Havran

Havran (Raven) je druh velkého černého dravého ptáka, který se přirozeně vyskytuje v Západozemí a zhruba odpovídá skutečným krkavcům. Protože „raven“ je označení pro druh corvus corax, což je česky krkavec velký, zatímco havran je anglicky „rook“ (i tento pojem se ve světě Písně ledu a ohně používá, zejména jako „rookery“ – ptačinec nebo pro názvy některých hradů). Ovšem v překladu z angličtiny se pro raven začalo obecně chybně používat havran a ustálilo se to. 

Tito havrani jsou tedy fyzicky totožní se skutečnými krkavci, stejně jako vrány se rádi živí mršinami, ale jsou chytřejší, dají se lépe cvičit, jsou schopní uletět větší vzdálenosti a mají lepší naváděcí instinkt. Někteří se také zvládnou naučit jako papoušci opakovat po lidech některá slova, někdy to havrany i úmyslně učí, a údajně umějí pravý jazyk dětí lesa, který lidé neovládají. 

Primárně je používají mistři jako nositele zpráv mezi hrady a některými dalšími usedlostmi. Chovají se tak jak v Citadele tak na každém hradě, kde o ně místní mistr pečuje a cvičí je. Podle mistra z Hůrzova je ale jen hrstka havranů dost inteligentní, aby se ocitla v hradních ptačincích a naučila se létat do jednoho určeného hradu. Potom je vždycky třeba havrany, kteří dorazili se zprávami, rozvézt zpátky. Ještě vzácnější a ještě cennější jsou havrani, které lze vycvičit k cestování mezi dvěma lokacemi, a prý možná tak jednou za sto let se objeví zvláště nadaný havran schopný létat až mezi pěti. 

Vedle nich mistři v Citadele chovají ještě velké bílé havrany. Nejsou to albíni, ale zvláštní druh havranů s bílým peřím a černýma očima. Ti jsou ještě chytřejší, také se zvládnou naučit opakovat slova, a asi se nemají se svými příbuznými moc rádi, protože je v Citadele musí chovat v oddělených ptačincích v západní věži na Ostrově havranů, aby se neprali. Mají přitom jen jediné určení – vypouští je konkláve Citadely, když uzná, že se mění období jara, léta, podzimu a zimy. 

A navrch mohou být k nošení zpráv vycvičeni i holubi a hrdličky. Nelze však popřít, že se to v porovnání s havrany nevyplatí. Havrani jsou silnější, větší, lepší letci, odvážnější, chytřejší, mnohem lépe se brání proti dravcům. Jsou jim nebezpeční sovy a jestřábi, ale pro holuba nebo hrdličku by zkrátka na cestě existovalo mnohem víc nebezpečí. Jen jedno by zůstalo pro všechny stejné – v době bojů patří k tradiční strategii hlídat a sestřelovat havrany vylétající z hradů či ležení nepřátel.

zdroj

Havrani jsou tedy natolik sžití s politikou a kulturou Sedmi království, že jsou často námětem v mnoha oblastech života. Například proto, že přináší jakékoli zprávy, tedy i ty zlé, se uchytilo rčení „temná křídla, temná slova“. Černým vlasům se říká havraní a černovlasá Tyanna z Věže, třetí žena Maegora I. Tagaryena, pro ně byla přezdívaná králův havran. Jsou heraldickým motivem u Blackwoodů, Corbrayů, Doggettů a Hoareů. Lord Tytos Blackwood vlastní plášť z havraního peří a v božím háji jeho Havranostromu stojí ohromný mrtvý čarostrom, kam se už prý po tisíce let za soumraku slétávají hřadovat havrani. 

Jeor Mormont měl jako lord velitel Noční hlídky mluvícího havrana, jehož po něm zdědil Jon Sníh. Mance Nájezdník vlastnil helmu s havraními křídly, stejně jako někteří další divocí. Brynden Řeka, bastard Aegona IV., byl pro své mateřské znaménko údajně připomínající vínově zbarveného havrana, přezdíván Krvevran (tento překlad odkazuje i na vránu, ale byla použita i verze Krvavohavran a v originále zní Bloodraven). A samozřejmě mají i svou historii začínající v nejstarších mýtech.

Používat havrany pro komunikaci na velkou vzdálenost prý naučily První lidi už děti lesa. Ty s nimi navíc mají umět mluvit pravým jazykem a podle některých legend se prý kdysi pokoušely i První lidi naučit posílat zprávy tak, aby je havrani přímo sdělovali a ne jen donášeli. I když to mohlo spíš souviset s měničstvím, schopností vstupovat do mysli jiných včetně havranů, jakou mají zelenověštci dětí lesa, a i mluvit skrze ně. To v knize učí Brana Starka právě Krvevran zvaný touto dobou už i Tříoká vrána (v seriálu šlo patrně o jinou postavu).

Podle Víry v Sedm se zase havrani dostali na svět tak, že první z nich byl vypuštěn, když Stařena, jedna z tváří boha Sedmi, nahlédla skrz dveře smrti. A naopak někteří kněží ze Železných ostrovů věří, že havrani jsou služebníci Bouřlivého boha, nepřítele jimi uctívaného Potopeného boha.

Možná pro všechny tyto legendy a pro jejich oblibu v mase zdechlin se fanaticky zbožný Baelor I. Targaryen pokusil havrany nahradit. Jedním z jeho náboženských bludů bylo, že hrdličky, jako symbol čistoty, se hodí mnohem víc pro službu lidem a pro nošení zpráv. Bez úspěchu. 

A potom je samozřejmě dobře zaznamenáno především, kdy se ukázali bílí havrani. Někdy to totiž bylo v dost turbulentních časech. Jednou například vyletěli dva dny před narozením prince Baelona Targaryena k ohlášení jara, tak se Baelonovi začalo říkat Jarní princ. Stovka bílých havranů zase byla vypuštěna v den Panny během občanské války mezi polovičními sourozenci Rhaenyrou Targaryen a Aegonem II., aby do krutých a ničivých bojů oznámila ještě navíc zimu, a pět let poté znovu na znamení jejího konce.

Bílí havrani se zprávou o konci léta dorazili i na začátku války pěti králů. A na jejím konci po smrti Tywina Lannistera dorazili další, aby ohlásili konec podzimu a začátek zimy. V seriálu jsme viděli přímo jejich vypuštění, ale zdá se, že tam vylétli z velkého majáku ve Starém městě, kterým má být Vysoká věž, sídlo Hightowerů, nikoli Citadela, kde je mají chovat. 

Alespoň v knize je tam tedy chová arcimistr Welgrave jako svou velkou pýchu a stará se o ně jeho asistent, novic Pate. A ačkoli už si toho Welgrave moc nepamatuje, má jasno v tom, že až zemře, přeje si, aby ho jeho havrani spořádali.