Rod Corbray

zdroj

Rod Corbrayů je starý, ale už docela chudý urozený rod z Údolí. Sídlí v Srdcodomě u úzkých poloostrovů Prsty zakusujících se do Úzkého moře, u ledovcové řeky. Ve znaku má tři černé letící havrany, každého s červeným srdcem ve spárech, na bílém pozadí (v seriálu jednoho havrana). A také vlastní meč z valyrijské oceli pojmenovaný Lady Beznaděj.

Corbrayové s Arryny

Zakladatelem rodu byl Andal, ser Corwyn Corbray, jenž přišel do Údolí v průběhu dlouhého období invaze Andalů přes Úzké moře. Tehdy se První lidé Dywen Shell a Jon Brighstone prohlásili králi Prstů. Oba zaplatili andalským válečníkům v Údolí i těm, kteří se teprve chystali na cestu z Essosu, aby pro ně bojovali proti tomu druhému. Jen aby se Andalové do roka obrátili proti Prvním lidem, Jona umučili a sťali a Dywena upálili zaživa. Ser Corwyn, patrně z nejvlivnějších mezi nimi, si pak Prsty zabral a vzal si Jonovu dceru za ženu a Dywenovu ženu za milenku. Jen se nikdy neprohlásil králem. Místo toho zavedl skromnější titul lord Pěti prstů. 

Vydržel nějakou generaci, než ho jeho rodina zahodila a vrátila se ke královské koruně. Qyle Corbray už si už proto říkal král Prstů, a to stále v době, kdy ještě probíhala invaze do Údolí. Akorát neměl jako král moc štěstí. Byl totiž první andalský král, jakého porazil Robar II. Royce poté, co spojil První lidi z Údolí a prohlásil se Nejvyšším králem Údolí, Prstů a Měsíčních hor. Podle legendy ho dokonce osobně zabil, jakmile mu z ruky vyrazil Lady Beznaděj. 

Ani Robar ale neměl štěstí o mnoho déle. Jeho armáda a s ní První lidé Údolí padli před serem Artysem Arrynem, zakladatelem královského rodu Arrynů, a podle Qyleových potomků se jejich příbuzný ser Jaime Corbray na oplátku osobně postaral o Robara. Zabil ho prý v osudové bitvě Sedmi hvězd (ačkoli tuto „čest“ si připisovalo více lidí) a získal zpět i Lady Beznaděj. 

Od té doby byli andalští Corbrayové věrní vazalové andalských Arrynů a následovali jejich příkladu i během další „invaze“, když Západozemí začali dobývat Targaryeni. Tedy se jim nejprve postavili na odpor v první námořní bitvě, a poté se jim poklonili, když Visenya Targaryen vylétla do Orlího hnízda a přiměla dětského krále Hor a Údolí a jeho matku regentku pokleknout. Proto je Targaryeni okamžitě zahrnuli do svých plánů.

Corbrayové s Targaryeny

Královna Rhaenys Targaryen například dojednala zásnuby mezi Corbrayem a jednou z trojčat lorda Tartha. Visenya zase zvolila sera Gawena Corbraye s pověstí jednoho z nejsmrtonosnějších rytířů Sedmi království, jako zbrojmistra pro jejího syna Maegora. A pod jeho dozorem se Maegor opravdu stal skvělým šermířem. 

Pouze lord Qarl Corbray Maegora zrovna v lásce neměl. A když zemřel Aegon Dobyvatel, jeho nástupce Aenys I. a Maegor se rozhodl nastoupit na Železný trůn namísto Aenysova syna Aegona, rozhodně ho nehodlal podporovat. Jakmile Aegon shromáždil bojeschopné mužstvo, aby se domohl svých práv, svolal vlastní vazaly a vydal se s ním na pochod proti Královu přístavišti. 

Ne, že by se dostali daleko. U jezera Boží oko v Říčních krajinách zjistili, že se k nim ze tří stran blíží nepřátelské armády. Qarl radil princi, aby zaútočil na každou zvlášť, než se stihnou spojit, jenže Aegon nechtěl své muže rozdělovat. A tak dorazily nejen tři armády, ale i Maegor na drakovi Balerionovi, bitva se obrátila ve zmatený debakl a zatímco Qarlovi se podařilo vyváznout, Aegon padl. Následoval půlrok soudů a poprav „zrádců“, než Visenya Maegora přesvědčila, aby rebelující lordy ušetřil a zbavil je pouze části pozemků a titulů a vyžádal si od nich rukojmí. S takovými podmínkami vyvázl i Qarl. 

Nebylo tak velkým překvapením, že ho po Maegorově smrti a nástupu Aenysova posledního syna Jaehaeryse I. jmenovali za jeho věrnost velitelem Městské hlídky Králova přístaviště a získal pozici v králově malé radě. Byl tedy jedním z těch, kdo pomáhali vládnout namísto nezletilého krále, a i těch, kdo králi hledali královnu. Vzhledem ke Qarlově podpoře prince Aegona a poté Jaehaeryse dokonce Jaehaerysova matka Alyssa uvažovala, že by vhodnou kandidátkou byla lady Corbray. 

Ovšem Jaehaerys si byl od dětství velice blízký se svou sestrou Alysanne, zamilovali se do sebe a potají se vzali navzdory všem plánům, zákazům a poté i snahám přimět je svazek zrušit. Qarl se necítil výrazně uražen, zato to rozčílilo pobočníka Rogara Baratheona. Natolik, že začal usilovat o zbavení Jaehaeryse koruny a chtěl místo něj dosadit Jaehaerysovu malou neteř, Aegonovu dceru princeznu Aereu. Qarl takový plán zásadně odmítl a odmítl k němu propůjčit i městskou hlídku. Podle velmistra Benifera se bál dalšího krvavého konfliktu uvnitř rodu Targaryenů, dalšího dračího boje a dalších plamenů, všeho, čeho si u Božího oka užil víc než dost. 

Navíc striktně odmítla i Alyssa a propustila Rogara z úřadu. K Rogarově ještě většímu vzteku, proto odmítl, řka, že ho nemůže propustit žádná žena. Na to Qarl vytáhl Lady Beznaděj, položil ji na stůl špičkou proti Rogarovi a po jeho jednoduchém „Ale ano“ se teprve Rogar podvolil a opustil město. Qarl pak na Alyssin rozkaz ještě ukryl Aereu, aby ji nemohli odtáhnout do Bouřlivého konce a pokračovat ve svých plánech. 

Opět tak není divu, že když Jaehaerys dospěl a ujal se vlády sám, Qarl si udržel pozici v městské hlídce. Ovšem s některými Jaehaerysovými rozhodnutími už začal mít problém. Například navrhoval, po smrti Nejvyššího septona, vzít armádu do Starého města, aby zabránili zvolení septona Mattheuse, tvrdého odpůrce Targaryenů od chvíle Jaehaerysova incestního sňatku, což král nedovolil (a nakonec i bez armády na jeho zvolení nedošlo). Nebo protestoval proti tomu, aby král jmenoval svým pobočníkem neurozeného septona Bartha, aby Jaehaerys opět námitky jen odmávl. A nakonec zemřel při epidemii třesavky, jež si vyžádala spoustu obětí po celé říši. Tedy i mezi členy jeho hlídky, což znamenalo mimo jiné krátké období chaosu v ulicích hlavního města. 

Corbrayové s Rhaenyrou

V dalším zásadním konfliktu v rodu Targaryenů, během občanské války tanec draků, kdy proti sobě o Železný trůn bojovali poloviční sourozenci Rhaenyra a Aegon II., byl lordem Srdcodomu Leowyn Corbray. S býčí šíjí a prý i stejným důvtipem. Řídil se tedy rozkazy svých lenních pánů, tehdy lady Jeyne Arryn. Ta mu a jeho mladšímu bratrovi Corwynovi svěřila velení své armády čítající deset tisíc mužů. Posílala je z přístavního Města racků, a protože byla Rhaenyřina příbuzná, na pomoc Rhaenyřině straně černých. Ovšem v době, kdy už to neznamenalo velký rozdíl. 

Než sehnali braavoské lodě pro převoz, Rhaenyra padla. A když se konečně přiblížili k Černovodnému zálivu, Leowyn akorát sledoval, jak válečné lodě Velaryonů, na Aegonově straně od Rhaenyřina obratu proti Corlysu Velaryonovi a po její smrti, stahují Aegonův osobní znak a vyvěšují rudého draka Targaryenů. Na znamení, že po smrti je i Aegon II. a na trůn usedá poslední známý přeživší syn soupeřících stran, Aegon III. 

Leowyn a Corwyn tak rozdělili armádu napůl, jeden zakotvil v Šerodolu, druhý v Panenském jezírku. Ale už nebojovali. Oba bratry vítali hostinami a květinami a oba nakonec zamířili do hlavního města, aby se přidali k vládnoucí radě. Aegon III., respektive jeho dospělí opatrovníci, pak začali usilovně pracovat na scelení rozdělené říše. Leowyna jako podporovatele strany černých jmenovali ochráncem říše, čímž se stal i jedním z rady regentů nezletilého krále, pobočníkem sera Tylanda Lannistera jako podporovatele strany zelených. Jenže mazaný Tyland rychle získal mnohem větší vliv než Leowyn a Leowyn jen o dva roky později zemřel při další ničivé epidemii, během zimní horečky. 

Ser Corwyn, vyhlášený válečník, který díky svému umu získal od otce Lady Beznaděj, ač nebyl jeho dědicem, se zatím vrátil domů. Měl tam po zemřelé manželce dvě dcery a nevyřešenou lásku. Během války potkal v Orlím hnízdě Rhaenu Targaryen, dceru prince Daemona Targaryena ze strany černých z jeho druhého manželství, když se pod ochranou lady Jeyne schovávala před válkou. A dost se sblížili. Což byla Corwynova šance, jakmile válka skončila.

zdroj

Snaha znovu spojit nepřátele se promítla i do sňatkové politiky v nejvyšších společenských patrech a malá rada a králova rada regentů sháněla vhodné ženichy i pro Rhaenu a její starší dvojče Baelu. Baelu chtěli zasnoubit s lordem Thaddeusem Rowanem, jenže Baele se to vůbec nelíbilo, utekla za svým bratrancem Alynem Velaryonem a provdala se za něj. Načež rada rozhodla, že za takové situace už ji nelze považovat za potencionálního dědice zatím bezdětného Aegona III., báli se, že by mohla brzy otěhotnět a přitáhnout na stranu svou a svého možného dítěte spojence pro nový konflikt. Tak začali okamžitě plánovat vhodný sňatek pro Rhaenu. Poučeni chováním Baely ale přihlédli i k jejímu přání a Rhaena přiznala, že má obzvláště ráda Corwyna. 

Byl to druhý syn, z ne moc bohatého rodu, navíc vazal vazala koruny. Na druhou stranu byli Cobrayové starý a proslulý rod, Corwynův bratr byl ochráncem říše a nakonec rada souhlasila. Mnozí ještě požadovali delší zásnuby, ale znovu zvítězila obava z Baely a Alyna. Zásnuby byly rychlé, svatba jen o čtrnáct dní později. V druhé polovině následujícího roku pak Rhaena se vší slávou oznámila těhotenství, ovšem měsíc na to potratila a s Corwynem žádné děti neměla. 

Alespoň se ukázaly lichými všechny obavy, že Baela nebo Rhaena zamíchají politikou jako královy dědičky. Právě díky nim a Corwynovi, jenž se nakonec dostal i do rady regentů. Dvojčata totiž jako potenciální nevěstu pro krále navrhla svou příbuznou Daenaeru Velaryon, Corwyn ji králi přivedl na ples k svátky Panny, kde se měly Aegonovi nápadnice předvést, Aegon si ji vzal a měl s ní pět dětí. Ovšem tehdy Corwynovi začaly zase problémy v rodném Údolí.

Stejný rok, kdy se stal královským regentem, zemřela lady Jeyne Arryn. Neměla děti a jako svého dědice si zvolila bratrance Joffreyho Arryna. Její vzdálený bratranec Arnold Arryn ale měl za to, že by Údolí měl zdědit on, a Isembard Arryn z bohaté rodové větve z Města racků tento spor ještě víc rozdmýchal, když se rovněž přihlásil o slovo. Nikomu z nich přitom nechyběly zdroje ani podpora, takže se vše zvrhlo v regulérní boje. 

Corwyn byl proto vyslán s tisícovkou mužů, aby situaci urovnal. Rozhodl přisvědčit poslední vůli Jeyne, uvěznil Isembarda a jeho syny a popravil Arnoldova syna. Nicméně Arnold mu unikl. Utekl ke svým přátelům Royceům, Corwyn ho tam pronásledoval, před hradem se střetl s lordem Roycem, vytáhl Lady Beznaděj a Royceův kušník do něj na obranu svého pána vypustil smrtící šipku. 

Zabít regenta, zejména plnícího královské rozkazy, přitom bylo považováno za útok na krále, tedy vážnou zradu. Corwynův synovec lord Quenton Corbray a několik dalších rodů se tak spojilo na podporu Joffreyho a teprve po tom, po další sérii bojů v Údolí, prosadili Jeyninu vůli. Zatímco Rhaena na Dračím kameni přijala zprávu, že se její manžel už nikdy nevrátí, a její sestra musela dohlédnout na to, že nenasedne na svého draka Ranní světlo, jednoho z posledních v říši, a nepokusí se ho pomstít. 

Corbrayové s rudým drakem

Podobně, bez rozmýšlení za Targaryeny, stáli Corbrayové i v poslední velké sérii targaryenských válek, kterou královská dynastie ještě vyhrála, v Blackfyrových rebeliích. Kdy se rod Blackfyrů s černým drakem na zástavě pokusil Targaryeny s rudým drakem sesadit. 

Během té první bojoval v nejkrvavější, závěrečné bitvě na rudém poli v předvoji lorda Donnela Arryna ser Gwayne Corbray. Dokonce tehdy vojsko Arrynů zachránil, když se na poslední chvíli objevil s posilami pro unavené, zničené muže. A dost možná zachránil i Targaryeny.

Střetl se totiž s Daemonem Blackfyrem v legendárním souboji, jenž údajně trval téměř hodinu, než Daemon prorazil Gwayneovi přilbu a oslepil ho. Daemon pak sesedl z okně a přikázal, aby vzali raněného protivníka k mistrům k ošetření ran. Mnozí přitom mají za to, že právě toto hodinové zdržení dalo šanci lučištníkům Targaryenů zaujmout pozice, zasypat nepřátele šípy a zabít Daemona a jeho dva syny. 

A nejspíš se na stejné straně účastnili minimálně ještě některých z celkem pěti rebelií, protože asi právě do jedné z nich si lord Corbray najal braavoského žoldáka, prapraděda Petyra Baeliše. 

Cobrayové se svou volbou

Až během Robertovy rebelie, povstání nejvyšší šlechty proti Targaryenům, Corbrayové změnili strany. Lord Corbray byl tehdy už starý a měl dva syny dost velké, aby se spolu s ním připojili do bojů. Lyonela a Lyna. Lyn na samém začátku rebelie, když lord Jon Arryn svolal vazaly, aby se postavil rozkazu Aeryse II. setnout Neda Starka a Roberta Baratheona, stál za Targaryeny. U bran Města racků se připojil k bojům proti Jonu Arrynovi. Jenže tam tehdy royalisté padli a Lyn neměl moc jiných šancí, než žádat o milost a změnit strany. 

Když pak došlo k osudné bitvě na Trojzubci, v níž Robert zabil prince Rhaegara Targaryena a s ním i veškerou naději královské dynastie, stáli za ním už Lyn, Lyonel i jejich otec. Lord Cobray tam tehdy utržil vážné zranění, takže ho Lyonel odtáhl z boje k ošetření, a slávu si vysloužil Lyn. Chopil se Lady Beznaděje, vedl útok proti Dornům, jež Aerys donutil za něj bojovat, osobně zabil zraněného prince Lewyna Martella z královské gardy a vysloužil si rytířské ostruhy. A nakonec i Lady Beznaděj, kterou mu otec věnoval. Což mu Lyonel nikdy nezapomněl a připadal si podvedený, ač se po otci stal lordem. 

Asi navíc ne jen kvůli tomu. Lyonelovi také krátce po porodu zemřelo nemocné dítě, na to jeho manželka a jeho dědicem byl po dlouho dobu Lyn. Pyšný, bezohledný, prudký, často bez peněz a údajně se zálibou v chlapcích místo v ženách. Nebylo ani specifikováno, jestli alespoň v dospělých. A ne že by na tom Lyonel byl s penězi o mnoho lépe. 

Po smrti Jona Arryna na začátku příběhu byl proto Lyn jedním z nápadníků ovdovělé Lysy Arryn, kolem níž (či spíš kolem jejíhož majetku a moci) se prý točil půl roku, než svou snahu vzdal. Účastnil se tak i soudu Tyriona Lannistera v Orlím hnízdě a v knize se nabídl jako šampion, když Tyrion žádal rozsouzení soubojem. Nakonec ale Lysa zvolila sera Vardise Egena, a když ho Tyrionův šampion, žoldák Bronn, zabil, Lyn Tyriona a Bronna eskortoval ke Krvavé bráně a přikázal jim, aby se nikdy do Údolí nevraceli.

A nejspíš se nejde ani divit tomu, že se Lyonel i Lyn nechali nedlouho poté, když se v Údolí coby Lysin nápadník a pak manžel objevil Petyr Baeliš, novým pánem snadno uplatit. Lyonel nejdřív navrhoval, aby k němu Lysa poslala na výchovu svého syna Roberta (v seriálu Robina), což paranoidní Lysu rozčílilo. Načež Petyr strávil několik dnů v Srdcodomě. A to se patrně odrazilo v následném obratu knižních událostí. 

Po smrti Lysy v knize šlechta Údolí nepátrala po jejích příčinách, rádi nechali vše svést na Lysina oblíbeného žárlivého zpěváka. I tak ale vznikla skupina lordů deklarantů, kteří nesouhlasili s vládou Petyra, jeho opatrovnictvím malého lorda Arryna, snažili se ho sesadit a neduživého Roberta dostat do své moci. 

Lord Lyonel k této skupině nepatří. Po jednání s Petyrem, jenž má mnoho dobrých známých v Městě racků, se oženil s šestnáctiletou dcerou bohatého obchodníka z Města racků. Sice neurozenou, ovšem za tučné věno, jaké se mu skutečně hodí. Navíc podle dostupných kapitol zatím nevydané šesté knihy je Lyonel se svou novou nevěstou spokojený, dokonce se ani nehodlá účastnit připravovaného turnaje, aby mohl zůstat doma v očekávání jejich prvního dítěte. Což se vůbec nelíbí Lynovi. Ale i ten se ukázal býti v Petyrově kapse.

zdroj

Lyn se k lordům deklarantům připojil a vyrazil s nimi do Orlího hnízda. Tam ho rychle znudila debata, vytáhl na Petyra meč a urychleně byl z hradu odejit, když tak vážně porušil zákon pohostinnosti. Petyr přitom později přiznal Sanse Stark, že se tak Lyn choval na jeho pokyn. Měl předstírat nenávist vůči Petyrovi a připojit se ke každému spiknutí proti němu, aby mu mohl donášet, za což prý platí zlatem a chlapci. Kam takovým způsobem a v těchto službách Corbrayové dojdou, tedy není zrovna jasné.

Jen v seriálu je situace Corbrayů patrně vyřešená. Tam nevystupoval ani lord Lyonel, ani ser Lyn ani jejich nejmladší bratr, ser Lucas, ale ser Vance Corbray. Lordi deklaranti neoponovali Petyrově vládě, do Orlího hnízda vystoupal pouze tribunál, jenž měl vyšetřit smrt Lysy Arryn. Sestávající z lorda Yohna Royce, lady Anyi Waynwood a právě Vance. Ten se přitom nejdřív domníval, že měl ve všem prsty Petyr, ovšem Sansa ho svým svědectvím přesvědčila o sebevraždě Lysy a on jí na oplátku přísahal, že stejně jako ostatní neprozradí tajemství její pravé identity – totiž že není bastard Alayne, za niž se vydávala, ale lady Stark. A protože to byl poslední moment, kdy se v seriálu ukázal, lze předpokládat, že po jeho konci jeho rod dál pokračuje pod správou Arrynů. 

Členové rodu Corbrayů na začátku ságy:

  • lord Lyonel Corbray, lord Srdcodomu
    • lady Corbray, manželka Lyonela
  • ser Lyn Corbray, bratr a prozatím dědic Lyonela
  • ser Lucas Corbray, bratr Lyonela
  • ser Vance Corbray, v seriálu rytíř z rodu Corbrayů

Žádné komentáře:

Okomentovat