Hlubocí

Ve světě Písně ledu a ohně existuje spousta nejrůznějších národů. Některé mají až tajemnou, nadpřirozenou auru, jiné zase dávno vymřely a nachází se po nich jen pozůstatky. Ale je i pár takových, jež tajemství obestírají ještě o něco víc, a to tajemství tak děsivá, že každý doufá, že jsou jen výmyslem ke strašení dětí.

Příběhy z celého světa popisují prapodivné, znetvořené pololidské a polorybí nebo téměř lidské bytosti. Mají být inteligentní, zlovolné, mohly existovat v době úsvitu věků, žít v hlubinách a sužovat pobřeží. Dokonce měly stát za pádem některých starých civilizací, sloužit temným podvodním bohům, mohli by to být nevolníci démonů a prastarých bytostí z nejhlubších oceánů, a znát je měly kultury napříč známými kontinenty, a to i ty, které neměly s ostatními civilizacemi žádný kontakt. Proto jsou tyto bytosti známé pod mnoha názvy, můžou se lišit podrobnosti o jejich vzhledu, nicméně mají mnoho společných rysů. Jen tedy není jasné, jestli by mělo jít o jednu rasu, několik podobných ale nepříbuzných, nebo o různé „národy“ jedné podmořské rasy. Pokud to vážně není jen celosvětová pohádka.

V Západozemí se jimi obšírně zabýval mistr Theron, bastard ze Železných ostrovů, ve svém spise Podivný kámen. V něm píše o Trůnu z mořského kamene na Železných ostrovech a prastaré pevnosti, která slouží jako základna Vysoké věže ve Starém městě v Rovině. Všiml si totiž, že obě jsou z černého „mastného“ lesklého kamene, neodpovídají žádné jiné západozemské stavbě, nakonec ani valyrijské architektuře, vznikly zcela neznámou technikou, nikdo nezná jejich původ a obě podezřele ukazují na spojení s vodou. Podle Therona je vyrobili Hlubocí (Deep Ones). 

zdroj

Předkládá teorii, že Hlubocí byli potomci podmořských bytostí zplození s lidskými ženami, první obyvatelé Železných ostrovů, kde před příchodem Prvních lidí nežili obři (neuměli používat čluny a nemohli se tam dostat) ani děti lesa (ostrovy jsou pro ně příliš kamenité, s nedostatečnými přírodními zdroji bez čarostromů). Potom dorazili první První lidé, kteří díky relativní izolaci vytvořili kulturu Železných, a Hluboké vyhnali. Jenže stejně jako na kontinentu První lidé přebírali staré bohy dětí lesa, na ostrovech se podle něj inspirovali Hlubokými a vytvořili Potopeného boha podle víry Hlubokých, kteří buďto uctívali nebo sloužili mocným božstvům z oceánů, snad jejich „otcům“. 

Jako další důkazy Theron vnímá, že Železní obvykle původ všeho vysvětlují skrze náboženství. Legendární první Šedý král podle nich ukradl oheň od Bouřlivého boha, vyrobil první člun, porazil mořského draka, vzal si mořskou pannu, Potopený bůh jim věnoval zemi k plenění a jejich cílem je heroicky zemřít na moři a dostat se do jeho síní, odkud vzešli. Ale o Trůnu z mořského kamene nemají vůbec žádné příběhy, nepřipisují ho žádnému králi, Potopenému bohu ani žádné jiné postavě a sami přiznávají, že když přišli na ostrovy, už tam prostě byl. Což je podezřelé. 

Na druhou stranu, tato teorie nemá moc podpory. Ostatní mistři poukazují na to, že ani mezi Železnými neexistují záznamy a příběhy o Hlubokých, a že ačkoli Theron svůj spis velmi umně ilustroval, neuměl to zrovna nejlépe se slovy a některé části textu jsou úplně nesrozumitelné. Nevysvětlená trhlina rovněž je, že pokud mají být Hlubocí kříženci děsivých bohů nebo démonů z moří a lidských žen a zároveň prvními obyvateli ostrovů, stále v této rovnici chybí ony ženy. 

Theron tyto námitky částečně kontruje. Omezení Železných ostrovů podle něj není to, na čem možná existence Hlubokých stojí a padá, protože to zdaleka není jediné místo, kde měli žít. Má za to, že právě na Hlubokých jsou založené legendy o nejrůznějších podvodních bytostech po celém světě. Mezi ty patří především mořský lid, selkie, napůl lidé a napůl lachtani či tuleni nebo lidé schopní přeměnit se na lachtany, a mroží lidé.

O těch se také vypráví i na Železných ostrovech. Konkrétně rod Farwyndů z Osamělého světla má mezi sebou mít měniče schopné přeměnit se na lvouny, mrože a velryby. Nebo v Rovině, na Štítových ostrovech v ústí Klikatice, ve stejném Moři zapadajícího slunce, měli žít mořští lidé a selkie, než je vyhnali První lidé. 

Opět jsou zde protiargumenty, silnější než ty ze Železných ostrovů. Hlubocí jsou podle Therona hroziví polorybí kříženci vzdáleně připomínající člověka, kdežto o mořském lidu se říká, že mají rybí ocas, lidskou horní polovinu těla a především mořské panny nejsou vnímané nepřátelsky. Popis je tedy úplně jiný. „Měničství“ mohou být jen pomluvy o svérázném rodě žijícím daleko od ostatních, případně zveličené historky o skutečné schopnosti vstupovat do mysli zvířat. A příběhy o mořských pannách existují i kolem Lannisportu, dalších přístavů na všech kontinentech, a mnohdy se prokázalo, že za ně mohou kapustňáci. Námořníkům, kteří byli příliš dlouho na moři a toužili po ženách, stačilo zahlédnout kapustňáka ve vlnách, aby zapojili divokou fantazii. 

Tedy až na severní Chvějivé moře. Tvrdí se, že tam žijí mořské panny s bledou kůží a ocasy s černými šupinami, mnohem nebezpečnější než klidné „mořské panny“ v jižních oceánech, a to mírumilovným kapustňákům neodpovídá. Leda by šlo o jiná, dravější zvířata. Tuleňů, lachtanů i velryb, žraloků a třeba kosatek je tam dost.

Zajímavější a možná bližší spojení by mohlo být až s poloostrovem Prasklepeto na opačné straně kontinentu, na severním okraji Černovodného zálivu u Úzkého moře. Tam existují příběhy o nepřátelské vodní rase podobné Hlubokým. Říkají jí čvachtavci. Ti prý vypadají jako lidé, ale mají velké hlavy, šupiny místo vlasů, blány mezi prsty a několik řad zelených zubů jako jehly. Tvrdí, že je zabili První lidé, když přišli na Prasklepeto, ale děti se tam pořád straší tím, že přichází v noci, aby je unesli – chlapce k jídlu a děvčata, aby s nimi měli další potomky. A kdysi jim prý měl vládnout král čvachtavců s příšernými, nezahojenými ranami. Bez povšimnutí by ani nemělo zůstat, že nad Prasklepetem se nachází Údolí a z jeho druhé, severní strany, v zálivu Kousanec, souostroví Tři sestry, kde někteří lidé také mají dodnes blány mezi prsty.

Další příběhy jsou z ostrovů u severního Essosu. Velmi vzdálené oblasti, která neměla se Západozemím dlouhou dobu žádný kontakt, a tak se jejich mýty nemohly vzájemně ovlivnit. Konkrétně na Lorathských ostrovech za Braavosem kdysi žil národ Tvůrců bludišť, jenž na ostrovech stavěl velká záhadná bludiště. Což je to jediné, co po nich zůstalo, protože proti nim měl povstat z moře nepřítel a zcela je rozdrtit. A tím nepřítelem měl být mořský lid, selkie nebo mroží lid.

A mnohem, mnohem dál na východ, na samé hranici známého světa, je další silné spojení s děsivými vodními bytostmi. Na pustém, neprozkoumaném souostroví Tisíc ostrovů. Někteří mají za to, že tam kdysi bylo větší, prosperující království, ale spolklo ho moře – nebo ti, kteří pobývali pod vlnami. A cosi se pak stalo se zbývajícími obyvateli. Ti jsou nyní velmi nepřátelští, nepřístupní cizincům, mají být holohlaví, se zeleně zbarvenou kůží, ženy si tam brousí zuby do špiček, a uctívají sochy a totemy podivných bohů s rybí hlavou rozestavěné podél pobřeží tak, že jsou vidět, když přijde odliv. Když se jim podaří zajmout cizího námořníka, tak ho mají zabít v temném rituálu u těchto soch jako lidskou oběť. 

Přitom se ostrované moře příšerně bojí. Odmítají do něj vkročit nebo se plavit, i kdyby alternativa byla smrt, nerybaří, nevyužívají ho jako přírodní zdroj. Jejich mořští bohové tedy nejsou zrovna laskaví a oni se jich spíš děsí a slouží jako jejich nevolníci v naději, že oběti je dočasně uspokojí. Zdá se navíc, že toto náboženství strachu jim bylo spíš někým předáno nebo vnuceno, protože sami by patrně nepostavili tolik soch v moři, kam odmítají vstoupit. 

A nejsilnější spojení, kterého si lze všimnout s Hlubokými, respektive s Trůnem z mořského kamene a základnou Vysoké věže, je kupodivu u pobřeží jižního kontinentu Sothoryosu. Na Baziliščích ostrovech, konkrétně na Ostrově žab. Není dohledatelné, že by ostrovy měly nějaké původní obyvatele, dokud se tam nezačali usazovat piráti a (neúspěšně) kolonisté. Nepochází odtamtud tedy žádný národ, který by mohl mít v dávných dobách, kdy uvedené stavby a předměty vznikly, kontakt s jiným regionem, a tak ho ovlivnit. 

Právě kromě Ostrova žab, jehož současní obyvatelé by podle některých mohli být potomci dávno zapomenuté civilizace, která po sobě zanechala známé trosky s velkými sochami ošklivých bohů podél pobřeží. Největší z nich je prastará modla Žabí kámen, 12 m vysoký z mastného černého kamene, hrubě vytvarovaný do obří žáby zlovolného vzezření. A k tomu místní nepřipomínají žádné jiné lidi, kteří se na ostrovech kdy ukázali, ale jsou popisováni jako bytosti nepříjemného, rybího vzhledu v obličeji a mají mít blány mezi prsty.

Vedle toho na pevnině Sothoryosu stojí opuštěné město Yeen. Všude kolem něj roste hustá džungle, ale z nějakého důvodu se neodváží vtrhnout dovnitř, a město či spíše jeho zbytky je celé z kvádrů „mastného“ černého kamene, tak velkých, že by bylo třeba tuctu slonů, aby s nimi pohnuli. Nikdo přitom neví, kdy a kdo ho založil. Což není jediné takové místo. Ze stejného materiálu je město Ašaj, kde tento nepříjemný, na dotek mastný kámen prý pohlcuje světlo i sluneční svit, kde se nedá nic vypěstovat, a kde žijí a scházejí se podivní lidé a provozovatelé libovolného náboženského nebo magického učení. Kdo ale město postavil a kdy, také nikdo neví, protože stejně jako nelze v Ašaji nic pěstovat, nerodí se tam ani děti a každá nová generace je poskládaná z dovezených dětských otroků.  

Snadno se tak nabude dojmu, že na Theronových teoriích a příbězích je část pravdy. Že skutečně mohla být alespoň jedna nelidská rasa žijící v moři či u moře, zplozená démony či bohy. Že mohla mít svá města, postavit Žabí kámen a modly na Tisíci ostrovech, dobýt Lorath, postavit pevnost v budoucím Starém městě, vyřezat Trůn z mořského kamene v dobách, kdy měli lidé do Západozemí ještě daleko, a inspirovat mnoho příběhů, jež se časem různě pokroutily. 

Další možností původu ovšem je ještě větší pokroucení příběhů vycházejících z dávných vzpomínek na starou rasu nájezdníků. Prachobyčejně lidských, kteří pluli po mořích a potkali lid, jenž se plavit neuměl. Stejně jako podle mistrů pověsti o kentaurech vznikly mezi lidmi, kteří neuměli zkrotit koně, když se setkali s jezdci. Fakt, že nikdo nedokáže dohledat původ zmíněných staveb a podivných praktik, nikdo je nedokáže replikovat, někde se vzít musely a musí být i důvod, proč jsou zdánlivě tak náhodně rozeseté po tak vzdálených částech světa a přitom tak podobné, ale nelze přehlížet. Stejně jako to, že na ostrově Leng v Nefritovém moři zase měli uctívat Staré, podivné, docela kruté podzemní božstvo hluboko pod ostrovem, což zní rovněž povědomě. Bohužel, těžko se najde víc než příběhy a teorie.