Vousatí kněží

Pojem Vousatí kněží (Bearded Priests) je vlastně jen vžité označení pro církevní představitele náboženského směru vyznávaného ve Svobodném městě Norvos. Jelikož jméno jejich božstva je tajemstvím odhalovaným jen zasvěceným, je zakázáno napsat kromě iniciál a jen skutečně věřícím je dovoleno vstoupit do jejich chrámové pevnosti, nikdo vlastně neví, jak se ono náboženství zve. Nebo jak se zvou oni kněží. A tak se jim říká podle jejich nejvýznačnějšího rysu vousatí a tento pojem se vžil pro označení celé jejich církve. 

Jsou to náboženští vůdci Norvosu a i reální vládci města. Norvos je totiž v podstatě teokracií. V jeho čele formálně stojí koncil magistrů, nicméně Vousatí kněží vybírají jeho členy skrze božské vnuknutí a také je mohou odvolat. A také mají velkou vojenskou moc. Nejen díky opevněnému, střeženému chrámu v horním městě, kam se jen tak někdo nedostane. 

Sami jsou zkušení bojovníci a z nechtěných chlapců prodaných často i jejich vlastními rodinami vychovávají otrocké vojáky svaté stráže. Jejich prostřednictvím dohlížejí na poslušnost a klid ve městě, a to velmi efektivně. Tvrdě je cvičí, v šestnácti je ožení za jejich dlouhé sekyry, nechají je složit sliby, úmyslně jednoduché pro jednoduché muže, jimiž mají být – sloužit, poslouchat, chránit. Ocejchují jim hruď cejchem ve tvaru sekyry se dvěma čepelemi, aby měli neustálou připomínku, ať udržují svou zbraň ostrou. A tito vojáci s těžkými žíněnými kápěmi, koženými tunikami a železnými půlhelmami se železnými hroty jsou jim slepě věrní. 

Což odkazuje na jeden z nejdůležitějších znaků jejich náboženství, sekyru. Je to nepochybně symbol moci a možná i jejich církve samotné. Arcimistr Perestan to vnímá jako důkaz, že Norvos jako první osídlili Andalové, kteří se (buďto od bohů podle jejich náboženských příběhů nebo od Rhoynů) naučili zpracovávat železo a pracovat se sekyrami, a Vousatí kněží tento znak převzali z ruin, které po nich našli. 

Je to však skoro vše, co se o tomto náboženství ví, kromě pár postřehů, jaké lze zachytit i na norvošské ulici. Třeba, že jakmile jsou kněží zaslíbeni církvi, je jim zakázáno se holit a stříhat. Naopak ostatním Norvošanům je zakázáno mít plnovousy (muži mohou mít dlouhé kníry, zatímco ženy si obvykle holí celá těla včetně vlasů a úplně se holí i otroci). Nebo že jsou velmi konzervativní. Nosí žíněné košile a tuniky z nevyčiněné kůže, praktikují rituální sebemrskačství, sex vnímají velmi negativně, jen jako nutnost k plození dětí. Nebo že Černou kozu Qohoru vnímají jako démona. Ovšem jejich postoj k ostatním náboženstvím znám není.

Není tak příliš divu, že takto striktní pravidla můžou vymáhat spíše v bohatším horním městě než v chudším a více navštěvovaném dolním městě, kde probíhá čilý mezinárodní obchod a kde se lidé často musí odklonit od nejpřísnějších výkladů, pokud se chtějí uživit. V obou částech ale určuje církev denní rozvrh pomocí tří městských zvonů. Ty obyvatelům říkají, kdy vstávat, spát, pracovat, odpočívat, připravit se k boji, modlit se (často) a kdy mají povoleno oddávat se nízkým pudům (výrazně méně často). Každý z nich má své vlastní jméno i zvuk – Noom hluboký, Narrah silný a Nyel vysoký. Lomas Dlouhokroký je zahrnul mezi devět divů stvořených člověkem.

zdroj

Je to přitom náboženství staré dost možná několik tisíc let. Vzniklo nebo alespoň bylo provozované jako sekta ve Valyrii, kde se kněžím přestalo zamlouvat tolerování všech náboženství, což Valyrie praktikovala, aby se poddaní a otroci nemohli spojovat kvůli různým náboženským přesvědčením. Vousatí kněží ale chtěli pro to své místo, kde je žádné další nebude „utlačovat“. Rozhodli se centrum Valyrie opustit a časem došli až do Norvosu, kde na severním okraji Valyrijských držav založili kolonii co nejdál od korupce, kde si mohli sami vládnout a vybudovat svou teokracii. 

Jen to nebylo na zelené louce. Jakési osídlení na místě Norvosu už stálo, jen nikdo neví, kdo ho založil. Možná Tvůrci bludišť, Ibbeňané, Zarostlí lidé. Většina ukazuje jako arcimistr Perestan na Andaly. Takže Vousatí kněží zkrátka našli fungující město a tam převládli či se zbavili původních obyvatel, nebo ho našli víceméně opuštěné a „znovu ho založili“.

Jak se ale do Norvosu pomalu přesouvali další lidé a začal se rozrůstat, nemohlo to Valyrii uniknout. Vládci města proto rozhodli, že přijmou status relativně samostatné valyrijské kolonie a budou platit poplatky výměnou za možnost církevní samosprávy. Tak to provozovali až do zkázy Valyrie, a protože byli na opačné straně kontinentu než centrum držav, přečkali Vousatí kněží a jejich železná ruka, kterou se město snaží svírat, zkázu bez ztrát dodnes. 

A i když kniha ani seriál přímo nepředstavily žádné kněží, přece jen se tam ukázala jedna část jejich církve, svatá stráž. V knize totiž vystupoval Areo Hotah, jeden z otrockých vojáků, kterého vycvičili Vousatí kněží a poté získal pozici strážce rodiny lady Mellario. Tu doprovodil z Norovosu do Slunečního oštěpu v Dorne, když se provdala za prince Dorana Martella, a jemu zůstal Areo sloužit jako kapitán stráží i po odjezdu Mellario zpět do Norvosu. Tedy v seriálu rovněž vystupovala postava Area Hotaha, ovšem na rozdíl od knihy mohutný černoch patrně původem z Letních ostrovů a nebylo zmíněno, zda byl otrokem z Norvosu, nebo pochází z jiného místa.

V seriálu k tomu tvrdil žoldák Daario Naharis, že když působil jako otrocký gladiátor v Tolosu, cvičili ho i norvoští kněží. Tolos je nicméně od Norvosu velmi daleko a není známo, jestli kněží své služby takto mimo církev a mimo region poskytují i v knize.