Divocí

Divocí (Wildlings) je pojem pro dva typy lidí. Někdy se tak označují horské klany žijící v Údolí Arryn, ale nejvíce se používá pro lidi za Zdí. Oni sami si říkají Svobodný lid (Free Folk), ale všude jinde je označují za divoké, přestože nejsou žádnou jinou rasou, naopak potomky Prvních lidí stejně jako Seveřané. Jejich osud však zpečetilo postavení Zdi oddělující severní zmrzlé země od Sedmi království.

zdroj

Na území od Zdi až po nezmapovaný sever tak žijí statisíce lidí v nejrůznějších kmenech, klanech a vesnicích se svými různorodými kulturami – mnozí mají život podobný poddaným na Severu v Západozemí, jiní jsou skutečně divocí a nepřátelští, a s různými jazyky od několika nářečí společného jazyka po starý jazyk, jímž mluví například Thennové nebo obři. Všichni ale mají společný znak, a to neuznávání titulů a autorit, čímž se odlišují od klekačů, jak zase oni označují lidi žijící z jižní strany Zdi. Pokud už totiž následují nějaké náčelníky, musí se každý z nich podobně jako u Dothraků osvědčit a prokázat sílu a žádný titul se u nich nedědí. Tedy většinou, není vyloučeno, že Thennové, s právě nejpodobnější organizací společnosti jako v Sedmi královstvích, mohou ctít i potomky svého magnara.

To pak celkově ovlivňuje jejich smýšlení. Nemají žádného společného krále (často se sice objevovala postava krále za Zdí, ale nikdy to až do dob Manceho Nájezdníka nebyl ekvivalent krále říše a i Mance sjednotil většinu lidí jen díky hrozbě Jiných (bílých chodců) a byl uznáván spíš jako vojevůdce). Poslouchají pouze zákony, na nichž se vzájemně shodli, a muž je pro ně mužem pouze pokud dokáže držet dané slovo. Vládne mezi nimi i rovnoprávnost, kdy na ženy není pohlíženo jako na méněcenné a jsou mezi nimi vůdkyně a kopinice. A nikdo u nich kvůli tuhým životním podmínkám ani nezíská víc, než si dokáže sám obstarat.

Dokonce to platí i u manželství, které si muž musí obstarat ukradením ženy (vždy dcery, nikdy ne cizí ženy) jako důkaz síly a odhodlání, a ona má naopak právo s ním bojovat a zranit ho nebo i zabít, když je na ni zlý nebo ho nechce, jako ukázku nezávislosti a schopnosti ubránit se. Nezřídka to ale bývá jen sehrané divadlo, protože se mladé páry seznámí a oblíbí mnohem dřív. Kdy jsou manželé ale není jasně stanoveno a celkově nejde o tak důležitý institut jako v Západozemí. Mimomanželský styk mezi divokými rozhodně není tabu. Na rozdíl třeba od pojmenování dítěte mladšího dvou let, které tak, dokud je kojeno, může mít leda přezdívku z obavy, že mu pojmenování přinese smůlu a ono zemře – v knize je toto důvod, proč Fialka nechtěla svého syna pojmenovat, zatímco v seriálu tvrdila, že jen žádná mužská jména nezná.

Přesto však rozhodně nejde o idylický život a i bez neustálé zimy a častého nedostatku potravy je svoboda vyvažována jistou daní – naprostá izolovanost severu a jen malé obyvatelné oblasti znamenají velkou potřebu ochrany a nevraživost vůči ostatním, takže je většina kmenů vzájemně v nikdy nekončících sporech. Tvrdonožci se ztvrdlýma, holýma nohama s Nočními běžci, Mroží lid ze Zamrzlého pobřeží se svými krabími a ledovými bohy a saněmi taženými vlky s kanibalskými Klany od ledové řeky, kmeny z jeskyní s pomalovanými obličeji a temnými podzemními bohy a mnoho dalších.

V největším sporu jsou ale se Seveřany a Noční hlídkou, jejíž členy označují jako vrány. Ti pro ně reprezentují lid Západozemí a je v nich hluboko zakořeněná nespravedlnost a pocit, že je králové kdysi okradli o zemi, kterou staří bohové, jež vyznávají, nadělili všem lidem. Jsou ale ochotni přijmout mezi sebe takového člověka, pokud jim dokáže, že opravdu hodlá porušit složené přísahy a stát se jedním z nich. Hlídka je zase ochotná vychovávat divoké děti jako budoucí bratry a v případě Krastera, jenž byl také divokým, docházelo i k podpoře černých bratrů při jejich výpravách za Zeď. Ovšem to jsou spíš výjimky a Kraster sám byl kvůli incestu mezi divokými velmi opovrhovanou postavou.

Tyto vztahy tak často vrcholí nájezdy na jih, ať už pokusem přeplout Tulení záliv nebo přelézt Zeď. Obojí se často daří, protože divocí jsou známí tím, že kradou zbraně, kožešiny, cennosti i ženy, dokonce už si vytipovali, že je mnohem výhodnější přepadat země Umberů, severských horských klanů a Medvědí ostrov, než vesnice v Daru u Zdi. Výstup na Zeď je ale jednoznačně velmi náročný, trvá většinu dne a i s používáním obrovských žebříků a důkladné výbavy průzkumníci často nacházejí na úpatí Zdi rozdrcená těla těch, kterým nevyšel.

zdroj

Ať už se ale dostanou na území na jih od Zdi nebo ne, boj je může potkat každým dnem. Proto je většina divokých vyzbrojena, a to sekerami, cepy, oštěpy, kopími a luky z kamene, dřeva, bronzu a rohoviny. Nebo tím, co dokáží ukrást, protože mnoho kovářů se mezi nimi nenajde. Z toho důvodu ani nenosí brnění, jen kousky ukradené mrtvým vranám, a místo něj používají vařenou kůži a štíty z kůže natažené přes proutí. Více vyzbrojení jsou pouze Thennové, kteří nosí bronzové přilby a košile sešité z bronzových destiček.

Ostatně divocí nemají možnost vymýšlet žádné technologické novinky. Jde o drsný lid v drsných zemích a bez ohledu na to, zda žijí v ledových Mrazoklech nebo přívětivějším Tvrdodomově, na to, zda si staví chatrče nebo využívají jeskyně, na to, zda jsou kultivovaní nebo nebezpeční samotáři, starost o přežití je pro ně mnohem podstatnější, než pokrok, a hlavně je pro ně denním chlebem.