Historie Yi Ti

Než se kdokoli pustí do studia historie Zlatého císařství Yi Ti, musí vzít v úvahu jeho údajného předchůdce, jehož má být Yi Ti geografickým i kulturním dědicem. Podle kněží-písařů z tamějšího města Yin byly veškeré země mezi Nefritovým a Chvějivým mořem, Kostmi a Šedou pustinou, tedy region dnes rozdělený mezi Yi Ti a Planiny Jogos Nhai, součástí Velkého císařství Úsvitu ovládaného Bohem na zemi, jediným synem Lva noci a Panny stvořené ze světla, dosavadních bohů Yi Ti. Po něm měly vládnout generace jeho potomků, dokud se bratr Ametystové císařovny nerozhodl přisvojit trůn své sestry. Zabil ji, rozpoutal teror a tato Pokrevní zrada měla být tím, co přimělo Pannu stvořenou ze světla obrátit se ke světu zády a Lva noci sestoupit na zem, aby potrestal zkažené lidstvo. Tak císařství zaniklo.

Mistři z Citadely mají Velké císařství Úsvitu spíš za legendu, však tento příběh o Dlouhé noci je variací na další příběhy z celého světa, stejně jako potomci bohů zakládající první říše. Přesto musí být Yi Ti velmi staré. Podle některých vzniklo v době rozmachu říše Rybářských královen na západní straně Kostí, snad první civilizace vůbec. Podle jiných, zejména tamějšího lidu, bylo první právě Yi Ti, respektive Velké císařství, a první lidská města vznikala podél jejich pobřeží Nefritového moře. Některé další civilizace prohlašují za nejstarší samy sebe, zejména Qarthéňané a Ghiskarci, ale jen Ghikarci mají psané záznamy dostatečně obsáhlé, aby mohly sloužit jako doklad stáří, a i pokud skutečně jsou starší, je to jen o pár generací. Ghis měl vzniknout krátce před Dlouhou nocí, kdežto Yi Ti velmi brzy po ní. A především, Ghis již neexistuje. Zhruba před 5 000 lety ho zničila Valyrie a pouze některé kolonie se po její zkáze začaly pokoušet o návrat k zapomenuté kultuře. Zatímco Zlaté císařství Yi Ti existuje nerušeně po celou dobu. 

zdroj

Ať už coby nástupce zdevastovaného Velkého císařství Úsvitu nebo coby úplně nová říše se Zlaté císařství Yi Ti tedy vynořilo krátce po Dlouhé noci, resp. kataklyzmatické události zahrnující celosvětovou dlouholetou zimu a temnotu, kterou Západozemci datují asi 8 000 let před dobytím Západozemí Targaryeny. Bylo prokazatelně pradávné a prosperující ještě před vznikem Valyrijských držav před 5 000 lety. A zatímco Valyrie padla po 5 000 letech a Staré impérium Ghisu přežilo zhruba 3 000 let, Yi Ti existuje dost možná již zmíněných 8 000. Nikdy tam nedošlo k revoluční občanské válce, nikdy nedošlo ke kolapsu společnosti, nikdy žádná invaze nezměnila jeho tvář, a proto je civilizace Yi Ti považována za nejstarší a nejpokročilejší dosud existující ve známém světě. 

Od založení Zlatého císařství tam vládlo 11 císařských dynastií božských císařů po vzoru údajného Velkého císařství Úsvitu, každá označovaná rodinným jménem a specifickou barvou. Nejdéle se jedna udržela u moci sedm století, nejméně úspěšná padesát let, někdy moc z jedné na druhou přecházela mírově, jindy násilím. Čtyřikrát pád dynastie následovala občanská válka a anarchie (jeden takový „mezičas“ zabral celé století) a v některých případech změna dynastie znamenala i změnu hlavního města. Prvním hlavním městem bylo Yin, přístav na pobřeží Nefritového moře, v průběhu doby se jím stala například i města Tiqui nebo Jinqi, načež v současnosti je oficiálním hlavním městem opět Yin, kde božský císař žije v paláci téměř o velikosti Králova přístaviště. 

Nic z toho naštěstí nestačilo ke zničení psaných záznamů, vědomostí a kontinuity Zlatého císařství. Jen bohužel není pro zbytek světa příliš jasné, kdy jednotlivé dynastie božských císařů, jež mu jsou známy, vládly, proto je nelze uvést v konkrétním pořadí.

Jednou ze známých dynastií je dynastie šedých císařů rodu Har. První z nich byl Har Loi, jehož trůn bylo sedlo, protože celou svou vládu strávil válčením. Další byli indigoví císaři rodu Choq vládnoucích z Yinu. Mezi nimi se zapsal zejména patnáctý a poslední císař, hrbáč Choq Choq, jenž měl prý sto žen a tisíc konkubín, zplodil mnoho dcer, ale nikdy syna – což se stalo jeho rodu osudným. 

Dynastie zelenonefritových císařů rodu Mengo zase znamenala zlatou éru Yi Ti, a to doslova. Mengo Quen známý jako Zářivý bůh, třetí Zelenonefritový císař, prý vládl z paláce, kde podlahy, zdi i sloupy byly pokryté zlatými plátky a všechen nábytek, dokonce i nočníky, byl ze zlata. 

Opakem by mohla být dynastie šarlatových císařů rodu Lo, mezi nimiž se vyskytoval největší počet neslavně proslulých vládců. Sice rozšířili území císařství, upevnili centrální moc a někteří byli skvělí státníci, ovšem jiní byli nelítostní, byť kompetentní, další nelítostní a nekompetentní a mnoho členů dynastie bylo zkažených a krutých. Možná však právě díky tomu se ví, že vládli zhruba před dvěma tisíci lety – a díky tomu, že vedli zaznamenané války se svými severními sousedy, Jogos Nhai. S těmi ostatně Yi Ti poslední dva tisíce let bojuje často. Podle mistra Yandela nájezdníci z planin zničili v Yi Ti tucet měst, stovku městeček a nepočítaně farem a polí, mnoho císařských generálů vyráželo do planin, aby je zastavili, ale tyto podniky většinou nekončily dobře. Jogos Nhai se naopak dokázali vyhýbat porážce a zajetí dost dlouho na to, aby vetřelci svou snahu vzdali. 

A byli i někteří císaři, zejména šarlatoví, kteří proti nim vyjeli osobně. Možná k nim patřil Lo Tho známý jako Lo Dlouhá lžíce a Lo Strašlivý, 22. Šarlatový císař. Ten založil město Si Qo coby nové hlavní město císařství uprostřed džungle a byl to prý nechvalně proslulý černokněžník a kanibal. Údajně si pochutnával na mozcích svých ještě živých nepřátel dlouhou lžící s perleťovou rukojetí – a těmi nepřáteli mohli být i Jogos Nhai.

Osobně určitě nemohl vést útok 34. Šarlatový císař Lo Doq zvaný Lo Moudroprostý, neboť byl prý prosťáček a trpěl nemocí, jež mu způsobovala záškuby, potácení a slintání. Přesto vládl schopně více než 30 let – proto se někteří domnívají, že své postižení předstíral, aby se vyhnul mnoha pokusům o své odstranění vlastní rodinou, a jiní zase, že za něj ve skutečnosti vládla jeho hrozivá manželka, císařovna Bathi Ma Lo. Vůbec byla jeho cesta na trůn tak zajímavá a nepravděpodobná, že o ní bylo napsáno slavné historické drama. 

Rovnou třikrát ovšem vedl armádu do Planin Jogos Nhai 42. Šarlatový císař Lo Han. Při jeho útocích se mu dařilo, pár kmenů dokonce donutil přísahat mu věrnost a zříci se nájezdů, ale zbytek tím jen víc podráždil. V době jeho smrti tak byli Jogos Nhai i přes podrobení některých soukmenovců odvážnější a dravější než v době jeho nástupu na trůn. 

Proto se jeho nástupce, 43. a poslední Šarlatový císař Lo Bu známý jako Chlapec až příliš troufalý rozhodl severní nepřátele vyhladit. Shromáždil třistatisícovou armádu, prohnal se s ní přes Planiny Jogos Nhai, nechal za sebou hořící pustinu, shromáždil značné daně, zajatce, získal mnoho přísah věrnosti a nabídek míru. Jenže také celý národ hořící nenávistí. Když lidé z planin viděli, že otevřeným odporem si nepomůžou, vrátili se ke své tradiční taktice – před příchozí armádou se ukrýt a škodit z ústraní. Načež Lo Bu své vojsko rozdělil na 13 menších a poslal je ukryté nepřátele pochytat. Údajně takhle zmizelo asi milion obyvatel planin, načež se zbývající kmeny spojili pod jediným vládcem – jhattarem, mazanou bojovnicí Zheou. 

Zhea do dvou let dokázala izolovat a zničit každé z Lo Buových 13 vojsk. Zabíjela zvědy a pícníky, vyhladověla je, odstřihla je od vody, dovedla je do pastí, až nakonec zbývala poslední část, přímo Lo Buova. Tu nakonec její jezdci dohnali a zmasakrovali. Když pak Zhee přinesli Lo Buovu hlavu, přikázala, aby z ní odstranili maso, namočili lebku do zlata a udělali z ní pohár. Od té doby prý každý jhattar pije fermentované zebroní mléko z této lebky.

Doba dynastie perlově bílých císařů zase měla znamenat další zlatý věk, tentokrát nikoli pouze odrážený v bohatství císaře, ale i v míru a celkové prosperitě. Tuto dynastii představovalo devět eunuchů známých jako Eunuští císaři, kteří přinesli 130 let rozkvětu. Vystavěli skrz Yi Ti síť kamenných cest pro větší bezpečí obchodu a pro lepší mobilitu, jimž se prý ve světě můžou rovnat leda cesty valyrijské. A navíc, jakmile usedli na trůn, svůj život oddali službě císařství. Jako mladí princové žili jako ostatní, ženili se, hledali si konkubíny, pořizovali si dědice, ale jakmile se chopili úřadu božského císaře, dobrovolně se nechali kastrovat, aby je od vlády již nic nerušilo. 

Vrcholu z pohledu velikosti říše pak Yi Ti dosáhlo v době Mořsky zelených císařů rodu Jar, zejména pod vládou šestého Mořsky zeleného císaře Jar Hara. Ten dobyl ostrov Leng u pobřeží Yi Ti po mnoha kolonizátorských pokusech a brutálních střetech původních obyvatel s dobyvateli. Ani jeho zásah nebyl nic příjemného, Yi Ti postupovalo ze severu na jih ostrova, vedlo války, zotročovalo domorodce, nesmlouvavě prosazovalo svou kulturu. Však i název Leng a mnoho dalších místních názvů pochází z jazyka Yi Ti a dodnes se tam mluví velmi podobnou řečí. Ovšem minimálně ukončil stejně tak brutální tradici masakru cizinců. Také poslal své válečníky prozkoumat mýtem opředené podzemní ruiny, odkud se kvůli tomu, co viděli, ať už to bylo cokoli, vrátili blázniví, pokud se vůbec vrátili, takže je zapečetil a vstup do nich rozhodl trestat mučením a smrtí. 

Jeho syn, sedmý Mořsky zelený císař Jar Joq, pokračoval v otcových šlépějích dobytím Velkého Moraqu a jeho mladší bratr, osmý Mořsky zelený císař Jar Han, donutil Qarth, Starý Ghis a Ašaj k placení tributů. 

Jiné dynastie božských císařů se místo útoků soustředily na obranu říše. Purpuroví císaři přestěhovali hlavní město do Tiqui a posilovali západní hranice proti Patrimoniu Hyrkoonů pod pohořím Kosti, Vínoví císaři přestěhovali hlavní město do Jinqi a posilovali východní hranice proti plenitelům ze Stínozemí a Šedé pustiny. 

A žlutí císaři rodu Chai, vymřelého asi před tisíci lety, rozvinuli obchod s Valyrií, tehdy říší na vrcholu moci. Čtvrtý Žlutý císař Chai Duq si rovnou vzal za ženu valyrijskou šlechtičnu a u dvora choval draka. 

Ovšem potom se začala moc božských císařů navenek rozpadat a uvnitř upadat. Asi před čtyřmi sty lety se osadníci z Yi Ti na Lengu vzbouřili proti nadvládě císařů. Aby měli šanci na úspěch, spojili se s domorodci na jižní třetině ostrova, kteří se bouřili pořád, a nyní je ostrov nezávislý. Bez ohledu na to, že na severních dvou třetinách stále žijí potomci původních okupantů, mu vládne dynastie božských císařoven, a i když se tam božský císař stále ctí jako součást uznávaného náboženství, uctívá se pouze císařovna. I Qarth a Ašaj se v neznámé době Yi Ti postavili a tributy mu již dávno neplatí, zatímco Starý Ghis zkolaboval během válek s Valyrií. 

Úpadek na kontinentu zase dokládá rozdrobená vláda. Formálně Yi Ti vládne dynastie azurových císařů rodu Bu z města Yin, v jejímž čele stojí sedmnáctý Azurový císař Bu Gai, ale jeho moc nedosahuje dál než ke hranicím Yinu. Naopak sílí moc regionálních princů, výběrčích daní, císařských generálů, zbojníků a všech, kteří mimo Yin dokáží prosadit svou vůli. Navíc jeho vládu rozporuje generál Pol Qo ze severního pomezí, jenž se usadil v posádkovém městě jménem Město obchodníků a jmenoval se prvním Oranžovým císařem. Jeho moc se přitom stabilně rozrůstá. 

A k tomu má daleko na východě za Stínozemím ležet podivné město Carcosa, kde prý sídlí samozvaný 69. Žlutý císař, jakýsi černokněžnický „císař ve žlutém“ vyhnaný do exilu za používání temných umění. Údajně dokázal prodloužit svůj život na tisíc let skrze tajemné a nepopsatelné magické rituály a připravuje se v Carcose, až nastane den, kdy se pokusí získat Yi Ti pro sebe. Ač podle některých je to jen příběh pro zlobivé děti. 

zdroj

Zdálo by se tak, že ač politicky, alespoň obchodně snad Yi Ti neupadá. Bez ohledu na vládce jde pořád o bohatou říši se žádaným zbožím. Však například lord Corlys Velaryon při první ze svých devíti velkých plaveb zhruba pře 150 lety vyrazil do Yi Ti a na Leng a vrátil se s takovým množstvím vzácného koření, hedvábí a nefritu, že se rod Velaryonů na čas stal nejbohatším v Sedmi královstvích.

Jenže i kdyby nakonec žádný Žlutý císař, ať už skutečný potomek jen zdánlivě vymřelé dynastie nebo podvodník, neexistoval, i kdyby Pol Qo byl prvním i posledním Oranžovým císařem, i kdyby Bu Gai dokázal posunout svou reálnou moc mimo Yin, i kdyby pokladny yitiských měst přetékaly, možná je po miléniích určité zemětřesení v Yi Ti nevyhnutelné. Dle námořníků v Prkenném městě v Dorne v zatím poslední vydané knize se tam totiž rozpoutala epidemie šedého moru.