Staří bohové

zdroj

Staří bohové (Old Gods) jsou v představách svých lidských uctívačů nesčetní bezejmenní duchové všech kamenů, stromů a řek, kterým název staří bohové dali stoupenci víry v Sedm, jež svými "novými" bohy nahradila po vpádu Andalů do Západozemí původní víru ve většině nynějších Sedmi královstvích. Jejich uctívání se proto uchovalo pouze na Severu a Šíji a v zemích za Zdí, kde ani žádné další bohy neznají a jsou pro ně tak jedinými.

Ostatně jde o docela specifické náboženství, které se s formálními tradicemi ostatních příliš neslučuje – neexistují zde žádní kněží, posvátné texty nebo písně, nevyobrazuje se podoba bohů a téměř se neprovozují ani obřady, pouze zvyky předávané z generace na generaci. Nejblíže k rituálům ostatních náboženství mají leda svatební obřady odehrávající se v božích hájích, kde rodina nevěsty předává ženu před stromem srdce muži, jenž ji přijímá, a prosí bohy o požehnání. Není totiž možné vykonávat nic ve jménu starých bohů, neboť nejsou žádnou vyšší spirituální osobností dohlížející na nějaký aspekt lidského života (jako třeba Matka nebo Válečník ze Sedmi), ale jde spíš o animistické náboženství a bezejmenné duchy přírody.

Místo chrámů proto jako posvátné místo využívají vyznavači boží háje s čarostromy, stromy s bílou kůrou a rudými listy, a jako náhrada za podobizny bohů, u nichž se v ostatních vírách stoupenci modlí, slouží stromy srdce, čarostromy (či i jiné stromy) s vyřezaným obličejem, což je dílo dětí lesa žijících v Západozemí před lidmi a lidé většinou neznají jeho pravý, původní účel. Pouze se u nich modlí a šustění listí a zvuk větru ve větvích pak považují za odpovědi na modlitby.

Ve skutečnosti je však jejich účel až téměř magický – zelenověštci, „šamani“ dětí lesa, jsou schopni kromě dorozumívání se se vší zvěří sledovat svět právě očima těchto obličejů (ve výjimečných případech tuto schopnost mívají i někteří lidé). Věří, že čarostromy byly těmi skutečnými starými bohy, a že když zemřou, stanou se jejich součástí. Lidé tak nevědomky v podstatě místo bohů vzývají tyto zelenověštce. Zároveň však věří, a to i lidé, že mají moc pouze tam, kde se můžou na svět dívat očima stromů, a jakmile začaly z jihu Západozemí stromy srdce mizet, mizela i jejich síla.

zdroj

Původně ale byli vyznáváni po celém kontinentu, stejně jako se na celém kontinentu pohybovaly děti lesa. Právě od nich představa bohů a odcházení do stromů pochází. Tuto víru pak převzali i První lidé, když konečně přestali po svém příchodu na kontinent s dětmi válčit a po krutých bojích uzavřeli mír. Což se mělo odehrát už před 10 000 lety. Teprve až invaze Andalů před 6 000 lety (nebo 4 000 či 2 000, na tom se zdroje neshodují) situaci změnila, když Andalové a jejich Sedm považovali staré bohy a magii dětí za něco nepřípustného a začali s nimi bojovat a kácet čarostromy.

Z toho důvodu se také brzy z božích hájů, které byly neodmyslitelnou součástí každého sídla, v jižních zemích staly spíš světské okrasné zahrady a ani tam, kde ještě čarostromy nebo i stromy srdce stojí, se už téměř nikdo nemodlí. Jen málokteré jižanské rody, jako třeba Blackwoodové, zůstávají věrné původní víře a pouze výjimečně dochází k opačné konverzi, jako třeba v případě Samwella Tarlyho, který se rozhodl místo septa složit svou přísahu bratra Noční hlídky před stromem srdce, protože Sedm na jeho modlitby nikdy neodpovídalo.

Přesto ale vedle nových bohů ti staří stále ještě existují a kromě naprostých fanatiků nemá většina jižanů problém jejich existenci uznávat. Jen mají za to, že k nim pod Šíji nedosahují. Je to možná i pro  mnoho společných znaků s novými bohy, proč je soužití mezi těmito vírami možné. Nepřipouští incest, vraždu člena rodiny nebo otroctví (ačkoli minimálně nevolnictví nebylo v Západozemí zakázané vždy), což se považuje za urážku bohů, a ctí zákony pohostinnosti. I když nelze s jistotou říct, jestli je to záležitost náboženství, nebo jen lidské zvyky, které převzaly všechny hlavní víry v Západozemí jako něco, co by mělo být v civilizované společnosti samozřejmé.