 |
| zdroj |
Byl tak mezi vojáky, kteří se shromáždili pod zástavou sera Artyse Arryna, aby dobyli Údolí od Prvních lidí, a bojoval v rozhodující bitvě Sedmi hvězd. Prosekal se tam nejsilnějšími válečníky lorda Redforta, než mu jednou ranou usekl paži, utrhnul hlavu Ursule Upcliff, krvácel přitom údajně ze dvaceti ran, a i pak bezohledně pokračoval dál. Dostal se až ke králi Robaru II. Royceovi. Ten proti němu sekl svým valyrijským mečem Lady Beznaděj, Torgold stále se smíchem chňapl po ostří, jenže meč mu projel rukou a zabořil se mu do lebky. Podle příběhů se pak Torgold dusil smíchem, když umíral. Ovšem jeho hrubá odvaha zároveň umožnila Andalům proniknout liniemi Prvních lidí a přispěla k jejich porážce.
Kupodivu se však během následujících let stali Tollettové vazaly právě Royceů, když těm se podařilo udržet se v Údolí i po jeho převzetí Andaly, a následovali jejich politiku. Když třeba po tanci draků, občanské válce mezi targaryenskými sourozenci o Železný trůn, zemřela bezdětná lady Jeyne Arryn, rozpoutala se v Údolí nová válka. O to, který z jejích příbuzných usedne na její místo. Jeyne ve své poslední vůli zvolila sera Joffreyho Arryna, Royceové se rozhodli podporovat sera Arnolda Arryna. A Tollettové je v tom následovali až do hořkého konce, kdy musela uklidnit situaci a zajistit Joffreyho nástup armáda.
A s Roycey jsou zajedno i dnes. Lord Yohn Royce například zásadně odmítá, aby Údolí po smrti Jona Arryna a Lysy Arryn vládl jako lord protektor a regent jejich malého syna Roberta (v seriálu Robina) Petyr Baeliš a snaží se ho sesadit. A Tollettové stojí za ním. I za jeho snahou mít na malého Roberta co největší vliv, ideálně ho získat do výchovy, nebo ho alespoň před Baelišem chránit. Však se například ve zveřejněných kapitolách zatím nevydané šesté knihy ser Andrew Tollett účastní turnaje, během něhož se mají zvolit členové nového Bratrstva okřídlených rytířů, Robertovy osobní stráže.
Což je vše velice daleko od politických i existenciálních potíží, s nimiž se potýká poslední známý člen rodu, Eddison Tollett, na Zdi. Není to vlastně první Tollett, který se tam ocitl. Ještě za vlády Maegora I. Targaryena sloužil v jeho královské gardě ser Jon Tollett. Když pak po Maegorově smrti nový král Jaehaerys I. nabídl zbývajícím gardistům volbu mezi popravou za službu nelegitimnímu tyranovi a odchodem k Noční hlídce, zvolil si Jon hlídku. Ovšem Eddison, přezdívaný Edd a Bolestínský Edd, se k ní přidal zcela dobrovolně.
Narodil se patrně do velice nevýznamné a velice chudé rodové větve, protože podle jeho vlastních slov vyrůstal ve venkovském domku na stejné úrovni jako chudí poddaní. Víc se o jeho dětství neví, kromě toho, že míval bratra, jehož zabil medvěd. Jenže pak, podle seriálu když mu bylo patnáct, se setkal s náborářem Noční hlídky, jenž ho zlákal řečmi o tom, jak ženy neodolají mužům v uniformě. Zatímco vynechal, že členové Noční hlídky nesmí ženy mít. Edd se tak rozhodl zajistit si živobytí touto cestou, aby brzy pochopil svou chybu.
Ve službě neměl zrovna moc štěstí nebo radosti. Stal se majordomem, jednou ztratil svého bílého koně, když začalo hustě sněžit, na vše si rád stěžoval a na začátku příběhu se musel přidat k velké výpravě lorda velitele Jeora Mormonta za Zeď s cílem najít ztraceného Benjena Starka a zjistit, proč Divocí vylidňují sever, spojují se do jedné velké armády, co je na podivných povídačkách o monstrech z ledu, a případně se jim postavit. Jediné pozitivum takového vývoje pro Edda bylo, že když Jeorův osobní majordom Jon Sníh, tedy někdo s trošku vyšším postavením než on sám, pokračoval na samostatnou misi s Qhorinem Půlrukým, nastoupil na jeho místo.
Tedy bylo by to pozitivum, kdyby ho obratem nečekal útok nemrtvé armády Jiných (bílých chodců). Ten jen tak tak přežil a zvládl se s ostatními dostat až do bezpečí chatrče nejistého spojence hlídky, Krastera. Kde se jeho knižní a seriálový příběh začaly zásadně rozcházet.
V knize byl jedním z mála, kteří věřili, že Sam Tarly zabil Jiného dýkou z dračího skla (což se stalo už během útěku ke Krasterovi). A také jedním z tuctu, komu se podařilo utéct zpátky do Černého hradu, když někteří členové hlídky rozpoutali v zoufalé situaci vzpouru a zabili Mormonta i Krastera.
Nedlouho poté zahájil další část svého plánu i Mance Nájezdník a vyslal několik skupin Divokých, aby zaútočili na různé úseky Zdi a rozdrobili už tak malou posádku Noční hlídky. Edd byl přitom mezi těmi, kdo měli odrazit útok na Stínovou věž na západním konci Zdi, proto nečelil na Černém hradě hlavnímu útoku. Tam se vrátil až na volbu nového lorda velitele, kdy sám kandidoval a získal pár hlasů, ale poté své jméno stáhl a podpořil Jona Sněha. Po jeho zvolení pokračoval jako majordomus lorda velitele.
Alespoň na čas, než se Jon rozhodl s pomocí Divokých a některých mužů Stannise Baratheona znovu obsadit opuštěné hrady Noční hlídky. Edda ustanovil jako majordoma pro hrad Dlouhá brázda, kde měl dohlédnout na usazení divokých kopinic. Eddovo místo majordoma lorda velitele zatím zastoupil nováček Satén. Edd tedy nebyl na Černém hradu ani v závěru zatím poslední vydané knihy během Jonovy vraždy.
V seriálu naopak vzbouřencům v Krasterově chatrči neutekl, nýbrž ho jako několik dalších zajali. Až po nějaké době se jemu a Grennovi podařilo osvobodit a vrátit se na Černý hrad, kde se okamžitě připojili ke skupině Jona Sněha, mířící vzbouřence pozabíjet, aby nemohli posloužit Manceově armádě.
Potom se účastnil i bitvy o Černý hrad. Jeho stanoviště bylo na vrcholku Zdi a jakmile se do bitvy na zemi zapojili všichni vyšší důstojníci i Jon, dostal Edd na starost přímo velení obrany Zdi. Poté Jona už jako lorda velitele doprovázel do Tvrdodomova na jednání s Divokými, které chtěli přesvědčit k cestě na jižní stranu Zdi dřív, než se k nim dostanou Jiní. Ti je ale nakonec napadli a Edd jen na poslední chvíli vyvázl.
Poté to byl Edd, kdo našel Jonovo tělo po jeho vraždě a uvědomil si, že za tím stojí bratři z hlídky vedení serem Alliserem Thornem (v knize ani ten nebyl v té době na Černém hradě). Vydal se proto sehnat přesídlené Divoké na pomoc v očekávaném vnitřním ostrém sporu. A asi největším překvapením pro něj bylo, když mu Jon po svém oživení a popravě zrádců předal velení Černého hradu a udělal z něj lorda velitele Noční hlídky. Ačkoli o tom neproběhla žádná volba, která je pro tuto instituci tradiční od samého počátku.
Na to Edd přežil i prolomení Zdi Jinými. Jako lord velitel vyjel s ostatními přeživšími členy Noční hlídky za postupující nemrtvou armádou a dostal se až na Zimohrad, kde se účastnil rozhodující bitvy. V ní zachránil život Samovi Tarlymu, ale sám padl. Poté ho na krátko oživil Noční král jako dalšího ze svých bojovníků, než padl definitivně, když byl Noční král poražen, a jeho tělo bylo spolu s ostatními oběťmi spáleno.
 |
| Eddison Tollett zdroj |
Členové rodu Tollettů na začátku ságy:
- lord Uthor Tollett, lord Šedodolu
S neznámými příbuzenskými vztahy:
- Eddison Tollett, přezdívaný Bolestínský Edd, majordomus Noční hlídky, později v seriálu lord velitel Noční hlídky
- ser Andrew Tollett
Žádné komentáře:
Okomentovat