Potopený bůh

zdroj

Uctívání Potopeného boha (Drowned God), Toho, jenž přebývá pod vlnami, je monolatristické náboženství, kdy se věří v existenci více bohů, ale uctívá se pouze jeden z nich. Je vyznáváno na Železných ostrovech, vedle Severu jediné oblasti Západozemí, která nepodlehla snahám Andalů o konverzi k víře v Sedm.

Na rozdíl od Severu, jehož staří bohové pouze ovlivňují podobu obřadů a posvátných míst a do ostatních aspektů žití příliš nezasahují, má však Potopený bůh na Železné vliv obrovský. Dá se totiž považovat za poměrně krutého boha a reprezentuje starý způsob života, jenž zahrnuje agresivitu a pirátství. A jelikož Železní, lidé ze Železných ostrovů, věří, že to on přinesl plamen z moře a vytvořil je k tomu, aby napadali ostatní, znásilňovali a drancovali pevninu, věrně ho následují.

Proto v potyčkách s nimi nejde jen o zneškodnění nepřátel nebo radost ze zabíjení, ale vnímají zabití protivníka v bitvě jako zbožný akt. Zároveň je zabití prvního nepřítele jakási zkouška dospělosti a mužnosti, a pokud si chtějí opatřit šperky nebo jiné drahé věci, uznávají pouze platbu železnou cenou, tedy uzmutí násilím.

Není to však jen ospravedlňování násilí, co vede Železné k uctívání Potopeného boha. Mají kolem něj vytvořený celý náboženský systém, jenž berou velmi vážně. Věří, že Potopený bůh žijící v podmořských síních je v nekonečném sporu s Bouřlivým bohem ze zámku na obloze, jehož neuctívají, ale nenávidí. Tento spor má pak probíhat snahou Bouřlivého boha posílat bouře a potápět lodě Železných, čehož se ale příliš neobávají, protože když se utopí v moři, mají být přijati v božích síních na hostině Potopeného boha a věčně být obsluhováni krásnými mořskými pannami.

S tím souvisí i rituál zasvěcování dětí i dospělých. Při něm jsou buď ponořeni do moře nebo poléváni mořskou vodou za slov „Co je mrtvé, nemůže nikdy zemřít, ale povstane znovu, tvrdší a silnější.“ (viděli jsme u Theona Greyjoye po návratu na Železné ostrovy). Dále rituál obětování nepřátel utopením či trest smrti utopením – odsouzenec je přivázán v leže ke kůlům na pláži a ponechán přílivu. Vedlejší důvod pro používání tohoto trestu smrti pak je, že Potopený bůh prý zakazuje prolévat krev Železných. Tyto oběti, až na obětování nepřátel během bitev, pak provádí kněží nazývaní potopení muži, nejoddanější vyznavači v rouchách zelené, šedé a modré barvy. Aby se mohli stát potopenými muži, prošli po zasvěcení i druhým, vážným utopením, kdy byli vzkříšeni na prahu smrti. 

Všechno zmíněné se ale týká právě pouze mužů. Zatímco Sedm, R'hllor i desítky jiných náboženství mají i kněžky a ženám nepřisuzují tak výrazně odlišný úděl, Potopený bůh umožňuje kněžství i velení lodím, nájezdy a zabíjení pouze mužům. Jen postupem času, jak se museli Železní uzpůsobovat tomu, že ze Železných ostrovů mizely stromy a půda, takže se rybaření a nájezdy staly nezbytné pro přežití, přestaly být ženy v lodních posádkách výjimkou. Ale i tak musí pracovat velmi tvrdě a neustále dokazovat, že si své místo zaslouží.

Ostatní ženy jsou pak v souladu s náboženstvím buď kamenné nebo solné ženy – kamenné zrozené na ostrovech, hodné řádného manželství, solné většinou jako milenky nebo manželky druhé kategorie unesené z pevniny, kterých může mít každý muž tolik, kolik uživí. Podobně jako ostatní náboženství v Západozemí už ale zapovídá Potopený bůh incest, vraždu rodinného příslušníka a plození bastardů a vyznává zákony pohostinnosti.

Poněkud neortodoxnější je snad ještě vyobrazování Potopeného boha – často jsou za jeho sochy považovány třeba i jen kusy naplaveného dřeva připomínající humanoidní tvar, nebo sestavy z naplavenin upravené do podoby člověka se zdviženou paží. A podobně je vyobrazen i v Domě černé a bílé v Braavosu, neboť i on je podle Mužů bez tváře jednou z tváří boha smrti.