Tento článek obsahuje zjednodušenou historii regionu Říční krajiny v Západozemí od počátku záznamů do začátku ságy. Podrobnosti jsem se rozhodla nechat do článků o jednotlivých rodech a místech, o kterých se zde zmiňuji, a toto je tedy jen základní přehled.
První lidé ve středu Západozemí
Už dávno před slavnou a pro mnoho míst a lidí zničující Robertovou rebelií si Říční krajiny procházely krutými časy. Během úsvitu věků se První lidé usazovali v centrálním Západozemí a stejně jako ve zbytku bojovali s místními dětmi lesa. Teprve po stovkách let bojů byla na zdejším Ostrově tváří podepsána mírová dohoda, že dětem zůstanou lesy a První lidé si zřídí svá království na volné zemi.
 |
| zdroj |
V následujících tisících letech tak vzniklo v centrálním Západozemí mnoho menších království. Oblasti kolem řeky Trojzubce a jeho přítoků vládly různé říční rody z pozice krále Řek a Kopců. Během věku hrdinů, který začal uzavřením dohody s dětmi a zdoláním Dlouhé noci, generaci trvající válku s Jinými (bílými chodci), to byly dynastie Brackenů, Blackwoodů, Fisherů a Muddů, posledních Prvních lidí, jež dokázali spojit většinu území budoucích Říčních krajin. Pak totiž kromě králů Roviny a Skály, s kterými někteří říční králové bojovali, přišel mnohem horší nepřítel, Andalové.
Andalové ve vnitrozemí
Andalové vyjeli zrubna před 2 000 lety (pokud budeme věřit části záznamů, dle jiných před 4 000 nebo dokonce 6 000) ze svého domova v essoském Andalosu přes Úzké moře za získáním nové země a nových duší pro své náboženství, jež považují za jediné správné. Po dobytí Údolí, kde se vylodili nejdříve, pokračovali dál na západ přes hory nebo po Trojzubci a napadali jedno království za druhým. V písních se zpívá o pádu Panenského jezírka poté, co zabili krále Floriana V. Mootona, o bitvě u Vdovina brodu, kde měli tři synové lorda Darryho odrážet Andaly Voriana Vyprena den a noc a stovku jich pobít, než sami padli, o Bílém lese, kde měly proti Andalům děti lesa vyvolat smečky vlků, a o bitvě u Hořké řeky, kde byli Blackwoodi a Brackeni poraženi 777 andalskými rytíři a 7 septony.
A když se dostali dost daleko, přímo do srdce říčních království, andalský král Erreg Druhovrah napadl i posvátné místo dětí lesa, Vysoké srdce, kde zavraždil mnoho dětí a Prvních lidí a vykácel celý háj čarostromů. Od té doby tam mají strašit duchové. I když spis Pravá historie tvrdí, že děti celou oblast opustily dávno před invazí.
 |
| zdroj |
Poté přišla stá bitva. Na Tristifera zaútočilo sedm andalských králů najednou a on prohrál. A protože jeho syn, Tristrifer V., nebyl tak silný, říční lordi v čele s Tullyi ho opustili, království Muddů padlo a ti, kdo se chtěli vyhnout masakru, se začali spojovat a ženit s Andaly. Což byla pro Andaly ještě důležitější strategie než boje. Bylo jich méně než Prvních lidí, a aby uspěli, potřebovali je přetáhnout na svou stranu a přimět konvertovat k Sedmi, což se kolem Trojzubce podařilo. Ačkoli u mnoha hradů zůstaly boží háje a stromy srdce, aby se zabránilo náboženské válce.
Jenže tím nejen skončila úmluva s dětmi lesa. Také přišla éra, v níž už Andalové v centrálním Západozemí neměli protivníky a začali bojovat mezi sebou o větší moc. Teprve rod Justmanů byl prvním, který dokázal získat kontrolu nad vřícím územím. Benedict Justman býval pouhým bastardem milenců z rodů Blackwoodů a Brackenů, než si vysloužil slávu a postupně moc, svedl pár válek a přerodil se do krále Trojzubce, jehož potomci vládli téměř tři století a království úspěšně rozšiřovali. Třeba král Benedict II. posunul hranice až k Šerodolu, Růženínu a ústí Černovodného proudu.
I mezi nimi se však nakonec objevil slabý vladař. Když na trůn nastoupil Bernarr II., porazil ho král Železných ostrovů Qhored Hoare a jeho tři syny vzal jako rukojmí. A když Bernarr nestíhal platit výkupné, o tři roky později je Qhored zavraždil. Bernarr se pak pokusil rozpoutat odvetnou válku a zaútočil na Qhoredův Štít, ale Qhored říční lordy rozdrtil a Bernarra utopil jako oběť Potopenému bohu, čímž všechny Justmany vyvraždil. Kolem Trojzubce pak nastala anarchie a o území se asi sto let přeli Blackwoodové, Brackenové, Vanceové, Mallisterové a Charletonové, v ústí Černovodného proudu se objevil rod Hooků a prohlásil se králi a mnoho z nich čelilo králům Železných ostrovů, Skály, Roviny, horským klanům z Údolí, bouřlivým králům a pirátům z Kamenoschodů a Tří sester, kteří všichni využili příležitosti urvat si trochu zlata a moci.
Říční bouře
Z tohoto ničivého chaosu se nakonec vynořil říční rod Teagů a opět z titulu krále Řek a Kopců silou sjednotil celou oblast. Jenže nepatřil mezi oblíbené. Jeho poddaní často rebelovali a rozhodnutí zbožného Humfreyho I. postihovat vyznávání starých bohů bylo hřebíkem do rakve jejich nedlouhé vlády. Povstali proti němu lord Roderick Blackwood, Vanceové a Tullyové a Humfrey, podporován svými věrnými a církevními válečníky Bojovníky víry, proti nim vyrazil.
Roderick se ale rozhodl také hledat pomoc a obrátil se na svého zeťe, bouřlivého krále Arlana III. Durrandona. A protože Arlan viděl výhodu v možném ovládnutí Trojzubce příbuznými, překročil s velkou bouřlivou armádou Černovodu, zvítězil v několika bitvách a prolomil obléhání Roderickova Havranostromu. A pak se, nedaleko pohoří Cecky, odehrála krvavá bitva šesti králů, v níž Arlan rod Teagů zcela vyhladil. Jako první tam tehdy zemřel Hufmrey I., po něm jeho dědic a čerstvý král Humfrey II., po něm druhý syn Hollis, pak třetí syn Tyler a nakonec Humfreyův bratr a poslední král z Teagů, Damon, tedy všech pět posledních vládců.
Jenže kromě nich byly oběti i na druhé straně. Padlo mnoho lordů včetně Rodericka, jemuž chtěl Arlan předat vládu. Najednou byl místo něj k dispozici jen jeho nekompetentní osmiletý syn a Arlan nevěřil Roderickovým bratrům. Napadlo ho proto korunovat Roderickovu nejstarší dceru Shieru a nechat ji vládnout s jeho vlastním synem, ale říční lordi odmítli v čele ženu, a tak přidal Trojzubec ke svému království. To se říčním lordům a vlivným obyvatelům také nelíbilo a několik z nich, Lucifer (sám sebe zvoucí) Justman, Marq Mudd, Robert Vance, Petyr Mallister, lady Jeyne Nutt, Addam Řeka, Pate z Krásnotrhu a Lymond Fisher, se několikrát pokusili povstat v rebelii a sami se chopit vlády. Ale ať už se jim to na krátkou chvíli podařilo nebo ne, nakonec byli vždy přemoženi Bouřlivým koncem.
Železní, vládci řek
Ač ne tak nesnesitelný jako Teagové, jak byli mnozí přesvědčeni, stejně nemohl takový stav vydržet věčně. Bouřlivé království mělo s územím Trojzubce takovou rozlohu, že se pro Durrandony stala problémem. A když na trůn nastoupil Arrec Durrandon, nebyl schopný severní část své říše pořádně hlídat a železní pod králem Harwynem Hoarem podnikli brutální invazi na pevninu.
Přistáli se stovkou lodí jižně od Mořské stráže a přenesli je k Modrému bodci, odkud se dostali do vnitrozemí. U Rejdivého proudu pak rozdrtili armádu Samwella Řeky, porazil lady Agnes Blackwood, když ji zradil lord Lothar Bracken, přesně podle tisícileté nenávisti mezi těmito rody, a přestože Harwyna ohromila její odvaha, zabil ji, když se odmítla stát jeho solnou ženou. Pak se u Krásnotrhu střetli i s Arrecem. Bouřliví lordi tehdy bojovali udatně, ale když se k Harwynovi přidalo mnoho říčních lordů v naději, že konečně získají nezávislost, přišla porážka a Arrecova vláda nad Trojzubcem zkolabovala… stejně jako nakonec všechny naděje. Harwyn totiž převzal kontrolu nad územím sám a přidal ho ke svému království Železných ostrovů, z kterého se stalo kruté království Ostrovů a Řek.
Říční lordi tak rozpoutali nové kolo rebelií. První z nich začal hned po půl roce zrádný lord Bracken, jenž původně Harwynovi pomáhal. Ovšem dočkal se pouze smrti hlady v havraní kleci. Neúspěšní byli i ostatní rebelové, s nimiž Harwyn bojoval většinu života. Teprve jeho syn Halleck se pokusil trochu přiblížit životu na pevnině a vystavěl si sídlo v pohodlném Krásnotrhu místo na Železných ostrovech. Jenže zase rád válčil se sousedy a nebyl tak schopný jako jeho otec.
Porazilo ho království Skály i Bouřlivé království, třikrát selhal při pokusu napadnout Krvavou bránu v Údolí a dokázal jen znovu získat kontrolu nad Šerodolem a Růženínem. A stejně tak selhal i ve výchově svých synů a v zajištění rodu. Zatímco se totiž jeden stal lordem velitelem Noční hlídky, druhý byl nechvalně proslulý arogantní Harren Černý.
Draci na obzoru
Harren se ve své pýše a touze ukázat moc a bohatství rozhodl postavit ohromný Harrenov, obludnou pevnost, jež spolkla čtyřicet let práce a velké množství peněz, materiálu a životů. Nastěhoval se do ní v den, kdy se v Západozemí vylodil dračí pán Aegon Targaryen z Dračího kamene a prohlásil, že chce sjednotit všechna západozemská království a vládnout jim. Ani nové nebezpečí ho však nepřimělo srazit své ego a snad si začít víc vážit poddaných, aby při něm stáli. Zůstával krutý, říční lordi proti němu rebelovali, a když se odmítl Aegonovi vzdát a nechtěl s ním ani vyjednávat, rovnou se přidali pod vedením lorda Tullyho k Targaryenům.
Harren s nimi odmítal bojovat a myslel si, že budou marně obléhat těžko dobytelný Harrenov. Jenže Aegon se místo toho na draku Balerionovi snesl na hradní věže a hrad vypálil i s Harrenem a jeho dětmi uvnitř. Z lorda Edmyna Tullyho pak udělal lenního pána Trojzubce, a když po několika dalších bojích získal všechna ostatní království kromě Dorne, vymazal původní hranice Bouřlivého království a království Ostrovů a řek, vytyčil u pobřeží Černovodného zálivu Korunní země a i novou centrální správní oblast Říčních krajin.
 |
| zdroj |
Říční lordi se od té doby pokoušeli žít s Targaryeny i sousedy v míru, občas se jim poštěstilo zastávat nejrůznější funkce u královského dvora. Ale když se o století později rozpoutala další válka, Tanec draků mezi královskými sourozenci a souputníky o trůn Rhaenyrou a Aegonem, odnesli ji ze všech království nejvíc. Většina z nich podporovala nárok Rhaenyry proti Aegonovi II., jenže Západní krajiny se rozhodly naopak a vyrazily po Říční cestě do hlavního města, které na začátku držel právě Aegon II.
V Říčních krajinách se tak odehrálo několik brutálních střetů, a když říční lordi a několik Seveřanů armádu ze západu rozmetali, vylétl v odpověď na dračici Vhagar Aegonův bratr, princ Aemond, a než zemřel v souboji se svým strýcem princem Daemonem, spálil část regionu na uhel. Ani tehdy se ale říční lordi nezastavili. Sami vypálili svá pole, když se přes ně pokoušela dostat další armáda z Roviny, aby ji nutili hladovět, a nachystali na ni past, která vyústila v nový krvavý masakr. A dostat se z takového stavu jim následně zabralo hodně času.
Neznamenalo to však konec spojenectví s Targaryeny, přestože ani Rhaenyra ani Aegon válku nepřežili. Už v minulosti došlo k pletkám říčních lordů s dračími králi. Třeba lady Alys Harroway si vzala Maegora I., ač po jejím porodu znetvořeného monstra nechal Maegor vyvraždit celý její rod. Nebo první tři synové Rhaenyry, oficiálně potomci jejího manžela, byli podle pověstí ve skutečnosti jejího milence Harwina Stronga z Harrenova. A i z druhé strany, princ Aemond měl dítě s dívkou z Říčních krajin, Alys Řekou. O několik generací později si z Říčních krajin vybral několik milenek i Aegon IV. Byly jimi kovářova žena Megette, s níž měl čtyři dcery, lady Barba Bracken, matka Aegora Řeky neboli Hořkoocele, lady Melissa Blackwood, matka Bryndena Řeky neboli lorda Krvevrana, lady Bethany Bracken, lady Jeyne Lothston z Harrenova a údajně měl do jiného stavu přivést i tři lady Butterwell. V jednu noc.
Po něm se další z králů, Aegon V., oženil s lady Bethou Blackwood a jejich syna Jaehaeryse zasnoubil s lady Celiou Tully. Ovšem Jaehaerys se zamiloval do své sestry Shaery a bez svolení otce se vzali, takže k poslednímu spojení říčních lordů a Targaryenů nedošlo. Možná bohužel, protože se z něj později stal vkrál Jaehaerys II. a měl se Shaerou šíleného syna Aeryse (v seriálu byl Aerys rovnou Aegonův a Bethin), za jehož vlády se rozpoutala Robertova rebelie.
Rebelové z Říčních krajin
I během rebelie sehrály Říční krajiny důležitou roli. Catelyn, dcera lenního pána Trojzubce Hostera Tullyho, byla zasnoubená s Brandonem Starkem. Právě smrt jeho a jeho otce rukou Aeryse, který je popravil poté, co korunní princ Rhaegar Targaryen údajně unesl Brandonovu sestru a oni žádali spravedlnost, přitom rebelii rozdmýchala. A když si ji vzal místo mrtvého bratra Eddard Stark a její mladší sestru Lysu jeho opatrovník Jon Arryn z Údolí, Hosterovy meče se staly ručičkami vah ukazujícími nezvratně na stranu rebelů.
Mnoho Hosterových vazalů zůstalo loajální Targareynům, včetně Darryů, Mootonů, Goodbrooků a Rygerů (nemluvě o taktice zpozdilých Freyů). Nicméně on společně s Nedem a Robertem Baratheonem u Trojzubce rozdrtil královskou armádu, Robert tam zabil prince Rhaegara a vlády se chopila nová dynastie.
Ovšem ani ta nepřinesla Říčním krajinám nic, po čem od začátku toužily, a nepodařilo se to ani později během války pěti králů, když po Robertově smrti vyhlásily nezávislé království Severu a Trojzubce. I po staletích tedy zůstává otázka, jestli je osudem říčních lordů dál nést staré křivdy a nenaplněné sny mezi válkami ruinovanou zemí, nebo jednou konečně získat skutečnou moc.
Žádné komentáře:
Okomentovat