 |
| zdroj |
Dondarrionové za bouřlivých králů
Rod Dondarrionů byl založen v dobách rozdrobeného Západozemí, podle legend po jedné nečekané a trochu děsivé události. Dornové a bouřliví králové spolu od nepaměti vedli války a k další se schylovalo právě i v oné době. Zvědové se ale náhodou dozvěděli o připravovaném útoku písečných nepřátel a vyslali posla jménem Dondarrion za bouřlivým králem. Ovšem po cestě ho přepadli dva Dornové, odhodlaní udržet zprávu v tajnosti. Šípem zabili jeho koně, a když posel letěl k zemi, zlomil si i meč. Myslel si tak, že je ztracen.
Náhle ale z oblohy sjel fialový blesk, rozštěpil se, uhodil do Dornů a oba je zabil. Posel tak mohl rychle pokračovat dál, doručit zprávu včas a bouřlivý král mu za jeho odvahu a zásah udělil lordství, čímž vznikl nový urozený rod zavázaný Bouřlivému konci a podle seriálu jim pak bylo uloženo stráži Kostěnou cestu proti nájezdům Dornů. A podle toho, že šlo o bouřlivého krále, se to stalo dlouho před Targaryeny v době Andalů, nebo možná ještě ve věku hrdinů (ovšem tehdy se Kostěné cestě ještě říkalo Široká).
Dondarrionové po příchodu Targaryenů
Jako věrní vazalové bouřlivých králů se tedy Dondarrionové postavili po jejich boku na odpor proti Targaryenům a jejich snaze dobýt Bouřlivé krajiny. Do armády Argilaka Durrandona, pochodující z Bouřlivého konce vstříc Orysu Baratheonovi a Rhaenys Targaryen, se proto přidal i bastard z Černoazylu, jehož skutečné jméno se nikde nezachovalo, a získal dokonce velení předvoje spolu s Dickonem Morrigenem.
Podařilo se jim nepřátelskou armádu překvapit útokem za prudké bouře, ale i tak tato Poslední bouře, jak je bitva dodnes známá, trvala věčně a nevedla k vítězství. Jeden za druhým nejprve padaly kopce obsazené Targaryeny, až se Dickonův a bastardův předvoj dostal ke královně Rhaenys a dračici Meraxes. A to byl jejich konec – oba skončili v dračím ohni. Bouřlivé krajiny po následném vítězství převzal nový vládce Orys, oženil se s posledním dcerou Durrandonů a Dondarrionové se stali vazaly jeho nového rodu Baratheonů.
Moc to ovšem neměnilo na jejich neustálých potyčkách s Dorny. Velké problémy jim například způsobovaly skupiny psanců potulující se po Dornských mokřadech, mezi nimiž se několikrát během historie vyloupl silný, rebelující vůdce, kterému vždy říkali král Sup. Poprvé se jeden král Sup objevil hned během vlády krále Aenyse I., syna Aegona Draka. Byl jím jakýsi Dorn, jenž sehnal tisíce následovníků, zřídil si úkryt v Rudých horách a povstal proti Železnému trůnu, ačkoli Dorne tehdy součástí říše vůbec nebylo. Připsal si i několik vítězství proti lordům mokřad, protože princezna Deria Martell z Dorne jeho povstání ignorovala, takže jeho mužům umožnila rozrůst se do ohromné třicetitisícové skupiny. Ale nakonec neobstál.
Aenys se s krizí vyrovnával neefektivně a navíc musel čelit i dalším po celé říši, avšak bývalý pobočník Orys spojil lordy z mokřad z Bouřlivých krajin i z Roviny pod jednotné velení a rozpoutal lov na supy. Což se úplně nevyplatilo Dondarrionům, protože král Sup rovněž nelenil, vypálil Černoazyl a usekl nos lordu Harmonu Dondarrionovi. Nicméně Orys dokázal mnoho ze Supových následovníků pobít, během bitvy u Kamenopřilby porazil jednu polovinu jeho armády, a když král Sup s druhou polovinou vytáhl proti Bouřlivým zemím, střet se mimo jiné i s lordem Harmonem. Byl to ale lord Sam Tarly, kdo ho nakonec popravil. Od té doby se také říká, že valyrijský meč Tarlyů Srdcozhouba je rudý od dornské krve.
Je ale možné, že Harmon si i tak užíval úspěchů a přízně, protože to byl dost možná on, kdo později hostil krále Jaehaeryse I. a královnu Alysanne v Černoazylu, a to zřejmě tak dobře, zejména díky mladému Simonovi Dondarrionovi, že zůstali déle, než plánovali. Ovšem podle seriálu Rod draka to byl až jeho syn Simon. To byl galantní a pohledný muž, výborný zpěvák, podle arcimistra Gyldayna to uměl s harfou stejně jako v turnajovém klání. Také při královské návštěvě krále a královnu okouzlil svými smutnými písněmi o milencích a padlých králech. Další rok potom Simon předvedl i své bojové nadání, když zvítězil v turnaji na oslavu dostavění Dračího doupěte, zamilovali si ho poddaní i královna, když korunoval její malou dcerku Daenerys královnou lásky a krásy. Ovšem na dalším turnaji o tři roky později ho porazil ser Ryam Redwyne.
Po nějaké době se však objevili další králové Supi a rebelové. Konkrétně třetí dornská válka, v níž Simon vedl malou jednotku rytířů z mokřad do Rudých hor, aby odřízli dalšího krále Supa, zatímco z druhé strany se blížily královy jednotky a král Jaehaerys na svém drakovi podpaloval každý Supův tábor. Nakonec ho mezi sebou lapili, zahnali ho do kouta, zajali a v souboji, v němž si mohl vydobýt život, zabili.
Simonův syn Beric, který vystupoval jen v seriálu Rod draka, se tak pokusil nepřekvapivě pokračovat v navazování úzkých vztahů s královskou rodinou jako jeho předkové a ucházel se o ruku princezny Rhaenyry, dcery Jaehaerysova prapravnuka Viseryse I. Zdlouhavě mluvil právě o tom, jak královna Alysanne oceňovala Černoazyl, ovšem Rhaenyra ho považovala za příliš starého. Také to tam byl lord, jemuž sloužil otec gardisty a pozdějšího "králotvůrce" Cristona Colea, ovšem v knižní verzi není známo, který z lordů byl jeho pánem.
A nakonec poslední král Sup, jenž rebeloval proti Daeronovi II., se dostal do křížku znovu s Dondarriony. Daeron tehdy pověřil lorda Dondarriona, aby zničil krále Supa a jeho rebely jednou provždy, a tak se Dondarrionové spojili se sousedy Carony z Noční písně, vzali osm set koní a čtyři tisíce pěšáků a tři roky před nechvalně proslaveným turnajem na Jasanobrodské lučině vyrazili do hor splnit svou misi.
Úspěšné řeže se tehdy účastnil i panoš sera Arlana z Pennytree, hromotluk Duncan přezdívaný Dunk, který se po třech letech ukázal i na onom turnaji. Tam mezi účastníky rozpoznal znak Dondarrionů a doufal, že jejich rytíři by si ho mohli pamatovat a dosvědčit jeho vlastní rytířství, protože jinak by se nesměl účastnit. Jenže ser Manfred Dondarrion, syn lorda, pod jehož zástavami Dunk a Arlan bojovali, odmítl jakkoli pomoci. Neobměkčilo ho ani, když mu Dunk zopakoval příběh o vzniku jeho rodu a jeho znaku tak, jak ho slyšel v jejich armádě. Nakonec se dočkal pomoci až od korunního prince Baelora, ženatého náhodou s lady Jenou Dondarrion, jež se měla stát první královnou z Dondarrionů.
Ovšem netušil, že se jim jen málo odvděčí. Když se po naprosto nesmyslné potyčce Dunka s Baelorovým arogantním synovcem konalo rozsouzení Sedmi a Baelor se při něm rozhodl bojovat na Dunkově straně, jeho bratr Maekar ho nešťastnou náhodou udeřil do hlavy tak silně, že mu rozbil lebku a korunní princ zemřel. Z lady Jeny se tak královna nikdy nestala a ani její synové, Valarr a Matarys, na trůn neusedli, protože zemřeli při epidemii Velké jarní nemoci.
Sami Dondarrionové však o několik let později pořádali v Černoazylu další docela památný turnaj. Tehdy se totiž teprve desetiletý panoš Barristan Selmy rozhodl zúčastnit stůj co stůj, navlékl se do brnění a vydával se za maskovaného tajemného rytíře. Samozřejmě ho hned všichni poznali a byl většině pro smích, ale princ Duncan Targaryen se s ním i tak utkal, a přestože ho brzy vyhodil ze sedla, dal mu přezdívku Chrabrý, která se Barristana držela až do konce života.
Na druhou stranu se ale tehdy dostali i do velkého nebezpečí. Podle seriálového zápisu skutků sera Arthura Daynea v Bílé knize za vlády Aeryse II. lorda a lady Dondarrion unesli zbojničtí lordi z mokřad a drželi je jako rukojmí v Diamantové jeskyni. A kdo ví, co by se s nimi stalo, kdyby zbojníky neuštval a nezabil ser Gwayne Gaunt z královské gardy a Dondarriony nezachránil.
Dondarrionové za vlády Baratheonů
Výrazně méně nebezpečného a dalšího známého turnaje, tentokrát až roky po Robertově rebelii, v níž Dondarrionové jednoznačně stáli za svým lenním pánem Robertem Baratheonem proti Targaryenům, se účastnil i současný lord Berik Dondarrion. Ten se dostavil jako jeden z rytířů na pobočníkův turnaj v Králově přístavišti pořádaný na počest jmenování Eddarda Starka pobočníkem krále.
Tehdy mu sice potulný rytíř zabil koně a později ho porazil Thoros z Myru, takže se příliš daleko nedostal, ale v knize se do něj i přesto ihned zamilovala Sansina přítelkyně Jeyne Poole (ač z jejího pohledu "starý", když už mu bylo přes dvacet, byl Berik velice pohledný) a pokukovala po něm polovina dvora. Nicméně zbytečně, Berik byl tehdy zasnouben s lady Allyriou Dayne.
A díky jeho předvedeným schopnostem ho i později Ned vybral jako velitele skupiny s úkolem zajmout a popravit Gregora Cleganea plenícího Říční krajiny. Jenže brzy poté, co vyrazili, nakráčeli všichni do chystané léčky a roznesla se zpráva, že byl Berik zabit. Ačkoli byl od té doby viděn ještě mnohokrát, stejně jako měl být ještě mnohokrát popraven, a stal se, ač není známo, za koho se během války pěti králů postavil Černoazyl, velitelem Bratrstva bez praporců (ve skutečnosti byl několikrát zabit, ale pokaždé se ho podařilo přivést zpátky díky zásahu kněží R'hllora). Což je však velice nebezpečný psanecký život, a to i pokud si Bratrstvo v knize nezvolí cestu na Sever do boje proti Jiným (Bílým chodcům) jako v seriálu. A tak není vůbec jisté, na koho nakonec připadne pokračování rodinného odkazu nebo zda třeba nezanikne.
 |
| Berik Dondarrion zdroj |
Členové rodu Dondarrionů na začátku ságy:
- lord Berik Dondarrion, lord Černoazylu, přezdívaný Bleskurychlý lord, lord mrtvol a lord Derik
Žádné komentáře:
Okomentovat