květina zvaný Bastard z Moštárny. Hromotluk s velkým břichem, obličejem pokrytým starými jizvami, bez levého ucha a s pravým uchem, které vypadá, jako by ho sežvýkal pes, kapitán ve Zlaté společnosti, kde slouží už více než 12 let a v průběhu své služby tam byl pasován na rytíře. Podle jeho tvrzení byla jeho matka pradlenou v Moštárně, kde ji znásilnil syn hlavy rodu Fossowayů, a proto Fossoway opovrhuje.
Ten se měl stejně jako zbytek Zlaté společnosti podle plánu Illyria Mopatise spojit s údajným Aegonem Targaryenem, v utajení přeživším synem Rhaegara Targaryena, a následně Daenerys Targaryen a jejími draky a vyrazit proti Západozemí. Daenerys o tom plánu nevěděla, vše se mělo teprve odhalit, Zlatá společnost jí proto šla naproti směrem k Meereenu a Franklyn navrhoval, aby vyrazili po zemi místo po moři, akorát tamější Cesta zlých duchů je na to příliš nebezpečná a celkově byl jejich postup velice pomalý. Pak se navíc zástupci Zlaté společnosti setkali s domnělým Aegonem, Franklyn mu jako jeden z prvních přísahal věrnost, samozřejmě v přesvědčení, že až se při dobývání Západozemí dostanou do Roviny, zabije nějaké Fossowaye, vzal ho na setkání se zbytkem armády a všichni se rozhodli místo čekání na Daenerys vyplout do Západozemí rovnou.
Přistáli v Bouřlivých krajinách, kde se Franklyn účastnil obsazení Gryfova hřadu – se svými muži maskovanými křovím zničil beranidlem bránu a pak vyhodil mistra z okna, aby z hradu neodešly žádné zprávy. Následovala hostina, při níž seděl Franklyn u lordské tabule, a také byl součástí válečné rady o dalším postupu. Ovšem jestli dosáhne svého snu, dojít až do Roviny a zabíjet své příbuzné, se teprve uvidí.
Členové rodu Fossowayů z Moštárny na začátku ságy:
- ser Tanton Fossoway
- ser Bryan Fossoway
- ser Edwyn Fossoway
- ser Franklyn Květina
Členové rodu Fossowayů z Nového sudu na začátku ságy:
- ser Jon Fossoway
- lady Janna Tyrell, manželka Jona
- lady Jeyne Fossoway, manželka sera Gunhtora Hightowera
S neznámými příbuzenskými vztahy:
- lady Leonette Fossoway, manželka sera Garlana Tyrella
- Fossoway
- lady Fossoway, jeho manželka
Žádné komentáře:
Okomentovat