Létohrad

Létohrad (Summerhall) býval lehce opevněný, patrně nevelký hrad u úpatí Rudých hor v Bouřlivých krajinách u Kostěné cesty do Dorne. Dnes už jsou to jen ruiny. Fungoval jako letohrádek a královská rezidence mladších princů Targaryenů a umožnil vedle titulu princ Dračího kamene pro dědice Železného trůnu vznik titulu princ Létohradu pro mladšího bratra. Zhruba na sedmdesát let.

zdroj

Postavili ho v dornských mokřadách během významně prodornské vlády Daerona II. Targaryena, který připojil Dorne k říši, na oslavu a znamení, že už nejde o nepřátele. Proto byl jen lehce opevněný. A proto také mohl být postaven až někdy po roce 188 od dobytí Západozemí. Tehdy, dekádu po svatbě Daerona s princeznou Myriah Martell, se oženil bratr Myriah se sestrou Daerona. Čímž se Dorne připojilo k Sedmi královstvím.

Daeron potom v mládí v Létohradu často pobýval, protože hrad měl být místem odpočinku ode dvora, ovšem jak stárl, málo opouštěl Královo přístaviště a Létohrad přenechal svému nejmladšímu synovi Maekarovi. Ten tam po první Blackfyrově rebelii, k jejíž porážce přispěl, řídil svou trvalou domácnost, odvezl si tam i jejich dračí vejce, například tam jedno měl jeho nejmladší syn Aegon. Proto také Maekar požadoval, aby se tam s ním Aegon vrátil po neslavném turnaji na Jasanobrodské lučině, ovšem Aegon se raději rozhodl jako nový panoš rytíře Dunka cestovat po říši. Zatímco Maekarův bratr Baelor vládl jako dědic trůnu Dračímu kameni a jejich ostatní, poněkud labilní bratři zůstávali u dvora pod otcovým dohledem. 

Maekar v Létohradu žil docela dlouho. Trápil se tam, když právě v turnaji na Jasanobrodské lučině kvůli nešťastné ráně v rozsouzení sedmi zabil Baelora. Potom, když se po Daeronově smrti stal králem princ Aerys a ten si jako pobočníka zvolil jejich bastardího strýce Bryndena Řeku. Namísto Maekara, což by jako mladší bratr očekával a bylo běžné. I tehdy ztrápeně hloubal nad svým osudem a Létohrad skoro neopouštěl. 

Nakonec ale po smrti svých ostatních sourozenců a konci jejich pokrevních linií připadl trůn přímo Maekarovi a není známo, kdo se Létohradu chopil po něm. Ani kdo ho spravoval za vlády jeho syna Aegona V. Ovšem je velmi dobře známo, že právě tehdy přišla tragédie.

Aegon tam v roce 259 (v seriálové verzi byl uváděn i chybný rok 258) svolal blízké na oslavu blížícího se narození jeho prvního pravnuka (v seriálu pravděpodobně vnuka, protože generaci jeho dětí seriál přeskočil) Rhaegara. Během oslav však vypukl ohromný požár, který se nepodařilo uhasit. Za oběť mu padlo mnoho lidí, poddaných, šlechty i nejvyšších činitelů. Aegon V., jeho nejstarší syn Duncan, možná Duncanova žena Jenny ze Starokamenů (nebylo potvrzeno), Dunk coby lord velitel Královské gardy, létohradský mistr Corso. Zůstalo jen málo svědků, kteří by mohli požár vysvětlit, a ti vůbec nechtěli o tom, co se stalo, mluvit. 

Příčina tak není známá,. Nicméně se má za to, že za požárem stála Aegonova touha navrátit do Sedmi království draky. V jeho posledních letech ho pohltily prastaré tradice o dracích a chovu draků ve Valyrii, prý financoval cesty do vzdálených zemí, aby našel informace, které se nedochovaly v Západozemí, a v Létohradu se pokusil o jejich vylíhnutí s pomocí divokého ohně. Což podporuje i jediná přímá nalezená zmínka, dopis mistra Corsa, který narychlo sepisoval těsně před smrtí v reálném čase. Akorát kvůli nějaké náhodě nebo nepozornosti se na něj vylil inkoust a nedá se moc dobře přečíst.

Lze z něj rozluštit jen tolik, že „krev draka se shromáždila v jedn-“, „sedm vajec k poctě sedmi bohů, ačkoli králův vlastní septon varoval“, „pyromanceři“, „divoký“, „plameny se vymkly kontrole“, „tyčící se“, „Hoří tak, že“, „zemřel, kdyby nebylo udatnosti lorda velitele“. 

zdroj

Hrad potom zůstal v troskách a říše proměněná. Přímo během požáru se princezně Rhaelle narodil princ Rhaegar, což ho velice poznamenalo. Létohrad ho fascinoval, často tam vyrážel, dokonce i bez doprovodu gardy, spal pod hvězdami v rozbořených síních, chytal inspiraci pro písně o soumraku, slzách a smrti králů a podle sera Barristana Selmyho ho Létohrad posedl. Bylo to místo, které nejvíc miloval a nejvíc ho rmoutilo. 

Mistr Aemon, bratr Aegona V., si kvůli tomu také jeden čas myslel, že Rhaegar by mohl být Princem, který byl přislíben, hrdinou, jenž vyvede svět z temnoty (jedna z několika verzí předpovězeného hrdiny). Neboť Létohrad pohltil kouř a slzy za zemřelé znamenaly sůl, přičemž podle tohoto proroctví se měl Princ, který byl přislíben, narodit uprostřed soli a kouře. Navíc není od věci, že toto proroctví měla Targaryenům sdělit lesní čarodějka právě v Létohradu a podle ní se přislíbený princ měl narodit z pokrevní linie vnoučat Aegona V. (v seriálu patrně dětí) Aeryse a Rhaelly. Jen Rhaegar později za Prince měl svého syna Aegona.

Podle Barristana tam tato lesní čarodějka, přítelkyně Duncanovy Jenny, také zemřela. Ovšem její popis odpovídá vzhledu jisté stařeny z Vysokého srdce v Říčních krajinách, která žije dosud, má věštecké nadání a netají se tím, jak si prožila ohromný žal v Létohradu a se svou Jenny. 

K tomu kvůli Aegonově smrti v plamenech nastoupil na trůn jeho syn Jaehaerys II. (v seriálu nejspíš rovnou Aerys II.) a požár a tragédie ho měly natolik traumatizovat, že výrazně přispěly k jeho smrti jen o dva roky později a nástupu šíleného Aeryse. 

Tento konec obyvatelnosti hradu ovšem kupodivu vůbec neznamenal úplný konec jeho významu. Sehrál roli v ještě jednom důležitém kroku směřujícímu k pádu Targaryenů. Respektive jako mohl být osud říše a dynastie zcela jiný, kdyby se Aegon v Létohradu nerozhodl zahrávat s draky, nebo kdyby uspěl, mohl být osud říše a dynastie zcela jiný, kdyby v Létohradu uspěli tři jistí lordi. 

Na začátku Robertovy rebelie proti Targaryenům se Robert Baratheon dostal domů do Bouřlivých krajin, aby svolal vazaly do boje. Ne všichni se za něj postavili. Lordi Fell, Cafferen a Grandison plánovali spojit své síly u Létohradu, vytáhnout na Bouřlivý konec a donést Aerysovi Robertovu hlavu. Jenže Robert se o jejich plánu dozvěděl, předstihl je a u Létohradu každou ze tří armád postupně porazil v jediném dni. 

Akorát v seriálu Robert ještě tvrdil, že první muž, jakého zabil, byl voják Tarlyů v bitvě u Létohradu. Jenže jednak se Robert ještě předtím účastnil bitvy o Město racků v Údolí, jejíž vítězství mu vůbec dovolilo vyrazit do Bouřlivých krajin, a jednak Tarlyové u Létohradu nebojovali a přímo Robert už nečelil žádné bitvě na domácím území. S Tarlyi se jako s předvojem armády Roviny setkal až v Rovině, když se sjednocenými vazaly vyrazil do války.