 |
| zdroj |
Už ve věku hrdinů se Caronové proslavili válečníky a zpěváky. Tvrdí, že jejich slavičí znak byl vidět v tisícovce bitev. Podle mistra Yandela byli vazalové Bouřlivého konce od nepaměti, ačkoli v některých historických obdobích západní mokřady až k Noční písni patřily k Rovině. Také se přou se Swanny o to, kdo je nejstarší rod z mokřad.
Ať ale jsou nejstarší nebo ne, rozhodně byli častým cílem útoků ze sousedních království a po sjednocení Sedmi království Targaryeny z Dorne, které k říši ještě dlouho nepatřilo. Třeba během první dornské války, v níž se Targaryeni snažili Dorne dobýt, vypálil dornský lord Fowler Noční píseň a zajal lorda Carona a jeho rodinu.
Nebo nedlouho po této neúspěšné válce, za vlády Aenyse I., povstal dornský rebel král Sup a z mokřad útočil na Sedm království ve druhé dornské válce. I ten se zaměřil na Noční píseň. Půlku své armády vedl proti hradu, ale když se mu nedařilo ho dobýt, ukončil obléhání a pokračoval na západ. Načež lady Ellyn Caron vyrazila hned za ním, k ní se připojil lord Harmond Dondarrion a před Dorny se vynořil lord Samwell Tarly. Takže ačkoli byla Supova armáda dvakrát větší než všechny ostatní dohromady, rozdrtili ho ve svém sevření. Aenys se jim pak odvděčil a i Ellyn odměnil zlatem, úřady a poctami.
Caronové tak měli s Targaryeny dobré vztahy, a to i nadále. Lord Morton Caron se na začátku vlády Jaehaeryse I. účastnil svatby jeho matky a svého lenního pána Rogara Baratheona, přičemž využil příležitosti setkat se s králem na soukromé audienci. Tam Jaehaerys požadoval, aby k němu byli jeho lordi upřímní při rozebírání problémů říše a Morton nabyl dojmu, jak je král opatrný a vychytralý.
V seriálu Rod draka se také ser Desmond, syn lorda Royce Carona ucházel o místo v Královské gardě Viseryse I. po smrti sera Ryama Redwynea a zkušený gardista Harrold Westerling o něm měl vysoké mínění. Nicméně princezně Rhaenyře, která měla výběr na starost, se nezamlouval (v předloze se tato postava nevyskytuje).
 |
| zdroj |
I přesto se jim ale dostalo neočekávaného odpočinku v mnohem horším konfliktu, než byly dornské války. Po smrti Jaehaerysova nástupce Viseryse I. se mezi jeho dětmi Rhaenyrou a Aegonem II. rozhořela válka o Železný trůn. Jenže byť se lord Borros Baratheon přiklonil k nárokům Aegona, neposlal své muže do bojů. Až do samého závěru války se držel doma, a tak se lord Royce Caron na bojišti neocitl.
Z Bouřlivých krajin vyjel, až když válka skončila, uklidnila se situace v Králově přístavišti, byli potrestáni viníci posledních zločinů a říše se sjela na korunovaci nového krále Aegona III., neboť Aegon II. i Rhaenyra ve válce zemřeli. S tím se konala i Aegonova svatba s jeho sestřenicí Jaehaerou, kterou během války opatrovala v Bouřlivém konci Roycova dcera, Borrosova žena Elenda.
Ta navíc sedm dní po Borrosově smrti v poslední bitvě války porodila syna. Borros si přál, aby ho pojmenovala Aegon po Aegonovi II., nicméně Elenda ho po svém otci pojmenovala Royce. A hlavně kvůli porodu nemohla vyrazit na korunovaci, tak poslala své dcery Cassandru, Floris a Ellyn s lordem Roycem jako poručníkem. Jenž navíc získal novou pozici i v Králově přístavišti. Aegon III. byl nezletilý, potřeboval regenta, a aby se smířila říše, ustanovili rovnou radu sedmi regentů složenou z obou stran, jíž se Royce stal součástí.
Tedy na rok. Poté se vrátil domů, protože Dornové pod vládou jejich nové a divoké princezny Aliandry Martell zintenzivněli nájezdy a plenili mokřady. Kvůli tomu se nestihl vrátit ke dvoru ani následující rok, kdy epidemie zimní horečky vzala mimo další i Aegonova pobočníka, a toho využil ambiciozní lord Unwin Peake. Jmenoval se novým pobočníkem, prohlásil, že regenti, kteří odjeli z města kvůli záležitostem jejich vlastních zemí, jako Royce, se prakticky vzdali místa v radě, a začal skoro sám rozhodovat o záležitostech říše.
Zatímco Elenda rovněž dělala regenta, kojenci Roycovi, protože jinak měla s Borrosem jen čtyři dcery, Cassandru, Floris, Ellyn a Maris. Ihned po smrti Aegona II. přitom souhlasila, že je třeba nastolit mír, když viděla, jak jsou její lidé zničeni byť jedinou bitvou, a snažila se na něm pracovat. Ovšem v rodině měla docela problémy.
Maris se dala k tichým sestrám. Královský šašek Hříbeček, jenž si často vulgárně přibarvoval své paměti, tvrdil, že jí nechala i vytrhnout jazyk, ale podle dalších pramenů to není pravda. Rok po válce se také Elenda provdala za sera Steffona Conningtona, druhého syna lorda Gryfova hřadu, o dvacet let mladšího, protože měla za to, že potřebuje silného muže proti neutuchajícím nájezdům Dornů. Nicméně rok Steffona při takovém nájezdu zabili. Tentýž rok zemřela i Jaehaera a Aegon III. si měl zvolit novou královnu, přičemž Elenda nabídla Cassandru i Ellyn. Aegon si ale zvolil Daenaeru Velaryon a Cassandra se zapletla do intrik proti ní – o tři roky později ji obvinili z pokusu Daenaeru otrávit. Elenda tou dobou byla nemocná, takže za sebe i tentokrát musela ke dvoru poslat zástupce, a ti zajistili, že si Cassandra vzala ovdovělého sera Waltera Brownhilla s třinácti dětmi. Zatímco Floris tou dobou zemřela při porodu.
Potom se znovu objevil problém v mokřadech. Za vlády Daerona II., kdy se Dorne připojilo k Sedmi královstvím, tudíž už se konfliktu neříkalo dornská válka, se objevil se další král Sup. Opět bylo i na Caronech, aby se o něj postarali. Lordem byl Pearse Caron, proslavený zpěvák, harfeník a turnajový rytíř, který měl v osobním znaku stříbrnou harfu na žlutém poli, a spolu s lordem Dodnarrionem sestavil armádu, aby krále Supa porazili. Tehdy v ní sloužil i ser Arlan a jeho panoš Dunk, pozdější rytíř Duncan a mentor Aegona V.
Kromě boje se však předvedl i na turnaji, a to na nechvalně proslulém turnaji na Jasanobrodské lučině. V druhém klání tam vyzval lorda Lea Tyrella k souboji, tudíž bojovali s otupenými dlouhými sekerami, a Leo Pearse porazil, když se jeho sekera zasekla v Leově štítu. Rovněž se tam téměř stal účastníkem výjimečného soudu Sedmi po konfliktu Dunka a prince Aeriona Targaryena, protože ho zvažovali jako náhradníka jednoho z raněných dobrovolníků. Ovšem nakonec zůstal raněný mezi vybranými šampiony Aeriona, a když své šampiony sháněl i Dunk a žádal přítomné rytíře, Pearse ho ignoroval.
Stejně obdivovaným válečníkem pak byl lord Bryce Caron. Ten převzal titul po svém otci Bryenovi, jenž vládl na začátku éry Roberta Baratheona. Kromě Bryce měl několik dcer, nesmělého dvanáctiletého syna zasnoubeného s Brienne z Tarthu, a uznal svého bastarda Rollanda Bouři. Jenže nakonec celá rodina kromě Bryce a Rollanda zemřela na zimnici.
Mladý Bryce se pak začal starat o otcovy země, podporoval svého krále Roberta i lenního pána, Robertova mladšího bratra Renlyho. Proto, když Robert zemřel, Ned Stark prohlásil jeho syna Joffreyho za nelegitimního, za což ho popravili, a Joffrey sestavil seznam šlechticů, od nichž požadoval osobní přísahu věrnosti, Bryce se před trůnem neukázal. Naopak, jakmile se Robertovi bratři prohlásili králi, Bryce se rozhodl podporovat Renlyho.
Dokonce se stal součástí jeho Duhové gardy, tedy Královské gardy Renlyho Baratheona, v níž získal oranžový plášť a přízvisko Bryce Oranžový. Jelikož byl zatím bezdětným lordem, Renly asi svou královskou gardu nemínil pod obvyklými přísnými podmínkami, tedy že by se členové nutně vzdávali svých titulů a dědičných práv. Spolu s ním se k Renlymu přidal i Rolland, zkušený válečník a rytíř přezdívaný i Bastard z Noční písně, s obličejem plným jizev po neštovicích a naprosto oddaný Válečníkovi coby jedné z tváří boha Sedmi.
Renly a spolu s ním i Caronové přitom zahájil své královské tažení v Rovině. Tam zjistil, že Stannis Baratheon oblehl jeho Bouřlivý konec a ihned se k němu rozjel, aby bratra donutil uznat ho jako krále a přestat proti němu bojovat. Bryce se s ním účastnil neúspěšného vyjednávání se Stannisem pod hradbami, a když bylo nepochybné, že je čeká bitva, Renly mu svěřil velení levého křídla. Akorát ho zavraždili dřív, než k bitvě mohlo dojít.
Bez Renlyho se Bryce i Rolland rozhodli stejně jako spousta dalších lordů přidat ke Stannisovi a tentokrát mu se získáním Bouřlivého konce pomoci. Hrad stále držel kastelán a Stannis požadoval jak hrad tak Robertova bastarda a Renlyho svěřence Edrica Bouři. Bryce se nabízel, že s kastelánem svede souboj, jaký kastelán o hrad nabízel, ale Stannis to zamítl a i jeho nechal zavraždit kouzly kněžky Melisandry. Načež chtěl vyrazit na Královo přístaviště.
Bryce nicméně Stannise přesvědčil, aby poslal pryč Melisandru, aby se neříkalo, že za vítězství vděčí jejím kouzlům (v seriálu to byl Davos Mořský). A byť těžko říct, jestli právě její nepřítomnost stojí za Stannisovou prohrou, platil za to. V bitvě na Černovodě u města ho zabil ser Philip Foote, jemuž pak Joffrey věnoval Bryceovy země, tituly a příjmy. Zatímco Rolland velel na konci bitvy o Černovodu zadnímu voji a umožnil Stannisovi ústup k lodím a útěk na Dračí kámen, kam i sám odplul.
Zůstal pak věrný Stannisovi a ještě věrnější Válečníkovi. Ač se k víře v Melisandřina rudého R’hllora přidávalo na Dračím kameni čím dál víc lidí. Proto také po prohrané bitvě, když Stannis zvažoval, že nechá Melisandru obětovat Edrica R’hllorovi, aby mu jeho královská krev zajistila trůn, přidal se Rolland k Davosovi Mořskému, aby chlapce zachránili – propašovali ho na loď a poslali se spolehlivými muži do Lysu (v seriálu šlo místo o Edrica o Gendryho a samotný Davos ho poslal ve člunu na moře).
Kupodivu ho za účast na této zradě nečekal trest, stejně jako Davose. Ze Zdi totiž přišlo volání o pomoc a i Melisandra potvrdila, jak se blíží děsivé nebezpečí bílých chodců (Jiných), proti nimž byl podle ní Stannis osudem určený bojovat. Proto Stannis učinil z Rollanda nového kastelána Dračího kamene, ostatně ho považoval za jednoho z mála dobrých a poctivých mužů, kteří tam zbývají, později mu uložil těžit obsidián neboli dračí sklo schopné Jiné zabít, a vyplul na Sever.
Nechal však Rollandovi jen malou posádku, a z toho se vyklubal problém. Královna regentka Cersei Lannister totiž proti ostrovu poslala flotilu, aby Stannise připravila o jeho pevnost tak blízko Královo přístavišti. Její velitel Loras Tyrell měl podle zpráv, které Cersei přinesli, nabídnout Rollandovi souboj místo bitvy, Rolland odmítl, Loras se uchýlil k útoku, a přestože ho to stálo víc než tisíc životů a vlastní vážné zranění, Rolland hrad neudržel. Jen není známo, co se s ním po prohře stalo. Ovšem nejspíš žije, protože Lannisterové ho stále považují za falešného uchazeče o titul lorda Noční písně.
A ne příliš šťastnější osud má i poslední Bryceova příbuzná, lady Mylenda Caron. Tu provdali v jejích třiceti za desetiletého Petyra Freye, prapravnuka lorda Waldera, přezdívaného Petyr Uher, a měli spolu dceru Perru. Jenže je v manželství nejspíš velmi nespokojená a podle drbů má (jako jedna z mnoha) poměr s Petyrovým starším bratrem Černým Walderem. A hlavně se nakonec stala vdovou.
Po rudé svatbě, kdy Freyové a Boltoni zradili a vyvraždili pro Lannistery Starky, Petyr zmizel s prostitutkou, jež se motaly kolem válečného tábora Freyů. Někteří si mysleli, že tak učinil kvůli Mylendině nevěře, ve skutečnosti ho chytili psanci Bratrstva bez praporců, které se tou dobou mstilo na všech Freyích za rudou svatbu. Tvrdili, že nechají Petyra vykoupit, ale jakmile Freyové poslali jeho příbuzného Merretta s penězi, zjistil, že z Mylendy už dávno udělali vdovu a jeho zabili rovněž.
Členové rodu Caronů na začátku ságy:
- lord Bryce Caron, lord mokřad a lord Noční písně
- ser Rolland Bouře, nemanželský bratr Bryce
S neznámými příbuzenskými vztahy:
- lady Mylenda Caron, manželka Petyra Freye, matka Perry
Žádné komentáře:
Okomentovat