 |
| zdroj |
Brackenové ve věku hrdinů
Brackenové mají krev Prvních lidí a u Trojzubce sídlili už ve věku hrdinů před příchodem Andalů do Západozemí. Tehdy vládli proměnlivě velkému království, podle jejich verze celému povodí Rudého bodce, ale když jejich nynější sousedy Blackwoody vyhnali ze Severu do centrálního Západozemí, uzmuli jim Blackwoodové moc i korunu. Podle Blackwoodů naopak nebyli Brackenové žádní králové, ale nevýznamní lordi, chovatelé koní, kteří si najali žoldáky, aby se Blackwoodů zbavili, když se jim podařilo vybudovat vlastní království u řeky. Vzhledem k jejich do dnešního dne neutuchajícím sporům už se ale pravda nejspíš nikdy neodhalí.
Brackenové po příchodu Andalů
Když Andalové podnikli invazi do Západozemí, podařilo se jim drtivě zvítězit v Údolí a pokračovali dál do kontinentu. Brackenové proto dočasně odložili strkanice s Blackwoody a spojili se s nimi proti společnému nepříteli. Avšak stejně jako v Údolí byly rody Prvních lidí poraženy, zde v bitvě na Hořké řece (podle písní je rozprášilo 777 andalských rytířů doprovázených sedmi septony, podle posvátného čísla víry v Sedm). Brackenové, aby si udrželi postavení, na to konvertovali k Sedmi, zatímco Blackwoodové zůstali u starých bohů.
Sousedské spory tak pokračovaly, včetně násilných výpadů. Blackwoodové třeba věří, že Brackenové otrávili jejich čarostrom v Havranostromě. Na jejich hranicích navíc leží spousta sporných nemovitostí, takže přestože uzavřeli nespočet mírů, mnoho zpečetěných sňatky, nakonec se vždy našel nový důvod, proč se vracet ke starým křivdám. A to ačkoli z jednoho spojení Brackenů a Blackwoodů vzešel Benedict Řeka, nakonec král Benedict I. Justman.
Původně to byl bastard milenců z rodu Blackwoodů a Brackenů a jako chlapcem jím opovrhovali. Ale stal se dobrým rytířem a jeho schopnosti mu vysloužily podporu obou rodin i dalších říčních lordů. Benedict pak postupně vyjel proti všem tehdejším králům na území dnešních Říčních krajinách a po třiceti letech, když je všechny porazil, se sám nechal korunovat vládcem sjednoceného území. Jako král se Benedict Smělý proslavil i jako Benedict Spravedlivý (just v angličtině), podle čehož pojmenoval svůj nový rod Justman. Během své třiadvacetileté vlády dobyl další území až k Panenskému jezírku a k Šíji a jeho rod se udržel u moci téměř tři sta let, než je povraždili železní Hoareové a jejich území získali Bouřliví králové.
Brackenové za nadvlády Železných
Po vymření rodu Justmanů a poté, co se území kolem Trojzubce chopili Durrandoni z Bouřlivých krajin, se Bouřlivé království rozrostlo do tak obludných rozměrů, že nebylo možné ho celé uhlídat. Toho za vlády Arreca Durrandona využily Železné ostrovy a na centrální Západozemí zaútočily.
Lady Agnes Blackwood tehdy vedla obranu říčních lordů proti králi Harwynu Hoareovi, ale lord Lothar Bracken zradil. Nejspíš doufal, že se stane králem Trojzubce, až Železní Arreca s jeho bouřlivými cizáky vyženou zpět na jih, proto na ni zaútočil sám. Ovšem zatímco Harwyn měl v úmyslu bouřlivé vyhnat, rozhodně nehodlal předat Lotharovi korunu nebo jakoukoli jinou odměnu. Naopak po svém vítězství Trojzubec zabral pro svůj vlastní rod, čímž vytvořil titul krále Ostrovů a řek. Už po šesti měsících proti němu proto Lothar povstal v rebelii. Harwyn ji bez problémů potlačil, vyplenil Kamenný plot a nechal Lothara vyhladovět k smrti ve vraní kleci.
Brackenové v éře Targaryenů
Krátce po svém přistání na kontinentu dobyl Aegon Targaryen území kolem Černovodného zálivu. Rozeslal potom výzvy k abdikaci v jeho prospěch všem ostatním králům, což Brackenové, nespokojení s vývojem situace po Harwynově invazi, pochopili jako příležitost. Tehdy jim vládl Harwynův vnuk Harren. Stejně jako mnoho jiných říčních lordů se proto postavili proti Harrenovi, přidali se k Aegonově armádě, k obléhání Harrenova a nakonec železný rod svrhli. Jenže byli oslabeni sousedskou válkou svedenou před deseti lety, s kým jiným než Blackwoody, tudíž si nedokázali prosadit svou a titul lenních pánů Trojzubce připadl Tullyům. Královna Visenya se pak k tomu ještě pokusila o další smír, když vyjednala dvojitou svatbu mezi Brackeny a Blackwoody. Jako ostatní dlouho nevydržel.
Hned v další generaci Brackenové působili v čele historie znovu. Tehdy zemřel Aegonův starší syn Aenys I., jenže místo, aby na trůn nastoupil jeho syn, koruny se chopil Aenysův bratr Maegor I., což se mnohým nelíbilo. Zejména Maegorovu velkému nepříteli, církvi. A když Visenya rozhlásila, ať se ten, kdo s Maegorem na trůně nesouhlasí, novému králi postaví, sešlo se sedm Válečníkových synů, jedné odnože církevních Bojovníků víry, mezi nimi i ser Lyle Bracken, a svedli s ním soud sedmi. Bohužel při něm všichni kromě Maegora padli.
 |
| zdroj |
Ser Olyver Bracken ale naopak sloužil v Maegorově královské gardě. Tedy než začalo být jasné, že Maegor je šílený násilník rozhodnutý vést krvavé války proti všem a než ho ke sklonku jeho života začali opouštět příznivci. Tehdy Olyver a jeho bílý bratr ser Raymund Mallery zběhli na stranu posledního Aenysova syna Jaehaeryse, jenž vznesl vlastní nárok na trůn. Ale protože tím porušil své sliby chránit krále bez ohledu na to, jaký král to je, Jaehaerys ho po Maegorově smrti a své korunovaci poslal i s Raymundem k Noční hlídce. Nechtěl, aby ho strážili křivopřísežníci. Nešťastná, byť pochopitelná volba.
Na Zdi se rytíři připojili k bývalým Bojovníkům víry, které tam poslal už Maegor během tažení proti církvi, a o dva roky později rozpoutali rebelii, při níž se pokusili ovládnout několik hradů Noční hlídky. Rebelie se postupně rozrostla do takových rozměrů, že musel zasáhnout i lord Walton Stark. Ten porazil rebely u hradu Puklina, kde také všechny pověsil, s výjimkou Olyvera, jemuž sťal hlavu Ledem.
Brackenové tančící s draky
V době vlády Jaehaerysova nástupce Viseryse I., který trval na tom, že po něm zdědí trůn jeho dcera Rhaenyra, se o krásnou a důležitou Rhaenyru ucházelo mnoho lorďat. Mezi nimi i Amos Bracken, jenž o její ruku svedl duel se Samwellem Blackwoodem. Ovšem neuspěl ani jeden z nich, Viserys nakonec princeznu provdal za Laenora Velaryona.
Po několika dalších letech Viserys zemřel, jeho trůnu se chopil jeho syn od druhé manželky, Aegon II., jeho koruny Rhaenyra a rozhořela se mezi nimi občanská válka tanec draků. Blackwoodové si v něm zvolili stranu Rhaenyry, tedy Brackenové dle očekávání podporovali Aegona. A nutno podotknout, že právě Říční krajiny tehdy trpěly jednou bitvou za druhou, a ani Brackenům se nevyhnuly ztráty.
V bitvě u hořícího mlýna zabil Amos Bracken svého dávného soka Samwella, načež ho skolil šíp Samovy sestry Alysanne Blackwood. Armády Brackenů se pak chopil Amosův bratr ser Raylon Řeka a vedl ji zpět do Kamenného plotu, jenže ten už stačil dobýt Daemon Targaryen, Rhaenyřin manžel, zajal tam Amosova otce lorda Humfreyho Brackena, jeho manželku, neurozenou milenku, všechny zbývající děti a prakticky je donutil přidat se na jeho stranu.
Ke konci války zase padla Rhaenyra a Aegon II. začal trestat lordy, kteří zůstali na její straně, dobrovolně nebo ne. Humfreymu tak nezbylo, než se postavit za Rhaenyřina syna Aegona, tedy vytáhnout proti hlavnímu městu pod zástavou lorda Elma Tullyho, nebo čelit trestu. A jak historie ukázala, zejména úmrtím Aegona II. a korunovací Rhaenyřina Aegona III., rozhodl se správně.
Hořkoocel a Krvevran aneb Bratři na smrt
Když se po smrti Aegona III. a brzké smrti jeho mladičkého, horkokrevného nástupce Daerona I. stal králem zbožný Baelor I., zamkl své sestry Rhaenu, Elaenu a sestru-manželku Daenu do Panenských komnat, kde jim společnost směly dělat jen panny z urozených rodin. Ke konci jeho vlády byla jednou z nich i lady Barba Bracken.
Když pak Baelor I. zemřel a na trůn usedl jeho strýc Viserys II., propustil všechny tři sestry i jejich dvorní dámy a šestnáctiletá Barba se seznámila s Viserysovým synem Aegonem, jemuž se velmi zalíbila. Nepřekvapivě tedy, jakmile po Viserysově smrti sám usedl na trůn jako Aegon IV., učinil z jejího lorda otce pobočníka a z ní svou pátou oficiální milenku, jež mu porodila bastarda Aegora Řeku známého později jako Hořkoocel. Bylo přitom známo, že Aegon nemá rád svou manželku, a když později ten samý rok prodělala těžký porod a zdálo se, že snad zemře, začal lord Bracken otevřeně mluvit o možné Barbině královské svatbě. Což bylo tak skandální, že králův bratr a jeho prvorozený syn Daeron krále přinutili, aby Barbu a jejího syna poslal ode dvora pryč.
Místo Barby se pak královou milenkou stala oblíbená Melissa Blackwood, která mu taktéž porodila bastarda. Bryndena Řeku přezdívaného později Krvevran. Brackenové proto vychovali Barbinu mladší sestru Bethany jako Melissinu náhradnici, v čemž uspěla. Jenže Aegon IV. už v té době zdaleka nebyl okouzlující muž dobývající ženská srdce. Velmi ztloustl, vyžíval se v krutostech a Bethany si ho nedokázala upřímně oblíbit. Místo něj našla útěchu ve členovi královské gardy seru Terrenci Toyneovi. Ale Aegon IV. je načapal v posteli, načež nechal Terrence rozčtvrtit a popravil i lorda Brackena a Bethany.
Překvapivě přitom tyto události nezasáhly jen dvorské drby či jednu generaci sousedů od Trojzubce. Měly malý dopad i na geografii Říčních krajin. Když byla Aegonovou milenkou Barba, navštívil král Kamenný plot, viděl nedaleko dva kopce zvané Matčiny cecky a pojmenoval je Barbiny cecky, protože prý připomínaly její vyvinuté přednosti. Poté, co za milenku přijal Melissu, začala Barba údajně kritizovat Melissin vzhled. Aegon proto kopce přejmenoval na Missiny cecky a věnoval je Blackwoodům – a tak se tyto dva rody o jméno a vlastnictví dohadují dodnes.
A ač se to na první pohled nezdálo, vliv měly takové původně spíš milenecké problémy i na budoucí velkou kapitolu vlády Targaryenů, a to na Blackfyrovy rebelie, za nimiž stál mimo jiné právě Hořkoocel, zakladatel Zlaté společnosti s osobním erbem s rudým hřebcem Brackenů s černými dračími křídly Blackfyrů na zlatém poli. Skvělý válečník, celý život však vzteklý, beze smyslu pro humor, a s velkou nenávistí k polovičnímu bratrovi Krvevranovi.
Brackenové rebelují s Blackfyry
 |
| zdroj |
Ještě dávno předtím král Baelor I. uzavřel mír s Dorne a anuloval sňatek se svou sestrou Daenou, kterou zavřel v Panenských komnatách, protože ještě před korunovací se stal septonem a neměl o trůn ani o manželku zájem. Daena byla ale velmi bouřlivá dáma, několikrát z domácího vězení utekla, ke konci Baelorovy vlády otěhotněla s Aegonem a porodila právě Daemona. Když se pak Aegon IV. stal králem, pro Daemona se změnilo mnohé. Aegon nesnášel svou manželku, neměl rád ani syna Daerona a nenáviděl Dorne stejně jako mnoho jiných lordů. K tomu se začaly šířit zvěsti (údajně podporované samotným králem), že bastardem je i laskavý učenec Daeron, a mnoho těch, kdo upřednostňovali silného válečníka Daemona, nakonec vytvořili frakci jeho příznivců. Aegon IV. ho navíc už ve dvanácti letech pasoval na rytíře a veřejně mu věnoval rodinný meč Blackfyre. Pro mnohé tento meč symbolizoval monarchii a král tak podle nich dal najevo, kdo má být jeho nástupcem.
Po Aegonově smrti a posledním nešťastném rozhodnutí – legitimizaci všech jeho přiznaných bastardů pak Daeron II. dělal, co mohl, aby na své poloviční sourozence dohlížel. Například oženil Daemona s Rohanne z Tyroše, s níž měl kromě Cally ještě dvojčata Aegona a Aemona, dalších šest synů a alespoň ještě jednu dceru, a věnoval mu vlastní země. Jenže jeho prodornské názory, dornská manželka a sjednocení Západozemí sňatkem jeho sestry s dornským princem zůstávaly mnohým trnem v oku. Někteří čím dál víc snili o starých pořádcích, k nimž je mohla vrátit korunovace Daemona, a podle mistra Yandela a i Maekara I. to byl právě Hořkoocel, který Daemona dotlačil k překročení pomyslné hranice a rebelii.
Bylo to nepromyšlené rozhodnutí, nedostatečně připravené, nemohlo se skutečně utajit. Daeron proto poslal Královskou gardu, aby Daemona zatkla, ale ten s pomocí zbrojmistra Rudé bašty utekl a přistoupil k akci. Těžil vlastní mince, takže nebyl bez prostředků, a pod zástavou černého draka shromáždil armádu. Téměř půl říše se postavilo za Deamona a se silami Targaryenů se střetli v bitvě na Rudém poli, kde se kromě Daemona, jeho synů Aegona a Aemona a Hořkoocele měl objevit i lord Bracken se žoldáky a myrskými kušníky zpoza Úzkého moře. Ovšem bouře jeho příjezd zpozdila.
Naopak včas stihl dorazit Krvevran s lučištnickou jednotkou Havraních zubů. Ti zabili Daemona i s Aegonem a Aemonem. Rebelové se tehdy z větší části dali na útěk. Jen Hořkoocel shromáždil zbytky mužů, obrátil je k novém útoku, střetl se s Krvevranem, kterého slavně připravil o oko, a ačkoli lord Bracken zůstával v nedohlednu, situace byla pro Targaryeny zlá. Dokud ovšem nedorazili princové Baelor a Maekar. Ti rebely obklíčili a rozdrtili, čímž si vysloužili přezdívku Kladivo a Kovadlina. Zemřelo údajně na deset tisíc vojáků a Hořkoocel spolu s mnoha dalšími a s přeživšími dětmi Daemona utekli do Tyroše. Všichni samozřejmě přišli o země, majetek, tituly, a ti, kdo zůstali v Západozemí, museli odevzdat trůnu rukojmí (ač mnoho z nich nakonec zemřelo při epidemii Velké jarní nemoci).
Hořkoocel na tom finančně nebyl o moc lépe a po svém útěku rok sloužil u žoldácké společnosti Druzí synové. Poté založil vlastní, Zlatou společnost. Umožnil tak podporovatelům Blackfyrů v exilu zůstat u společného snu, že jednou svého cíle v Sedmi království dosáhnou. Do té doby si ale museli zajišťovat živobytí prodáváním mečů a jejich reputace rychle stoupala. Proslavilo je jejich motto „Pod zlatem hořká ocel“, skutečnost, že nikdy neporušili uzavřenou smlouvu, a i disciplína vojáků. A v akci se nejvíce proslavili vypleněním města Qohoru poté, kdy to bylo město, kdo odmítl smlouvu dodržet.
Nedlouho na to se začalo schylovat k další rebelii Blackfyrů, do jejíhož čela se postavil Daemonův mladší syn Daemon II. Hořkoocel se však odmítl jeho věcí zabývat, dokonce mu odmítl i předat meč Blackfyre. Někteří tvrdí, že nevěřil v jeho šance, jiní, že měl být Daemon homosexuál a Hořkoocel takového krále nechtěl. A ať byl důvod jakýkoli, měl nakonec pravdu – Daemonova rebelie skončila na zámku v Bělostěnách v Říčních krajinách vlastně dřív, než mohla pořádně začít. Protože ho ale dopadli živého, Hořkoocel nemohl korunovat lepšího favorita, Daemonova mladšího bratra Haegona.
Na druhou stranu, když už ne přímo Hořkoocel, zažehli další problémy západozemští Brackenové. Dědic Kamenného plotu totiž podlehl Velké jarní nemoci, a tak se na lordský titul těšil ser Otho Bracken, přezdívaný Surovec Bracken. Ten už zvládl na turnaji v Králově přístavišti zabít lorda Quentyna Blackwooda a obnovit rodové pře, a když jeho otec pomalu umíral, existovala oprávněná obava, že Blackwoodové nikdy Surovce z Brackenů jako souseda nesnesou, takže se rozhoří další válka.
Ta se nakonec neodehrála. Brackenové se drželi zpátky možná právě kvůli rozdrcení druhé Blackfyrovy rebelie, zvláště když v první stáli na špatné straně. Jenže Daemon v zajetí nakonec zemřel a štafeta s hrozbou se znovu přenesla za Úzké moře. Hořkoocel korunoval Haegona a zorganizoval novou invazi do Západozemí. Nevyhnutelně se brzy na to opět střetl s královskou armádou, tentokrát vedenou princem Maekarem, jeho syny Aerionem a Aegonem, a Hořkoocel osobně podruhé v souboji i s Krvevranem. Naštěstí ani tehdy nebyl úspěšný. Haegon I. se vzdal, byl zabit a Hořkoocel padl do zajetí. Odvezli ho do Rudé bašty, kde Aerion i Krvevran trvali na popravě. Jenže se tehdejší král Aerys I., slabý a ne příliš zaujatý vládnutím, rozhodl ušetřit jeho život a poslat ho na Zeď. To se samozřejmě rozneslo mezi rebely. Loď, kterou odplul, přepadli, osvobodili ho a odvezli zpět do Essosu. V Tyroši pak Hořkoocel, než skončil rok, korunoval Haegonova nejstaršího syna jako Daemona III.
Což zdaleka nebyl jediný problém Západozemí. Po smrti Aeryse I. a jeho nástupce Maekara I. nastala krize, když říše nebyla za jedno, kdo by měl usednout na trůn. Krvevran proto svolal Velký koncil, kam dorazil i Haegonův mladší bratr Aenys. Věřil, že má šanci dosadit svůj rod na trůn legální cestou. Dokonce mu Krvevran slíbil bezpečný příjezd a možnost svůj nárok přednést. Místo toho ho ale okamžitě zabil a jen následná šestiletá zima zabránila Hořkooceli rozpoutat další útok.
Ten nakonec podnikl s Daemonem III. a Zlatou společností na Masseyův hák ohraničující Černovodný záliv. Jenže se vší neúspěšnou historií a uplynulou dobou měli na kontinentu už jen málo podpory. Velmi rychle proti nim vyjeli Aegon V. se svými třemi syny, v bitvě o Klidnoproudský most v Bouřlivých krajinách rytíř Královské gardy Duncan Vysoký zabil Daemona III., Hořkoocel opět musel ustoupit a čtvrtá Blackfyrova rebelie neslavně skončila.
Stejně neslavně skončil i Hořkoocel. Po několika letech se objevil ve Svárlivých zemích během potyčky mezi Tyroší a Myrem, kde padl. Na smrtelné posteli nařídil svým mužům vyvařit maso z jeho lebky, namočit ji do zlata a nést ji v čele, až překročí Úzké moře a dobudou Západozemí. Jeho příkladu pak následovali všichni kapitángenerálové Zlaté společnosti, ačkoli nikdo z nich na Západozemí nezaútočil. Alespoň prozatím (v seriálu do říše doplul ještě velitel Harry Strickland, který však neměl v úmyslu bojovat pro Blackfyry).
Od té doby Brackenové nijak výrazně do chodu říše nezasáhli ani zprostředkovaně, zato vytrvale udržovali naživu spory s Blackwoody, stejně jako i naopak. Dokonce jednou lordové Bracken a Blackwood přišli do Řekotočí, aby lord Hoster Tully jejich konflikt vyřešil – což se docela nepovedlo. Navíc se nepovedl ani pokus provdat dceru lorda Brackena (dost možná sestru současného lorda Jonose) za Bryndena Tullyho, když Brynden jakýkoli sňatek sveřepě odmítal, a ani pokus provdat dceru lady Elys Waynwood z Údolí za sera Brackena, protože ji po cestě za snoubencem unesly horské klany.
Brackenové v současnosti
Co týče současných událostí, Brackenové stejně jako celé Říční krajiny neměli na výběr, zda se do konfliktu započatém ve Hře o trůny zapletou. Nejprve z lenní povinnosti asistovali tři muži Brackenů při zatčení Tyriona Lannistera (a zemřeli po cestě do Orlího hnízda) a nedlouho poté, po rozpoutání útoku Lannisterů na Říční krajiny a po smrti Roberta Baratheona, vypálil Gregor Clegane země Brackenů, jejich pevnost a povraždil jejich lid.
Proto se lord Jonos Bracken přidal k Seveřanům a říčnímu lidu, kteří se postavili Železnému trůnu. Navrhoval ale spojit se s Renlym Baratheonem a rozhodně nebyl mezi prvními, kdo prohlásili Robba Starka králem Severu a Trojzubce. Ovšem stejně jako ostatní za to zaplatil, když ve válce padl jeho synovec Hendry a bastard Brackenů. Po Robbově smrti se pak Jonos vzdal Železnému trůnu a obdržel milost, načež bojoval proti Blackwoodům, kteří dlouho zůstávali věrni Starkům i po pádu Severu. Doufal, že tak získá některá sporná území. Nakonec ale lord Tytos Blackwood souhlasil, že se vzdá, když bude moci určit, jaká území to budou, a to jen do rukou Jaimeho Lannistera, který se snažil situaci uklidnit a strany vyvážit. Takže s oběma o podmínkách jednal a od obou si vyžádal rukojmí – v případě Jonose jeho dceru.
V seriálu navíc po přijetí Brackenů zpět do králova míru zajistil trůn zásnuby Wyllise Brackena (v knize se taková postava neobjevuje) s Lollys Stokeworth (v knize se provdala za Bronna a její osud byl výrazně jiný).
 |
| Jonos Bracken zdroj |
Členové rodu Brackenů na začátku ságy:
- lord Jonos Bracken, lord Kamenného plotu
- lady Bracken, manželka Jonose
- lady Barbara Bracken, dcera Jonose
- lady Jayne Bracken, dcera Jonose
- lady Catelyn Bracken, dcera Jonose
- lady Bess Bracken, dcera Jonose
- lady Alysanne Bracken, dcera Jonose
- Hendry Bracken, synovec Jonose
- Harry Řeka, bastard neznámého člena rodu Brackenů
- lady Bracken, možná sestra Jonose
- ser Bracken
- v seriálu Wyllis Bracken
Žádné komentáře:
Okomentovat