Princ Daeron Targaryen se narodil v roce 114 jako čtvrté, nejmladší dítě krále Viseryse I. a třetí dítě jeho druhé manželky Alicent Hightower. V době, kdy už mezi jeho o sedmnáct let starší poloviční sestrou Rhaenyrou a jeho matkou panovalo značné nepřátelství, protože Viserys jmenoval Rhaenyru svou dědičkou a své rozhodnutí nezměnil ani po narození synů. Což se jeho matce a jejím přívržencům nelíbilo. Nepřátelství se přitom pomalu přerodilo v nenávist, která kazila i Alicentiny děti.
Ukázkový princ
Daeron se narodil krátce po Rhaenyřiném prvním synovi Jacaerysovi Velaryonovi a Viserys se rozhodl zabránit tomu, aby je negativita pohltila jako jejich matky. Snažil se rodinu scelit, přivést chlapce dohromady. Tudíž je nechal sdílet kojnou. V jeho představách to z nich mělo udělat mléčné bratry, přátele. Kterážto naděje rychle splaskla. Daeron převzal stejný postoj jako jeho starší sourozenci – rostl v zarputilého protivníka Jacaeryse i jeho mladších bratrů, o nichž se navíc začalo říkat (tvrdila to hlavně právě strana přívrženců Alicent a po ní její děti), že jejich pravým otcem je Rhaenyřin milenec Harwin Strong. Když proto Daeron a jeho sourozenci museli trávit čas s Rhaenyřinými dětmi na hostinách, na studiích nebo při tréninzích (alespoň dokud se její domácnost neodstěhovala na Dračí kámen), jejich nepřátelství to jen zhoršovalo.
I tak Daeron rostl v pohledného chlapce s typicky valyrijskými rysy, byl nejoblíbenější ze synů Viseryse, byl dvorný, chytrý, okouzlující. Popisovali ho jako nejvlídnější z bratrů. Možná proto, že Aegon byl o sedm a Aemond o čtyři roky starší a Daeron vyrůstal v jejich stínu, stejně jako ve stínu o pět let starší sestry Helaeny, a hlavně ve stínu Rhaenyry (v seriálu Rod draka jsou všechny letopočty posunuté). Tudíž byl zvyklý spíš poslouchat rozkazy, než je dávat, a neocital se pod takovým tlakem, neboť podle nikoho ani zdaleka neměl usednout na trůn.
 |
| zdroj |
Ve dvanácti letech v roce 126 (v seriálu mohou být letopočty posunuté a vzhledem k Daeronově absenci v první řadě mohl být ve Starém městě delší dobu), ho zase poslali sloužit jako šenka a pak panoše lordu Ormundu Hightowerovi, bratranci jeho matky, do Starého města. V seriálu nejprve lordu Hobertovi Hightowerovi, po jeho smrti (protože v knize zemřel nejpozději právě toho roku) se stal panošem Ormunda. Spolu s ním tam vyrazila i Tessarion, někdy poté na ní Daeron začal létat (v seriálu se tak stalo krátce po Viserysově smrti). A pod Ormundovou výchovou rostl ve vzorného mladého muže. I v seriálu to potvrdil ser Gwayne Hightower (ačkoli v knize ho neznal, protože žil v hlavním městě), podle něhož byl statný, chytrý, hrál na loutnu, šlo mu to s mečem a byl laskavý.
Modrá královna na Medovíně
Už v roce 129 zemřel Daeronův churavý otec a rozpoutala se válka mezi jeho sourozenci. Viserys až do své smrti chtěl svou dědičkou Rhaenyru, malá rada, Alicent a další jejich podporovatelé, zvaní zelení, korunovali Aegona. Daeron zůstával panošem lorda Ormunda, jenž se pochopitelně postavil za Aegona II., Hightoweré byli jeho hlavní podporovatelé. Ormundův strýc, Aegonův pobočník Otto Hightower, mu poslal zprávu, aby potlačil rebelie v Rovině. Ormund k tomu začal ve Starém městě sestavovat armádu, jejíž součástí se tak stal i Daeron. A když zhruba v polovině roku 129 propukly první boje v Říčních krajinách, které se postavily za Rhaenyru, armáda vyrazila.
Zelení předpokládali, že lordi v Rovině se rovněž postaví na jejich stranu, tudíž se vypořádají s hrstkou odpadlíků a rychle se přiblíží k hlavnímu městu, kde se spojí s armádami západu a Korunních zemí. Jenže mnoho důležitých z Roviny se nečekaně postavilo za Rhaenyru a její černé, dokonce i někteří vazalové Hightowerů. Celá Rovina se vlastně rozdělila, a jelikož byl lenní pán Lyonel Tyrell jen batole a jeho matka regentka prohlásila Tyrelly za neutrální, Ormundovy plány na rychlý postup utržily značné trhliny.
Ormund měl mnohem vyšší počty než černí z Roviny. Po tisícovce rytířů a lučištníků, tři tisíce zbrojnošů, tisíce žoldáků a odvedenců, k tomu se mu později podařilo přinutit některé černé pokleknout a předat mu své vojáky. Také měl prince s drakem. Ale čelil značným ztrátám, jeho nepřátelé ho zpomalovali a místo rychlého pochodu se musel Rovinou prosekávat.
Černí se na ně vrhali z několika směrů, používali provokační taktiky, pořádali výpady na Ormundovy tábory ve dne v noci, zabíjeli jeho zvědy, zakládali požáry, sužovali zásobovací vozy a tyto rychlé útoky, po nichž se hned zase stáhli, trvaly měsíce, po které Hightowerové nedokázali rebely zastavit, ani se dostat z Roviny. Což by za normálních okolností zabralo nanejvýš několik týdnů.
Ke konci roku 129 dosáhly Ormunda navíc ještě horší zprávy. Velká armáda, zhruba stejná jako ta jeho, se k němu blíží ze severní Roviny. To znamenalo nepřátele za ním i před ním, nemohl moc dobře kupředu ani zpět, a rozhodl se vystavět obranný tábor u řeky Medovíny. Tam zůstal několik týdnů, zatímco posílal naléhavé zprávy do Králova přístaviště Aegonovi II. a Aemondovi, aby přišli na pomoc s drakem. Daeron podle jeho mínění nemusel stačit.
Jenže Aegon byl tehdy vážně zraněn při bitvě u Havranova hřadu, upoután na lůžko, a Aemond, regent a velitel královských vojsk, Ormundovy žádosti ignoroval, pokud o nich vůbec věděl. Zajímal ho jen jejich strýc Daemon, který zabral Harrenov a rozpoutal boje v Říčních krajinách. Považoval ho za největší hrozbu, takže proti němu horkokrevně vyjel, ani nepožádal Daerona coby posledního zeleného dračího jezdce o pomoc. Podle jeho mínění byl Daeron příliš mladý a také chtěl za Daemona shrábnout všechnu slávu.
Černí tak dosáhli Medovíny asi tři týdny po začátku roku 130, chytili Ormunda do kleští a odřízli mu únikovou cestu. Zaútočili zepředu i zezadu, Ormundovy řady se rychle hroutily, porážka vypadala nevyhnutelně. Až se objevil ohromný stín – Daeron na Tessarion se vrhli do bitvy a obrátili její osud. Následovala drtivá porážka černých s těžkými ztrátami téměř všech velitelů při ústupu. Vítězství patřilo zeleným. Daerona oslavovali jako hrdinu, Ormund ho hned pasoval na rytíře, začali mu říkat Daeron Odvážný. Ačkoli podle Daerona byla pravou hrdinkou bitvy Tessarion.
I tak černí Hightowery osudově zpomalili. K tomu měli další masivní úspěch. Po vraždě Aegonova malého dědice Jaehaeryse na začátku války teď Rhaenyra dobyla hlavní město. Aegon II. a jeho zbývající děti z něj sice stihli utéct, ale neměli u sebe draky, nikdo nevěděl kam, Aemond se nehnul z Říčních krajin. Ormund ovšem věřil, že s Tessarion v armádě se jim černí v Rovině už postavit nemůžou a že Daeron je teď pro Rhaenyru největší a nejbližší hrozbou. Stačí jen dojít k městu.
Chvíli to tak i fungovalo. Postupně si podmanili hlavně kvůli strachu z Tessarion některá další panství, pomalu se sunuli po Růžové cestě. Daeron na Tessarion byl neocenitelný pro průzkum před hlavní částí armády ze vzduchu, mohl varovat před pastmi a připravovanými přepadeními, mohli se konečně vyhýbat dotírajícím vojákům a nakonec se dostali k pevnosti Dlouhostůl.
Odvážný drak u Dlouhostolu, Drsného mostu a Tumbletonu
Spousta lidí z Dlouhostolu utekla do blízkého Drsného mostu, jak se armáda blížila a jak připravila obléhání, aby zlomila Merryweathery, zatímco na opačnou stranu, k Drsnému mostu a k Ormundovi a Daeronovi, se snažil dostat ser Rickard Thorne z Aegonovy gardy s dvouletým princem Maelorem a dračím vejcem. Měl ho dovézt Hightowerům do bezpečí, jak bylo naplánováno těsně před útěkem královské rodiny z Králova přístaviště. Jenže měl strašnou smůlu. V Drsném mostě náhodou odhalili jeho identitu i to, koho veze, a zuřiví měšťané rytíře i malého prince zabili.
Lady Caswell z Drsného mostu, jejíhož manžela už dříve popravil Aegon II., zděsilo takové násilí. Postarala se o vrahy, poslala Rickardovo tělo a Maelorovu hlavu Rhaenyře a Maelorovo vejce lordu Ormundovi k Dlouhostolu v naději, že Ormund pochopí, jak nemohla neštěstí zabránit. A Ormund snad i mohl. Ne tak Daeron.
Lady Merryweather brzy na to vzdala Dlouhostůl, Ormund byl skutečně šlechetný, zabral její bohatství a jídlo, ale neublížil jejímu rodu, a vyrazil dál, právě na Drsný most. Jenže Daerona smrt jeho synovce rozzuřila. Odmítl být jakkoli milostivý. Vztek zvítězil. Jakmile se dostal k Drsnému mostu, začal pálit. Spálil hostinec Vepřová hlava, kde Rickarda s Maelorem odhalili, požár se rozšířil na další hostince, skladiště a domy, stovky raněných schovaných v drsnomostském septu uhořelo. Ormundovi vojáci plenili a masakrovali měšťany, nebo je zatlačovali do Klikatice, aby se utopili, jak už jim nikdo nepřikazoval zdržet se masakru. Jedině most přes Klikatici zůstal stát, aby mohla armáda přejít.
Lady Caswell docela rychle vzdala hrad, alespoň prosila o milost pro své děti, když při pohledu na zuřícího draka bylo jasné, že sama nemá šanci, a skočila z hradeb s oprátkou kolem krku. Alespoň v jejím případě Ormund ústupek vyjednal. Její děti poslal jako vězně do Starého města. Ovšem celou posádku hradu poručil vybít. Potom armáda překročila řeku, zamířila k městečku Tumbleton, kam také utekla spousta lidí z Drsného mostu. Nejspíš měli za to, že teď už jim v cestě do Králova přístaviště ke svržení Rhaenyry nic nebude bránit. Také už nemohli zvolit jiný směr. Říčním lordům se zatím podařilo zlikvidovat armádu Cristona Colea z Korunních zemí i Lannistery, a tak byli Hightowerové vlastně poslední zelení na pochodu.
Rhaenyra však poslala dva neurozené dračí jezdce, Ulfa Bílého na Stříbrokřídlé a Hugha Kladiva na Vermithorovi, do Tumbletonu jako poslední bašty černých mezi městem a Ormundem, aby ho ubránili před Daeronem. Nemohla si dovolit nechat je přijít blíž. Oba draci přitom byli o sto let starší než Tessarion. K tomu tržní městečko bránili uprchlíci Caswellů a Merryweatherů a další černí, kteří se tam dostali po porážce zelených v ostatních regionech, takže něco mezi šesti a dvanácti tisíci. Zelených nicméně bylo mnohem více, někteří se dokonce dostali do města v přestrojení za uprchlíky nebo tvrdili loajalitu Rhaenyře.
Proto, jakmile se zelení k městu přiblížili, strhla se bitva. Černí nečekali na útok na hradby. Šest tisíc mužů vyjelo ven, po nich začali střílet Ormundovi lučištníci, těm to opláceli černí lučištníci, z postranní branky se vyhrnuli Zimní vlci, kteří už na začátku přišli ze Severu s úmyslem zemřít ve slavné bitvě, a dokázali se prosekat až k Ormundovi a zabít ho i s jeho bratrancem Bryndonem. Ani Daeron na Tessarion obránce Tumbletonu v tu chvíli nezastrašil. Měli bitvu za vyhranou, protože lordi Hightowerové byli mrtví a Tessarion oproti jejich drakům maličká. Jenže najednou se Hugh i Ulf rozhodli zradit.
Budovy ve městě se ocitaly v plamenech, tisíce lidí hořelo nebo se topilo ve snaze utéct přes řeku. Za hradbami podobně řádila Tessarion, zatímco jeden z agentů zelených otevřel brány Tumbletonu a další městského hradu. A tak se odehrála nepříliš dlouhá bitva zvaná první bitva o Tumbleton nebo Tumbletonské zrady, následovaná dlouhým, chaotickým a brutálním pleněním zelených bez velitele. Znásilňovali ženy od osmiletých dívek po stařeny, včetně sept a tichých sester. Opilí vojáci zabíjeli muže od chlapců po starce. Kojence a batolata nabodávali na kopí. Rabovali domovy a obchody, mučili bohaté, aby jim vydali majetek. Ser Jon Roxton zabil lorda Footlyho a zabral si jeho ženu jako válečnou kořist.
Daeron sice nejprve vítězství kvitoval, Ulfa za pomoc dokonce jmenoval novým lordem Drsného mostu, ale rychle ho násilné orgie zděsily. Naléhal na nejvýše postaveného přítomného, sera Hoberta Hightowera z vedlejší rodové větve, aby dostal vojáky pod kontrolu. Což vcelku bezvýznamný, neprůbojný Hobert bez velitelských kvalit nedokázal. Zatímco ostatní šlechtici se handrkovali mezi sebou a dokonce se i napadali navzájem. Armáda bez jasného velení se tak nedokázala hnout z místa, zůstali v městečku a každý den se jejich počty snižovaly kvůli dezerci s kořistí a kvůli podléhání zraněním a nemocem, zatímco důstojníci se dohadovali, kdo by měl vést a jaké by měly být další kroky.
K tomu byl Aegon II. od pádu Králova přístaviště nezvěstný a Aemond padl i s Daemonem v bitvě nad Božím okem. Tím se Daeron po vraždách synovců Jaehaeryse na začátku války a Maelora v Drsném mostu stal dědicem trůnu. Podle některých rovnou tím, kdo by na něj měl usednout, když král není k nalezení. Lord Unwin Peake proto chtěl, aby Daerona ihned prohlásili princem Dračího kamene, jak je zvykem u dědiců trůnu. Další tvrdili, že Aegon je určitě mrtvý, a tak by Daerona měli rovnou korunovat. Daeron sám chtěl jen pokračovat na Královo přístaviště, jenže on nevelel. Zatímco Hobert se chtěl vrátit zpátky kvůli nedostatku zásob. Oproti tomu Unwin chtěl čekat na domnělé posily Baratheonů (ti sice stáli za Aegonem, ale do bojů se dosud nepřipojili), ovšem jen než slyšel o nepokojích v Králově přístavišti. Potom stejně jako mladí šlechtici také hodlal vyrazit. A Ulf a Hugh se rozhodli nespolupracovat ani se zelenými, místo toho vznášeli požadavky.
Ulfovi začala být Daeronova odměna, Drsný most, málo. Chtěl Vysokou zahradu. Také podle královského šaška Hříbečka (jeho paměti je třeba brát s velkou skepsí) každou noc znásilnil tři panny a ty, které ho neuspokojily, předhazoval Stříbrokřídlé. Daeron s tím samozřejmě hluboce nesouhlasil. A ještě hůř nesl Hughovy požadavky. Ten si sice dlouhodobě zabral vdovu po rytíři, jehož zabil, a nejprve si „jen“ říkal lord Kladivo, ale pak hlásal, že by měl být králem on. Daeron mu na to chrstnul do obličeje víno, Hugh mu však pouze vyhrožoval, že ho asi bude muset ztlouct, protože to jeho otec nedělal dost. A druhý den si nasadil korunu z černého železa. To rozzuřilo nejen Daerona, ovšem rytíře, který mu ji srazil z hlavy, zabil, rozpoutala se brutální rvačka mezi jejich muži a nikdo už neměl žádné strpení.
Zrádci prince, lordy i rytíře uráželi už svou pouhou existencí, tudíž vznikla tajná skupina Ježci, aby rozhodli, jak s nimi naložit. Nakonec rozhodli oba ve městě zabít, přisvojit si jejich draky, a jelikož mnozí nechtěli k činu přistoupit bez Daeronova souhlasu coby prince, přivedli ho k jednání. Daeron horlivě připojil k rozsudkům svou pečeť, přičemž vše měli spustit za dva dny.
Druhý a poslední Tumbleton
V den, kdy Ježci plánovali svůj zásah, je ještě v noci probudily zvuky bitvy. Rhaenyra totiž po Ulfově a Hughtově zradě nevěřila ani ostatním neurozeným dračím jezdcům a jeden z nich, ser Addam, legitimizovaný Velaryon, se rozhodl hájit svou čest znovudobytím Tumbletonu. Shromáždil v Říčních krajinách armádu veteránů, čerstvých chlapců a starců, přesvědčil Tullye, aby se konečně přidali do bojů (v seriálu se přidali ještě u Harrenova k Daemonovi), a dorazil s 4000 muži k městu, kde rozpoutali druhý Tumbleton.
Ačkoli měla říční armáda méně lidí, zelené překvapila. Útočily zástupy rytířů, lučištníci zasypávali město, Addamův drak Kouřomoř pálil tábory u města i dosud stojící budovy ve městě. Ulf bitvu prospal, povedlo se ho zabít až po ní, Hugha zabili, než stihl nasednout na Vermithora. Potom z města vyjeli zelení do protiútoku, draci zuřili, teď už bez jezdců. Včetně Tessarion, protože padl i Daeron.
Není známo, jak přesně. Zemřel ve svém táboře západně od města a nejčastěji se tvrdí, že ho zabil žoldák Černý Trombo svým řemdihem, když se Daeron snažil vymotat ze stanu s oblečením v jednom ohni po útoku Kouřomoře. Podle dalšího příběhu ho zabil voják, který nevěděl, kdo je Daeron. A podle dalšího, na němž se shodují velmistři Munkun a Gyldayn, na Daerona spadl jeho hedvábný velký stan, když chytil plamenem.
Daeron se tak v rozhodující bitvě nikdy nedostal k Tessarion, která sama stála proti Addamovi a Kouřomoři, než mezi ně vpadli i Vermithor a Stříbrokřídlá. Následující tuhý boj přežila pouze Stříbrokřídlá. Tessarion byla tak těžce raněná, že ji lučištník lorda Blackwooda zabil z milosti. Za soumraku pak bitva skončila. Zvítězili černí, ale zbývající zelení se zase opevnili v Tumbletonu, černí neměli vybavení na obléhání a odtáhli. Nicméně se jim podařilo zajistit, že Hightowerům nezbylo, než posbírat své zbytky a vrátit se zpátky do Roviny.
Mladému princi tak bylo pouhých šestnáct let, když bezobřadně skonal v bratrovražedné válce. Jeho tělo se nikdy nenašlo, ani nikdo s jistotou nemohl dosvědčit, co se stalo, což mělo své důsledky. Nedlouho po této bitvě Rhaenyra opustila Královo přístaviště a krátce se tam vrátil Aegon II., který nařídil postavit obrovské sochy svých padlých bratrů Aemonda a Daerona. Ale nikdy nedošlo k realizaci kvůli nedostatku prostředků. A hned několik mladíků po válce za vlády nového krále tvrdilo, že jsou přeživším Daeronem. Ovšem podle mistra Yandela u všech prokázali lež.
Žádné komentáře:
Okomentovat