Mnohotvářný bůh

zdroj

Mnohotvářný bůh (Many-Faced God) zvaný též Ten mnoha tváří, v seriálu i Bůh smrti, je velice specifické božstvo uctívané Muži bez tváře, cechem asasínů ve Svobodném městě Braavos. K plnému pochopení, co toto náboženství představuje, je ale potřeba nejprve pochopit jeho historii.

V rozsáhlých dolech pod sopečným pásmem Čtrnáct ohňů ve Valyrii denně umíraly tisíce otroků. Časem se mezi některými vyvinula víra, že ačkoli pochází z různých zemí a vyznávají různá náboženství, všechna tato náboženství jsou v podstatě stejná, protože určitým způsobem uctívají smrt, což nakonec bylo to jediné, o co své bohy prosili. Že se tedy modlí k tomu samému bohu, smrti, jen v odlišných podobách. Vyvinul se tak mezi nimi synkretický systém sjednocující všechna náboženství v uctívání smrti coby Mnohotvářného boha, jediného boha, jehož tváří je každý jiný bůh, který má se smrtí co společného. 

Objevili se zároveň ti, kteří začali rozdávat smrt otrokům trpícím obzvláště těžce a toužícím po úlevě od bolesti. Časem se také naučili tajně rozsévat smrt mezi některými pány a pomalu se stávali zkušenými asasíny. Není přitom vyloučeno, že už tehdy začali své služby nabízet širší společnosti než jen při zabíjení otroků a pánů. A o mnoho staletí později nějakou dobou před zkázou Valyrie se tito asasíni už jako společenství Mužů bez tváře přesunulo do Braavosu, který byl založen uprchlými otroky a byl tak tehdy jediným Svobodným městem bez otrokářství (nezaložili ho tedy Muži bez tváře, jak se někteří občas mylně domnívají, jen se mohli vyskytovat i mezi uprchlými otroky, kteří město založili). 

Braavosané je přitom přivítali. Jednak byli velmi zatvrzelí proti Valyrijcům a nenáviděli otrokářství, a jednak ústředí Mužů bez tváře ve městě znamenalo i vyšší prestiž a dalo mocný nástroj do ruky raketově rostoucí Železné bance Braavosu. Muži bez tváře tak pokračovali další staletí ve své činnosti a stali se nejlepšími asasíny na světě – přičemž si ale zachovali svůj striktně náboženský ráz. 

Mnohotvářní bůh tedy představuje systém, v němž existuje pouze jediný bůh s mnoha podobami – tvářemi, které se odráží po celém světě do podoby všech ostatních náboženství. Všichni ostatní bohové jsou tedy pouhou tváří toho jediného. Proto také ve své braavoské svatyni, Domě černé a bílé, mají Muži bez tváře svatyně a modly moha bohů a umožňují návštěvníkům modlit se ke kterémukoli z nich. Pro ně samotné v nich není rozdíl. A všechny pro ně mají jediný smysl.

Věří, že smrt je milosrdný konec utrpení. Mají ji za dar Mnohotvářného boha. Považují se za služebníky smrti zavázané do jejích služeb a rozdávání tohoto daru za boží práci, naplňování vůle smrti. Eutanázie nemocných nebo osamělých, kteří už déle nemohou žití vydržet, je pro ně svátost, stejně jako ukončení života těch, kdo způsobují utrpení jiným. Proto za určitou cenu věnují dar smrti komukoli na světě. 

Jsou přitom dva způsoby, jak mohou dar smrti poskytnout. Ti, kteří hledají konec v Domě černé a bílé pro sebe, mohou vypít vodu z místního otráveného bazénku. Ta jim zajistí bezbolestnou smrt. Jejich tělo, zejména tvář, potom Muži bez tváře dále využijí pro svou činnost ve službách Mnohotvářného boha. Druhý způsob je uzavření smlouvy k najmutí asasína. Nikoho jiného, než kdo si sám řekne o dar pro sebe nebo kdo je cílem podle uzavřené smlouvy, zabíjet nemají. Z toho vyplývá, že jim ani není dovoleno vybírat oběti z vlastních pohnutek a přesvědčení. Proto se zříkají své identity, každý z nich musí žít, aby nebyl vůbec nikým, neměl žádné vlastní tužby, nesoudil, a svůj život musí zcela oddat Mnohotvářnému bohu. Aby mohli jeho vůli, jak věří, vykonat bez ohledu na to, co by si o ní mohla jejich stará identita myslet. 

I sjednání smlouvy v souladu s vůlí Mnohotvářného boha ale má svá pravidla. Smlouvu například Muži bez tváře odmítnou, pokud jde proti jejich víře. Jindy si zase mohou říct o zvláštní platbu – třeba když je mocný lord najme k vraždě dítěte nepřítele, mohou si říct o jeho vlastní dítě. Nebo mohou požadovat rozdílnou částku podle okolností – například chudá vdova jim zaplatila jen skromnou cenu za vraždu bohatého prodejce pojištění, který podvedl jejího manžela, zatímco šlechtic za vraždu svého staršího bratra, jenž mu překážel v linii dědiců, by platil mnohem víc. 

A to je v podstatě celá filozofie Mnohotvářného boha. Je to tedy velice zvláštní náboženství, skoro až kult smrti, v němž nemohou existovat běžní vyznavači. Respektive nemohou existovat v tom smyslu, že přímo Mnohotvářného boha jako takového vyznávají pouze Muži bez tváře, uzavřené společenstvo asasínů, k němuž se nelze zrovna snadno přidat. Neexistují žádné modlitby nebo mše, pravidla pro každodenní život obyčejných lidí, duchovenstvo. Pouze asasíni, akolytové, novicové sloužící v Domě černé a bílé, a jediný způsob, jak Mnohotvářného boha uctívat, je skrze činy – nájemné vraždy. 

Zároveň ale běžní vyznavači Mnohotvářného boha ve své podstatě existují v tom smyslu, že každý, kdo podle tohoto systému vyznává nějakého boha, vyznává nevědomky Mnohotvářného boha pod jiným jménem, jelikož každý bůh je jednou z jeho tváří. Ať už polyteistické božstvo v podobě konkrétního boha smrti, nebo monoteistický bůh, jenž ve svém náboženství rovněž vládne nad smrtí. Proto také neexistuje ani jediný symbol Mnohotvářného boha a používají se podoby bohů ostatních náboženství, které se zobrazují ve vzájemné rovnosti.