Svárlivé země

Svárlivé země (Disputed Lands) jsou region v jihozápadní špičce Essosu, a to v geografickém smyslu. Není to totiž samostatná říše, nemá žádnou stálou vládu a už vůbec ne vlastní, žádné ustálené hospodářství nebo moc stálých obyvatel, kteří by provozovali o něco víc než drobné zemědělství. A to dokonce, ač je ze tří stran obklopený mořem.

zdroj

Ze severu region omývá Myrthské moře, fakticky velký záliv zakusující se do pobřeží Essosu, kde stojí i město Myr. Také do něj ústí jedna ze dvou velkých řek protékajících Svárlivými zeměmi. Západní pobřeží pak navazuje na souostroví Kamenoschody a ostrovní město Tyroš. Svárlivé země totiž bývaly se Západozemím spojené pevninským mostem Paže Dorne a Kamenoschody vznikly jejím „zlomením“. Značí tedy hranici Úzkého moře mezi Essosem a Západozemím a Letního moře, které se táhne od jižního pobřeží Západozemí po celé jižní pobřeží Essosu až k městu Qarth. Letní moře je tedy omývá z jihu, kam ústí druhá velká řeka a kde leží ostrovní město Lys.

A východní hranice Svárlivých zemí je pevninská. Je zhruba v oblasti dolního toku řeky Rhoyne a Oranžového pobřeží, úseku pobřeží Letního moře mezi Svárlivými zeměmi a ústím Rhoyne, kterou ovládá z většiny Volantis. 

O samotném regionu lze dále říct, že jím protékají alespoň dvě velké řeky a každá z nich tvoří i velké jezero, a že býval otevřenou venkovskou krajinou a bohatou zemí. Neví se, kdo tam mohl žít v dávné minulosti, nezdá se, že až tam pronikli Andalové, když se usadili v severnějším Andalosu. Ale rozhodně ho kolonizovala Valyrie a právě tehdy byly Svárlivé země na svém zaznamenaném vrcholu. Patrně se ještě ani nejmenovaly Svárlivé země, ovšem jiné jméno se nedochovalo.

Jenže pak přišla zkáza Valyrie a století krve, kdy najednou nezávislé valyrijské kolonie, z nichž se stala svobodná města, začaly mezi sebou bojovat o uvolněné území v sérii chaotických válek. Tehdy se ze Svárlivých zemí stala pustina.

Nejurputněji se na místo Valyrie snažila vecpat její nejstarší kolonie, Volantis. Ten zahájil velké tažení, zabral značnou část území bývalé Valyrie a dobyl Myr a Lys, kde vládl víc než půl století. Pak se pokusil obsadit i Tyroš, nicméně čelil značné protiofenzivě tyrošské armády, jíž pomohl Pentos a západozemský bouřlivý král Argilak Durrandon. Braavos pak zapůjčením svých válečných veslic podporoval povstání v Lysu, který využil zaneprázdněnosti Volantisu. Myr rozpoutal vlastní rebelii. A když hrozilo, že Volantis si Myr znovu podmaní, objevil se i lord Dračího kamene Aegon Targaryen na svém drakovi. Volantis pak byl nucen ustoupit a na své imperialistické choutky zapomenout.

Jenomže přesuny a mimoměstské boje mezi Volantisem, Lysem, Myrem, Tyroší a Pentosem byly nejjednodušší právě skrze Svárlivé země a po tolika bojích, přehnání tolika kopyt a přelití tolika krve z nich zbyla vypálená pustina. Navíc po porážce Volantisu se rozpadlo i spojenectví jeho protivníků, Lys a Myr se obrátily znovu proti sobě a nikdo život ve Svárlivých zemích už neobnovil. 

Respektive se o to Lys, Myr a Tyroš částečně pokouší od získání své nezávislosti dodnes. Obvykle prostřednictvím žoldáků, takže nakonec jakékoli myšlenky na využití starých příležitostí Svárlivých zemí vymizely. Svárlivé země se staly doslova rodištěm žoldáckých společností, bylo jich tam založeno víc než ve zbytku známého světa, asi čtyřicet jich je tam dnes stále aktivních, a aby jim nevyschl přísun zlata, někteří jejich kapitáni tam neváhají rozpoutávat války sami, pokud se zrovna nic neděje. 

K tomu tam občas vyráží plenit pobřeží i Železní ze Železných ostrovů, zvláště od doby, kdy mají po sjednocení Sedmi království v mírových časech zakázáno plenit Západozemí, a dílo je dokonáno. Století krve sice skončilo, ale zajistilo, že ze Svárlivých zemí se už ozývají jen krvavé a drsné příběhy.

Podle některých verzí jejího příběhu se třeba Coryanne Wylde, dcera lorda Morgana Wyldea za vlády Jaehaeryse I. Targaryena, stala táborovou prostitutkou ve Svárlivých zemích. Jako velmi mladou ji připravil o panenství stájník, kterého vykleštili a poslali na Zeď, a zplodil s ní bastarda. A o několik let později měla utéct se ženatým serem Howardem Bullockem, mladším synem velitele posádky Dračího kamene, do Svárlivých zemí. Howard se tam pak přidal k žoldácké společnosti, jen o tři roky později zemřel po pádu z koně a Coryanne by se tam prý jinak neuživila.

Nebo tam zemřel ser Orryn Baratheon, nejmladší bratr pobočníka Jaehaeryse I.. Dostal se tam za trest. Jeho bratr byl propuštěn z úřadu kvůli své snaze svrhnout Jaehaeryse a dosadit na jeho místo ovladatelnou princeznu Aereu, Jaehaerysovu neteř. Orryn poté dorazil do Matčina domu ve Starém městě, kde požadoval, aby mu vydali Aereřino dvojče Rhaellu, církevní novicku, což církev odmítla a zajala ho. Poté se Orryn přiznal, že měl Rhaellu dovézt do Bouřlivého konce, kde ji chtěl jeho bratr přinutit tvrdit, že je ve skutečnosti starší Aerea, že se vyměnily, a pak z ní podle původního plánu udělat královnu. 

Jaehaerys se nicméně rozhodl pro milost a Orryna poslal na deset let do exilu. Orryn se pak dal do služeb tyrošského archona, do roka se oženil s jeho dcerou (v minulosti právě ji jeho bratr navrhoval jako Jaehaerysovu nevěstu) a měl s ní dítě. Ale existovaly pochyby o otcovství, a když archon v úřadu skončil, Orryn zmizel do Myru a přidal se k žoldácké společnosti Obránci Panny. Brzy na to padl ve Svárlivých zemích v bitvě proti společnosti Udatných. 

Přibližně tou dobou také ve Svárlivých zemích lehlo popelem v ohromném požáru způsobeném suchem šest vesnic. Mezi ohněm a nepřátelskou tyrošskou armádou přitom zůstala uvězněna žoldácká společnost Dobrodruzi. Většina si nakonec zvolila smrt v boji s Tyrošany raději než v ohni a ani jeden nepřežil. Někteří v Západozemí přičítali požár Balerionovi, protože ten byl tou dobou neznámo kde s Aereou, ale Jaehaerys tomu moc nevěřil.

Jen několik let poté pak vzniklo spojenectví dlouholetých nepřátel, Triarchie z měst Lysu, Myru a Tyroše, a ve Svárlivých zemích porazili Volantis v krvavé bitvě o pohraničí, čímž ho donutili se z regionu stáhnout. Ovšem i to byl jen dočasný klid zbraní, protože se Triarchie zase rozpadla a do Svárlivých zemí se žoldáci rádi nahrnuli zpátky.

Po občanské válce tanec draků, kdy proti sobě stáli královští sourozenci bojující o právo usednout na Železný trůn Sedmi království, jednu žoldáckou společnost, Lamače bouří, založil a odvedl do Svárlivých zemí i ser Oscar Tully. Tehdy se tam a na Kamenoschodech vedla válka mezi rozpadlou Triarchií a pro něj a jeho muže to byla šance, jak si vydělat na živobytí, když jejich vlastní domov byl tancem draků úplně zpustošený a pro mnoho z nich tam už nebylo místo. Po konci války pak přišel další pokus o mír ve Svárlivých zemích, když si je Lys, Myr a Tyroš rozdělili, ovšem i toto uspořádání bylo jen dočasné. Boje se vrátily brzy.

Také se vrátili Západozemci s další žoldáckou společností. Po první Blackfyrově rebelii, v níž se Daemon Blackfyre pokusil sesadit z trůnu svého polovičního bratra Daerona II. Targaryena, utekli do Svárlivých zemí Daemonovi spojenci a podporovatelé. A aby nezmizeli po všech koutech Essosu a Blackfyrům zůstaly jednotky připravené k boji, Daemonův další poloviční bratr Aegor Řeka založil Zlatou společnost. Ta se potom ještě dvakrát neúspěšně pokusila dosadit Blackfyry na Železný trůn (druhé rebelie se neúčastnila), ale především si budovala pověst a pokladnice boji ve Svárlivých zemích pro jakékoli město, které ji najalo. V jednom takovém mezi Myrem a Tyroší pak Aegor padl. 

Neúčastnil se tak poslední, páté rebelie, které se říká válka devítigrošových králů a která byla naplánovaná přímo ve Svárlivých zemích. Tam si totiž Banda devíti, skupina vyhnanců, psanců a žoldáků, u korunového stromu přísahala pomoc s dobytím království pro každého z nich. A mezi nimi byl i Maelys Blackfyre, poslední mužský Blackfyre, jenž toužil jako jeho předek Daemon po Železném trůně.

Nejdřív proto dobyli okolní Svárlivé země, pak i Tyroš, část Kamenoschodů a poté se zaměřili na Sedm království. Jaehaerys II. Targaryen však na Kamenoschody vyslal velkou flotilu a armádu, mladý ser Barristan Selmy zabil Maelyse a ostatní rychle ztratili o západní kontinent zájem. Navíc se skupina začala rozpadat, všichni její členové ztráceli moc, přicházeli o své zisky, dobytá území, přisvojené tituly a i Svárlivé země zase upadly do chaosu plného bojů a žoldáků.

zdroj

Toho využil například jistý urozený Pentosan. V Západozemí na trůn zrovna po Jaehaerysovi II. nastupoval Aerys II. Targaryen a v Pentosu náhodou probíhaly volby nového prince, jenž je formálním, ceremoniálním vládcem města… a jehož měšťané popraví, když se nedaří ve válce nebo v úrodě. Jen hodiny po popravě toho předchozího zvolili tohoto třiadvacetilého šlechtice a ten razantně odmítl riskovat osud svého předchůdce. Utekl do Svárlivých zemích, stal se žoldákem zvaným Otrhaný princ, sloužil u několika společností, nakonec se šesti společníky založil Větrem hnané a do Pentosu se nikdy nevrátil. V knize je nyní mezi žoldáky najatými nepřáteli Daenerys Targaryen pro obléhání Meereenu, ale hodlá zajistit, aby stál na straně vítězů i v případě, že by vyhrávat začala ona. 

Kromě toho ale jeho Větrem hnaní často bojovali přímo i ve Svárlivých zemích. Jednou třeba proti Kočičímu společenstvu. Od té doby trvá tuhé nepřátelství mezi těmito společnostmi a velitel Kočičího společenstva Otrhaného prince vyloženě nesnáší. U jiných žoldáků ve Svárlivých zemích, Druhých synů, zase bojoval i princ Oberyn Martell, než si založil vlastní žoldáckou společnost a nakonec se vrátil domů do Dorne. 

A také se tam v knize schylovalo k boji Myru proti dalším Svobodným městům. K tomu Myr uzavřel smlouvu se Zlatou společností, jenže ta ji nečekaně a zcela proti svým zvykům porušila, aby se připojila k jakémusi lordovi, který napadl Západozemí a tvrdí o sobě, že je Aegonem Targaryenem, ztraceným, nikoli zabitým synem Rhaegara Targaryena.