Rod Rowan

zdroj

Rod Rowanů sídlí ve Zlatoháji u Rudého jezera u severních hranic Roviny. Což by z měj mohlo dělat maršála severních mokřad od doby, kdy o tento titul přišli Osgreyové, z nichž se stali vazalové Rowanů (podle sera Eustáce Osgreyho byli Osgreyové maršálové tisíc let před dobytím Západozemí Targaryeny, pak začali oslabovat a nakonec o svůj titul přišli). Ve znaku má zlatý strom na stříbrném poli a je to jeden z nejvýznačnějších a nejstarších rovinských rodů. 

Rowana a Zlatý strom

Stejně jako mnoho dalších datuje svůj původ k legendárnímu Garthovi Zelenorukému, bájnému králi, prý Nejvyššímu králi Prvních lidí, zvanému též Zelenovlasý nebo Zelený, který snad převedl První lidi do Západozemí. Podle dalších legend to byl první člověk v Západozemí vůbec, podle dalších skoro bůh. Podle temných vyžadoval krvavé oběti, podle jiných umíral na podzim, aby se znovu narodil na jaře, měl prý zelené ruce, vlasy nebo kůži (pokud jen nenosil zelený šat), paroží jako jelen. Dokázal přimět rozkvést zemi, kudy šel, tam se objevovaly farmy, vesnice, sady, měl bezedný pytel, z nějž trousil semena všech stromů, obilí, ovoce a květin a daroval je i lidem. Také prý dotekem léčil z neplodnosti, každá, s níž šel, porodila silné syny a krásné dcery. A měl několik uznávaných, stejně legendárních potomků.

Rowanové spojují svůj rod s jeho dcerou Rowanou Zlatostromou. Prý měla krásné zlaté vlasy a byla tak zdrcená, když ji opustil milenec pro bohatou sokyni, že do nich zabalila jablko a zasadila ho na kopci. Z něj vyrostla jabloň s listy, kůrou a plody v barvě žlutého zlata. Pak měla mít dcery, z nichž některá měla založit rod Rowanů, pravděpodobně v oblasti, kde stála údajná jabloň, a podle některých příběhů měla i bastarda Lanna Chytrého, zakladatele rodu Lannisterů. Ovšem podle jiných příběhů to byl bastard její sestry Florys Lišky.

Rowanové válčí s Targaryeny

Od té doby Rowanové prospívali v království Roviny, nashromáždili značný majetek a vliv za vlády Prvních lidí i Andalů. A když se objevili Targaryeni a Aegon Dobyvatel začal se svým válečným sjednocováním Západozemí, rozhodli se mu postavit. Král Skály Loren I. Lannister a král Roviny Mern IX. Gardener se spojili proti Aegonovi a jeho sestrám – manželkám připraveným vtrhnout do západního Západozemí. 

U Zlatoháje Rowanů shromáždili svou společnou armádu čítající 55 tisíc mužů. Nicméně když se s Aegonem a jeho draky doopravdy střetli, ani jejich jednoznačná početní převaha neměla šanci. Gardenerové a spousta dalších zmizeli v ohni na Ohnivém poli, Loren poklekl, Skála i Rovina se staly součástí Sedmi království a Rowanové vazaly nových lenních pánů Roviny Tyrellů. A vlastně i věrnými poddanými Targaryenů. Aegonova královna Rhaenys například přijala jako svou dvorní dámu i lady Rowan, a když neprovdaná otěhotněla, zajistila jí svatbu s rytířem z Bílého přístavu a výchovu jejího bastarda u rytíře z Lannisportu. 

Zato lord Rickard Rowan vystoupil proti třetímu targaryenskému králi Maegorovi I. v jeho brutálních válkách s církví a zbožnými lordy, jimž se nelíbilo, jak si po smrti svého bratra Aenyse I. přisvojil trůn, ani jeho vícenásobné manželství. Spolu s lordem Torgenem Oakheartem třeba chránil septona Moona a jeho věrné, kteří na konci Maegorovy vlády vyrazili do Starého města vypudit Nejvyššího septona, jenž se snažil Maegorovi podlézat. Fungovali jako ochrana věřících na cestě a v jejich táboře pod hradbami města. 

Jenže jakmile Maegor zemřel, Moon, místo aby se stáhl, pokračoval ve svých kázáních, jen odsuzoval Nejvyššího septona a Targaryeny jako takové. Lord Donnel Hightower ze Starého města přitom odmítl proti Moonovi, tedy spíš Rickardovi a Torgenovi vytáhnout, podle převažujícího názoru se s nimi nechtěl utkat v bitvě, nicméně i oni dva váhali s dalším poskytováním armády. Zejména poté, co se Moon rozhodl zaútočit. Naštěstí nemuseli váhat dlouho – než stihl útok zorganizovat, byl zavražděn.

Na trůn tak usedl Jaehaerys I. Tomu se podařilo vyřešit vztahy trůnu s církví a o rok později proběhla zlatá svatba Jaehaerysovy ovdovělé matky a lorda Rogara Baratheona, kde král sezval některé lordy na soukromá jednání ve svém soláru. Účastnil se i Rickard, podle něhož byl kál vlídný a zdvořilý. Navíc měl s novou garniturou úzké vztahy i v dalších ohledech, patřil mezi lordy, jejichž sestry a dcery měly tu čest stát se společnicemi královny Alysanne. A buď jeho nebo už možná jeho syna o patnáct let později porazil Jaehaerysův syn Baelon na turnaji ve Starém dubu. 

Následně se za vlády Jaehaerysova nástupce Viseryse I. v seriálu Rod draka rytíř z rodu Rowanů ucházel o místo v královské gardě, ale princezna Rhaenyra nakonec zvolila sera Cristona Colea. Tou dobou také žila lady Jeyne Rowan, provdala se za lorda Donalda Tarlyho a měli aspoň dvě dcery, Samanthu a Sansaru, a možná i syna Alana. Jenž se proslavil později v tanci draků, občanské válce o Železný trůn, kterou po Viserysově smrti rozpoutala Rhaenyra, jeho zvolená dědička, a její poloviční bratr Aegon II., jehož jako nového krále korunovali příznivci mužské primogenitury a rodiny jeho matky Alicent Hightower. 

V té se v jednu chvíli předvedl i lord Thaddeus Rowan. Veselý, statečný, upřímný, svědomitý, oblíbený, uznávaný a vážený, spravedlivý, nijak arogantní nebo mstivý, věrný svým přátelům a nepříliš ambiciozní, a odvážný a schopný bojovník. Považovaný rovněž za oddaného manžela a dobrého otce. Podporoval stejně jako Tarlyové Rhaenyru. Hightowerové sice počítali, že se Rovina kvůli nim postaví za Aegona, místo toho se však rozdělila. Lord Ormund Hightower proto dostal za úkol vytáhnout proti rovinským černým Rhaenyry a potlačit jejich „rebelie“. Měli také více mužů než většina ostatních rodů, tudíž to měla být rychlá hračka. 

Jenže černí na ně dotírali od začátku pochodu z mnoha směrů, zabíjeli jim zvědy, ničili zásoby. Ormund se musel Rovinou pomalu probojovávat. Na konci prvního válečného roku k tomu vytáhl právě Thaddeus s armádou, jež se té Ormundově téměř rovnala, protože v ní spojil černé ze severní Roviny, zatímco z druhé strany měl Alana Tarlyho a Alana Beesburyho. Ormund se proto rozhodl postavit tábor v obranné pozici u řeky Medovíny, kde tři týdny vysílal neúspěšné prosby o pomoc do Králova přístaviště. A třetí týden nového roku jich černí dosáhli. 

Thaddeus a dva Alanové sevřeli Ormunda u řeky, zaútočili zepředu i zezadu. Linie Hightowerů se začaly rozpadat. Zdálo se, že černí musí vyhrát. Jenomže se objevil princ Daeron, Ormundův panoš, na dračici Tessarion, bitvu zvrátil a způsobil černým těžké ztráty. Většina jejich velitelů zemřela nebo padla do zajetí, pouze Thaddeus z těch důležitějších unikl. A o několik měsíců později si Ormund a Daeron podrobili i jeho, jak pomalu pokračovali dál. Nicméně Rowanové a další lordi takto značně zpomalili zelené Aegona II. v Rovině a zabránili jim, aby se spojili se zelenými dál na severu, s nimiž se tak vypořádaly další černé armády. 

Rowanové skoro vládnou říši

V tanci draků zemřeli oba válčící sourozenci, tudíž na trůn usedl tehdy poslední dostupný mužský Targaryen Aegon III. Thaddeus byl tou dobou už plešatý a tlustý, také čerstvý vdovec po smrti své druhé ženy. Nicméně politicky zdaleka ne za zenitem. Malá rada a regenti nezletilého Aegona rozhodli stmelovat říši, zajistit i manželství pro Aegonovy poloviční sestry, Baelu a Rhaenu Targaryen, pro Baelu s Thaddeusem. Baele se to za mák nelíbilo. Odmítala, prohlašovala, jak měla v posteli Thaddeusova dědice Roberta a jeho bratra (podle arcimistra Gyldayna tehdy Baela často provokovala a nejspíš to nebyla pravda) a nakonec utekla na Náplavomarku, kde si vzala svého příbuzného Alyna Velaryona. 

Malá rada se tak pokusila uspokojit Thaddeusovu zraněnou ješitnost (pokud ho tedy takové odmítnutí skutečně zranilo) a rozhodla o jeho zásnubách s teprve čtrnáctiletou lady Floris Baratheon. Tu považovali za nejhezčí ze čtyř dcer padlého lorda Borrose, jen prý trochu povrchní, a během tance draků ji původně zasnoubili za mistra našeptavačů zelených, Laryse Stronga. Jednoho z poválečných popravených, tudíž stále svobodnou.

A další rok se Thaddeus dočkal největší pocty. Zemřel Aegonův pobočník a jeho povolali, aby sloužil jako nový. Tedy na chvíli. V říši se totiž objevila spousta dalších pohrom včetně epidemie zimní horečky, všichni regenti kromě dvou odjeli spravovat své země nebo rovněž podlehli, zbyl jen ambiciozní Unwin Peake a velmistr Munkun, ti Aegona přehlasovali a pobočníka udělali z Unwina. A aby Thaddeuse neurazili, nabídli mu místo lorda justiciára a mistra práva a místo v radě regentů.  Až o další rok později Unwin po sporech s radou regentů rezignoval a pobočníkem se konečně stal Thaddeus. S jedním velkým problémem – byl oblíbený, uznávaný, jen ne obávaný.

Neporadil si třeba dobře s nástupnickou krizí v Údolí po smrti lady Jeyne Arryn. Naopak sám sobě způsobil problémy. Jeyne zemřela bez potomků, jako nástupce zvolila sera Joffreyho Arryna, jenže svá práva začal prosazovat i její další příbuzný ser Arnold Arryn a ozval se i Isembard Arryn z Města racků. Železný trůn se snažil prosadit její vůli, jenže při konfrontaci tam zabili jednoho z královských regentů. Proto rozhodli o válečném řešení. Thaddeus poslal svého dědice sera Roberta Rowana v čele pěti tisíců mužů po Královské a poté Vysoké cestě ke Krvavé bráně s domněnkou, že díky nadcházejícímu jaru už zvládnou projít Měsíční hory i se čtyřmi dalšími tisíci muži, jací se k nim připojili cestou. K tomu připravil i námořní útok na Město racků. 

Jenže do čela námořníků dosadil navzdory očekávání Moreda Rogarea, švagra prince Viseryse (považovali ho za mrtvého, ale během války ho pouze unesli, v Lysu oženili za lady Larru Rogare, která přijela do Králova přístaviště spolu s ním a třemi svými bratry). Moredo neuměl společnou řeč, nedokázal se s námořníky moc domluvit, cesta trvala dlouho a o stovky lidí přišel nekompetentností ještě než vůbec vpadl do Města racků. A Robert zase zjistil, že Vysoká cesta není zrovna schůdná. Měli potíže s hlubokým sněhem, čelili útokům horských klanů. Jednou už si mysleli, že našli útočiště ve vhodné jeskyni, jenže ignorovali kosti povalující se kolem vchodu a uvnitř probudili draka Zloděje ovcí, jenž v horách zmizel i se svou jezdkyní Kopřivou ke konci tance draků. A Robert vůbec do cíle nedorazil. Zabil ho padající kámen, když útočníci z klanů shodili snad půlku horského úbočí. Po něm převzal velení lord Benjicot Blackwood, ale třetina mužů byla mrtvá, než konečně dosáhli Krvavé brány. Příliš mnoho obětí, než prosadil královu vůli.

Dědicem Thaddeuse se tak stal Robertův mladší bratr a Thaddeus si připsal další ztrátu. Spolu s politickou ztrátou bodů a se ztrátou třetí manželky. Asi šestnáctiletá Floris zemřela při porodu (nejspíš spolu s dítětem) a zanechala Thaddeuse v pořádně temném rozpoložení. A brzy se jeho situace ještě zhoršila. 

zdroj

Rogareové v Západozemí nebyli nikdy oblíbení. Jednak měli značný vliv na říši a přetahovali se s regenty o vliv nad Aegonem, ale hlavně je většina Západozemců nesnášela z touhy získat jejich vysoké pozice a z čiré nechuti vůči cizincům z Essosu. Proto se drbalo o jejich údajných vlastních plánů s říší. Nějakou dobu si nikdo nedovolil zasáhnout, jenže pak Rogareové přišli o moc v Lysu i o rodinné jmění, čímž ti v Západozemí ztratili podporu ze zámoří a místní proti nim vystupovali čím dál ostřeji. Až Rogarey a jejich údajné pomocníky obvinili ze spiknutí za svržením Aegona III. Využili k tomu i toho, že se Thaddeuse coby pobočníka nikdo nebál, obvinili ho z účasti na jejich plánech, však se určitě zaprodal Rogareům, když Moreda dosadil do čela královského loďstva, zatkli ho s jeho synovcem a čtyřiceti služebníky, zbavili ho pozice a podrobili tortuře. 

Rada regentů ihned na jeho místo jmenovala lorda velitele královské gardy sera Marstona Vodského a uložila mu zatknout i Rogarey. Což bylo jednodušší o to, že Lotho Rogare skutečně spáchal zločin, defraudoval banku Rogareů v Králově přístavišti. Zatkli proto jeho, jeho bratra Roggeria (Moredo utekl na východ) a vyrazili i pro Larru, jež byla se svými dvorními dámami, manželem, šaškem Hříbečkem a Aegonem III. s jeho královnou Daenaerou v Maegorově pevnosti Rudé bašty. Kde se zabarikádovali.

Marston si nepřál zneuctít svůj bílý plášť příkazem k útoku na krále, jehož má chránit, tudíž se je snažil přesvědčit, aby pevnost opustili, věřili obviněním, vydali Larru. Tím zahájil takzvané tajné obléhání. Poměrně marné – dvanáct dnů se nic nedělo. Tudíž se pokusili přitlačit, přivedli Thaddeuse. S pomláceným a oteklým obličejem k nerozeznání, s vyraženými zuby drmolil tak, že ho měli za opilého, se po dlouhém mučení přiznal na účasti na spiknutí Rogareů zabít Aegona a dosadit na trůn Viseryse, i na vykradení banky Rogareů a podvedení šlechty. Jenže králi ani princi se to nezdálo. Viserys se začal vyptávat dál a Thaddeus odpovídal velmi rychle, poddajně, pasivně. I Hříbeček měl podezření, tudíž se ho zeptal, jestli také otrávil před tancem draků Viseryse I. Thaddeus se bez zaváhání přiznal. Všichni pochopili, jak je zlomený, říká jen to, co chtějí mučitelé slyšet, jak jsou jeho přiznání k ničemu a jak evidentně existuje úplně jiné spiknutí. 

Aegon tak místo vydání Larry nařídil zatčení všech, kdo se podíleli na tortuře, a Marston se rozhodl dostát svým přísahám, zapovědět rozkazy rady regentů a plnit královy. Tím byla snaha dotlačit Rogarey na popraviště prakticky zmařena, Thaddeuse propustili, brzy se odhalila konspirace spousty šlechticů za svržením Rogareů a skutečně i zbavením se Aegona III., aby na trůn posadili Viseryse s novou královnou ze Západozemí. Po dalších šesti dnech pak konečně všichni vyšli z Maegorovy pevnosti ven.

Proběhly velké soudní procesy a Thaddeuse znovu jmenovali regentem a pobočníkem. Jenže bylo znát, jak už se po prožitých hrůzách pro takovou roli nehodí. V jednu chvíli byl sám sebou jako dřív, v další propukal v pláč. Hříbeček se mu někdy posmíval, jednou ho pro zábavu přiměl přiznat způsobení zkázy Valyrie. Tudíž ho Aegon zdvořile propustil a nahradil ho velmistrem Munkunem. Thaddeus ještě přísahal, že se za rok vrátí, až se zlepší jeho zdraví, nicméně zemřel po cestě do Zlatoháje. Jeho rod byl však zajištěný, kromě Roberta měl dalšího syna z prvního manželství a pět synů z druhého a alespoň dva synovce a tři bratrance, a tak pokračoval.

Rowanové a noví spojenci i nepřátelé

Třeba za vlády Daerona II. se ser Nyles Rowan účastnil nechvalně proslulého turnaje na Jasanobrodské lučině, kde kvůli hloupému sporu prince Aeriona s budoucím rytířem Duncanem Vysokým proběhl soud Sedmi, v němž zemřel korunní princ Baelor. Nebo sestra lorda Rowana si vzala sera Wendella Webbera, s nímž měla mnoho synů a dcer, a dcera jehož bratrance se stala proslulou lady Rohanne Webber. Jejímž šestým manželem se stal lord Gerold Lannister a dceru lorda Rowana zasnoubili s jejich druhým synem Tionem. Po smrti jeho staršího bratra dědicem Casterlyovy skály. Akorát jeho „ovdovělá“ snoubenka Ellyn Reyne se nehodlala vzdát snu o vládě Skály a přesvědčila Tiona, aby lady Rowan zapudil v její prospěch. Nebo lady Rhonda Rowan se provdala za sera Baelora Hightowera, dědice Vysoké věže a Starého města, tedy je švagrovou Alerie Hightower, manželky lorda Mace Tyrella. 

Nebo lord Mathis Rowan, podle Kevana Lannistera rozumný, uvážlivý, oblíbený, schopný a věrný, podle Tyriona Lannister hrubý a strohý. Oženil se s lady Bethany Redwyne (tu kdysi lord Hoster Tully zamýšlel pro svého bratra Bryndena, ale ten se tvrdohlavě odmítal oženit) a mají tři děti. Mezi nimi alespoň jednu dceru, kterou jednou našel v posteli s o dva roky mladším zpěvákem Dareonem. Aby si zachoval tvář, Mathis ho prohlásil za násilníka, podle Dareona měl s lady Rowan dobrovolný poměr, ale i ona křičela o znásilnění, když je otec našel, a poslal Dareona k Noční hlídce. A hlavně byl lordem Zlatoháje v době Robertovy rebelie.

Zůstal tehdy stejně jako jeho lenní pán Mace Tyrell věrný Aerysovi II. Targaryenovi a spolu s ním vytáhl proti Bouřlivému konci Baratheonů, jenž držel Robertův mladší bratr Stannis. Ovšem když rebelové Targaryeny porazili a Lannisterové vyplenili Královo přístaviště, Ned Stark dorazil i k Bouřlivému konci, ukončil dlouhé obléhání a přiměl rovinské lordy včetně Rowanů přísahat věrnost novému králi Robertovi I. 

Akorát o dalších letech Robert zemřel a místo aby na trůn v klidu nastoupil jeho údajný syn Joffrey Baratheon, králi se prohlásili oba jeho bratři. Mathis se opět připojil ke svému lennímu pánovi a podpořil Renlyho Baratheona. Účastnil se proto například Renlyho setkání s Catelyn Stark, jednající za krále Severu Robba Starka (podle něj měli popravit Jaimeho Lannistera, když ho Seveřané zajali), a probíral s Renlym jeho neúspěšné vyjednávání se Stannisem, jenž vytáhl proti Bouřlivému konci, tehdy Renlyho sídlu. Radil Renlymu, aby nechal Stannise obléhat Bouřlivý konec s malou posádkou a raději vytáhl na Královo přístaviště, protože tehdy měl nad Joffreym a Lannistery jasnou převahu. Jenomže jeho návrh zamítli, Renly se rozhodl vyřídit před Lannistery Stannise. 

Za úsvitu se měla rozpoutat bitva, v níž měl Mathis velet střetu. Mathis se ještě snažil Renlyho přesvědčit, když nad ránem činili s lordem Randyllem Tarlym poslední přípravy, aby zaútočili ihned a Stannise překvapili. Zase neúspěšně. A hlavně byl krátce po jejich poslední poradě Renly zavražděn, jeho následovníci se z části přidali ke Stannisovi a z části se rozprchli, zástavy Rowanů například viděli severně od Klikatice, na opačné straně, než kam se vydal Stannis. Stejně jako Tyrellové se totiž nakonec nechal přesvědčit k osudovému spojenectví s Tywinem Lannisterem. Společně pak porazili Stannise v bitvě o Černovodu a Královo přístaviště, kam nakonec zamířil i on. Mathis se tak stal jedním z hrdinů bitvy o Černovodu, jedním ze zachránců města, získal značné pocty a Tywin mu věnoval menší území a poradní křeslo v Joffreyho malé radě.

Toho se ihned pokusila využít královna vdova Cersei Lannister a ovlivňovat Mathise vtípky a úsměvy, akorát to asi nemělo účinné. Mathise navíc nazlobilo, když se Tywin zmiňoval o smrti princezny Elii Martell a jejích targaryenských princátek při vyplenění Králova přístaviště, jako by je dosud mohl používat coby politickou páku vůči Dorne a neměl s nimi nic společného, přičemž spousta lidí ho viní, že vydal rozkaz je brutálně zavraždit. Jako součást malé rady se také účastnil svatby Sansy Stark a Tyriona, samozřejmě Joffreyho královské svatby, kdy Joffreymu věnoval jako svatební dar červený hedvábný turnajový pavilón – a kde jeden z mužů v jeho posádce pobodal nějakého Dorna, jak jejich staletí dlouhá nenávist diktuje. A potom, když během svatby Joffrey zemřel (podle lučištníka ve službě Rowanů ho zabila Sansa) se účastnil i svatby Joffreyho vdovy Margaery Tyrell s novým králem Tommenem Baratheonem. 

Zároveň ale zase rychle o své výhody přišel. Krátce po Joffreym zemřel rukou jeho syna Tyriona i Tywin, tudíž se uvolnila pozice králova pobočníka. Podle Kevana i Jaimeho byl Mathis vhodným kandidátem, proti čemuž rázně zakročila Cersei. Rostla v ní paranoia z vlivu Tyrellů nad královským dvorem, Mathise považovala za jednoho z Maceových kumpánů, raději tak obsadila povolného sera Haryse Swyfta a vyloučila Mathise z rady úplně. Ten už neměl příliš důvodů zůstávat v hlavním městě. Vyjel proto s Macem proti Bouřlivému konci, jenž po Renlyho smrti držela Stannisova posádka. Mace se sice musel po divokých převratech v hlavním městě zase vrátit, ovšem Mathise nechal velet obléhání hradu. 

Mathis přitom nečekal žádné zvláštní problémy, z doby Robertovy rebelie ostatně měl s obléháním Bouřlivého konce zkušenosti. Jenže v Bouřlivých krajinách přistála Zlatá společnost, rychle dobyla několik okolních hradů a ukázalo se, že bojuje pro údajného Aegona VI., syna Elii a prince Rhaegara, jenž měl prý v utajení přežít vyplnění Králova přístaviště. A jejich dalším cílem je Bouřlivý konec, kde Mathis pro takového nového nepřítele rozhodně nemá dost mužů.

Rod Rowanů na začátku ságy:

  • lord Mathis Rowan, lord Zlatoháje
    • lady Bethany Redwyne, manželka Mathise
    • lady Rowan, dcera Mathise a Bethany
    • dvě další děti Mathise a Bethany

S neznámými příbuzenskými vztahy:

  • lady Rhonda Rowan, manželka sera Baelora Hightowera

Žádné komentáře:

Okomentovat