Nekorunovaní Targaryeni 37: Rhaena Targaryen

Princezna Rhaena Targaryen se narodila v roce 147 jako čtvrté dítě a druhá dcera Aegona III. a královny Daenaery Velaryon. Měla o čtyři a tři roky starší bratry Daerona a Baelora, o dva roky starší sestru Daenu a tři roky mladší Elaenu. Avšak trochu podobná si byla jen s Baelorem. 

zdroj

Byla půvabná jako její sestry, stejně jako její sourozenci měla valyrijské rysy. Husté vlasy, víc zlaté než stříbrné, vždy pečlivě sčesané. Měkké, vlídné fialové oči a stydlivý, líbezný úsměv. A ve čtrnácti už ji považovali za stejně pohlednou jako Daenu, ale jemnějším způsobem, více ženskou. Nebyla vůbec baculatá, ale žensky kulatější s plnějšími rty. Ovšem od svých sester, zejména divoké Daeny, se výrazně lišila osobností. Byla svědomitá, pokorná, mírná. Ráda se oblékala v bílé a zlaté, měla ráda krajkové ozdoby na rukávech a živůtku, milovala šití, vyšívání a často vyšívala náboženské motivy na své šaty, například obličej Matky, Pannu s bílým jelenem. Jelikož byla hluboce věřící.

Tak žila během vlády svého otce, během vlády svého bratra Daerona I., který na trůn nastoupil v roce 157 a krátce na to se mu podařilo to, co žádnému Targaryenovi před ním, dobýt Dorne. Možná jí tehdy dokonce plánoval zajistit budoucnost. Uvažoval o provdání jedné z jeho sester za mocného Mořského lorda Braavosu a vypořádání se s jeho pomocí s piráty na Úzkém moři, kteří způsobovali značné problémy při obchodování kolem Dorne. Přičemž podle velmistra Kaetha ovšem tyto úvahy o spojenectví s Braavosem, který byl tehdy ve válce s Pentosem a Lysem, dohnaly právě tato města, aby poslala zásadní pomoc Dorne proti Targaryenům.

Akorát k žádné svatbě s Mořským lordem nedošlo. Naopak v roce 160 proběhl jiný obřad – v septu stanuli Daena a Baelor, s čímž rozhodně nebyli spokojení. Baelor byl zbožný, pohlcený církví, chtěl být septon, neměl o manželství zájem a odmítl ho završit. Daena také nebyla nadšená. Co hůř, Dorne vyjevilo pravou tvář. Daeronovi se nejprve podrobilo jen, aby odtáhl se svou armádou, a pak začalo rebelovat. Daeron tam nakonec vyjel potlačit rebelie osobně a v roce 161 ho pod záminkou mírového vyjednávání zavraždili. Dokonce tam zajali i jejich bratrance Aemona, jenž sloužil v Královské gardě už od časů Aegona III. 

Daeron neměl děti, tudíž po něm trůn zdědil Baelor s Daenou jako královnou. Baelorovi ovšem už nikdo nemohl formálně bránit v jeho touze následovat církev. Krátce po svém nástupu na trůn přesvědčil Nejvyššího septona, aby zrušil jeho manželství, a rozhodl se zabránit tomu, aby Rhaena a ostatní sestry pokoušely jeho nebo další muže u dvora ke „smrtelnému hříchu chtíče“, a ochránit jejich nevinnost před ničemností světa . Jejich pobyt omezil na nové komnaty v samostatné části Rudé bašty zvané Dvůr krásy, ale mnohem častěji Panenské komnaty, kam se za nimi moc lidí podívat nesmělo.

Bylo to pohodlné vězení v dlouhé budově za královským septem, princezny měly k dispozici vše, co potřebovaly, včetně dvorních dam (například Barbu Bracken, která se později stala milenkou Aegona IV.). Nicméně stále vězení bez možnosti pohybu alespoň po zbytku hradu. Na to také sestry někteří zvali Panny ve věži. Akorát na rozdíl od sester Rhaeně omezení nevadilo. Byla skoro stejně zbožná jako Baelor. Nesnažila se jako Elaena dvůr přesvědčovat, ať je propustí, neutíkala jako Daena, jež po skoro dekádě v Panenských komnatách dokonce otěhotněla a na konci roku 170 porodila syna Daemona Vodského, aniž by prozradila otce (až po další více než dekádě se z něj vyklubal Aegon IV.). 

Což kupodivu všechny vysvobodilo. Baelor se v zoufalých modlitbách vrhl do dalšího z půstů, jež na konci své vlády začal postupovat. Čtyřicet dní přijímal jen vodu a trochu chleba, jednačtyřicátý den ho našli zhrouceného před oltářem Matky a na začátku roku 171 zemřel.

Protože Baelor neměl děti a už ani bratry, okamžitým problémem se stala otázka nástupnictví. Rhaenu a její sestry samozřejmě konečně pustili na svobodu a mezi některými poddanými i lordy převládal názor, že trůn by měl připadnout Daeně jako nejstaršímu žijícímu dítěti Aegona III. Podle zákonů Andalů by měla přednost před otcovými sourozenci a ostatními příbuznými s Rhaenou jako legitimním dědicem, alespoň prozatím. Na druhou stranu nad říší stále visela příliš živá vzpomínka na zničující občanskou válku tanec draků o Železný trůn mezi Aegonem II. a jeho poloviční sestrou Rhaenyrou, z níž vzešel konec draků a právě Aegon III. Mnozí nevěřili představě vládnoucí královny. Ani jedna sestra k tomu po letech v Panenských komnatách neměla žádné mocné spojence. Také ji považovali za příliš divokou, nezvladatelnou, svéhlavou. 

Na přetřes opět přišly precedenty z Velkého koncilu v roce 101, kde zvítězil nárok Viseryse I. skrze linii jeho otce prince Baelona namísto nároku Laenora Velaryona skrze linii jeho matky princezny Rhaenys (v seriálu Rod draka rovnou místo nároku Rhaenys). I závěr tance draků, po němž převládlo přesvědčení, že na Želený trůn nemá usednout žena, dokud má mužské příbuzné. To už víceméně schválil i Rhaenin otec a jeho dvůr. Proto nároky tří sester nevyslyšeli a trůn připadl jejich strýci Viserysovi II., jeho dědicem se stal jeho nejstarší princ Aegon se svou sestrou a manželkou Naerys jako budoucí královnou a z Dorne zachráněný Aemon jim zůstal v královské gardě. 

Alespoň z Panenských komnat se staly jen další komnaty pro důležité dvořany a sestry se chopily příležitosti vybudovat si vlastní život bez Baelorových omezení - Rhaena se vydala podobně jako Baelor na cestu víry a stala se septou (zatímco Elaena se vdala a Daena vychovávala Daemona). Čímž prozatím dostupné zmínky o jejím životě končí.