Rod Costayne

zdroj

Costayneové jsou šlechtici ze Tří věží na útesu na jižním břehu Šeptajícího zálivu v jihozápadní špičce Roviny kousek od Starého města, proto jsou vazalové Hightowerů. Znak mají rozčtvrcený se stříbrným kalichem na černém poli ve dvou čtvrtinách a černou růží na žlutém ve dvou čtvrtinách. A navzdory tomu, že to byl podle dostupných záznamů vždy lordský rod, pochází z jejich středu i jedna nešťastná královna.

Královna Elinor

Patrně nejsou žádný nový rod, ale hodně a smutně se zapsali hlavně až za vlády Maegora I. Targaryena. Tehdy vládl Třem věžím lord Costayne, jenž měl dceru Elinor a provdal ji za sera Thea Bollinga. S tím Elinor vedla tichý, spokojený život a měli tři syny. Jenže Thea zatkla Královská garda Maegora I. uprostřed Maegorova stupňujícího se šílenství. Obvinili ho, že se spikl s královnou vdovou Alyssou Velaryon (žena zemřelého Maegorova bratra Aenyse, po němž si přivlastnil trůn), aby na trůn dosadili prince Jaehaeryse, nyní posledního Aenysova syna. Načež ho bez cirátů popravili.

Elinor dostala jen sedm dnů k truchlení. Pak ji Maegor povolal do Králova přístaviště, aby se za něj provdala. Jeho první tři manželky mu nedokázaly dát živé dítě a on se rozhodl konečně povít dědice s prověřenými matkami, rovnou třemi najednou. Možná i to byl pravý důvod Theova obvinění. Ke dvoru tedy přivedl Elinor, její syny, aby Elinor udělala, co po ní požaduje, svou neteř Rhaenu, vdovu po Aenysovu nejstarším synovi, a její dcery a třetí vdovu Jeyne Westerling a její děti. Říkalo se jim Černé nevěsty a Maegor si je vzal při jediném obřadu. 

Ani jedna nevěsta z toho pochopitelně nebyla nadšená, žádná Maegora nechtěla. Když třeba po obřadu Maegor přistoupil k završení manželství s Elinor, údajně mu rozdrápala záda na cáry. A protože Maegor chtěl vlastní děti, Elinořiny syny poslal pryč. Nejstaršího do Orlího hnízda, druhého do Vysoké zahrady a nejmladšího předali kojné. Stejně naložil s ostatními „nevlastními dětmi“ kromě Rhaeniny princezny Aerey, již prohlásil za svou dědičku, dokud nebude mít syna. 

zdroj

Se svatbou k tomu byly nespokojeny nejen Černé nevěsty. Maegorova třetí královna a údajná čarodějka Tyanna z Pentosu už předtím dosáhla svého, popravy druhé Alys Harroway po porodu mrtvého monstra, když ji nařkla z nevěry. Maegor pak pojal podezření, že Tyanniny řeči nejsou tak docela pravdivé, zatkl i ji, a Tyanna, buď jako přiznání, nebo aby ho rozzuřila a donutila ho zabít ji rychle místo mučení, prozradila, jak ve skutečnosti Alys otrávila a to samé se mělo stát i těhotné Elinor. 

Maegor na to Tyannu skutečně zabil, nicméně Elinor stejně porodila mrtvé stvoření údajně bez očí a s malými křídly. Tedy ani žádná z Černých nevěst Maegorovi dítě nedala a po několika krutých letech byly Elinor s Rhaenou jediné, které Maegora přežily. Elinor dokonce našla Maegora mrtvého na Železném trůně ve chvíli, kdy ho hromadně opouštěli spojenci, přičemž se nikdy nezjistilo, proč zemřel. Mnozí věří, že spáchal sebevraždu, mnozí obviňují spoustu jiných lidí. Podle některých ho na hroty trůny nabodla přímo Elinor v pomstě za Thea.

Po Maegorově předčasné smrti ještě lord Daemon Velaryon navrhnul, aby se nový král Jaehaerys oženil s Elinor, ke smíření Maegorových zbývajících podporovatelů. Elinor ostatně už byla královna Maegora, tedy by jako královna pokračovala dál. Nakonec se tak nestalo, naopak když se Jaehaerys chopil vlády nad hlavním městem, Elinor ho opustila v kajícném odění, navštívila své starší syny a vrátila se s tím nejmladším do Tří věží k otci.

Později navíc získala velmi důležitou pozici. Aby se Jaehaerys vypořádal s Maegorovými a vlastně i otcovými problémy s církví a přiměl ji akceptovat incestní praktiky Targaryenů (sám se oženil se svou sestrou Alysanne), sestavil za pomoci několika septonů doktrínu exeptionalismu, podle níž, mimo jiné, je pro Sedm incest zrůdnost, jenže Targaryeni nepochází z Andalosu jako církev, nejsou jako ostatní lidé, jsou z Valyrie, kde vládly jiné zákony a zvyky, a bohové je stvořili k tomu, aby si brali své příbuzné. A vyslal sedm mluvčích, mezi nimi i Elinor, aby tuto novinku vysvětlovali po městech a vesnicích, chválili Jaehaerysovu moudrost, kázali o vlídnosti, zbožnosti a štědrosti Alysanne, o tom, jak miluje svého manžela a všechen lid. 

Elinor takto cestovala po říši, ve svém stále ošumělejším královském šatu, byla docela úspěšná stejně jako ostatní mluvčí, takže Sedm království doktrínu relativně přijalo, a i ona sama se čím dál víc zhlížela v církvi. Nakonec se vzdala všech šlechtických privilegií, stala se septou, usadila se ve velkém Matčině domě v Lannisportu a dožila tam později jako matka představená. 

Costayneové v tanci draků

O dvě generace králů později už cestování Costayneů po říši rozhodně nebylo tak mírové. Rozhořela se válka tanec draků mezi Rhaenyrou Targaryen a jejím polovičním bratrem Aegonem II. o Železný trůn a lord Owen Costayne se přihlásil k Rhaenyře navzdory tomu, že jeho lenní páni Hightowerové k Aegonovi (protože jeho matkou byla Alicent Hightower). Vůbec celá Rovina se rozdělila mezi obě strany a lord Ormund Hightower plánoval rozmetat černé, tedy Rhaenyřiny podporovatele, než se stihnou v Rovině významně spojit. 

Vytáhl ze Starého města, jenže i když jeho nepřátelé měli menší počty, útočili na něj z mnoha směrů, zpomalovali jeho postup, zabíjeli jeho zvědy, zapalovali před ním ohně. Owen k tomu útočil na zásoby v týlu. Hightowery tak udrželi celé měsíce téměř na místě. A když se situace ještě zhoršila, totiž přiblížily se nové čerstvé jednotky černých, zatímco Aegon II. neposílal žádnou pomoc, protože v hlavním městě řešil vlastní vážné problémy, rozhodl se Ormund utábořit v obranných pozicích u řeky Medovíny. 

Nedobrá volba. Nové jednotky jim zabránili v postupu kupředu, Owen s lordem Tarlym a serem Beesburym v ústupu a oslabení Hightowerové prohrávali. Jejich řady se rozpadaly, černí je měli rozdupat. Než se nad nimi objevil ohromný stín – Aegonův nejmladší bratr s dračicí Tessarion. Okamžitě bitvu obrátil, tentokrát to byli černí, kdo čelil těžkým ztrátám. Přímo Owena například smrtelně ranil Jon Roxton valyrijským mečem Pláče sirotků, a nebyl to jediný padlý černý vojevůdce. Naopak, Tessarion dokázala černé z Roviny natolik zřídit, že ukončila jejich útočné operace. Na druhou stranu, Owen s ostatními předtím natolik zpomalili Hightowery, že s ohledem na další vývoj války nikdy Rovinu neopustili a Aegonovi mnoho pomoci neposkytli.

Po skončení války tak rod Costayneů pokračoval dál, nový lord Costayne s lordy Beesburym a Redwynem dokonce doprovázel Nejvyššího septona ze Starého města na korunovaci a svatbu nového krále Aegona III. A když nedlouho na to zemřela Aegonova první královna, lady Samantha Tarly navrhla několik možných nápadnic, mezi nimi i lady Costayne. Ač král si nakonec vybral Daenaeru Velaryon. 

Jen jeden problém z doby tance draků přetrvával. Dalton Greyjoy, který původně pro černé napadl Západní krajiny, potom plenil bez ohledu na kohokoli, odmítl akceptovat konec války a stáhnout se domů. Železný trůn proto poslal lorda Alyna Velaryona, aby se s Daltonem utkal, a k jeho flotile se přidalo dvacet válečných galér Hightowerů pod velením sera Lea Costaynea známého jako Mořský lev, lorda admirála Roviny, tou dobou už prošedivělého mořeplavce.

Daltona však zabili dřív, než flotila dorazila, a jeho lodě zmizely zpátky na Železné ostrovy. Zůstala jen zničená flotila Lannisterů a lady Johanně Lannister se nelíbilo, že Alyn bez rozkazu trůnu odmítl na ostrovy zaútočit a chtěl odplout domů. Bála se návratu Železných. Alyn alespoň souhlasil, aby třetina jeho flotily pod Leovým velením zůstala, dokud Západní krajiny neobnoví svou. Čehož Johanna využila. Leo byl poddajnější, nechal se zviklat ovdovělou lady Casterlyovy skály, možná i slibem sňatku. Pokud pro ni a jejího malého syna dobude Železné ostrovy. 

Leo vyrazil hned následující rok, přímo uprostřed chaosu po Daltonově smrti, protože Dalton neměl žádné děti s kamennou ženou a nezanechal tak moc jasnou nástupnickou situaci. Leo tedy snadno ostrovy překvapil, zabil mnoho mužů, převezl tisíce vojáků na Štít, Velký Wyk a Drsnořád. V kopcích Velkého Wyku se ale utkal s Arthurem Goodbrotherem a padl. Stejně jako nakonec velká část jeho armády. K tomu Železní zabrali nebo potopili tři čtvrtiny lodí a zbytek se rychle vrátil do Lannisportu jen s několika urozenými zajatci. Ani Leovo tažení tak neznamenalo dobytí ostrovů. Nicméně válka byla dostatečně zuřivá, aby Železným zabránila připravit se na nadcházející zimu, tudíž je přepadl hladomor a na nějakou dobu neměli ani pomyšlení na další plenění sousedů.

Costayneové a Blackfyrovy rebelie

Ještě horší rozhodnutí o půl století později udělal další lord Costayne. Zapojil se do první Blackfyrovy rebelie, v níž se Daemon Blackfyre snažil sesadit z trůnu svého polovičního bratra Daerona II. Targarayena, a to na Daemonovu stranu. Účastnil se i rozhodující bitvy na rudé trávě na levém křídle Daemonovy armády. A stejně jako Daemon prohrál. 

Zatím nebylo řečeno, jaký za to Costayney stihl trest. Zůstali u moci ve Třech věžích, v určitém smyslu i na dobré straně Targaryenů. Ser Tommen Costayne se například účastnil o pár let později turnaje na Jasanobrodské lučině, kam přijela i celá královská rodina, a mohl by to snad být ten samý Tom Costayne, jenž 60 let sloužil v královské gardě (nelze říct s jistotou, nebylo totiž zaznamenáno, kterému králi Tom sloužil). A tak se rozhodli dělat potíže znovu. 

Syn rebelantského lorda, nový lord Costayne, byl ženatý s lady Butterwell a rozjel se do Bělostěn na turnaj ku příležitosti druhé svatby jejího otce Ambrose. Byl to poněkud samolibý lord, na cestě u Božího oka se třeba hádal s lordem Shawneym, že jako člen urozenějšího rodu by měl mít přednost u přívozu. A také poněkud rebel. Protože s největší pravděpodobností byl mezi intrikány, kteří na turnaji chtěli rozpoutat druhou Blackfyrovu rebelii. Konkrétně chtěli, aby turnaj vyhrál Daemon II. Blackfyre, jenž přijel na svatbu v převleku, aby tak získal hlavní cenu – dračí vejce, a aby se za ním shromáždili podporovatelé Blackfyrů mezi svatebčany. Jenže vůbec nic nevyšlo.

V turnaji lorda Costaynea porazil ser Glendon Květina a ještě ho pořádně rozzuřil. Když poslal panoše vykoupit jeho hnědáka (vítěz v turnaji obvykle získává koně a zbroj poraženého), Glendon si rozhodl koně nechat. Lord Costayne se do něj vztekle opřel, že je jen obyčejný nuzák a nemá ani žádné právo používat znak slavného sera Quentyna Balla (dalšího rebela z první rebelie), ani kdyby byl doopravdy jeho bastard. Potom zmizelo ono dračí vejce. Glendona obvinili z jeho krádeže, lord Costayne se zasazoval za jeho popravu. Daemon se ale rozhodl dát Glendonovi šanci v rozsouzení soubojem, které Glendon i po mučení vyhrál. A pak se ukázalo, že je na turnaji v přestrojení i malý princ Aegon a dorazila rovnou královská armáda. 

Železný trůn měl totiž v Bělostěnách špehy (muž ve službách lorda Vyrwela například tvrdil, že byl jedním z nich, načež ho obratem zabil muž ve službách lorda Costaynea) a dřív, než se rebelie stihla vůbec zvát rebelií, bylo po všem. Ani teď není známo, co se dělo s lordem Costaynem, nejspíš čelil trestu. Jeho rod ale stále pokračuje. Kromě současného lorda Tommena lze například jmenovat i slavného zpěváka Aemona Costaynea. Ten například účinkoval se šesti dalšími vyvolenými zpěváky na svatbě Joffreyho Baratheona. 

Členové rodu Costayneů na začátku ságy:

• lord Tommen Costayne, lord Tří věží
• Aemon Costayne, zpěvák