zdroj |
Nicméně existují příběhy o tom, jak dávní Zarostlí lidé v Essosu jezdili na jednorožcích do bitvy, přičemž mistři je mají za možné předky Ibbeňanů. I o lordech ze Skagosu se říká, že jezdí na jednorožcích. Protože Zarostlí lidé už vymřeli a Skagosané jsou velmi izolovaný národ, který jednak nevítá návštěvníky s otevřenou náručí a jednak o nich kolují i jiné povídačky jako ta o kanibalství, není snadné ověřit, kde leží pravda.
Někteří vypočítaví obchodníci toho proto využívají a prodávají „rohy jednorožců“, což jsou obvykle kly narvalů ulovených Ibbeňany. Ani tvrzení Eurona Greyjoye, že má skutečný roh jednorožce, nelze považovat za bernou minci. Na druhou stranu měl v knize Jon Sníh vlčí sen, v němž jako svůj zlovlk přes spojení s jeho zlovlčími sourozenci viděl zlovlka Chundeláče, jak zabil zvíře, jež se popisu jednorožce podobalo. A děti lesa zase tvrdily Branu Starkovi, že jednorožci opravdu existovali, ale již vymřeli.
Nic z toho však nebrání Západozemcům, aby jednorožce používali jako dekorativní motiv. Například kovář Tobho Mott měl u vchodu své kovárny v Králově přístavišti mezi kamennými „rytíři“ předvádějícími jeho zbrojařské umění i „jednorožčího rytíře“. Některé západozemské rody zase zahrnuly jednorožce do svých znaků. Braxové (fialový jednorožec na stříbrném poli, ser Flement Brax má i přilbu s dlouhým zatočeným rohem), Doggettové (rozdělený znak s černým havranem na bílém poli a bílým jednorožcem na zeleném poli), Rogersové (devět stříbrných jednorožců kolem stříbrného bludiště na černém poli), Wydmanové (pět zlomených modrobíle pruhovaných dřevců na žlutém poli s bílým pruhem v horní části, na němž je rudý hrad, zelená zmije, černé zlomené kolo, fialový jednorožec a žlutý lev – značící rody, které porazil zakladatel rodu v turnaji). A i mezi svobodným lidem za Zdí se našla přilba údajně vyrobená z jednorožčí lebky.
Žádné komentáře:
Okomentovat