Rod Clegane

zdroj

Rod Cleganeů není příliš starý rod a vlastně není ani urozený. Jde o usazené rytíře s dědičnými pozemky, kteří přísahali věrnost Lannisterům a jsou jedněmi z jejich hlavních a nejvěrnějších vazalů. Ostatně jim za své postavení plně vděčí.

Sídlí v Cleganově baště v Západních krajinách, ve věžovité pevnosti sloužící jako jak obranná bašta tak obydlí, ale netitulují se lord, pouze ser. A ve znaku mají tři černé psy na žlutém poli (v seriálu při turnaji měl Gregor na štítu pouze jednoho), i když Thoros z Myru prohlásil, že vzhledem ke zvěrstvům páchaným jejich rodem by byli přesnější dva krvaví novorozenci. Ovšem na druhou stranu, o tom, že by otec Sandora a Gregora, současných Cleganů, byl zlý člověk, nejsou žádné záznamy a Sandor sám by patrně něco takového jako bezdůvodné vraždy a násilnění dětí nepáchal.

Cleganeové na sklonku éry Targaryenů

Časy, v kterých onen první Clegane získal od Lannisterů pozemky, doprovázely divoké události vlády krále Aeryse II. a neshody lorda Tytose a jeho syna Tywina. Tehdy býval Clegane pouhým správcem psince v Casterlyově ská­le.

Lord Tytos si však jednoho podzimního dne usmyslel, že si vyjede na projížďku. Neměl tehdy tušení, že by se mu mohla stát osudnou a že za svůj život bude vděčit svému správci. Zaútočila na něj totiž lvice, zabila jeho koně, a těsně předtím, než mohla roztrhat i jeho, zasáhl Clegane. Přišel při tom sice o nohu a tři psy, ale jako odměnu získal země a pevnost, Tytos přijal jeho syna za svého panoše a oni tři psi se dostali na znak nově vzniklého rodu.

Po něm pak v muže a pána bašty i pozemků dospěl i panoš a měl sám dva syny, Gregora a Sanodra. A ať už je vychovával jakkoli, v celém Západozemí by se jen těžko hledali podobní lidé. Gregor vyrostl v obludně velkého člověka proslaveného velikostí, krutostí a zdatností v bitvě. Je extrémně vysoký, blíží se 2,4 metrům, má masivní ramena, ruce jako kmeny malých stromů a hlas jako když se lámou skály. Váží kolem třiceti kamenů, což je asi 190 kilo, ale nemá na sobě skoro žádný tuk, všechno jsou to svaly, což z něj dělá nelidsky silnou bytost.

Tato síla mu také umožňuje vládnout dvouručním mečem dlouhým 1,8 metru pouze jednou rukou, takže má ohromný dosah a stále může nosit i extrémně tlustý dubový štít. Je tak znám tím, že přesekává lidi v půli pouhou jednou ranou a v bitvě nosí nejtěžší a nejtlustší plátovou zbroj v Sedmi královstvích. Je tak těžká, že by se v ní žádný běžný muž nedokázal hnout, natož bojovat, což ho činí téměř neporazitelným. A také je k poznání díky své helmě s úzkým průzorem, na které trůní kamenná pěst zdvižená k nebi.

Toto všechno však využívá jen pro násilí. Je to sadistický vrah a násilník, ale přestože není příliš inteligentní, má výtečné instinkty válečníka. Je také velmi samotářský a neopouští vlastní země s výjimkou válek a turnajů. Podle jeho panoš Josse Stilwooda totiž neustále trpí velkými bolestmi hlavy a konzumuje tolik makového mléka, aby je utišil, že je proti němu už téměř imunní. Není známo, co tyto bolesti způsobuje, je možné, že jde o nějaký další efekt jeho gigantismu, ale Merrett Frey má podle vlastních zkušeností za to, že by mohlo jít o turnajové zranění nebo ránu do hlavy utrženou v boji. A to by zároveň vysvětlovalo i jeho nekontrolovatelnou povahu – podle Sandora například jednou zabil svého vlastního vojáka, protože příliš hlasitě chrápal. Zkrátka se nechvalně proslavil natolik, že Brynden Tully prohlásil, že hlava této bestie by byla darem pro každého v říši, a Cersei Lannister zase jeho intelekt okomentovala tak, že je tak hloupý, že ani neví, kdy má zemřít.

I Sandor je považován za jednoho z nejnebezpeč­nějších bojovníků v Západozemí. Je obrovský a svalnatý, pravou stranu obličeje má vyzáblou s ostrými lícními kostmi a mohutným obočím, má velký, zahnutý nos a dlouhé tmavé a řídké vlasy, které si češe tak, aby zakryl levou stranu, kde mu nerostou žádné. Navíc je také značně divoký (tvrdí, že prvního muže zabil ve dvanácti) a právě pro jeho divokost, avšak také nezpochybnitelnou oddanost svému pánovi, je přezdíván Ohař. A aby dostál své přezdívce, nosí prosté brnění a helmu vytvarovanou jako vrčící psí hlavu.

A hlavně svého bratra k smrti nenávidí, což je naprosto pochopitelné. Když mu bylo sedm a Gregorovi jedenáct nebo dvanáct, vyřezal pro něj jeden z otcových poddaných hračku. Dřevěného rytíře. Gregor o ni nejevil žádný zájem a Sandor si ji jednoho dne vzal a hrál si s ní. Jenže k jeho smůle ho Gregor chytil. Beze slova ho popadl a strčil mu hlavu do železného koše na oheň. Spálil mu celou polovinu obličeje a muselo ho od bratra tahat několik mužů, aby ho nezabil. Jejich otec pak tvrdil, že pod Sandorem vzplálo povlečení, aby celý příběh zakryl, a ani jemu to Sandor nikdy neodpustil. Od té doby nenávidí oheň, svého bratra a pokrytectví rytířství a zároveň si odnesl doživotní ohavné jizvy, nemá ucho, v knize mu mezi zkroucenými zbytky masa prosvítá čelist, a protože spolu s polovinou tváře přišel o naději na jakýkoli lepší život, odrazilo se to i na jeho chování.

Gregor byl navíc o čtyři roky později pasován na rytíře samotným princem Rhaegarem Targaryenem, tudíž se Sandor rozhodl, že nikdy nepřijme rytířský stav. Když věděl, že do něj může patřit takové monstrum jako jeho bratr, neměly pro něj rytířské přísahy žádný smysl. A nejspíš ani pro Gregora ne.

Když se totiž rozhořela Robertova rebelie, ser Gregor věrně čekal na příkazy svých lenních pánů v Západních krajinách. A jakmile dal Tywin Lannister rozkaz k pochodu, už ho nic nezastavilo. Prokázal svou nezměrnou hodnotu při válčení, takže si ho Tywin všiml, udělal z něj jednoho z bitevních vůdců své osobní válečné rady a v pouhých sedmnácti letech tak byl jedním z prvních lannisterských vojáků, kteří vstoupili do Králova přístaviště během plenění na konci války.

Tehdy spolu se serem Amorym Lorchem vyrazil do Maegorovy pevnosti, když armáda dosáhla Rudé bašty. Tam se vlámal do pokoje novorozeného prince Aegona, vzal ho a praštil mu hlavou o zeď. Potom, s jeho krví a mozkem na rukou, brutálně znásilnil jeho matku Eliu a zabil i ji. Sám řekl, že jí rozmáčkl hlavu, jiní tvrdí, že ji přesekl svým mečem. Ale ať tak nebo tak, stal se jedním z děsivých symbolů rebelie, rozzuření Dornové za to nikdy nepřestali hledat odplatu a neustále si žádali potrestání viníků. Ovšem mezi ně počítají i Tywina, což nikdo nehodlal dopustit, a tak Gregor řádil dál.

Cleganové za vlády Baratheonů

Krátce po korunovaci nového krále Roberta Bartheona během nehody na lovu zemřel Gregorův a Sandorův otec. Mnoho detailů o jeho smrti se neví a stejně jako o záhadné smrti nejmladší sestřičky Cleganů i o konci dvou Gregorových manželek se povídá, že se o ni postaral on. Zdědil totiž otcův majetek, což Cleganovu baštu proměnilo na ponuré místo, kde mizí služebníci a dokonce i psi se bojí vstoupit do síní, a Sandora vypudil z domova. Ten raději, ještě v tentýž den, kdy Gregor zdědil otcovu pozici, vstoupil do služeb Lannisterů.

Časem se pak Sandor stal bodyguardem a služebníkem mladého prince Joffreyho Baratheona, který mu dal novou přezdívku, Pes. Avšak královna Cersei si myslela, že k němu i přes své přezíravé chování vzhlíží jako k náhražce otce, jenž o něj zájem neprojevoval. A když byl z Královské gardy po korunovaci Joffreyho propuštěn Barristan Selmy, Sandor i přesto, že nebyl rytíř, zaujal uvolněné místo člena.

Na rozdíl od svého bratra byl ale schopný určitého dobra, a i když byl věrný Joffreymu, několikrát před ním chránil lady Sansu Stark. A stejně jako Starší bratr z církve víry v Sedm, tak i Thoros z Myru z církve Pána světla si o něm myslí, že nebyl monstrum, ale spíš hořká a mučená duše, která neviděla jiný způsob existence než uštěpačnost k bohům i lidem, protože si nedokázala najít pýchu ve službě, radost ve vítězství, ani nedokázala utopit bolest ve víně, ani nemiloval ani nebyl milován a dusil se nenávistí. A co nejvíc, i když hodně hřešil, nikdy nehledal odpuštění. Místo snů o čemkoli, o čem sní ostatní, snil o vraždě vlastního bratra, což bylo to jediné, co ho pohánělo vpřed.

A přesto, že byl stále nebezpečným a násilným mužem, který neváhal zabíjet, na rozdíl Gregora, jenž se svými noshledy v podstatě rozpoutal válku pěti králů, když začal brutálně plenit vesnice v Říčních krajinách, vraždit nejrůznějšími způsoby a násilnit všechny od starých Tichých sester po malá děvčátka, měl jistou pokroucenou čest. Berik Dondarrion byl třeba přesvědčen, že i když by rád zabil mnoho lidí, nikdy by to neudělal lstí nebo v jejich spánku. A Sandor sám prohlásil, že pes pro svého pána zemře, ale nikdy mu nebude lhát. Gregor by mohl na druhou stranu namítnout, že Hora také lhát nemůže. Ale nemůže mít ani srdce, byť hnané zlobou.

Což se potvrdilo jak v knize tak v seriálu, kde Gregor už rozhodně žádné srdce mít nemůže - po jeho souboji s Oberynem Martellem se ocitl na smrtelné posteli a jen velice neetickými experimenty přežíval jako svalnatá loutka. V seriálu navíc nakonec zemřel, a to Sandorovou rukou, stejně jako Sandor. V knize však prozatím stále neúnavně slouží Lannisterům, zatímco Sandor je některými považován za zmizelého, jinými za mrtvého a existuje možnost, že se skrývá pod kápí na ostrově v ústí Trojzubce, kde se snaží nalézt mír.

Sandor Clegane
zdroj

Členové rodu Cleganeů na začátku ságy:

• ser Gregor Clegane, přezdívaný Hora, která jede, Hora, Velký pes a Obludnost, která jede
• Sandor Clegane, přezdívaný Ohař a Pes, přísežný štít a později člen Královské gardy Joffreyho Baratheona