Vysoký příliv

Vysoký příliv (High Tide) je, či spíše byl jeden ze dvou hradů rodu Velaryonů. Stojí, teď minimálně jeho ruiny, na ostrově Náplavomarka v Černovodném zálivu v Korunních zemích a obyvatelný byl vlastně jen velice krátkou dobu.

Postavit ho nechal lord Corlys Velaryon v době, kdy byl jedním z nejbohatších, možná ten nejbohatší a nejmocnější lord Sedmi království, tedy zhruba na přelomu prvního a druhého století vlády Targaryenů. Protože na svých devíti velkých plavbách kolem Essosu (a celkově zámořském obchodu) shromáždil značné bohatství. A také proto, že starší Náplavomarka Velaryonů byla vlhká, často zaplavená a přelidněná, tudíž se rozhodl zřídit si nové sídlo. 

Postavil ho na skalnatém, z části zalesněném vršku na kraji ostrova, na opačné straně, než stojí hrad Náplavomarka. Kolem úpatí přidal masivní hradby, pár užitných budov a přístaviště. A k tomu má hrad i přirozenou obranu, protože při přílivu se okolí zaplaví a zůstane použitelná pouze úzká hráz spojující hrad se zbytkem ostrova, v seriálu Rod draka je potom tato část zaplavená vždy a Vysoký příliv je vždy dostupný jen přes úzkou hráz. A u hradu, minimálně v seriálu na druhém konci hráze, rychle vznikla rybářská vesnice, z níž se stalo prosperující přístavní Město koření.

Samotný hrad potom byl ze světlého mramoru, stejného, z jakého dávno před ním postavili Orlí hnízdo (tam mramor importovali z Tarthu). Měl štíhlé věže korunované střechou z tepaného stříbra lesknoucího se ve slunci. Klasickou velkou síň, kam Corlys přesunul trůn z naplaveného dřeva Velaryonů. V seriálu Rod draka se jí na počest jeho devíti plaveb říká Síň devíti. A i ta tam byla poměrně honosná. Dělená, oblouková mřížovaná okna, klenutý strop, trůn na stupínkách s hromadou misek se svíčkami a se spoustou pokladů z Corlysových cest a z následující války na Kamenoschodech kolem. Což znamenalo spoustu soch a dalších předmětů rozestavených po síni na podlaze, na podstavcích, na stolcích. Velký krb s křesly a se znakem Velaryonů nad ním, masivní lustry, velká mapa známého světa na jedné stěně. Zdobené schodiště do dalších prostor. Vše laděno do námořnického/mořského stylu se spoustou modrých doplňků.

zdroj

Není tedy známý přesný rok, kdy byl tento hrad dokončen, ale zhruba na přelomu prvního a druhého století vlády Targaryenů už v něm Velaryonové žili. Minimálně hlavní část rodiny Corlyse Velaryona i s draky jeho manželky a dětí, a to vlastně až do jejich smrti. Protože ač se Corlysův syn Laenor oženil s korunní princeznou Rhaenyrou Targaryen a ona ještě nějakou dobu zůstala u královského dvora v Králově přístavišti a pak se přesunula na Dračí kámen, on preferoval pobyt právě ve Vysokém přílivu (pouze v seriálu s ní žil v Králově přístavišti a na Dračím kameni). Také tam měl svého oblíbence, domácího rytíře Qarla Correye. A svou sestru Laenu.

Ta ve Vysokém přílivu žila až do své svatby s princem Daemonem Targaryenem a útěku do exilu v Essosu, protože jejich svatba proběhla bez králova požehnání a po tom, co Daemon v souboji zabil jejího snoubence, syna bývalého mořského lorda Braavosu. Corlys se tehdy prý snažil najít záminku, aby zásnuby ukončil, tudíž s Daemonem naplánoval definitivní konec. Sice se brzy vrátili i s jejich dcerami. Ovšem Laena tam pak zemřela při porodu (v seriálu zemřela ještě v Pentosu), zatímco později téhož roku ve Městě koření Qarl zabil Laenora (v seriálu předstírali Laenorovu smrt v souboji v Síni devíti, kde v krbu spálili cizí tělo a utekli do Essosu). Načež se tam pořádal jeho pohřeb, na nějž přijela celá královská rodina (v seriálu přijela na Laenin).

Tehdy u Vysokého přílivu stále zůstávali i jejich draci, proto si tam po pohřbu desetiletý princ Aemond Targaryen mohl osedlat Laeninu Vhagar. A přijít o oko, když se poté porval s Rhaenyřinými a „Laenorovými“ dětmi.

V seriálu na to i přišlo období, kdy z Vysokého přílivu namísto Corlyse vládla jeho manželka Rhaenys, protože tam Corlys válčil na Kamenoschodech výrazně déle než v předloze a došel vážného zranění. Tehdy své dědičné nároky na vládu i Vysoký příliv vznesl jeho bratr (v knize synovec) Vaemond. Prohlašoval, že Corlysovým dědicem nemůže být malý Lucerys Velaryon, jelikož je ve skutečnosti bastard, nikoli syn Laenora. Jen i když s tím přišel přímo před Železný trůn, Viserys I. jeho argument neuznal. Ani Rhaenys ho nepodpořila a Daemon Vaemonda zabil (v knize Velaryoni rovněž zpochybňovali nároky „Laenorových“ dětí, ale Vaemond sám se s nimi před trůn nikdy dostat nestihl).

Akorát potom Viserys zemřel, rozpoutala se občanská válka o Železný trůn mezi jeho dětmi Aegonem II. a Rhaenyrou, Velaryoni se přidali na stranu Rhaenyry, a to byl v podstatě konec Vysokého přílivu. Hned na začátku přišel o dědice – při dračí potyčce zemřel Lucerys, novým dědicem se stal jeho mladší bratr Joffrey, jenže v seriálu o jeho vhodnosti jako dědice pochyboval už i sám Corlys. 

A o něco víc než půl roku po začátku války se odehrála námořní bitva, v jejímž závěru žoldáci zničili Město koření a vypálili Vysoký příliv. Strana Aegona II. si je najala ve Svobodných městech, jim se podařilo prolomit blokádu Velaryonů v Černovodném zálivu a mohli zaútočit na Dračí kámen Rhaenyry. Jenže se údajně báli jeho nedobytnosti, tudíž raději zaútočili na Náplavomarku, kde se snadno dostali k Vysokému přílivu. Poklady Corlyse z Essosu skončily spálené, jeho služebnictvo pozabíjené, jak se snažilo utéct, Velaryoni byli patrně nuceni vrátit do původního sídla. Jelikož, byť to nebylo jednoznačně potvrzeno, Vysoký příliv už patrně nikdo dohromady znovu nedal. Rod Velaryonů začal postupně ztrácet na prestiži.

zdroj