Korunní země

Korunní země (Crownlands) jsou nejmladším regionem Sedmi království. Rozkládají se kolem Černovodného zálivu a na několika okolních ostrovech, vedou do nich všechny hlavní cesty z celého kontinentu a kromě hornatého Prasklepeta jsou ploché s mírným přímořským klimatem. A samozřejmě plné lidí, protože v nich leží hlavní město říše.

zdroj

Nikdy však nebyly samostatným územím. Tamější oblast, kterou nejvíc charakterizuje Černovoda a její ústí, takže i urození bastardi tam dostávají jméno Vodský, si vždy přivlastňovali soupeřící říční, bouřliví a místní menší králové, dokud si ji před 300 lety nezabral Aegon Dobyvatel a nevytvořil z ní zázemí celého království. Jsou proto královským dominiem, tedy mu nevládne žádný lenní pán, strážce nebo obránce, ale přímo král.

A i přesto jsou malé, spolu se Železnými ostrovy nejmenší oblastí Západozemí, a dokonce ještě dál kulturně a geograficky rozdělené. Sestávají ze dvou hlavních částí, zálivu a pevniny se třemi specifickými oblastmi.

Specifické oblasti

Severní hranici Korunních zemí tvoří drsný poloostrov Prasklepeto vyčnívající do Úzkého moře, obklopený ze severu Krabím a z jihu Černovodným zálivem. Je to zalesněný, kopcovitý region plný močálů a holých borovic a podél pobřeží také ruin pokrytých mechem. Je jen málo obydlený několika rody už od dob Prvních lidí. Patří k nim Boggsové, Bruneové z Hnědodíry, Bruneové z Hnusodíry, Caveové, Crabbové, Hardyové a Pyneové, a ti všichni, stejně jako jejich poddaní, jsou velice nedůvěřiví k cizincům. Ovšem svého pána tam má každé údolíčko, a o to je vše komplikovanější.

Běžné třeba bylo, že když místní nebojovali s dobyvateli, válčili mezi sebou. Z některých rodin se pak rekrutovali šampioni, kteří se pokoušeli urovnávat spory a vydobýt mír, ale ten nikdy nepřežil je samotné. Není proto divu, že se je nepodařilo ovládnout ani Darklynům, králům Šerodolu, ani cizím Andalům a úspěch slavila jen dračice Vhagar za Targaryenů. Ačkoli i tehdy si místní vymohli, že budou přímými vazaly králů. A ani v současnosti ze své tvrdohlavosti neslevili – formálně je jim nadřízen rod Celtigarů, avšak Prasklepeto to moc nezajímá.

Z Hnusodíry tu vybíhá rozježděná stezka do Šerodolu a Růženína, kde se stává řádnou Růženínskou cestou, a známé jsou odsud jedny z nejzajímavějších pověstí. Mluví o čvachtavcích, jež mají z dálky vypadat jako lidé, ale mají větší hlavy, šupiny místo vlasů, blány mezi prsty, modré rty, řady zelených zubů jako jehly a břicha bílá jako rybí. Nikdo vlastně neví, jak si říkají, ale lidé je pojmenovali podle šplouchavého zvuku jejich chodidel. Mají také smrdět rybinou, a i když je snad První lidé vybili, dodnes prý v noci kradou děti – dívky, aby jim rodily, chlapce, aby na nich hodovali. Podivné je, že i někteří členové rodu Borrellů ze Tří sester v Údolí mají blány mezi prsty, ale není známo, jestli jde o genetickou poruchu nebo příbuznost s čvachtavci. Protože čvachtavci jsou buď jen pověst, nebo nějací příbuzní údajných Hlubokých z moří.

Druhá oblast ze tří, na které se dělí pevninská část Korunních zemí, je okolí Králova přístaviště a Černovodného proudu s teplými pobřežními pláněmi, úrodnými poli a prosperujícími městy na jih od Prasklepeta. 

Třetí je jižní hranice regionu, poloostrov Masseyův hák. Akorát, že ten nevybíhá přímo na východ do moře jako Prasklepeto, ale spíš jako „hák“ na sever a ohraničuje záliv, který ho omývá ze západní strany, a Úzké moře z východní. Je to úzký pás pevniny za Královským lesem. Kromě Bar Emmonů z Ostrého výběžku na jeho špici tam sídlí jen Masseyové v pevnosti Kamenotanec a před dobytím Západozemí Targaryeny byl součástí Bouřlivého království. Někteří bouřliví králové ho používali jako kotviště. Ale protože si během let Bar Emmonové i Masseyové vybudovali bližší vztahy s Targaryeny, spojili se s nimi hned, jak rozpoutali dobyvačnou válku, a stali se součástí nových Korunních zemí.

A mořskou část Korunních zemí tvoří Černovodný záliv s ostrovy, jimž králové nechávají vládnout z Dračího kamene a jež spojuje i dračí krev. Nejsevernějším je Klepeto u Prasklepeta ovládané rodem Celtigarů s krví staré Valyrie v žilách. Tamější lidé mu i přes oficiální název říkají Krabí ostrov a leží několik hodin plavby od Dračího kamene.

Ten je prostředním z velkých ostrovů v zálivu. Je vlhký, bezútěšný a plný pachu síry, protože má sopečný původ a sopka Dragonmont na něm pořád aktivně vyfukuje kouř. Proto jsou pod ním bohatá naleziště dračího skla. Stačí se projít některým starým tunelem pod horou a lze spatřit černý, zelený, červený a dokonce fialový obsidián. Býval také dlouhá léta domovem Targaryenů. Nejprve od chvíle, co se na něm usadili první dračí lordi, až po zkázu Valyrie nejvýchodnější výspou vlivu dračí državy. Poté sídlem posledních dračích lordů a nakonec po dobytí sídlem korunních princů královské dynastie. Proto tam také ještě na začátku občanské války tanec draků hnízdilo šest divokých a polodivokých draků a dodnes tam žijí obyvatelé vzešlí z targaryenského „dračího“ sémě. Kromě ponurého zámku Dračí kámen na něm totiž stojí i přístav s hostinci a vesnice pod horou, kde žijí rolníci a rybáři. A než ho jako své nové panství získal Stannis Baratheon, tak tam žily i prostitutky. Jimž nový prudérní lord postavil živnost mimo zákon.

zdroj

Třetí, největší a nejjižnější z velkých ostrovů, je Náplavomarka Velaryonů z Valyrie. Vejdou se na ni hned dvě města, Loděnice a Město koření, a dvě lordská sídla, Náplavomarka a Vysoký příliv. Starší Náplavomarka je totiž vlhký a přeplněný hrad, takže lord Corlys Velaryon nechal postavit nový, kam přemístil i slavný trůn z naplaveného dříví. Jenže on ani Město koření v současné době nejsou obyvatelné, protože obojí zůstalo v troskách po tanci draků.

Vodstvo

Jednoznačně nejdůležitější vodní plocha je pro Korunní země Úzké moře, nad kterým měli jejich zakladatelé vždycky navrch. Už když se na Náplavomarce usadili Velaryoni a po nich Targaryeni na Dračím kameni, získali nad mořem plnou kontrolu. Dračí páni ze vzduchu a flotila Velaryonů na vodě. Proto se také jeden čas princ Daemon Targaryen, druhý manžel princezny Rhaenyry z období tance draků, prohlašoval králem Kamenoschodů a Úzkého moře.

Omývá břehy Korunních zemí od Prasklepeta prostřednictvím Krabího a Černovnodného zálivu až po Masseyův hák a odděluje Západozemí od Essosu. Je dost široké na zkomplikování velké invaze a vojenských zásahů mezi Sedmi královstvími a Svobodnými městy, ale zároveň dost úzké na překročení, takže přes něj vede čilý obchod. Navzdory nebezpečí podzimních a zimních bouří.

Nejslavnější je v této oblasti ale pro zmiňovaný Černovodný záliv, oddělený od otevřeného moře úzkým průplavem Jícnem mezi Náplavomarkou a Masseyovým hákem a střežený z Dračího kamene. Má docela klidné vody, protože ho od bouří chrání Masseyův hák a od pirátů zase královská flotila. V minulosti byl sporným územím mezi říčními králi, bouřlivými králi, králi Ostrovů a řek a králi Darklyny a Masseyi. Dnes je královskou oblastí náležející k hlavnímu městu a i s pobřežím je plný života. Nejen, co se týče lidí, ale i vodního ptactva a ryb, z nichž nejvíce se daří treskám. 

Ovšem je v něm také skalní soustava Kopí mořských králů zvedající se ze dna zálivu ve tvaru špičatých kopí a kolem nich velmi silné a zrádné proudy. Některá se navíc sice zvedají až třicet metrů nad hladinu, ale za každé, které se vynoří, jich tucet číhá pod ním. Je proto nebezpečné plout blízko, snadno roztrhají dno jakéhokoli plavidla. Pojmenované jsou po mořském králi, což má být bůh, jehož socha stojí v Domě černé a bílé v Braavosu a je často navštěvovaná námořníky. Známý je ale i v Západozemí – Ursula Upcliff, čarodějnice z Čarodějného ostrova v Údolí, si říkala nevěsta mořského krále a Velaryonové zase tvrdí, že jejich slavný trůn z naplaveného dříví jim věnoval právě on k uzavření jakési smlouvy.

Také do něj ústí všechny řeky z Korunních zemí, včetně největšího a důležitého Černovodného proudu. Běžně se mu říká Černovoda, pramení v Říčních krajinách, i když některé prameny vyvěrají už v Západních, a je hluboký, rychlý a zrádný (utopila se tam třeba princezna Gael Targaryen). Avšak i tak donedávna sloužil Baratheonům jako kotviště pro královskou flotilu, kdysi na něm stála koga dočasně používaná jako septum, během velkého sucha za Aeryse I. dokonce téměř vyschnul a v roce falešného jara za Aeryse II. zase zamrzl.

Ještě dávno předtím, v dobách stovky království, si jeho břehy nárokovali Darklynové, Masseyové, říční králové Muddové, Fisherové, Brackeni, Blackwoodové a Hookové a poté tvořil přírodní hranici mezi Bouřlivým královstvím a královstvím Ostrovů a řek. Také, než se rozpoutala první Blackfyrova rebelie, měl sloužit jako domov Daemonovi Blackfyrovi, jemuž u něj jeho poloviční bratr král Daeron II. daroval pozemky. A Aerys II. uvažoval, že u něj postaví ještě jedno mramorové město, ale k jeho plánům nikdy nedošlo.

A druhá důležitá řeka Korunních zemí ústící do zálivu je Klidnoproudá. Ta navzdory svému jménu pramení v Bouřlivých krajinách v Královském lese v Úzkém jezeře a v podstatě značí hranici Masseyova háku. I když je menší a kvůli lesu podél celého toku hůře dostupná než Černovoda, měl by u ní žít rod Wendwaterů (v originále je řeka Wendwater) a byla svědkem nejednoho krveprolití. Během dobývání Západozemí Targaryeny, před Poslední bouří, při níž padlo Bouřlivé království, přepadli bouřliví lordi Oryse Baratheona a jeho targareynskou armádu při jejím překročení, a během čtvrté Blackfyrovy rebelie rozdrtili royalisté rebely v bitvě o Klidnoproudský mos­t.

Krajina

Kromě ostrovů, nepojmenovaných pahorků a močálů na Prasklepetu, jsou Korunní země zemí mírných kopců, plání a rušných cest a měst. Jediný přírodní narušitel terénu, který komplikuje život v jižní části regionu, není však nic menšího než starý prales zvaný Královský les. Většina ho leží v severních Bouřlivých krajinách, ale část zasahuje i do Korunních zemí. Protíná ho Královská cesta, i tak není zrovna snadno průchozí. Navíc by ani neměl být, protože ač v něm žijí někteří venkované – i přes vysokou vlhkost je poměrně úrodný, je v něm soukromá královská obora.

V minulosti, ještě během úsvitu věků, byl částí obrovského pralesa, který pobíral i současný Dešťoles v Bouřlivých krajinách. Proto se ho také chopili bouřliví králové a teprve po dobyvačné válce, kdy připadly jejich země Baratheonům, se jeho část stala součástí nových Korunních zemí. A také dějištěm mnoha nepříjemností. Jednou z nich byl pošetilý pokus Aegona IV. postavit obléhací stroje ve tvaru draků a zaútočit s nimi na Dorne. Protože je nepochopitelně nechal táhnout právě přes Královský les, téměř čtvrtina ho lehla popelem kvůli tomu, že dřevění draci na rozdíl od skutečných hoří. 

A další bylo Bratrstvo z Královského lesa. To se objevilo za vlády Aeryse II. a dlouho se vyhýbalo polapení. Přitom jeho členové unesli několik urozených, zranili velitele Královské gardy Gerolda Hightowera, když přes les eskortoval princeznu Eliu, napadali okolí Králova přístaviště a stali se takovým problémem, že proti nim musel vyrazit oddíl vojáků vedený Královskou gardou. 

Největší problém byl, že bratrstvo chránili vesničané z lesa. Věřili, částečně pravdivě, že zastává jejich práva. Gardista Arthur Dayne si však dokázal získat důvěru poddaných, vyprosil pro ně u Aeryse lepší podmínky a ujistil se, že královské síly zaplatí vše, co jim vezmou. To je přimělo změnit strany a bratrstvo zradit. Všichni členové, Wenda Bílá laň, jež cejchovala své oběti (měla ocejchovat i zadnici Merretta Freye), Oswyn Dlouhokrký Třikrát pověšený, Ben Velký břich, Šípař Dick i jejich vůdce Simon Toyne zaplatili životem, akorát Ulmer se přidal k Noční hlídce a nakonec se stal dobrým a loajálním bratrem v černé, jenž trénoval rekruty v lukostřelbě ještě za velitele Jona Sněha.

Ovšem nejhorší z nich byl Smějící se rytíř, s kterým zkřížil meč i Jaime Lannister. Vzpomínka na jejich souboj je prý jednou z nejlepších, jaké má. Ani on s ním ale nic nezmohl. Nakonec se mu úspěšně postavil až Arthur Dayne. S ním rytíř zlomil meč a Arthur zastavil a dovolil mu vybrat si nový. Rytíř prohlásil, že si vybírá jeho Úsvit, jímž mohou vládnout jen ti nejlepší z Dayneů, Arthur mu odvětil: „Měj si ho, sere,“ a podal mu ho čepelí napřed. Přímo do břicha.

Vzhledem k takovému docela snadnému terénu proto přes Korunní země vede hned několik důležitých obchodních a dopravních tepen. Jedna vedlejší je Růženínská cesta mířící z Králova přístaviště na sever přes Růženín Rosbyů, jablečné sady a pole do Šerodolu, odkud jako rozježděná stezka pokračuje na Prasklepeto. Důležitější jsou dvě další. Zlatá cesta, která taktéž začíná v Králově přístavišti, běží na severozápad podél Černovodného proudu do Lannisportu a Casterlyovy skály, a Růžová cesta, jež se jižně od Králova přístaviště odděluje od Královské, vede na jihozápad Královským lesem, kde vstupuje do Roviny, a pokračuje až do Vysoké zahrady a Starého města.

A samozřejmě Královská cesta, nejdůležitější cesta Sedmi království, dlouhá téměř dva tisíce mil a v Korunních zemích posetá hostinci a vesnicemi, i když ji severně od města tvoří sotva víc, než dvě úzké koleje. Protíná celý region od severní hranice kousek od Svinorohu, pokračuje přes Královo přístaviště, kde se setkává se Zlatou a Růženínskou, a do Královského lesa, kde vstupuje do Bouřlivých krajin.

Města a pevnosti

zdroj

Protože jsou Korunní země centrem říše, sídlem krále a bezpečným a frekventovaným kotvištěm, vzniklo v nich mnoho měst. Nejdůležitější je jednoznačně Královo přístaviště u ústí Černovody, obrovské hlavní město Sedmi království čítající půl milionu (v seriálu až milion) obyvatel každého věku, řemesla i společenského postavení, jeden z největších obchodních přístavů a sídlo moci. Ale hlavně před jeho založením před třemi sty lety hrála prim města jiná.

Druhý největší přístav Korunních zemí je Šerodol na pobřeží Černovodného zálivu, severně od Králova přístaviště. Je chráněný před bouřemi na Úzkém moři křídovými útesy ze severu a kamenným valem z jihu, má pohodlné dlážděné ulice, tržní náměstí, mnoho hostinců a z útesů u zálivu ho přehlíží pevnost Dun Rykkerů. Dříve mu vládli Darklynové, králové Prvních lidí, jež si kromě něj přivlastňovali i ústí Černovody a Prasklepeto, ale nedokázali nad nimi udržet kontrolu. Během invaze Andalů pak byli nuceni úplně opustit Černovodu a pak se potýkali s bouřlivými a říčními králi, kteří město několikrát obsadili. Obsadili ho třeba Monfryd I. Durrandon nebo Benedict II. Justman, král Trojzubce, a pár let před Targaryeny své panství až k městu rozšířil i Halleck Hoare, král Ostrovů a řek.

Když pak přišli Targaryeni, nebyla situace o moc lepší. Lord Darklyn padl mezi prvními, když nesehnal armádu, která by se postavila byť jen Aegonově hrstce mužů, a jeho syn se musel vzdát a nechat královnu Visenyu zkonfiskovat většinu bohatství města, aby zůstalo bez dalších škod. Na druhou stranu se pak Šerodol stal součástí nových Korunních zemí přísežných přímo Železnému trůnu. A jen o několik generací později se k městu Targaryeni zachovali ještě hůř. Aegon II. jako svůj první krok v začínajícím tanci draků podnikl vyplenění města, protože stranilo jeho poloviční sestře Rhaenyře, spálil jeho přístav a připravil lorda Darklyna o hlavu. Jeho obyvatele ani lordy to však nepřesvědčilo a ke konci tance lady Meredyth Darklyn nechala prchající Rhaenyru několik nocí ve svém domově.

A po dalších téměř sto padesáti letech si naopak daň vybralo město na Targaryenech. Rozpoutalo vzdor Šerodolu, když lord Denys Darklyn unesl Aeryse II. a držel ho půl roku v zajetí. Jenže ho vysvobodil Barristan Selmy z Královské gardy a Daklynové zaplatili krvavou cenu. Aerys nařídil jejich popravy a Šerodol připadl novým pánům Rykkerům. I když tam stále zůstávají jejich vzdálení příbuzní Darkeové, Darkwoodové a Dargoodové.

Další docela známé město je Loděnice na Náplavomarce, rodiště slavných bratrů Addama a Alyna Dubové pěsti, během tance draků legitimizovaných bastardů a nakonec dědiců Velaryonů. Oficiálně Leanora Velaryona, prvního manžela Rhaenyry Targaryen, což okamžitě ochotně uznal i jeho slavný otec Corlys Mořský had. Avšak ani po smrti vlastních dětí se neodvažoval žádat jejich legitimizaci, dokud nezemřela jeho manželka, proto je možné, že jsou spíš jeho synové než vnuci.

Dál je celý region posetý vesnicemi. Ať už jeho ostrovní část, kde jsou rybářské vesnice na Dračím kameni, nebo pevnina, kde vesnice lemují Růženínskou cestu (mezi nimi třeba vesnice s proslulým hostincem Starokamenný most vedle starého kamenného mostu) nebo Královskou cestu (třeba Strakatolesí a další tržní městečka), nebo obklopují místní farmy a hrady zdejších lordů.

Mezi ty patří Paroží Buckwellů, Hnědodíra a Hnusodíra na Prasklepetu, Náplavomarka a Vysoký příliv na Náplavomarce (i když je Vysoký příliv spíš jen ruina), pevnost Dun, Hayford Hayfordů, Havranův hřad Stauntonů, Růženín Rosbyů, Ostrý výběžek a Kamenotanec na Masseyově háku, Svinoroh Hoggů, Stokořín Stokeworthů, Sladkopřístavní hláska Sunglassů, Vrubokopec rytíře z Vrubokopce a samozřejmě Rudá bašta, sídlo krále Sedmi království, a Dračí kámen coby sídlo jeho dědice během vlády Targaryenů a po nich králova bratra Stannise.

Kromě nich Korunním zemím kvůli mnoha letům potyček a dobývání různými králi a pány nechybí ani pár slavných ruin. Na ostrovní části je to Město koření na Náplavomarce, které během tance draků padlo pod náporem sil Aegona II., když jeho armáda (respektive flotila Svobodných měst, kterou povolal) zvítězila v bitvě o Jícen, město vyplenila, zmasakrovala obyvatele, vypálila domy a minimálně do doby, kdy arcimistr Gyldayn sepsal knihu Princezna a královna, nebylo znovu vystavěno.

Na pevnině na Prasklepetu stojí ještě slavnější a tajuplnější ruiny staré už tisíce let, Šepoty, dávné sídlo Crabbů. Nyní z nich zbyl jen částečně stržený trojúhelníkový hrad s přežívajícími zbytky čtvercových věží na okraji útesu. Dávno se do něj vkradl les, který se rozšířil z jeho božího háje, takže je plný strážních borovic a mladých čarostromů, a jeho maják před několika lety skončil v moři pod hradem. A také je nedaleko pašerácká zátoka. Ale v dobách legendárního sera Clarence Crabba, rytíře z Prasklepeta, děsily Šepoty jinými věcmi než piráty – měly být pojmenované po šeptajících hlavách Clarencových obětí. Ten totiž prý vždycky tomu, koho zabil, ať už to byl kouzelník, lord, pirát nebo král Šerodolu, usekl hlavu a přinesl ji domů manželce, která ji políbila a přivedla k životu. A hlavy si spolu potom šeptaly a udílely Clarencovi rady. I když ve skutečnosti je asi spíš pojmenovaný po zvuku moře vlévajícího se do děr v útesu.

Královi lidé

Oblast, na níž Korunní země vznikly, byla obývaná už od příchodu Prvních lidí. Ale protože ji před dobytím Západozemí Targaryeny okupovali říční a bouřliví králové, jež přijali andalské tradice a jejich krev se s andalskou míchala natolik, že už se sami počítali mezi potomky Andalů, je většina zdejších obyvatel také považována za Andaly a jejich kultura je směskou tradic ze všech jižních království.

zdroj

Jen poté, co se zde před několika staletími usídlili i Velaryoni, Targaryeni a Cletigarové z Valyrie, mnoho urozených i obyčejných lidí z Náplavomarky, Dračího kamene a okolního pobřeží mohlo vystopovat svůj původ i v jejich záletech. Jenže i ti přijali andalskou víru v Sedm ještě před dobytím kontinentu, a tak se tu vyznávala pouze ta a Královo přístaviště se i stalo centrem víry. Tak to platilo alespoň do poslední doby, než na Dračí kámen přišla Melisandra, rudá kněžka R'hllora. Na ostrově a v některých dalších koutech království se jí povedlo rozšířit rudého boha (ještě před ní se o totéž s Aerysem a posléze Robertem pokoušel Thoros z Myru, dokud se jeho misie nezvrhla v opileckou jízdu).

Probíhá tu tak mnoho slavností a událostí typických pro andalskou kulturu, jako jsou turnaje či náboženské svátky, a to často v mnohem okázalejší podobě než kde jinde. Náboženství přesto není hlavní hnací silou regionu. Tou je Královo přístaviště, zajišťující příliv peněz díky daním a obchodu.

Mnoho cizích obchodníků tu pravidelně nabízí své zboží, nejčastěji ze Svobodných měst, ale i z větší dálky jako z Letních ostrovů nebo Qarthu. Po moři i souši sem a do všech okolních měst a přístavů přichází lidé z celých Sedmi království s vlastní nabídkou i poptávkou a dá se tu najít řemeslník každého druhu, od kovářů a loďařů, po alchymisty. A pokud někdo nemá dostatečné znalosti k provozování profesí, může se uživit i rybařením a farmařením.

Jen v dobách války jsou na tom Korunní země poměrně bledě. Pevninští lordi by měli být schopni shromáždit patnáctitisícovou armádu, což je asi nejméně ze všech království, zlaté pláště Králova přístaviště mohou obvykle přidat další dva tisíce hlav a Dračí kámen dokáže povolat až tři tisíce vojáků a čtyři sta rytířů.

V Západozemí totiž neexistuje stálá královská armáda profesionálních vojáků a každý region spoléhá na svou vlastní, na povolávání poddaných do zbraně. A ostatní království sice králi odvádí daně, ale přímou moc má panovník jen nad Korunními zeměmi, takže svolat vazaly může pouze z nich. V dalších částech říše musí spoléhat na pomoc správců. Na druhou stranu mají ale především díky silné tradici loďařů na zdejších ostrovech flotilu padesáti lodí, co se týče hlavního města, a sto šedesáti včetně osmdesáti galér v panství Dračího kamene. Tedy alespoň měly, než propukla devastující válka pěti králů.

A jejich malá rozloha, soustředění na obchod a prestiž regionu odvozená prakticky výhradně od královské rodiny i znamená, že je zde hromada obchodníků, řemeslníků a vesničanů, ale méně místních urozených rodů a mnohé jsou málo významné. Patří k nim Bar Emmonové, Blackberryové, Blountové, Boggsové, Bruneové z Hnědodíry a Hnusodíry, Buckwellové, Byrchové, Bywaterové, Caveové, Celtigarové, Chelstedové, Chyterringové, Crabbové, Cresseyové, Dargoodové, Darkeové, Darkwoodové, Edgertonové, Farringové, Follardové, Gauntové, Hardyové, Harteové, Hayfordové, Hoggové, Langwardové, Longwatersové, Malleryové, Manningové, Masseyové, Pyleové, Pyneové, Rambtonové, Rollingfordové, Rosbyové, Rykkerové, Stauntonové, Stokeworthové, Sunglassové, Sweetové, Thorneové, Velaryonové a Wendwaterové.

Některé další už pak rovnou vymřely. Třeba Cargyllové, o nichž pocházejí zmínky naposledy z doby turnaje na Jasanobrodské lučině asi osmdesát let zpátky, Hollardové a Darklynové, jež padli za oběť vlastní pošetilosti po vzdoru Šerodolu, nebo Blackfyrové, vedlejší rodová větev Targaryenů odvozená od legitimizované bastarda Aegona IV., Daemona Blackfyra, u nichž měla vymřít minimálně mužská linie. A Targaryeni, kteří stáli za zrodem regionu, zase po téměř třistaleté vládě skončili v exilu.

Ani celkem nové královské rody Baratheonů z Králova přístaviště a Dračího kamene, které vznikly po Robertově rebelii, ve světle událostí od začátku příběhu zrovna nadějná budoucnost nečeká. Ještě novější rod, knižní rod rytířů Kettleblacků ve spárech Petyra Baeliše, asi také ne a další nový rod, rod Slyntů, obdobně. Ten vznikl během divokých událostí zatčení a popravy Neda Starka, když si Janos Slynt, syn řezníka a zkorumpovaný velitel zlatých plášťů, včasným zásahem ve prospěch Joffreyho vysloužil lordství a Harrenov. Ovšem nedlouho poté skončil na Zdi, o Harrenov přišel a jeho synové získali mnohem méně okázalé a nespecifikované pozemky v méně lukrativní oblasti Korunních zemí.