Město racků

Město racků (Gulltown) je hlavní přístav Údolí Arryn a jedno z pouhých pěti měst Sedmi království. Konkrétně čtvrté nejmenší, menší je jen Bílý přístav na Severu, protože hlavnímu Královu přístavišti, bohatému Lannisportu nebo prastarému Starému městu se nemůže tak docela vyrovnat. Pro Údolí je nicméně zcela zásadní.

zdroj

Leží ve krásném přírodním přístavu na severním vrcholku Zálivu krabů v Úzkém moři a je to tak východní brána do Údolí. Chráněný přístav nabízí bezpečné kotviště lodím ze Sedmi království i zaoceánským plavidlům, neustále tam probíhá obchod s jakýmkoli zbožím, je to jedno z míst, kudy se do Západozemí dostávají exotické věci. Navíc je díky městskému přístavu celé Údolí zásobeno, i když jsou Měsíční hory na hranicích v zimě neprůchozí. 

Nespoléhá se ovšem jen na přírodní obranu. Město racků je obehnané hradbami a měla by v něm stát i opevněná Věž racků, sídlo rodu Shettů, původních vládců města, nyní v čele se serem Damonem Shettem, rytířem Věže racků. Tím, kdo nyní vládne městu, je rod Graftonů a také tam žijí Arrynové z pobočné rodové větve. Ti se ovšem nepočítají mezi šlechtu, protože si vydělávají obchodem, místo aby majetek dědili a odvozovali od svých titulů. Na druhou stranu, když je doba zlá, ani šlechta takovými nepohrne – například lord Lyonel Corbray si kvůli své finanční situaci nakonec vzal dceru bohatého obchodníka z Města racků. 

Potom je v něm spousta obchodů, hostinců, nevěstinců, i nechvalně proslulých zařízení jako v každém jiném městě, nakupuje se tam a prodává cokoli, co lodě přivezou a místní zemědělci a řemeslníci vyprodukují. Působí tam například vyhlášené švadleny. 

A na kamenitém ostrůvku v přístavu stojí i Marisin dům Matky. Tedy Matčin dům tam stál už dávno, ale po septě Maris ho pojmenovali až díky jejímu působení za vlády Jaehaeryse I. Byla jednou ze sedmi kazatelů, které Jaehaerys po svatbě se svou sestrou vyslal po říši, aby přesvědčili poddané o nové teorii výjimečnosti Targaryenů, podle níž jejich incestní sňatky a zvyky nenáleží hodnotit církvi. Mimo to ale v Matčině domě v Městě racků vyučovala generace osiřelých děvčat a nemanželských dcer šlechticů, jako například dceru lady Alys Turnberry, tudíž se mu začalo říkat podle ní. A stalo se z něj tak prominentní církevní zařízení, že tam téměř o století později strávila své poslední dny i churavá vládkyně lady Jeyne Arryn. 

zdroj

Město racků ovšem stálo ještě předtím, než někdo v Západozemí o víře v Sedm vůbec slyšel. Bývalo to bohaté přístavní městečko Prvních lidí, jemuž vládl rod Shettů a jež ohrožovali Royceové. Proto, když se na pobřeží Úzkého moře začali objevovat Andalové, spojil se král Osgood III. Shett s andalským rytířem Geroldem Graftonem. Následně padl v bitvě, čehož Gerold využil, svůj rod protlačil na místo Shettů a přisvojil si korunu krále Města racků. A ač musel krvavě potlačovat rebelie Prvních lidí, u moci se udržel a Město racků se pod taktovkou Andalů postupně rozrostlo. 

Jednu takovou rebelii například zorchestrovala sestra krále Robara II. Royce. Ta přesvědčila Shetty, aby proti Graftonům povstali, že jim zajistí pomoc od svého bratra – stačí jen, aby jeho muže vpustili do města. Graftonové totiž Shetty nevyhladili, pouze je sesadili a rod Shettů ve městě zůstal. Jenže na tom nakonec nezáleželo – Robar čelil horšímu protivníkovi. Jeho armádu rozdrtil Artys I. Arryn, nový král Hor a Údolí, a s tím i zbytky odporu Prvních lidí proti Andalům. Andalové tak v Údolí drtivě zvítězili, Město racků zůstalo Graftonům a nakonec se stalo jediným městem Údolí a jedním z největších měst Západozemí.

Bylo i od začátku velmi dobře chráněné a zajištěné, takže není zaznamenán případ, kdy by padlo rukou dobyvatelů. Třeba během války přes vodu, kdy proti sobě stáli Arrynové a Starkové, se Seveřané pokusili Město racků dobýt. Kamenné hradby ale jejich útok vydržely, a tak Seveřané alespoň spálili stovky lodí v přístavu. 

Ubránilo se i během první pořádné bitvy při dobývání Západozemí Targaryeny, když se v přístavu u Města racků střetla flotila Targaryenů s Arryny, jimž přišel na pomoc i Braavos. V podstatě tehdy zvítězilo Údolí, protože zničili mnoho lodí dračích nepřátel a ti nakonec odtáhli s nepořízenou. Ve skutečnosti šlo nicméně o remízu. Nedalo se čekat, že Targaryeni boj o království vzdají, a Visenya Targaryen si ho nakonec podmanila díky návštěvě Orlího hnízda se svým drakem. 

Město racků se tak jako celé Údolí stalo součástí nové říše a navštívil ho během svých královských cest hned král Aegon I., takže ještě vzrostlo na důležitosti. Už ale během vlády třetího krále, Aegonova mladšího syna Maegora I., proti Targaryenům protestovalo. Bylo to období, kdy Maegor po smrti svého staršího bratra uzurpoval Železný trůn, a kdy měl dlouholeté spory s církví ústící ve válku s vírou. Ve Městě racků přitom byla kapitula Válečníkových synů, vojenského církevního řádu, jejíž členové se horlivě připojili do boje proti Maegorovi. Zanikla až, když Maegor postavil ozbrojené církevní řády mimo zákon a jeho nástupce Jaehaerys odmítl tento zákaz zrušit. 

I on ale Město racků během královských cest po říši navštívil i s královnou Alysanne. Ta tam uspořádala ženský dvůr, což byla velice důležitá součást jejích návštěv. Byla to zasedání pouze pro ženy a dívky bez ohledu na jejich status, kde se každá mohla otevřeně vyjádřit o všem, co ji tížilo. První takový zasedal v Šerodolu, ve Městě racků byl další. Tam si Alysanne vyslechla prosbu, aby král zakázal dětem z dřívějšího manželství vypovědět z domova svou macechu po smrti otce, a tak Jaehaerys zavedl vdovské právo.

Po dalších dvou generacích, během občanské války zvané tanec draků, kdy spolu královští sourozenci Aegon II. a Rhaenyra bojovali o Železný trůn, ve Městě racků shromáždila lady Jeyne Arryn armádu pro Rhaenyru, protože byla příbuzná její zesnulé matky. Také tam dorazil princ Joffrey, Rhaenyřin syn, s Rhaenou, dcerou prince Daemona Targaryena, kteří měli v Údolí zůstat v bezpečí. Což vycházelo, dokud se Joffrey nerozhodl odplout zpátky za matkou spolu s armádou.

Po válce pak na Železný trůn nastoupil Aegon III. a jeho pobočník během snahy obnovit boji poničenou říši pamatoval i na Město racků, když tam nařídil postavit opevněnou sýpku. Akorát nedlouho poté v něm stejně jako na mnoha dalších místech propukla epidemie zimní horečky a o rok později v Matčině domě zemřela lady Jeyne. 

Toho okamžitě využil Isembard Arryn, hlava rodu Arrynů z Města racků. Jeyne neměla děti, svým dědicem určila svého vzdáleného bratrance, jeho nárok rozporoval jejich další šlechtický příbuzný, a bohatý Isembard si řekl, proč to nezkusit také. Celý velmi nepříjemný spor se dostal až před Železný trůn, kde se regenti mladého krále postavili za vůli Jeyne. A Isembarda i jeho syny uvěznili, čímž, spolu s vojenským zásahem proti jeho podporovatelům, jeho ambice zase rychle zadupali. Isembard k tomu nebyl natolik umanutý jako jiní kandidáti na lordství, a když viděl, že o své šance přišel, udobřil se se Železným trůnem a dokonce pomohl s daňovou reformou.

A jak bylo Město racků jedním z prvních míst, kde se objevili Andalové a kde udeřili Targaryeni, bylo i dějištěm první bitvy Robertovy rebelie. Na jejím začátku stála po zmizení Lyanny Stark s princem Rhaegarem Targaryenem a nedůvodných poprav Rickarda a Brandona Starků a jejich mužů hlavně výzva Aeryse II., aby mu Jon Arryn poslal hlavy svých svěřenců, Neda Starka a Roberta Baratheona. To Jon odmítl, rozhodl se, že Aerysova krutovláda už překročila všechny meze, zajistil Nedovi cestu na Sever k jeho vazalům a svolal vlastní k rebelii. 

Ne všichni souhlasili. Marq Grafton ve Městě racků shromáždil muže věrné Targaryenům, aby se postavil svému lennímu pánovi a zabránil Robertu Baratheonovi odplout z přístavu do Bouřlivého konce, a tak proti městu Robert s Jonem vyjeli. Střetli se pod hradbami, Robert Marqa zabil a spousta jeho mužů se nakonec k rebelům přidala. 

Po následném vítězství rebelů tak bylo jisté, že město stejně jako Údolí nečekají žádné postihy. Naopak jim nic nebránilo dál vzkvétat. Navíc Město racků získalo cennou posilu – po svatbě lorda Jona s Lysou Tully ho Lysa přesvědčila, aby přijal do úřadu jejího někdejšího dětského přítele Petyra Baeliše a Jon ho najal jako hlavního výběrčího cla. Petyrovi nedělalo problém využít jakoukoli příležitost, včetně proběhlé války, aby desetkrát zvýšil příjmy města. Toho si Jon brzy všiml, a navzdory jeho nízkému původu, když Petyr je velice nevýznamný lord z neúrodných Prstů, ho přijal ke dvoru, jakmile bylo třeba najít nového správce královské pokladny.

A svůj vztah k Městu racků pak v knize Petyr využil ještě jednou. Když propašoval Sansu Stark z hlavního města přímo pod nosem Lannisterů, musel její identitu utajit. Proto ji v knize vydával za Alayne, svou nemanželskou dceru s braavoskou dívkou, s níž se kdysi potkal při své práci ve Městě racků, a tvrdil, že dosud žila pod dohledem sept v Matčině domě, možná přímo v Marisině domě Matky.