Boash

Boash zvaný Slepý bůh bylo božstvo uctívané ve Valyrii, kde možná toto náboženství dokonce vzniklo, a později na ostrově Lorath. Jde o monoteistické náboženství silně zaměřené na filozofii a snahu pozvednout člověka do vyšší úrovně, spíše než o systém směřovaný k regulaci fungování běžného života. Alespoň podle toho, co je o něm známo. 

Vyznavači Boashe nejedí maso a nepijí víno, chodí bosí, oblečení jen v košilích ze srsti a usní. Věří, že všechen život je posvátný a věčný a všichni jsou si rovnými božími stvořeními – muži a ženy, páni a poddaní, bohatí a chudí, otroci a majitelé, i lidé a zvířata. Kněží Boashe jsou dokonce eunuchové a nosí kapuce přes oči k uctění Slepého boha, protože věří, že pouze v temnotě se otevře jejich třetí oko a budou tak moci spatřit vyšší pravdy stvoření, které se skrývají za iluzemi materiálního světa.

Velmi zajímavou součástí jejich učení je i naprosté zřeknutí se vlastního já. Věří, že jen osvobozením se od marnivosti a malicherností může člověk doufat ve splynutí s božstvím. Proto odkládají svá jména a mluví o sobě ve třetí osobě jako o muži nebo ženě místo používání osoby první. Tento řečnický zvyk se navíc na Lorathu rozšířil mezi obecnou veřejnost a existuje dodnes. Vyšší vrstvy tam považují za velice vulgární mluvit o sobě přímo, a tak používají třetí osobu. 

A proto takovou mluvu používal i Muž bez tváře, když vystupoval pod identitou Lorathana Jaqena H’ghara. Seriál, zdá se, přenesl tento zvyk na celý řád Mužů bez tváře, ale přesto, že ti také odkládají svá jména, dělají to z jiného důvodu. Snaží se tak potlačit vlastní identitu a osvojit si schopnost přijmout identitu jakéhokoli člověka, jaká je pro jejich práci potřeba, tedy v knize tento styl mluvy nepoužívají. Bylo by to i kontraproduktivní, protože musí vždy perfektně splynout s okolím. Kdežto na Lorathu jde o náboženskou snahu osvobodit se od celého já a stát se víc než nízkým člověkem, odložit vše přízemní, co lidi váže.

zdroj

Tato sekta se vytvořila ve Valyrii a 1322 let před její zkázou Valyrii opustila, aby našla místo, kde budou platit jen její pravidla a kde budou moci její členové doopravdy žít v souladu se svým přesvědčením, aniž by kolem panovala i jiná, když Valyrie dovolovala vyznávat libovolné bohy, nebo aniž by se museli podřizovat požadavkům neslučujícím se s jejich hodnotami. 

Doputovali až na Lorath, hlavní ostrov Lorathských ostrovů v Chvějivém moři, a založili tam svůj chrám. Dá se to asi považovat jako moment, kdy byl Lorath založen jako valyrijská kolonie, ale neví se, jestli už tehdy platili Valyrii za privilegium samostatné vlády nad ostrovem, nebo zda se od ní pokoušeli úplně odtrhnout a Valyrie k Lorathu upřela zrak až později, když na ostrovy začalo přicházet čím dál více lidí bez ohledu na postavení nebo vyznání.

Z počátku ovšem vyznavači Boashe využili bludiště, která na ostrovech stála už od dávných časů a patrně je vystavěla neznámá rasa Tvůrců bludišť, a udělali z nich svá městečka, chrámy a hrobky k uctění Boashe. Tak to vydrželo pětasedmdesát let. 

Pak začali na Lorath ve stále vyšších počtech přicházet lidé z ostatních zemí a ostatních vyznání, včetně uprchlých otroků, kterým se zamlouvalo přesvědčení o rovnosti. Nejprve se podřídili následovníkům Boashe a tak nadále vládli jeho kněží a přetrvávala jejich pravidla. Jenže pak nově příchozí členy kultu přečíslili. O náboženství začal upadat zájem, i kněžím se zalíbily světské radosti a bohatství, Lorath se pomalu přeměňoval na běžné město, kde se o rovnosti mluví možná tak před bohem. A nakonec nižší třídy povstaly v rebelii. Lidé už o Boashe vůbec nestáli, zmasakrovali akolyty kromě několika, kteří utekli do velkého chrámu v bludišti na menším ostrově Lorassyon, a Lorathu se chopili sami.

Na Lorassyonu akolyté zůstali ještě po většinu dalšího století, ale už kult nedokázali obnovit. Nepřilákali žádné nové následovníky, a protože kněžstvo bylo obřadně kastrováno, nakonec vymřeli. Není přitom známo, jestli existují nějací vyznavači Boashe i jinde, ale zdá se, že s posledním na Lorassyonu zemřel i Boash.