Dorne

Dorne je velký poloostrov tvořící jihovýchodní část Západozemí a jeden z regionů Sedmi království. Nejprve se může zdát jako podivné místo i pro toho, kdo je seznámen se zvyky zbytku říše. Dornové prý mluví příliš rychle, Dornky jsou prý příliš lascivní, dornské víno prý příliš kyselé, dornské jídlo příliš ostré, dornské slunce příliš horké a dornské pouště jediné pouště na kontinentu. Přesto je v tomto regionu mnoho zajímavého k nalezení.

Je nejteplejším regionem Západozemí. Je hornaté, suché, většinu ho zabírá krutá písečná poušť, proto tam i urození bastardi dostávají jméno Písek, a jen někde se objeví příjemnější říční údolí. Má proto vlastní kulturu, jeho lidé jsou na první pohled odlišní od lidí z jiných království a i historie sjednoceného Dorne vznikla pod taktovkou cizinců před tisíci lety. Navíc formálně není královstvím ale knížectvím.

zdroj

Krajina

Dorne je nepochybně méně půvabné než Rovina a méně diverzní než Korunní země, ale přesto se v něm dají najít tři odlišné světy s velmi odlišnými způsoby života.

V západním Dorne a Dornských mokřadách dominují krajině Rudé hory, jejichž údolí byla často místem potyček mezi Dorne, Rovinou a Bouřlivým královstvím. Pokrývají totiž celou hranici mezi Dorne a zbývajícími dvěma jmenovanými regiony a i své jméno získaly ve válce – Garth XI. Gardener z Roviny měl pomstít smrt Gartha X. útokem na Dorne a lord Hightower prohlásil, že tehdy přemaloval zelené hory na rudé dornskou krví. Nebo naopak, Dornové často pořádávali právě z hor nájezdy na Dornské mokřady ovládané především bouřlivými lordy.

V době, kdy se v Dorne vylodila Nymeria, princezna Rhoynů, se je zase pokusil ovládnout Albin Manwoody, šílenec a jeden z mnoha malých králů tehdejšího rozdrobeného regionu, ale neuspěl a skončil na Zdi. Nebo během druhého dobývání Dorne králem Daeronem I. je zdolával lord Lyonel Tyrell s částí armády. A nebyla to snadná cesta, protože je to dlouhé, vysoké pohoří s jediným schůdným průsmykem, které na vrcholech nechává každého nemilosrdně mrznout, aby se jeho úpatí rozpouštělo v horké poušti.

To byl také jeden z důvodů, proč si průsmyk v horách vybrali králové Supi, rebelové, jež útočili na říši Targaryenů, ke zbudování svého Supího hřadu. Pro Dorny totiž nejsou úplně neobyvatelné. Zdejší horské lučiny jsou slušným místem pro chov dobytka a zemědělství, a tak v nich sídlí i Manwoodyové v Králohrobu, Fowlerové v Nebesáhu, u horské řeky Bystřinatky Blackmontové v Černohoře, Daynové ve Vysokopoustevně a Hvězdopádu a na druhé straně, kde se hory dostávají k pobřeží Dornského moře, Wylové ve Wylu a Yronwoodové v Železolese.

Centrální Dorne východně od Rudých hor je naopak neobyvatelnou písečnou pouští. Vyrostlo v ní minimum vegetace a několika málo hradů v oázách – jako například Pískovcokámen Qorgylů nebo Pekloles Ullerů. Překročit tuto poušť lze jen s velmi dobře připravenou karavanou, pro velké armády je to prakticky nemožné.

Východní Dorne a údolí řeky Zelenokrvavice a jejích přítoků, třetí a poslední oblast, je proto nejživější. Právě tam se tísní většina dornské populace, takže pokud se nějaký návštěvník jako první podívá tam, vůbec si neuvědomí, jak málo lidí v království žije. Po celkem úrodných říčních březích se táhnou osady a zahrady a své hrady tam má i několik šlechtických rodů, jako Vaithové z Vaithu, Allyrionové z Božího hrobu, Daltové z Citrolesa nebo o kousek dál Nymeros Martellové se svým Slunečním oštěpem i s Vodními zahradami.

A úplně na východě, za všemi horami, pouští a hrady, končí Dorne výběžkem Zlomenou paží u Úzkého moře. Podle legend kdysi bývala pevninským mostem Paží Dorne spojujícím Západozemí a Essos, ale děti lesa ve snaze zastavit invazi Prvních lidí měly použít svou magii, aby ji rozbily. Ani Zlomená paže a pobřeží přitom nejsou příliš přívětivé. Zatímco severní pobřeží omývané Dornským mořem marně čeká, až i jeho zasáhne nějaká z bouří bičujících protější břeh v Bouřlivých krajinách, a zvládne hostit pouze Skálu Jordayneů a Duchokopec Tolandů, jižní, okolo čtyř set líg dlouhé, je plné útesů, vodních vírů a skrytých písčin s pouhou hrstkou bezpečných přístavišť a Gargaleny ve Slanobřehu. Proto také Dorne chybí znatelná síla na moři a je pro něj problematický zámořský obchod ve větším měřítku.

A vlastně i ten probíhající po zemi. Do Dorne totiž nevedou žádné cesty srovnatelné s Královskou nebo třeba Zlatou. Vlastně se do něj po souši lze dostat jen dvěma nebezpečnými průsmyky – Kostěnou cestou a Princovým průsmykem. Kostěná cesta, oficiálně Kamenná, běží z Bouřlivých krajin z Létohradu přes východní část Rudých hor nedaleko pobřeží a její dornskou část stráží pevnost Železoles, jehož pán drží titul Strážce Kamenné cesty, a pevnost Wyl v místech, kde překračuje řeku Wyl. Má také dobrodružnou historii. Během druhého dobývání Dorne použil Daeron I. kozí cestičky kolem Kostěné cesty, aby se vyhnul strážním věžím, a dostal se tak do Dorne i s armádou. Po jeho smrti zase jeho bratr a dědic Baelor I. započal svou vládu bosým pochodem po Kostěné cestě, aby dokázal, že žádá mír.

Princův průsmyk, do sjednocení Dorne pod vladařem s titulem prince zván Široká cesta, je o něco širší průsmyk západně od Kostěné cesty a vede z Roviny a hor přímo do hlubokých písků. Není tak prudký nebo zrádný jako Kostěná cesta, je také kratší, ovšem ne o mnoho příjemnější. I ten pečlivě střeží, a to Fowlerové držící titul Strážce Princova průsmyku, v minulosti rovnou krále Kamene a Oblohy, kteří svůj hrad vysekali přímo do kamenného srázu v něm. A též má svou krvavou historii. Během války, při níž Nymeria po boku Martellů bojovala za sjednocení Dorne, se zde událo několik bitev, než se Fowlerové podrobili Martellům. Pak zde zemřel Mladý drak Daeron I. s Alesterem a serem Olyvarem Oakheartovými, když prohrál svou dobyvačnou válku. A v nedávné době se tu u Věže radosti odehrála krvavá bitva mužů Neda Starka se členy Královské gardy.

Ostrovy

Ačkoli je Dorne obklopeno mořem ze tří stran, patří k němu jediný známý ostrov, Šeroděs. To je pustý ostrůvek v Dornském moři a pro většinu populace jako by raději neexistoval. Stojí na něm totiž rozpadající se starý hrad, který byl v minulosti využíván jako vězení pro nejhanebnější zločince a zrádce. I nyní ho Martellové používají coby věznici, a jeho atmosféra děsí každého, kdo je k pobytu na něm odsouzen, už předem. A pouze jeden maličký říční ostrov se dá ještě najít v ústí Bystřinatky tam, kde zakladatel rodu Dayneů postavil pevnost Hvězdopád. Údajně ho objevil, když následoval padající hvězdu. 

Až dál na východě, za Zlomenou paží Dorne, se nachází pás dalších ostrovů, Kamenoschodů. Ty sice mají kvůli blízkosti na Dorne určitý vliv, ale jsou samostatným, či spíš věčně sporným územím plným pirátů, o které se občas vedou války, a k Dorne nepatří.

Vodstvo

Dornské řeky (a studny) jsou jedním z mála důvodů, proč se v Dorne dá vůbec žít. I během dlouhého léta zajišťují dostatek vláhy pro své okolí a proto jsou téměř stejně hodnotné jako zlato. Dokonce kdysi bývaly centry malých samostatných království, byť jiné regiony by nad některými sotva mávly rukou a jen tři z nich – Bystřinatka, Sírovodka a Zelenokrvavice – nevysychají.

zdroj

Dvě z dornských životodárných řek ústí do Dornského moře. Na severu, u hranice s Bouřlivými krajinami, stéká z hor přes Kostěnou cestu Wyl, nedaleko jehož ústí stojí stejnojmenná pevnost rodu Wylů. Dál na jih, opět pramenící v Rudých horách, pak teče nejmenovaná řeka, která zavlažuje země nedaleko Železolesa. 

Tři ostatní důležité řeky potom ústí na opačné straně v Letním moři. Na západě Dorne, pramenící v Rovině, stéká z Rudých hor Bystřinatka s pevností Hvězdopád v ústí. Kromě ní ovšem živí ještě horské pevnosti Černohora, u které do ní vtéká nejmenovaný přítok, a Vysokopoustevnu, a je to rychlá řeka plná peřejí, vodopádů, kaňonů a rozsedlin. Kdysi také bývala centrem samostatného království Dayneů, králů Bystřinatky.

Sírovodka, krátká řeka pramenící na pomezí úpatí hor a hlubokých písků, teče přes Pekloles na jih do Letního moře a je známá pro nevábnou siřičitou vodu. Také bývala centrem samostatného království – Drylandové z Pekelné síně si říkali králové Sírovodky, dokud poslední z nich nebyl poražen Nymerií a neskončil na Zdi.

A konečně daleko na východ od ní se nachází nejdůležitější dornská řeka, Zelenokrvavice pojmenovaná po kalně zelené vodě. Tu tvoří prameny Důtky a Vaith, které se stékají u Božího hrobu. Odtamtud pokračují jako Zelenokrvavice pomalým tempem kolem Zázvorokamence do Prkenného města. Tato řeka představuje nejen jednu z příležitostí k obchodu, ale je i domovem obrovského množství lidí. Existovalo na tucet rodů Prvních lidí od Zelenokrvavice – Shellové a Wadeové (zmizeli po své porážce Martelly), Briarové, Brookové, Brownhillové, Holtové a Lakeové (zničeni Andaly a generace trvající válkou po sporné volbě Nejvyššího krále Dorne), živí mnoho osad a stále na ní žijí i sirotci od Zelenokrvavice. Jenže zároveň jde o jedno ze slabých míst Dorne, jak se v minulosti ukázalo. Během druhého dobývání Dorne pod taktovkou Daerona I. odvedl Daeron pozornost dornské armády útokem na Kostěnou cestu a Princův průsmyk a Alyn Dubová pěst Velaryon zatím bleskově napadl Prkenné město a po Zelenokrvavici se dostal hluboko do regionu.

A protože Dorne je poloostrov spojený s pevninou pouze horami na západě, týkají se ho i tři slané vodní plochy. Úzké moře, které odděluje Západozemí a Essos, dost úzké k překročení, ale dost široké ke zkomplikování vojenských zásahů mezi Sedmi královstvími a Svobodnými městy, je jedna. Vládne na něm čilý obchod, ač ho na podzim a v zimě bičují kruté bouře, jen Dorne není jeho hlavním participantem. U Úzkého moře má jen krátkou část pobřeží.

Celé severní pobřeží Dorne omývá Dornské moře, které trochu vypadá jako obrovský záliv. Někteří mistři jako Cassander také věří, že kdysi bývalo malým, vnitrozemským mořem odděleným od Úzkého slanými mokřady, a že je Úzké moře kdysi zaplavilo během záhadné Písně moře. Na něj už Dornové vyplouvají o poznání častěji. A celé jižní pobřeží omývá Letní moře, které od Dorne pokračuje dál na východ podél jižního Essosu a severního Sothoryosu a na jih k Letním ostrovům a nezmapovaným dálkám.

Města a pevnosti

Co se týče opravdových měst, v Dorne nestojí žádné. Dokonce ani ve smyslu malých měst typických pro Říční krajiny. Nejblíž k pravému městu má akorát Prkenné město v ústí Zelenokrvavice. To je přístav zbudovaný z prken a s domy a obchody z vorů, říčních člunů a obchodních lodí svázaných konopným provazem, kde sirotci od Zelenkrvavice obchodují s loděmi zpoza Úzkého moře. Například právě v tomto místě se do Západozemí poprvé z Volantisu dostala populární desková hra cyvasse.

zdroj

Jediné další místo, které se sice jako město jmenuje, ale není jím tak docela, je Stínové město, podivné, prašné sídliště u hradeb Slunečního oštěpu. Je plné obchodů a chatrčí bez oken, stájí, hostinců, vinných sklepů a polštářových domů, úzkých uliček a bazarů. I když asi čtyři století před dobytím skrz něj postavili troje hradby s přímým průchodem do Starého paláce přes trojitou bránu, aby se ten, kdo míří za jeho pány Martelly, nemusel proplétat celým labyrintem.

Všechna ostatní sídla se už soustředí kolem místních pevností a studen. K těm patří správní sídlo Sluneční oštěp známý také jako Starý palác, Černohora, Boží hrob, Duchokopec, Pekloles, Vysokopoustevna, Králohrob, Citroles, Slanobřeh, Pískovcokámen, Nebesáh, Skvrnodřevo Santagarů, Hvězdopád, Skála, Vaith, Wyl a Vodní zahrady, soukromý palác Nymeros Martellů.

Kromě nich stojí za zmínku i Písečná loď, původní tvrz Martellů, kolem které byl vystavěn Sluneční oštěp po sňatku Morse Martella a Nymerie, opuštěná pevnost Zázvorokamenec, v níž před asi sto lety vyschla studna, ruiny Supího hřadu nedaleko pramene Wylu, kde sídlili rebelští králové Supi, nebo Pekelná síň, dávné sídlo Drylandů, starých králů Sírovodky, o kterém nebylo řečeno, co se s ním stalo po jejich vymření.

A samozřejmě ruiny Věže radosti, kulaté věže (v seriálu čtvercové) v severních Rudých horách v Princově průsmyku, kterou pojmenoval Rhaegar Targaryen, když se v ní ukryl spolu s Lyannou Stark. Právě tam na konci války Ned Stark a jeho šest společníků (v seriálu pět) svedli bitvu se třemi členy Královské gardy (v seriálu dvěma) a právě tam Lyanna zemřela. Nyní už však věž nestojí, protože její kameny Ned použil na mohyly pro padlé.

Lidé a kultura

Kultura v Dorne je značně odlišná od zbytku říše. Dalo by se možná říci, že je ještě odlišnější než kultura vzdáleného Severu a snad, že i Železní mají v některých ohledech k tradiční západozemské společnosti blíž. Dornové jsou totiž směskou Prvních lidí, Andalů a Rhoynů, přičemž právě Rhoynové na většině území zanechali zásadní vliv. Vyznávají víru v Sedm, ale s regionálními odlišnostmi, mnoho církevních představitelů by je mohlo mít snad i za neznabohy, a jejich způsob života je mnohdy cizí i těm, kteří sami víře příliš neholdují.

Předně proto, že se k Sedmi královstvím připojili mírově sňatkem a Dorne nikdy nebylo trvale dobyto, dovolil jim král Daeron II. ponechat si své vlastní zvyky. Mezi ty patří například to, že nejvyšší vládce Dorne si místo lorda a ochránce ponechal titul prince, nebo že dědicem rodičů není nutně nejstarší syn (a po něm ostatní synové), ale nejstarší dítě. Dále jsou Dornové velmi nezávislí, mají silný smysl pro národní identitu, mnohem silnější než ostatní království, což je dáno jejich dlouhou izolací, a stejně tak mají silnější vazby na Essos než ostatní části Západozemí. Především nyní, kdy princ Doran utrpěl od vládnoucích tříd Sedmi království takovou ránu, že se rozhodl raději navazovat styky s východem než s říší. Ostatně, Rhoynové do Dorne hromadně emigrovali právě z Essosu.

Jsou také považováni za vášnivé a ohnivé a legendární je jejich uvolněný pohled na sexualitu. Proto je v Dorne status milenky přijímán a nehledí se na ně jako na zavrženíhodné děvky. Ani pro ženy není ostudné mít milence. Neodsuzuje se ani homosexualita a nejproslulejší v této oblasti je přístup k bastardům. Nelze říci, že by byli na úrovni manželských dětí, avšak nejsou vnímáni jako něco opovrženíhodného. Mnoho urozených se ke svým bastardům, zvláště narozeným jejich oficiálním milenkám, hlásí a často jim zařizuje slušný život ve vlastní společenské vrstvě.

Odlišní jsou už navíc ve svém vzhledu a vystupování. Kvůli dusivému horku, jaké většině Dorne vládne, nosí tamější lordi volné hedvábné a saténové róby se zdobenými opasky a splývavými rukávy. A kvůli dlouhé izolaci sice mluví Společným jazykem, ale s Rhoynským opepřením, takže některé hlásky natahují, další převalují a někdy používají přízvuk na podivných místech. Což někdo vnímá jako nesrozumitelné a jiný jako okouzlující.

Jiní jsou i etnicky. Obecně jsou prý Dornové s andalskou krví a krví Prvních lidí větší a pohlednější než ti s tmavší rhoynskou krví, alespoň podle ostatních Západozemců, a král Daeron I. rovnou sepsal etnickou studii Dornů, kde je rozdělil na tři skupiny. 

Slaní Dornové žijí podél pobřeží, hlavně kolem Rozbité paže, mají hladkou olivovou pleť a dlouhé černé vlasy a nejvíce se u nich projevují rhoynské rysy. Bývají proto rybáři a námořníci a patří mezi ně i Nymeros Martellové. Píseční Dornové žijí v oázách a podél říčních údolí, jsou hodně opálení, takže jsou ještě tmavší než slaní, a jejich předci většinou byli dobrodruzi, kteří zdolávali dornské pouště. Mezi takové patří třeba Ullerové a Qorgylové a všichni další neurození, kteří místo budování pevností cestují od jedné oázy ke druhé a vychovávají své děti jako nomády. A kamenní Dornové žijí v průsmycích Rudých hor a mají nejvíce krve Andalů a Prvních lidí. Proto jsou se svými hnědými nebo blonďatými vlasy a pihatými tvářemi, které se spíš spálí než opálí, nejpodobnější lidem z ostatních království. Někteří z nich dokonce raději následují andalské právo, obecně jsou jejich tradice více ovlivněné vírou v Sedm a patří k nim Yronwoodové, Fowlerové nebo Dayneové.

Kromě těchto tří etnik dle Daerona ještě existuje jedna malá skupina, a to jsou zmínění sirotci od Zelenokrvavice. To jsou čistokrevní (či spíše mají nejblíže k čistokrevným) Rhoynům, kteří plují po Zelenokrvavici v říčních člunech na znamení, že nikdy nepřestali tesknit po svém původním domově kolem řeky Rhoyne. Nejsou tedy skutečnými sirotky, ale říkají si tak, protože stále vyznávají essoskou bohyni Matku Rhoyne. Dokonce mezi sebou stále mluví rhoynským jazykem i přes snahy některých princů to zakázat, a často sní o tom, že se vrátí do Essosu.

zdroj

Tyto všechny znaky pak značně ovlivňují i dornskou vojenskou sílu a tradici. Dorne je nejméně obydlené ze všech Sedmi království (možná by ho porazily Železné ostrovy), a i když se věří, že Martellové dokáží sestavit padesátitisícovou armádu, není to ani zdaleka pravda. Daeron I. pouze napsal knihu Dobytí Dorne, kde silně přehnal počty nepřátel, aby jeho krvavé vítězství znělo udatněji, a Martellové ho z pochopitelných důvodů nikdy neopravili. Síla Dorne je ve skutečnosti o něco menší než síla Severu nebo Údolí, tedy odpovídá zhruba dvaceti až třiceti tisícům.

K tomu, ač většinu hranic Dorne obklopuje moře, má prakticky nulovou námořní moc. Když se totiž Nymeria usadila v novém království, nechala spálit svou početnou flotilu, aby ukázala, že konečně našla pro svůj lid domov, a od té doby se Dornové nesnažili vybudovat novou. Pouze sirotci od Zelenokrvavice pokračují v tradici života na řece, ale jejich čluny z vraků spálených lodí nemohou být považované za flotilu vhodnou k boji. 

Dornové se vůbec obvykle vyhýbají bitvám tak, jak je vedou jiní západozemští lordi. Jsou místo přímých střetů a útoků závislí na rychlosti a momentu překvapení a raději volí taktiku, která jim umožňuje využít samotnou zemi. Často útočí v menších skupinách, rychle a krátce, oslabují nepřátele na pochodu pouští a uchylují se k léčkám. To se jim třeba osvědčilo ve válce proti drakům, kdy zkrátka při útoku Targaryenů zmizeli v úkrytech po poušti, zanechali po sobě prázdné nebo slabě bráněné pevnosti, takže dobyvatelé neměli koho přinutit podrobit se jim, a pokud přece jenom prohlásili území za dobyté, Dornové je nechali odtáhnout s hlavní silou zpátky domů a při první příležitosti rozpoutali z písků rebelii, přepadli dosazené správce a nemilosrdně je zabili.

Ostatně, střety se západozemskými rytíři by pro ně ani nebyly příznivé. Kvůli horku nosí lehkou zbroj, lehčí než v ostatních královstvích, vyrobenou z kovových disků, někdy ozdobenou mědí našitou jako šupiny na vařené kůži, a preferují kulaté kovové štíty, oštěpy, dlouhé i krátké vrhací, nebo dvojitě zakřivené luky. Pokud jsou pro nějaké bojové umění slavní, tak především pro svou lehkou kavalérii, která používá vytrvalé a hbité písečné oře schopné běžet dva dny bez únavy, a pro lukostřelbu, i z koňského hřbetu.

Bylo by však chybou si myslet, že při absenci úrodných zemí a velké vojenské síly nemůže Dorne ničím přispět. Vyváží mnoho exotických produktů nesehnatelných ve zbytku Sedmi království, jako třeba olivy, granátová jablka, většinu citrusů, mnoho dalších rostlin pěstovaných díky systému říčních kanálů, ostré dračí papričky, podávané nejlépe s kapkou hadího jedu, luky z dornského tisu a samozřejmě proslulé dornské víno.

Proto, ač málo obydlené a nehostinné, není Dorne zrovna chudé a sídlí v něm dost urozených rodů. K nim patří Allyrionové, Blackmontové, Daltové, Dayneové z Vysokopoustevny a Hvězdopádu, Drinkwaterové, Fowlerové, Gargalenové, Jordayneové, Ladybrightové, Manwoodyové, Nymeros Martellové, Qorgylové, Santagarové, Tolandové, Ullerové, Vaithové, Wylové, Yronwoodové a Wellsové.

V minulosti k nim patřili ještě i Briarové, Brookové, Bronwhillové, Holtové, Hullové, Lakeové, Shellové a Wadeové, rody od Zelenokrvavice, které se vybily navzájem a nebo byly zničeny během Andalské invaze, a Drylandové, jejichž poslední člen skončil na Zdi.