Vodní mág

Vodní mágové (Water Wizards) mají být lidé provozující magii, ovládání jednoho z živlů – vody. A jak konkrétně tato vodní magie vypadá, záleží na způsobu, jakým ji vodní mág provádí, jak lze vidět už na dvou známých případech vodních mágů, mezi Rhoyny a mezi dětmi lesa.

Vodní magii používaly západozemské děti lesa, konkrétně jejich zelenověštci měli dvakrát povolat kladivo vod, když se snažili zastavit První lidi přicházející do Západozemí. V jejich podání to měla být temná magie, k jejímuž seslání se shromáždily stovky zelenověštců. Údajně na Ostrově tváří v jezeře Boží oko nebo v Kailinské držbě nebo v obojím, podle některých legend obětovali zajaté lidi čarostromům, podle jiných použili krev vlastních dětí, což by znamenalo, že se nejednalo jen o vodní magii, ale i krvavou. Podle některých verzí zkrátka povolali staré bohy.

Takto způsobily roztříštění pevninského mostu mezi Dorne a Essosem zvaného Paže Dorne do řetězce ostrůvků dnes pojmenovaných Kamenoschody navazujících na Rozbitou paži Dorne. Znamenalo to roztrhání země, kolaps kopců a hor, zdivočení moře. Jenže už bylo pozdě, Prvních lidí bylo v Západozemí dost, přinesly si zbraně a koně a děti na ně nestačily.

Utlačované a porážené děti se tak stahovaly na sever a měly se pokusit použít kladivo vod podruhé, tentokrát z Věže dětí v Kalinské držbě, aby alespoň oddělily severní část Západozemí od zbytku. Z neznámých důvodů se to ale nepodařilo, jen přeměnily krajinu kolem Kailinské držby na bažinatou Šíji. Dokázalo to nicméně moc dětí a dost možná to přispělo k dosažení míru mezi lidmi a dětmi, protože pokud je vůbec něco z těchto příběhů pravda, rozhodně se nedochovalo, kdy k událostem došlo.

Někteří mistři jako Yandel navíc mají za to, že vůbec nešlo o magii, ale rozlomení Paže Dorne podle něj bylo přirozenou událostí. Zvýšení hladiny oceánů, potopení země, změna podnebí, přirozené proměny prostředí. Arcimistr Cassander ve spisu Píseň moře: Jak se země oddělily zase tvrdí, že šlo o „píseň moře“, pomalou potopu způsobenou táním ledovců během dlouhých lét a krátkých, teplých zim, která přicházela celá staletí.

zdroj

Další vodní mágové žili podle legend zejména mezi Rhoyny kolem řeky Rhoyne v západním Essosu. Odvozovali magii od Matky Rhoyne, jejich řeky a bohyně, která měla šeptat svým dětem o všech hrozbách, a jejich princové díky ní údajně ovládali zvláštní, tajemné síly, svá města chránili vodními hradbami, které se na povel zvedaly a topily každého nepřítele, a měli umět i povolat řeku a poslat ji ničit.

Tuto magii prý použili ve válce s Valyrií. To byla série několika krátkých střetů trvajících asi dvě století s různou mírou úspěchů. V první želví válce, jak se jeden z nich nazývá, vodní mágové Rhoynů povolali moc Rhoyne a zaplavili valyrijské město Volon Therys. Je ale otázka, zda to skutečně byla magie, nebo našli jiný způsob, jak tam řeknu nasměrovat, protože Volon Therys stejně jako jejich města stojí na pobřeží.

Ve druhé válce o koření se pak magie měla ukázat znovu. Princ Garin z Chroyane shromáždil čtvrtmilionovou armádu a tvrdil, že se nemusí bát draků, dokud zůstanou u Rhoyne, neboť je jejich vodní mágové ochrání před ohni. A nejprve to fungovalo. U Volon Therys opět povolali ohromné vodní proudy proti třem drakům, které tam Valyrie poslala na pomoc, a zaplavili město, zatímco lučištníci zabili dva draky. Jenže Garin se s vítězstvím nespokojil, rozhodl se pokusit zahnat Valyrii ještě dál a vyrazil na nedaleký Volantis. Ten sice také stojí na břehu Rhoyne, ale tehdy už mu vodní mágové nepomohli. Valyrijci přiletěli Volantisu na pomoc s 300 draky, armádu zničili, Garina zajali a začali likvidovat rhoynská města. 

Což prý stále nebyl konec vodní magie v této válce, byť ji Rhoynové v tu chvíli prohráli. Garina totiž dotáhli do Chroyane, pověsili ho do klece, aby viděl, jak město také likvidují. A on měl povolat kletbu, pomstu Matky Rhoyne, díky níž se Rhoyne rozvodnila s větší silou, než s jakou kdo pamatuje, ačkoli nebyla sezóna záplav. Na město na to padla mlha a objevil se smrtící šedý lupus. Říká se, že ho způsobují neklidní duchové ve vzduchu a mučené duše utopených ve vodě a dodnes v této oblasti žijí lidé nakažení lupem. Učenci tak mají jeho kletbu nebo minimálně rabování zatopeného města za počátek nové nemoci, nicméně se kolem ruin Chroyane skutečně něco podivného děje. Mnozí cestovatelé se tam ztrácí, propadají šílenství a něco si tam zahrává se smysly, jako by vodní kletba stále působila.

I princezna Nymeria z Ny Sar, jediná princezna, která s Garinem nevyrazila do války a naopak přeživší Rhoyny vyvedla z dosahu Valyrijců, byla zvaná čarodějná královna. Není jen známo, jestli ovládala vodní magii – ačkoli když se usadila se svými lidmi v Dorne, její vodní čarodějky prý znaly tajná kouzla, díky nimž ožily vyschlé toky a dornská poušť místy rozkvetla. Ovšem také mohlo jít o znalosti práce s vodními toky a zavlažováním, neboť Rhoynové bývali říčním národem.