Otrok

Otrok (Slave) je člověk, jenž se dostal do spárů institucionalizovaného otrokářského systému, který ho ponížil na věc. Jedná se o formu tradičního otroctví, kdy jsou lidé považováni za majetek, zboží, nemají práva ani nevlastní sami sebe, mohou být koupeni, prodáni, nuceni k nejrůznějším formám práce a za tímto účelem jsou zajímáni při nájezdech, při prohraných válkách, prodávaní i rodinou kvůli chudobě, někde uvržení do otroctví kvůli dluhům, i „chovaní“. Protože nebylo zmíněno, že by nějaký systém nepovažoval automaticky děti otroků za cokoli jiného než další otroky.

zdroj

Část světa bez otroků

V Západozemí je otrokářství už tisíce let zakázáno a nenáviděno, za ohavný zločin se považuje zotročit nebo prodat i zločince, za zrůdnost ho mají staří bohové i Sedm, tedy ho nezavedli ani První lidé, a děti lesa a obři žijící v Západozemí před nimi ho neprovozovali. Jen někteří Seveřané si myslí, že divocí jsou otrokáři (na druhou stranu někdy unáší zejména ženy a ty s nimi následně asi nezůstávají dobrovolně), a některé skupiny ho výjimečně omezeně provozovaly v minulosti víceméně jako vyděděnci nebo cizinci. Staří pirátští králové ze Tří sester třeba brali a prodávali otroky, nebo Aenar Targaryen, když se před zkázou Valyrie trvale usídlil na Dračím kameni, přivezl i své otroky. Přičemž Dračí kámen tehdy považovali za výspu Valyrie, nikoli součást Západozemí. K tomu ani nelze přehlédnout, jak život prostého, chudého poddaného vydaného na milost a nemilost šlechtě v některých ohledech může otroctví připomínat.

Což neznamená, že se Západozemec nemůže dostat do skutečného otroctví. Někdy je, především na moři, zajmou otrokáři, a buďto nemají zájem o výkupné, nebo výkupné nedostanou, jako se stalo s lady Johannou Swann. Prodali ji do polštářových domů a podařilo se jí stát slavnou kurtizánou. Nebo že se někdo těmto zvykům a zákonům nepostaví. Například ser Jorah Mormont prodal pytláky tyrošskému otrokáři, aby získal prostředky na stále dražší rozmary své manželky, a musel uprchnout na východ, protože lord Eddard Stark ho za to odsoudil k smrti. Paradoxně se později ocitl v otroctví, když ho Daenerys Targaryen vypověděla ze svých služeb. Nebo Cersei Lannister údajně prodala otrokářům proplouvajícím kolem pobřeží ženu z Casterlyovy skály, protože porodila Robertu Baratheonovi nelegitimní dvojčata (ty měla rovnou nechat zabít) a Cersei tuto potupu ve vlastním domově nesnesla. Tyrion Lannister zase tvrdil, že kdyby se narodil chudým, mohli ho prodat jako trpaslíka do obludária (nakonec se v otroctví ocitl s Jorahem při své cestě Essosem), tedy i poddaní se někdy snaží obstarat si prostředky a zbavit se nechtěných touto nelegální cestou.

A takový Euron Greyjoy se svým využíváním otrokářství ani netají. Má loď plnou němých patrně otroků a poté, co dobyl Štítové ostrovy u Roviny, plánoval prodat zajatce v Lysu a Volantisu, aby získal zlato na další tažení. Což znepokojilo i docela brutálního Victariona Greyjoye, protože to nejsou jejich způsoby. A když potom během plavby za Daenerys Targaryen na východ, kam ho Euron poslal, zajal otrokářské lodě, dokonce otroky na nich propustil. Tedy… formálně, z těch užitečných se stali nevolníci a několik obětoval Potopenému bohu a R’hllorovi.

Nevolnictví je potom jiný institut, nejspíš ze starší doby Prvních lidí. Není známo, zda První lidé, dokud ještě žili v Essosu, otrokářství provozovali. Měli jiné náboženství, staré bohy přijali až nějakou dobu po svém usazení v Západozemí. Ale o nevolnictví lze najít zmínky v historických záznamech. Například Lymond Hightower ve Starém městě po obzvláště brutálním útoku dočasně obnovil nevolnictví, aby donutili zajaté Železné opravit pobořené hradby. A Železní v tomto zvyku pokračují dodnes, tedy si z nájezdů vozí domů zajatce k práci nebo jako „solné ženy“. Alespoň je však vnímají jako lidi, nelze je koupit ani prodat, mají určitá práva a jejich děti se rodí svobodné.

Kromě Západozemí je otrokářství nelegální jen na několika dalších málo místech. Na Letních ostrovech v Letním moři, alespoň po většinu jejich historie s výjimkou dvou století zvaných roky hanby. Tehdy tam otrokáři pořádali hojné nájezdy, někteří místní princové prodávali poražené rivaly do otroctví. Poté se do otroctví dostala i Xanda Qo, podařilo se jí získat svobodu, stát se princeznou Údolí sladkého lotusu, sjednotit ostrovy, sestrojit lepší lodě a započala otrokářské války za ukončením této praxe. Její dceři se podařilo otrokáře definitivě odehnat a otroctví zakázat, z ostrovů se stal velmi mocný národ, který teď otroctvím opovrhuje, akorát někdy se jim nepodaří smělou otrokářskou loď odehnat.

Dále na ostrově Naath nedaleko, kde žijí striktní pacifisté. V Lhazaru mezi Dothrackým mořem a Zálivem otrokářů, kde žijí mírumilovní pastevci. V Braavosu, který založili otroci na útěku před Valyrií, a proto je tam zákaz otrokářství prvním, nezrušitelným zákonem. Dokonce ani mocná Železná banka Braavosu s otrokáři neobchoduje (jen v seriálu patrně ano), a pokud se do vod Braavosu dostanou otrokářské lodě, město se s nimi rychle vypořádá a zajatce na nich osvobozuje. A i Rhoynové, jejichž potomci nyní přežívají hlavně v Dorne, zjevně rovněž otrokáři nebyli, naopak před zotročením Valyrií utíkali.

Formálně je otrokářství zakázané i v Pentosu, ale zákaz tam obchází. Není jisté, zda jsou otroci na Lorathu, protože ten po zničení místního andalského království obnovili vyznavači Slepého boha, jenž vnímá všechny lidské bytosti jako rovné, tudíž tam nemohlo existovat, ale později se stalo městem zavázaným Valyrii, kult Slepého boha zanikl a možná se otroctví připlížilo spolu s ostatním uvolňováním mravů.

A nebylo potvrzeno ani vyvráceno, jestli existují otroci ve vzdálenějších oblastech, jako je Tisíc ostrovů, N’ghai, města zbylá po zaniklém Patrimoniu Hyrkoonů, Ibben a málo poznané regiony u východního konce známého světa. Bez ohledu na to samozřejmě všechna tato místa jsou, kromě Braavosu, cílem otrokářů a je možné potkat tamější zotročené obyvatele jinde po Essosu. Ve zbytku Essosu a Sothoryosu totiž masové tradiční otrokářství bují už od počátku civilizace. Tedy nebylo potvrzeno, zda legendární říše jako Velké císařství Úsvitu, říše Rybářských královen a další, nebo málo prozkoumané nejstarší kultury jako První lidé v Essosu, Zarostlí lidé a další měli otroky, ale doložené nejstarší civilizace jako Ghiskarci, Qaathové, Sarnorové a Yi-tijci ano.

Fungování otrokářství

Otroky v ostatních částech světa používají  a v případě zaniklého Sarnoru používali pro mnoho účelů. Obecně na každou myslitelnou práci, od té nejtěžší až po prestižnější. Výmluvní a lepšího původu jsou cenní a stávají se učiteli, vychovateli, písaři, léčiteli, umělci, kněžími v chrámech, kde jsou chrámovým majetkem církví. Pohlední zase sexuálními otroky jednotlivců nebo různých zařízení. Fyzicky zdatní jsou cvičeni do otrockých armád nebo stráží, nebo rovnou podstupují brutální výcvik a mrzačení Neposkvrněných. Dělníci, pracovníci na polích, služebnictvo, ti všichni většinou nejsou svobodní. V drtivé většině případů jde ale stejně o utrpení.

Každé místo má akorát trochu odlišná pravidla obchodu, chování otroků, jejich vzhledu (většina se alespoň shoduje v používání různých druhů obojků) i chování vůči otrokům (patrně platí, že majitel otroka rozhoduje o jeho osudu, může s ním libovolně zacházet, může ho i brutálně trestat či rovnou zabít, některé výcvikové programy rovnou počítají s vysokou úmrtností a veřejné tresty často rovněž mají ukázat pomalou, bolestivou smrt, aby odradily od rebelií). Také bývají rozdíly mezi otroky soukromých vlastníků a chrámovými/institucionálními, hlavně často kněží mají i v nesvobodě vliv. Vedle soukromých kupců totiž otroky nakupují i církve, armády, instituce nebo města pro stráže. Jde tedy o natolik všeprostupující systém, že jsou otroci v mnoha ohledech považovaní i za formu měny, obchod probíhá jako výměna za zlato, více či méně exotické zboží, a na mnoha místech je obchod s otroky jedním z pilířů ekonomie.

Je výjimečně možné i stát se propuštěncem, ať už tak, že je jejich pán dobrovolně propustí, nebo že se vykoupí. To se stává třeba v Myru nejschopnějším umělcům a řemeslníkům, kteří se dostatečně proslaví a vydělají prostředky. Nebo v seriálu Daaria Naharise jeho pán propustil za výnosné úspěchy v bojích. Status takto osvobozeného člověka však zůstává nejistý. Například Daenerys Targaryen na svém tažení za zákazem otrokářství osvobodila všechny, nad nimiž si udržela nějakou kontrolu, a její protivníci pochopitelně takto osvobozený lid, který je jí plně loajální a tvoří značnou část její armády, vnímají jako nepřítele nutného znovu zotročit. Proto byli osvobození otroci Yunkai poté, co se město Daenerys vzdalo, zotročeni znovu hned, jak odtáhla k Meereenu a na místě nenechala nikoho dohlížet na nové pořádky. Nebo vdovu z nábřeží, kterou osvobodil bývalý Triarcha Volantisu, aby si ji vzal za ženu, volantská vyšší společnost stále neuznává, a když Pentosan Illyrio Mopatis udělal z otrokyně Serry svou manželku, znepřátelil si mnoho lidí.

Na druhou stranu není ani nemožné narazit na bývalého otroka, který se svého utrpení zbavil zkrátka útěkem. Takoví často hledají útočiště právě v Braavosu a podobných svobodnějších místech, kde mají šanci vybudovat si život, nebo se přidávají k žoldáckým společnostem jako jejich plnohodnotní členové.

Otrokářský zbytek světa

zdroj

Z regionů, kde se otrokářství provozuje, je nejvýznamnější Záliv otrokářů, jeho města Astapor, Yunkai a Meereen a jejich okolí jako Nový Ghis. Původně se kolem zálivu rozprostíralo Staré impérium Ghisu, dávná říše postavená na práci otroků, přední moc na východě, která postupně kvůli klimatu přicházela o přírodní zdroje a čím dál víc se soustředila právě na obchod s otroky. Jednak tamější otrokáři pořádali nájezdy za únosy lidí, jednak je tam dováželi k obchodu z ostatních zemí, a jednak tam nuceně rozmnožovali vlastní populaci. Před pěti tisíci lety pak impérium zničila Valyrie, zanechala jen tři velká města a menší městečka kolem a z nich učinila pouze zdroj svých otroků. Tudíž když došlo ke zkáze Valyrie a záliv se dostal zpátky do rukou Ghiskarců, zůstal na otrokářství zcela závislý. Pokračoval jako centrum mezinárodního obchodu s otroky, a proto se považuje za odborníka na obchod a „chov“. Nebo považoval.

Dobří páni v Astaporu se zaměřovali na eunušské otrocké vojáky Neposkvrněné, jedny z nejschopnějších, ale také nejbrutálněji cvičených armád. Moudří páni v Yunkai na postelové otroky. Velcí páni z Meereenu na bojovníky do bojových jam, kde se utkávali na smrt s dalšími bojovníky nebo divokými zvířaty. Všechna města k tomu produkovala i používala otroky i pro ostatní účely.

Daenerys Targaryen tam ovšem otrokářství zakázala. Tedy pokusila se o to, její zákaz vydržel jen v Meereenu, kde zůstala vládnout. Na ostatních místech se obchod s otroky obnovil, nebo se ocitla v chaosu. Proto se jí zbytek zálivu postavil na odpor, později i města Qarth a Volantis, protože její zásahy rozvrátily obchod i tam, a vlastně i Meereen samotný, když v něm začali působit domácí teroristé. Byla proto nucena uzavřít mírovou dohodu a umožnit nerušený obchod s otroky vně Meereenu, dokonce povolila lidem z města sami sebe prodat (namísto klasických zaměstnání) a i tak Meereen stále čelí obléhání. Pouze v seriálu po obdobných potížích a poté, kdy se Tyrion neúspěšně pokusil vyjednat sedmileté období, během něhož by otrokářství postupně vymizelo, nakonec její vůle převládla. Otrokářství prakticky přestalo v Essosu fungovat. Není ale známo, jak dlouho takový stav vydrží, když Daenerys odplula do Západozemí, kde zemřela, a záliv nechala pod správou žoldáka Daaria Naharise.

Dalším ohromným otrokářem bývala Valyrie. Otrokářství se měla naučit od Ghiskarců, když viděla, jak bohatnou využíváním dobytých národů. Pak Staré impérium Ghisu porazila v ghiskarských válkách, napodobila tento úspěch a začala široce využívat otroky ze všech porobených národů – kdykoli byla válka, brala tisíce zajatců, během míru otroky nuceně množila. Rovněž jako Ghis je používala pro všechnu možnou práci, k tomu snad i pro magické experimenty. „Nejhorší“ posílali do dolů v sopkách, kde rychle umírali. Časté proto byly i vzpoury otroků, ale Valyrie je uměla dobře potlačovat prostřednictvím spousty nástrojů, magie a i úmyslným rozdělováním svého lidu například tolerováním všech náboženství. 

Podle mnoha mistrů také Andalové migrovali do Západozemí proto, že se Valyrie příliš tlačila k Andalosu a Andalové se jí a otrokářství, které jejich Sedm zakazovalo, snažili vyhnout. Což by podporovalo další názor, že datování historie je zcela nespolehlivé a civilizace Západozemí (potažmo Essosu) jsou o tisíce let mladší. Neboť podle rozšířených zdrojů měli Andalové přijít do Západozemí před šesti tisíci lety (jiné mluví o čtyřech nebo dvou), zatímco Valyrie měla vzniknout „teprve“ před pěti tisíci a z toho první staletí nemít příliš vlivu na západě. 

Také v těchto krutých valyrijských podmínkách vznikl slavný kult náboženských asasínů Muži bez tváře. Měl se tam objevit první Muž bez tváře, slyšet, jak se otroci modlí o konec svého utrpení, a darovat jim smrt. Pak si uvědomil, že všichni se sice modlí k různým bohům, ale vlastně k tomu samému, tedy že všichni bohové představují smrt nebo boha smrti, a on je jeho nástrojem.

Spolu s Valyrií se přitom otrokářství rozšiřovalo i do zbytku středního a západního Essosu, v severním ho patrně provozovalo království Sarnoru, ale o tom se nedochovalo mnoho informací. Území Valyrie byla poháněna zotročenými a na jejich většině tento systém podobně jako v Zálivu otrokářů zůstal i po zkáze Valyrie. Proto jsou otrokářská i Svobodná města, svobodnými se zvou jen na zdůraznění nezávislosti a „osvobození“ od Valyrie, jíž bývaly kolonií.

Volantis je prosperující, hustě zalidněný trh, kde otroci nad svobodnými převažují pět ku jedné. Má blízké vazby na nedaleký Záliv otrokářů. Také má nejrozpoznatelnější otroky, protože společenský systém ve městě je velmi uspořádaný, podle seriálu se tam například bez vyzvání otrok nesmí dotknout svobodného, jinak propadne hrdlem, nesmí bez pozvání stejně jako cizinci a osvobození za Černé zdi, kde sídlí stará krev, a otroky tam cejchují tetováním. Tetování je sice ve Volantisu obecně oblíbené, avšak otrokářům slouží k tomu, aby zabránili krádežím otroků, útěkům a ukázali jejich zařazení. I to má totiž systém – barevné čtverce přes celý obličej znamenají šaška, kolo na tváři vozku, mouchy na tváři zametače sloního a koňského hnoje, plameny na tváři členy Ohnivé ruky (církevní stráž R’hllora), plameny na tvářích, bradě a čele kněží R’hllora (ačkoli není úplně jasné, jestli jsou všichni kněží R’hllora otroky, neboť často i o samotě cestují po světě), koňská hlava na tváři podkoní, tygří pruhy přes tváře městskou stráž přezdívanou tygří pláště, slza pod pravým okem sexuální otroky, lodní figury na tváři otroky od lodí, a dále používají tetování masky z modrého peří, blesku od čelisti k obočí, mince na tváři, leopardích skvrn, lebky, džbánu. 

V Lysu, Myru a Tyroši je poměr otroků vůči svobodným tři ku jedné, i zde se jedná o silně otrokářskou společnost. V Lysu se otroci používají pro práci příliš drsnou pro svobodné Lyséňany, cvičí se jako stráže nebo vojáci a pro různé služby. Zejména je proslavený domy rozkoše, kde cvičí sexuální otroky a prodávají je jako konkubíny, kurtizány (na rozdíl od Braavosu nesvobodné) a postelové otroky. Také je tam nuceně rozmnožují s důrazem na krásu. Myr si zase cení umění, takže se soustředí na otrocké řemeslníky a umělce, jimž se někdy může podařit i vykoupit si svobodu. A Tyroš je zase známý pro velice agresivní otrokáře, kteří někdy plují i za Zeď pro divoké.

Ostatní svobodná města mají otrockou populaci o něco nižší, nicméně stále na nucenou práci spoléhají a někdy jsou otroci i součástí tributu placeného Dothrakům, aby na ně neútočili. V Qohoru působí Neposkvrnění jako městská stráž, otroky používají ke všem pracím jako všude jinde a možná i pro náboženské obřady krvavé Černé kozy. V Norvosu vedle „běžných“ otroků působí otrocká svatá stráž Vousatých kněží. A v Pentosu, jak již bylo řečeno, sice nikdo není oficiálně otrok, ale fakticky existují.

Původně se Pentos obchodu s otroky a jejich využívání účastnil. V posledních dvou staletích ale svedl šest válek s Braavosem, čtyřikrát prohrál, a po poslední válce musel přijmout podmínky míru, mezi nimiž je i vzdání se otroctví. Jenže tyto podmínky obchází „svobodně zavázanými služebníky“, jimž platí tak malou mzdu, že si náklady na své potřeby musí odpracovávat, z dluhové spirály se nikdy nedostanou, někdy dokonce rovnou nosí bronzové obojky a mohou být i ocejchovaní. Otázkou zůstává, jak už rovněž bylo naznačeno, Lorath, a pouze Braavos je doopravdy svobodné město. 

Velkou otrokářskou silou v Essosu jsou také Dothrakové, respektive v seriálu byli. Ve velkém zotročují poražené protivníky – často Lhazarény, konkurenční khalasary, tedy i jiné Dothraky, v podstatě kohokoli, na koho narazí, nebo získávají otroky jako součást platby za to, že nějaké místo nevyplundrují. Jako málo významný poloostrov Omber nebo Svobodná města. Ty následně z větší části prodávají, nebo spíše mění za zboží, obvykle v Zálivu otrokářů (ačkoli obchod jako takový neuznávají), z menší části drží pro posluhování v khalasaru. Spousta otroků také žije ve Vaes Dothrak, jediném městě Dothraků. To ostatně otroci postavili, udržují ho a slouží tam stařenám dosh khaleen.

I jejich poměry se ale změnily v seriálu. Po smrti khala Droga a rozpadu jeho khalasaru jeho vdova Daenerys Targaryen osvobodila všechny, kteří z khalasaru zůstali, vydala se na tažení za osvobozením všech otroků po Essosu (což odpovídalo i předloze, na rozdíl od zbytku), a když k tomu ovládla před svou cestou do Západozemí všechny Dothraky, patrně i mezi nimi tento zvyk zakázala.

zdroj

Velkým problémem v tomto ohledu je i Sothoryos a Baziliščí ostrovy. Tato místa slouží jako zdroj a přestupní stanice pro otroky a jako domov pro mnohé otrokáře, zejména Baziliščí ostrovy pro piráty a korzáry. Ti pořádají nájezdy na ostrovy v Letním a Nefritovém moři, vozí z nich otroky do ohrad na ostrovech či pobřeží a prodávají je dál. Největší takové tržiště jsou na ostrově Spár a ve městě Gogossos na Ostrově slz. Gogossos bylo původně ghiskarské město Gorgai, které v ghiskarských válkách dobyla Valyrie, přejmenovala ho a udělala z něj trestaneckou kolonii s hrůznými experimenty na otrocích. Po zkáze Valyrie se místní pokusili nezávisle zbohatnout, hlavně na otroctví, a tržiště s otroky rozšířili natolik, že se začalo rovnat těm v Zálivu otrokářů. Jenže pak se z ohrad s otroky rozšířila epidemie rudé smrti, vybila 90 % populace a alespoň století se nikdo nemusel tohoto pekla bát. Než se vrátili první korzáři a brzy zase přivedli i otroky.

Obdobnému účelu coby mezistanice pro otrokáře z půl tuctu zemí slouží i Ostrov bičů, malý ostrůvek v Nefritovém moři. A poté je potvrzeno otroctví i ve vzdálenějších zemích.

Město Qarth a pár přístavů kolem v Rudé pustině má hodně otroků pro každou činnost, otrokářství je součástí místní filozofie o životě, podle Qarthéňanů by se nemohla rozvinout civilizace, kdyby všichni museli pracovat. Tudíž otroky nakupuje, prodává a nuceně rozmnožuje. Zlaté císařství Yi Ti vybírá zlato, zboží a otroky jako tribut, pokud porazí nějakou větší skupinu nomádů Joghos Nhai a nepobije je. Z toho lze usoudit, že v císařství otroci slouží a minimálně je bude nakupovat, pokud s nimi rovnou neobchoduje. Jogos Nhai sami rovněž zotročují nepřátele, zejména Hyrkoony a patrně Yitijce. A taková Ašaj rovnou nakupuje otroky jako své obyvatele. Nerodí se tam děti, veškeré obyvatelstvo tak pochází odjinud, všechnu práci zastávají otroci a kdo si přeje získat dítě, i to musí koupit. Nebylo jen řečeno, jestli takto pořízené děti neurčené na těžkou práci získávají svobodu.