Velké císařství Úsvitu
Lze těžko odhadnout, kdy se v Planinách objevili Jogos Nhai. Pokud můžeme věřit starým legendám, hlavně těch z Yi Ti, Planiny stejně jako současné Yi Ti patřilo Velkému císařství Úsvitu, údajné první lidské říši. Podle legend vznikla před více než deseti tisíci lety a jejím prvním vládcem byl Bůh na zemi, jediný syn Panny stvořené ze světla a Lva noci, což jsou bohové Yi Ti a patrně to byli i bohové Velkého císařství. Měl vládnout deset tisíc let, než vystoupal ke hvězdám a přidal se ke svým předkům.
Po něm nastoupil jeho nejstarší syn Perlový císař, který měl vládnout tisíc let. Ten byl následován Nefritovým císařem, ten Turmalínovým císařem, Onyxovým císařem, Topazovým císařem a Opálovým císařem. Každý z nich vládl kratší dobu a potýkal se s většími těžkostmi než jeho předchůdce, neboť na hranice říše útočili divocí muži a hrozivé bestie, menší králové a rebelové byli stále vzpurnější a jejich lidé se navíc začali oddávat hříchu.
A po Opálovém císaři nastoupila jeho dcera Ametystová císařovna, což se vůbec nelíbilo jejímu mladšímu žárlivému bratrovi. Proto ji svrhl, zabil, korunoval sám sebe jako Krevelového císaře, načež započal vládu teroru, mučení a otroctví, praktikoval temnou magii a nekromancii, za nevěstu si vybral tygří ženu, hodoval na lidském mase a svrhl dosavadní bohy, aby uctíval černý kámen spadlý z oblohy. Dle kronik z Dálného východu tato Pokrevní zrada rozpoutala Dlouhou noc, když se Panna stvořená ze světla obrátila ke světu zády, zatímco Lev noci přišel se svými démony potrestat lidskou zkaženost.
Temnota skončila teprve, když povstal velký válečník, který s mečem Světlonošem vedl zbytky počestných do bitvy za úsvit. Prý inspiroval lidstvo k boji a navrátil slunce a světlo do světa. Ovšem impérium se již obnovit nepodařilo, svět byl po dlouhé temnotě příliš poničený, každý lidský kmen se v něm vydal svou cestou v obavách z ostatních, z válek a vraždění, což mezi lidmi přetrvává dodnes.
Počátek Planin
 |
| zdroj |
Rovněž už tehdy měli do Planin vpadávat císaři Zlatého císařství Yi Ti, značně menšího nástupce Velkého císařství, a naopak, Jogos Nhai pořádat nájezdy do Yi Ti. A válčit s Jhogwiny z říše Jhogwinů v severních Bílých Kostech. Tedy známá je alespoň jedna bitva, ta poslední v Kvílivých kopcích, kde měl jhattar Gharak Šilhavé oko zabít posledního z Jhogwinů. Protože ale nikdy nebyla jejich existence prokázaná (jsou nalézány obří kosti, jen nikdo neví s jistotou, čí), nelze ani určit, kdy se to mělo stát. Jméno Jhogwinům dali Dothrakové, kteří žili na západním úpatí Kostí, než jim zkáza Valyrie umožnila expandovat, a kteří se několikrát pokusili probít i na východ skrz Kosti, ale také není známo, jak dlouho tam vlastně žili. Může se tak jednat o událost, pokud skutečnou, starou tisíce i jen pár set let.
Situaci trochu změnilo Období sucha. Mistři se domnívají, že ho způsobila situace, kdy se kvůli střídání jara, léta, podzimu a zimy v nepravidelných, dlouhých letech až příliš velké množství vody z oceánu postupně zachytilo na pólech v ledu, mořské hladina klesla a z mnoha území se stala poušť. Možná i ze známé Rudé pustiny. Nejvíc však zasáhlo Patrimonium Hyrkoonů ve srážkovém stínu Kostí. Jejich řeky, jezera a většina říše vyschla do Velkého moře písků a říše padla. A to mělo samozřejmě závažný dopad na hned vedlejší Planiny. Nejspíš to nezměnilo zásadním způsobem životní styl Jogos Nhai, ale výrazně to omezilo možnosti jejich výpadů. Jejich nejbohatší a nejbližší soused zmizel, přeměnil se v nepřekročitelný pouštní kaňon a jim zbylo hořké nepřátelství pouze s třemi pozůstalými městskými státy. Přičemž fakticky se už dokážou dostat jen k jednomu z nich, Kayakayanaya.
O to víc tedy zintenzivněli nájezdy do království N’ghai, až ho prakticky zlikvidovali a zůstalo z něj jen město Nefer a jeho bezprostřední okolí. A zejména se stali úhlavními nepřáteli Yi Ti. Zejména poslední dva tisíce let vojáci z Yi Ti často bojovali proti nájezdníkům Jogos Nhai. Podle mistra Yandela Jogos Nhai zničili tucet yitiských měst, stovku městeček a nepočítaně farem a polí. Proti tomu se mnozí generálové a božští císaři Yi Ti rozhodli na oplátku vtrhnout do Planin, ale jejich útoky většinou nekončily zrovna dobře. Útočící armáda může zabít mnoho Jogos Nhai, spálit jejich stany a jurty, vymínit si tribut, nebo některé dokonce přinutit přísahat věrnost božskému císaři, ale přeživší stejně nakonec prchnou, schovají se do Planin, komplikují zásobování, znepříjemňují nepřátelům pobyt, přepadávají a likvidují skupiny, na které si troufnou, a to dost dlouho, aby císařům došla trpělivost a vrátili se domů. A potom Jogos Nhai několik let nebo až generací znovu nerušeně sílí a znovu útočí.
Jhat jhatů
Velké tažení se proto rozhodl podniknout 42. Šarlatový císař Yi Ti, Lo Han. Vyjel do Planin hned třikrát, ale vždycky se vrátil domů bez valného úspěchu. Až jeho syn Lo Bu sestavil mocnou armádu o údajně 300 tisících mužích a vyrazil do Planin, kde za sebou nechával spálenou pustinu. Odmítal mír, věrnost, poplatky, chtěl s Jogos Nhai skoncovat. Zabil miliony a měl skutečnou šanci je porazit. Navíc, protože Jogos Nhai proti Lo Buovi využívali svou osvědčenou taktiku, to jest rozutíkat se po Planinách před jeho armádou, Lo Bu svou obří armádu rozdělil na třináct menších a vyslal je různými směry. Což fungovalo.
Jenže se v popředí objevila Zhea přezdívaná Zeha Neplodná, Krutá, Zebroní tvář, mazaná jhat, která si vybrala už dávno život muže válečníka. Jogos Nhai pochopili, že proti Lo Buově armádě jsou ve své roztroušenosti bezmocní. Spojili se proto a ze schopné Zhey udělali jhattara. Zhea potom neotálela. Sestavila vlastní jednotky a soustředila se na každou z třinácti Lo Buových armád. Izolovala je, pozabíjela jejich zvědy a pícníky, nechala je hladovět, připravovala je o vodu, naváděla je do pustin a do pastí a potom je vždy zlikvidovala. Stačily jí na to pouhé dva roky.
Nakonec Jogos Nhai dopadli i poslední část armády, tu, v níž se nacházel sám Lo Bu, přezdívaný od těch dob Chlapec až příliš troufalý. I tu zmasakrovali, čímž ukončili rod šarlatových císařů. Když potom přinesli Lo Buovu hlavu Zhee, přikázala, aby z ní odstranili maso, a namočila lebku do zlata, aby si z ní mohla udělat pohár. Od té doby každý jhattar pije fermentované zebroní mléko z pozlacené Lo Buovy lebky. A na druhé straně, od té doby se Zheino jméno šíří Yi Ti a yitiské matky jí straší své zlobivé děti.
Poklidné boje
Od doby Lo Bua pak žádný další císař Yi Ti nevytáhl s tak masivní silou, a ač boje mezi oběma národy neustaly, Yi Ti ani jiný národ už Planiny nikdy tak existenciálně neohrozil. A vlastně ani Jogos Nhai ostatní národy. Dál bojují s Kayakayanaya, dál bojují s Yi Ti, ale tyto potyčky nejsou žádné ohromné války. Dokonce se ne úplně výjimečně ukážou i západně od Kostí. Občas na tržišti ve Vaes Dothrak nebo v Qarthu, někteří se ocitají v otroctví mimo svou domovinu.
Kupodivu přímo esenciální vliv ale měli na jedno místo hodně daleko od jejich domoviny, na vznik Svobodného města Braavosu v samé severozápadní špičce Essosu. To totiž založili otroci, kteří se vzbouřili proti svým valyrijským pánům při plavbě do nové kolonie na Sothoryosu a chopili se lodí. Mezi nimi byly i měsíční pěvkyně z Planin a právě ty předpověděly, kam mají plout. Podle jejich vizí měli najít úkryt v laguně za hradbou stromy zakrytých kopců a mořských kamenů, kde je mlhy pomohou skrýt před očima dračích pánů. Na severu ne na jihu, kam původně mířili. Ostatní je naštěstí poslechli a věštba se vyplnila. V Braavoské laguně našli perfektně chráněný svobodný domov, jenž se během pouhých pár několika staletí stal světovou mocností. Proto je tam náboženství Měsíčních pěvkyň, byť původem z takové dálky, velice uznávané, dodnes patří k těm nejrozšířenějším a jejich chrám je ten vůbec největší.
Žádné komentáře:
Okomentovat