Princ Aemon Targaryen se narodil navečer dne Kováře v roce 136 jako druhý syn prince Viseryse a lysénské lady Larry Rogare (když jim bylo 14 a 21, neboť Viseryse oženili v zajetí v Lysu v extrémně mladém věku). Tedy jako synovec krále Aegona III. Už ale v době, kdy se jeho rodiče přesunuli do Západozemí, tudíž v Rudé baště.
Do kolébky mu položili dračí vejce, jak tehdy u Targaryenů bylo zvykem, navíc to bylo jen pět let po občanské válce tanec draků mezi Aemonovou babičkou Rhaenyrou a Aegonem II. o Železný trůn, tudíž konec období, kdy se ještě draci líhli, ačkoli jen výjimečně a často znetvoření. A všichni jeho narození oslavovali. Tedy kromě jeho o rok staršího bratra Aegona. Toho jejich matka jednou našla, jak novorozeného Aemona oním vejcem bije. Naštěstí byl Aemon velký, silný (a roztomilý) stejně jako býval Aegon, tak mu nestihl doopravdy ublížit.
Když mu pak byly dva, narodila se jim ještě sestra Naerys. Ovšem jen rok na to prodělal první velkou ztrátu – Západozemí nikdy nepřijalo jejich matku z Lysu a ona jeho. Její bratry, kteří připluli spolu s ní ke dvoru, smetl pád Rogareů v Lysu a následně i v Západozemí a všichni ji nakonec opustili. A ona, jelikož se nikdy necítila součástí dvora, nikdy nebyla v Západozemí opravdu šťastná, nikdy nepřijala jeho kulturu, jazyk, vyznání, zvyky, odplula zpět do Lysu, odkud už se nevrátila. O šest let později tam zemřela, což zanechalo Aemonova otce strohým a rozmrzelým.
Aemon nicméně rostl do západozemského ideálu. Velice brzy se stal rytířem, rychle se prokázal jako šermíř a bojovník s dřevci, až ho uznali za hodného nosit valyrijský meč Temnou sestru, jenž před ním nosil jeho děd Daemon Targaryen. Rovněž byl poměrně zbožný, skoro stejně jako velice zbožná Naerys, a v mladším věku byli nerozluční. Naerys ho měla nejradši, protože ji uměl rozesmát. Na rozdíl od Aegona, s nímž neměli moc dobrý vztah. Podle některých příběhů se dokonce Aemon a Naerys milovali.
Tudíž když v roce 153 Naerys na popud jejich otce provdali za Aegona, oba prý ten den plakali. Nicméně podle historiků se Aemon s bratrem jen pohádal během svatební hostiny a Naerys plakala jen během uvedení na lože, jelikož s prostopášným Aegonem nechtěla mít nic společného bez ohledu na Aemona. Jen nedostala na výběr, takže ještě téhož roku se Aemonovi narodil synovec Daeron.
Dračí rytíř
Krátce na to, stále v roce 153, tedy v Aemonových sedmnácti, se přidal do Královské gardy Aegona III. Jako jediný targaryenský princ v historii. Nosil na své helmě znak svého rodu s tříhlavým drakem Targaryenů z bílého zlata a začalo se mu přezdívat Dračí rytíř (v seriálu je v knize Rodokmeny a historie významných dynastií Sedmi království Dračí rytíř chybně zapsaný jako Aemon Blackfyre, ovšem první Blackfyre tehdy ještě nebyl na světě a žádný si neříkal Dračí rytíř). Rychle se pak stal legendou. Považovali ho za jednoho z nejvznešenějších rytířů, i sto let po jeho smrti byl velice oblíbenou postavou mezi šlechtou i poddanými, v písních, příbězích a bájích. Ovšem sám považoval za nejlepšího šermíře, s kterým se kdy utkal, lorda Cregana Starka. S ním se jednou střetl, patrně v přátelském souboji, když za jeho života Targaryeni proti Starkům nestanuli, a údajně ho tak tak porazil.
V roce 157, když už bylo Aemonovi jednadvacet a měl čtyřletou zkušenost se službou, pak jeho strýc Aegon III. zemřel, tudíž na trůn usedl jeho syn Daeron I. Byl ještě mladší než Aemon, vlastně teprve čtrnáctiletý, ale jako pobočník mu zůstal stejně jako Aegonovi Aemonův otec a ten netrval na tom, aby král měl regenta. A král se rozhodl dokončit to, co považoval za neuzavřenou část odkazu Targaryenů, dobytí Dorne. Naplánoval ho s lordem Alynem Velaryonem a nedlouho po své korunovaci vyrazil.
Proti Dorne vyjely tři armády – jedna pod velením lorda Tyrella, jedna pod velením Daerona, jemuž se po boku držel i Aemon, a námořní pod velením Alyna. Všechny slavily úspěch. V roce 158 se jim podařilo dosáhnout Slunečního oštěpu a přimět čtyřicet nejmocnějších dornských lordů a prince Dorne, aby poklekli a spojili Dorne se Sedmi královstvími. Alespoň zdánlivě.
Samozřejmě se to neobešlo bez odporu. Třeba hned na začátku se pokusili zasáhnout Daerona otráveným šípem. Ovšem místo něj zasáhli Aemona, jehož museli poslat domů, aby se zotavil. Daeron sám se vrátil až v roce 159 po upevnění své vlády nad Dorne i se čtrnácti urozenými rukojmími, jimiž si zajistil věrnost dornské šlechty. Jenže si tím nezajistil věrnost poddaných. Ti rebelovali dál a moc nepomohly ani řeči, že by snad Daeron provdal jednu ze svých tří sester za Mořského lorda Braavosu. Sliboval si od toho zbavit se pirátů na Kamenoschodech a pomoci obchodu kolem Dorne. Nicméně toho nedosáhl. Braavos totiž tehdy válčil s Lysem a Pentosem, tato Svobodná města se kvůli hrozbě spojení jejich protivníka se Západozemím rozhodla Dorne pomoct, potom navíc dornští Qorgylové zabili lorda Tyrella a v Dorne propukla rebelie, která během 14 dnů všechnu Daeronovu práci zmařila.
V roce 160 se proto Daeron do Dorne vrátil. Aemon už byl dávno zdravý, opět svého krále jako jeden z jeho ochránců následoval, získali pár vítězství. Aemon si vysloužil velkou slávu porážkou dornského šampiona. Vyhráno ale zdaleka neměli, takže se v roce 161 Dornové a Daeron dohodli na setkání kvůli jednání o podmínkách a obnově věrnosti. Jenže to byla léčka. Dornové místo jednání pod mírovou zástavou Daerona napadli. Krále zabili, stejně jako tři jeho gardisty, jeden další se vzdal a Aemona, když se mu povedlo zabít dva zrádce, zajali. Čímž dobývání skončilo, Dorne se zase stalo samostatným.
Sedm království se na to chopil Aemonův další bratranec, Daeronův bratr Baelor. Septon, až fanaticky zbožný muž. Viserys, nyní i Baelorův pobočník, nechtěl takový konec strpět. Nařídil vsadit dornská rukojmí do žaláře, kde měli čekat na popravu. Ovšem Baelor se rozhodl jít úplně opačnou cestou. Uzavřít s Dorne mír. Dokonce vyrazil bos po Kostěné cestě a rukojmí osobně dovedl domů. Poté vyjednal jako součást mírové dohody zásnuby mezi malým princem Daeronem a nejstarším dítětem prince Dorne, princeznou Myriah Martell, a žádal propuštění Aemona.
 |
| zdroj |
Podle zpěváků hadi hned sklonili hlavy, odmítli zbožného Baelora pokousat díky jeho čistotě, posvátnosti, ochraně, jakou mu poskytovali bohové. Podle skutečnosti Baelora pokousali – podle některých mistrů alespoň šestkrát, než se dostal ke kleci, podle Dornů aspoň půlstokrát. A král zkolaboval těsně po tom, co klec odemkl. Aemon pak konečně otevřel dveře, vytáhl Baelora k sobě, hodil si ho na záda a podařilo se mu dostat oba pryč od hadů – zatímco Wylové se sázeli, jak dlouho přežijí.
Z Wylu pak Aemon, sám ne v nejlepším stavu, ale rozhodně lepším než jeho bratranec, pokračoval s Baelorem do Černopřístavu v Bouřlivých krajinách. Z dostupných záznamů není jasné, jestli a jaký měli doprovod, ale zřejmě ne příliš velký. Baelor byl v bezvědomí, Aemon ho minimálně část cesty musel nést, septon ve vesnici u Kostěné cesty v horách mu prý alespoň věnoval oblečení a osla (z toho lze usoudit, že doprovod asi chyběl), v Černopřístavu se o něj pak postaral mistr. A odtamtud se dostali až do Bouřlivého konce, kde zůstali půl roku, než mohl Baelor pokračovat do Králova přístaviště.
Tam se konečně vzpamatoval a vládl ještě deset let. Věhem nich mu Aemon dále sloužil jako gardista. Dokonce se stal lordem velitelem královské gardy, buď zhruba někdy v té době a nebo krátce po konci Baelorovy vlády. Sledoval tak po bláznivém dobývání Dorne bláznivou vládu Baelora, čím dál víc prostoupenou náboženským fanatismem. To, jak Baelor zavřel své sestry do Panenských komnat v samostatné části Rudé bašty, aby v něm a dalších mužích u dvora nevyvolávaly choutky ke „smrtelnému hříchu chtíče“ a ochránil jejich nevinnost. Jak začal stavět monstrózní Velké Baelorovo septum. Jak vybíral církevní hodnostáře podle svých snů. Jak vydával zákony vnuknuté bohy.
Sloužil nicméně jako řádný gardista až do Baelorovy smrti. Ta nastala v roce 171 po záchvatu, který Baelora popadl po porodu jeho sestry Daeny i přes její uvěznění v Panenských komnatách. Zemřel stejně jako Daeron bezdětný, tudíž na trůn nastoupil Aemonův otec jako Viserys II. I tehdy Aemon sloužil v královské gardě po celou jeho roční vládu, než nakonec přišel vinou náhlé nemoci i o otce.
Poslední služba
Po Viserysově smrti v roce 172 nastoupil na trůn Aemonův starší bratr jako Aegon IV. Zpustlý, chtivý král. Aemon už tehdy s určitostí sloužil jako lord velitel Královské gardy a jeho službu to tak činilo mnohem těžší, tentokrát z osobních důvodů. Aegon měl přímo opačnou osobnost než Aemon a nyní královna Naerys, Naerys nenáviděl, po královském dvoře se dokonce šeptalo, zda je Daeron vůbec jeho syn. Také měl spoustu špatných nápadů. Například nevyprovokovanou invazi do Dorne, proti čemuž protestoval i tehdy devatenáctiletý Daeron.
Právě tato roztržka měla údajně být poslední kapkou Aegonovy nenávisti vůči Daeronovi. Kvůli ní prý navedl sera Morgila Haswycka, aby šířil povídačky, jak je Daeron, jeho syn a dědic, bastardem Naerys a Aemona. Však k sobě měli vždy blízko. Čímž zároveň svou nenáviděnou manželku, již ale odmítl nechat na pokoji, obvinil z nevěry a zrady. Přičemž kdyby se „prokázalo“, že je Daeron syn Aemona, Aegon by měl důvod ho zapudit a pozvednout svého bastarda Daemona. Toho si v roce 170 upletl s jejich sestřenicí Daenou (a byl jednou z příčin Baelorovy smrti).
Takové veřejné obvinění samozřejmě Aemon nemohl nechat jen tak. Rozhodl se hájit Naerysinu čest a celou věc vyřešit rozsouzením soubojem s Morgilem. A jako legendární rytíř Morgila snadno zabil, což inspirovalo mnoho písní, zvětšovalo Aemonovu slávu, k Aegonově velké mrzutosti, a mělo i zastavit všechny povídačky o otcovství Daerona. V očích bohů i lidí měla být Naerys věrnou ženou, Daeron královým právoplatným synem a Aemon čestným rytířem, jenž se svou sestrou žádnou zradu nespáchal.
Jenže nezastavilo. Naopak Aegon v budoucnu až okatě protežoval Daemona, obvinění Naerys z nevěry ještě později sloužilo jako ospravedlnění Blackfyrových rebelií započatých právě Daemonem. Ostatně podle spisu Životy čtyř králů od velmistra Kaetha Aegon sám tyto povídačky dál podporoval a vyhovovalo mu, když někteří začali vzhlížet k Daemonovi jako k „neoficiálnímu“ dědici. Ač sám jim patrně nevěřil. Nejen pro všechny uvedené důvody, zbožnost Naerys a Aemona, ale i pro to, že když Naerys v roce 172 porodila dceru Daenerys a její mrtvé dvojče, Aegon své otcovství nikdy nerozporoval.
Každopádně Aemon pokračoval v roli lorda velitele Královské gardy, sloužil už pátému královi, bránil ho i přes Aegonovy provokace, neúctu až nenávist, a do konce života se musel potýkat i s královými milenkami. Třeba když to po porodu Daenerys s Naerys vypadalo velmi zle, pobočník lord Bracken doufal v její smrt – mohla by ji tak nahradit jeho dceru Barba, tou dobou králova milenka a matka jeho dalšího bastarda. Dokonce o tom už někteří mluvili jako o hotové věci. Naerys se však uzdravila a Daeron a Aemon donutili Barbu s nemluvnětem Aegorem vrátit se do hradu jejího otce. Zatímco naopak, když ke dvoru přišla lady Melissa Blackwood, z níž si Aegon udělal další milenku, byla tak příjemnou a oblíbenou společnicí v Rudé baště, že se s ní spřátelili i Naerys, Daeron a Aemon.
Jindy mu zase Aegon zakázal vyjet v turnaji, protože chtěl nechat korunovat turnajovou královnou lásky a krásy svou milenku, což by Aemon jako vítěz nikdy neudělal a s jeho schopnostmi měl turnaj snadno vyhrát. Aemon tak vyjel jako maskovaný tajemný rytíř se jménem rytíř Slz, vyhrál a korunoval Naerys. A další milenka ho pak stála život.
Král jednou zjistil, že Bethany Bracken (mladší sestra Barby) měla už dost jeho čím dál zvrhlejší pozornosti a navázala vztah se serem Terrencem Toynem z královské gardy. Zjistil to přímo in flagranti. Tudíž nechal Terrence bez milosti rozčtvrtit a Bethany a jejího otce popravit. Za což se rozhodli pomstít Terrencovi rodní bratři – vyrazili do Rudé bašty, aby Aegona zabili. Aemon ale včas zasáhl a zachránil život svého nenáviděného bratra. Za cenu svého vlastního.
Aemon tedy padl při ochraně svého bratra a krále v dosud neuvedeném roce, někdy mezi 42 a 48 lety. A nedočkal se žádné vděčnosti. Jeho smrti nepochybně želel Daeron, velmi jí želela Naerys, jež zemřela další rok při dalším porodu i s dítětem. Ale Aegon se vůbec nesnažil Aemona uctít. Naopak už měl prakticky otevřené poznámky k otcovství Daerona, protože už se nemusel bát svých sourozenců, a snažil se Aemonovo jméno očernit. Což se mu zrovna nepodařilo. Ve zbytku říše a nakonec i u dvora je Aemon pamatován jako hrdina srovnatelný s legendami z věku hrdinů a velmi respektován, zatímco Aegona říše považuje za mizerného muže a nehodného krále.
Žádné komentáře:
Okomentovat