Zimní vlci

Zimní vlci (Winter Wolves) se nazývala jednotka složená ze Seveřanů působící v občanské válce tanec draků o Železný trůn mezi královskými polovičními sourozenci Rhaenyrou Targaryen a Aegonem II., jež se rozhořela po smrti jejich otce Viseryse I. 

Na začátku války přiletěl Rhaenyřin nejstarší syn, princ Jacaerys Velaryon, na Sever a žádal Starky a Manderlye o podporu své matky a její strany černých. Lord Cregan Stark s ním uzavřel pakt ledu a ohně a začal shromažďovat armádu v Bílém přístavu, Zimohradu a Mohylově. Jenže to trvalo velice dlouho a například rytíři z přístavu vypluli až zhruba v polovině války. Mezitím se však podařilo v Mohylově lordu Rodericku Dustinovi přezdívanému Roddy Ruina shromáždit dva tisíce prošedivělých starců zvaných Zimní vlci.

Ti nosili starý pancíř a ošumělé kůže, měli huňaté severské koně, sekery, palice, ostnaté palcáty, staré železné meče a měli cíl jako žádná jiná armáda – zemřít. Během jejich bojů se je mnoho oponentů snažilo přesvědčit ke složení zbraní, ale nerozuměli tomu, že Zimní vlci jednali podle starého severského zvyku, kdy staří muži při příchodu zimy opouští domov, aby šetřili zdroje své rodiny a dali mladším příbuzným šanci přežít kruté podmínky. A protože i na začátku tance draků se už očekával příchod zimy, Zimní vlci vyrazili na jih za smrtí v bitvě a na pochodu za slávou, dobrodružstvím a kořistí. Proto byli neuvěřitelně nebojácní a nezastavitelní. 

zdroj

Roddy je nejprve dovedl k Přechodu neboli Dvojčatům, kde se připojili k jednotkám lorda Forresta Freye a jeho válečnické ženy Sabithy a Rudého Robba Řeky, bastarda Blackwoodů. Odtamtud pokračovali k jezeru Boží oko a jejich prvním soupeřem měly být západní síly za Aegonovy zelené pod vedením lorda Humfreyho Lefforda, už oslabené ztrátami z bitvy u Rudého bodce, nicméně stále masivní. 

Když tedy západní armáda rovněž dorazila k Božímu oku, stály proti nim dva tisíce Zimních vlků na koních, Forrest s dvěma sty rytíři a šesti sty pěšáky, Rudý Robb se třemi sty lučištníky, z jihu dorazilo velké množství říčních veteránů z předchozích bitev. Humfrey se proto rozhodl vyčkat, nehrnout se na černé čelem, aby je nechytili v nevýhodné pozici, nařídil se opevnit u jezera za řadou cvičených píkovníků a poslat havrany do blízkého Harrenova, který tou dobou dobyli Aegonův bratr Aemond a vojevůdce ser Criston Cole. 

Ovšem Rudý Robb havrany postřílel a následující den černým dorazily nové posily. Přestože tak měli zelené zahnané do kouta, čelili černí složitému rozhodování. Přímý útok by znamenal těžké ztráty, na druhou stranu nemohli čekat, až zelení vyhladoví. V Harrenově by si jistě brzy uvědomili přerušení komunikace a mohl by se na ně snést Aemond na dračici Vhagar. Roddy s ostatními veliteli se tedy rozhodli vyřítit se do útoku dokud můžou a Zimní vlci žádali o čest útok vést. 

Další ráno tak Zimní vlci pětkrát vyjeli na kopiníky Západu, a navzdory tomu, že jich za to mnoho zaplatilo, spolu s ostatními jednotkami tlačícími se ze tří stran postupně zahnali zelené do jezera, kde stovky a stovky zemřely v boji mezi rákosím a stovky se utopily. Bylo to tak nelítostné krveprolití, že se z něj stala nekrvavější pozemní bitva celé války, jíž se přezdívá krmení ryb. 

Ztráty na straně černých měly činit asi dva tisíce, v tom byly i dvě třetiny padlých nebo raněných Zimních vlků, a o několik tisíců víc zelených ze Západu, které toto ráno prakticky naprosto zlikvidovalo. Princ Aemond a ser Criston v odpověď opustili Harrenov, Aemond na Vhagar začal vypalovat Říční krajiny, Criston pochodoval na jih naproti další zelené armádě blížící se skrz Rovinu. Říční lordi i zbytky Zimních vlků ho ale neustále přepadávaly, vypalovaly před ním země, aby nemohl shánět zásoby, neštítily se ani velmi efektivní zastrašovací taktiky. Cristonovi do cesty předhazovali zmasakrovaná těla z krmení ryb a mnoho jeho vojáků tak donutili dezertovat. Nakonec se sami převlékli za mrtvoly, vlákali ho do pasti, Robbovi lučištníci Cristona zastřelili, Roddy zadul na svůj válečný roh na znamení útoku zbývajících Zimních vlků a říčních rytířů proti Cristonovým mužům a i ty čekala jatka.

zdroj

Pro Zimní vlky však ani to nebyla poslední bitva. Byli unavení, zbývalo jich nanejvýš pár set, nicméně se nemohli vrátit zpátky, nemohli se vzdát. Stále měli svůj cíl. Tudíž pokračovali dál do tržního městečka Tumbleton. 

Z druhé strany totiž táhl lord Ormund Hightower za zelené z Roviny na Královo přístaviště, které získala Rhaenyra. Ta proto poslala dva neurozené dračí jezdce, sera Ulfa Bílého a sera Hugha Kladiva na dracích Vermithorovi a Stříbrokřídlé, k Tumbletonu, tehdy poslední baště černých mezi hlavním městem a Ormundem, a černí z Říčních krajin se rozhodli jim s udržením města pomoci. 

Dorazili do něj zbývající Zimní vlci, říční lordi, přidalo se i několik okolních rodů a válečníků od Černovodného proudu. I tak je ovšem přečíslovali zelení, z nichž někteří se dokonce infiltrovali do města jako uprchlíci. A k bitvě pak došlo velice rychle.

Nejprve z města vyjelo šest tisíc mužů sera Garibalda Šedého, ale když lučištníci zelených výrazně zúžili jejich řady, nastoupili kušníci Rudého Robba a hlídali Garibaldův ústup zpátky za hradby. Poté Roddy vyvedl Zimní vlky postranní brankou. Ti se za řevu severských válečných pokřiků vrhli na nepřátele a ačkoli byli přečísleni deset ku jednomu, řezali je do všech stran. Roddy se dokonce probil až k Ormundovi, a přestože mu jeho bratranec ser Bryndon Hightower usekl ruku se štítem, zvládl jeho i Ormunda zabít, než podlehl ranám. 

Rozzuřené obránce města tak nevyvedlo z míry ani zjevení dračice Tessarion s princem Daeronem, protože byla menší než Vermithor a Stříbrokřídlá, a tak si mysleli, že když nepřátelé přišli o velitele, je bitva vyhraná. Jenže to se Hugh a Ulf obrátili s draky proti městu, proti černým a přišla zkáza. Shořela většina budov, tisíce lidí uhořelo nebo se utopilo, když se snažili utéct přes řeku Klikatici, zelení se dostali do města, kde popravili mnoho zajatců, a rozpoutali plenění, hromadné znásilňování žen, dětí i sept, vraždění každého muže a chlapce, kterého našli, mučení bohatých, nabodávání nemluvňat na oštěpy. A ač byl jejich úspěch jen dočasný a jejich armáda se z města vlastně nikdy nedostala, co se týče Zimních vlků, většina z posledních padla právě v této děsivé bitvě přesně tak, jak si od začátku přáli.