Banda devíti (Band of Nine) byla skupina obchodníků, žoldáků a pirátů, konkrétně devět psanců, exulantů a žoldáckých kapitánů z různých koutů světa, známá také jako Devítigrošoví králové. Vznikla v roce 258 po sjednocení Západozemí podle západozemského kalendáře, když se těchto devět sešlo pod korunovým stromem ve Svárlivých zemích a přísahali si pomoc při dobytí království pro každého z nich.
Většina měla k dispozici vlastní žoldáckou armádu včetně slavné Zlaté společnosti, námořníky nebo jiné vhodné zdroje, aby svůj plán mohli začít okamžitě realizovat. Z počátku velice úspěšně. Začali obsazením Svárlivých zemí, což se jim podařilo velmi rychle, a poté vyplenili město Tyroš, kam na místo vládnoucího archona dosadili jednoho z nich, Alequa Adaryse, jako despotu. A pak se vrhli proti Kamenoschodům, souostroví mezi Svárlivými zeměmi a Dorne. I tam měli úspěch, když získali většinu z nich.
Odtamtud chtěli dobýt Sedm království pro dalšího z členů Bandy, Maelyse Blackfyra, kterému se říkalo Obludný, ale také Maelys I. Protože stejně jako jeho předci toužil sesadit Targaryeny a chopit se Železného trůnu. A tak fakticky rozpoutali pátou Blackfyrovu rebelii. Tentokrát s novou strategií, jež mohla fungovat. Místo, aby Blackfyrové se Zlatou společností vtrhli do Západozemí a poté ustoupili do nejistoty Svobodných měst, jako to udělali při třetí a čtvrté rebelii, zajistili si nejprve mocenské základny kolem celého jihozápadního Essosu, který je Západozemí nejblíž (právě ve Svárlivých zemích, Tyroši a na Kamenoschodech), aby měli podporu pro lepší vedení války a zásobování, a doufali, že urození nespokojení s Targaryeny, když uvidí, že situace je vážná, se k nim přidají. Západozemí přitom téměř zaspalo a téměř se takový plán vyplnil.
 |
| zdroj |
Ještě za vlády Aegona V. Targaryena dorazily do Králova přístaviště zprávy o založení Bandy devíti i s Maelysem, posledním mužským potomkem Blackfyrů a kapitán generálem obávané Zlaté společnosti. Bylo jasné, že se bude snažit jít ve stopách zakladatele svého rodu, Daemona I. Blackfyra. Aegon ale tuto hrozbu nebral vážně. Myslel si, že se o Bandu postarají Svobodná města, když tou dobou začínali útočit v Essosu, a jeho syn Duncan dokonce žertoval, že se asi koruny prodávaly devět za groš, proto se pro Bandu v Západozemí ujala i přezdívka devítigrošoví králové. Jinak přijali jen minimální opatření, aby zabránili Maelysovi vylodit se v Západozemí.
Po Aegonově smrti asi rok po založení Bandy, když na trůn nastoupil jeho syn Jaehaerys jako Jaehaerys II., nějakou dobu zůstávala situace stejná. I on doufal, že spojenectví založené a fungující hlavně v Essosu padne v Essosu a pouze hlídal pobřeží říše. Jenže Svobodná města nic neudělala, Banda pokořila Svárlivé země, Tyroš a Kamenoschody a k Západozemí jim zbýval jen krůček. Konečně bylo zjevné, jak opravdová hrozba to je.
Rozhodl se tedy nečekat, až se Banda se Zlatou společností a několika dalšími žoldáckými společnostmi ostatních členů dostane na kontinent, a zorganizoval útok přímo na Kamenoschody. Přál si také osobně velet, jenže toho nebyl fyzicky příliš schopný. Jeho pobočník Ormund Baratheon mu to rozmluvil a královské armády se ujal sám. A tak se odehrála válka, pátá Blackfyrova rebelie, známá mnohem víc jako válka devítigrošových králů. (V seriálu byla vynechaná celá generace Jaehaeryse II., Aerys II. byl synem přímo Aegona V., tedy tam během války stále vládl Aegon V.)
Bandě na Kamenoschodech se postavil Ormund s královskými vojáky, lord Quellon Greyjoy se stovkou válečných veslic, ser Jason Lannister s 11 tisíci Zápaďany a kopiníci z Dorne a začal boj na souši a na moři, který trval skoro rok.
Hned z kraje padl Ormund, jenž zemřel v náručí svého syna Steffona, a hlavním velitelem se stal lord velitel královské gardy Gerold Hightower s docela značným úspěchem. Potom padl i Jason a jeho mužů se ujal lord Roger Reyne, jenž je dovedl k několika vítězstvím. Bandě se zkrátka rychle přestalo dařit. Slávu či rytířské ostruhy získalo mnoho západozemských válečníků. Steffon Baratheon, Brynden Tully, Tywin Lannister a jeho bratři Kevan i desetiletý Tygett, princ Aerys. I mnoho nižších šlechticů a prostých vojáků. A nakonec se Barristan Selmy prosekal skrz Zlatou společnosti k Maelysovi a v souboji ho zabil, čímž ukončil hrozbu Blackfyrů vůči Sedmi královstvím.
Ostatní z Bandy se brzy na to stáhli. Sami o Západozemí nestáli a hodlali se raději vrátit ke svým ziskům v Essosu. Jenže ani tam už se jim nedařilo. Do půl roku úplně opustili Kamenoschody, přišli o Svárlivé země, nedokázali dlouhodobě financovat nebo fakticky udržet žádná území. A po šesti letech skončil i Alequo, když ho otrávila jeho královna a k moci se v Tyroši vrátil řádný archon.
Změny válka nicméně přinesla do Západozemí. Steffon se stal novým lordem Bouřlivého konce a blízkým přítelem Aeryse a Tywina. Tywin se stal rytířem, pasoval i Aeryse a rozhodl se s nově nabytými zkušenostmi vyčistit Západní krajiny od neposlušných vazalů. Lord Hoster Tully se seznámil s lordem Baelišem a později přijal do výchovy jeho syna Petyra. Lord Jon Arryn se seznámil s lordy Rickardem Starkem a Steffonem, zůstali v úzkém spojení a Jon nakonec dostal do výchovy jejich děti Eddarda a Roberta. A Barristan Selmy, jakmile se o pár let později uvolnilo místo v královské gardě, získal za svou odvahu a činy bílý plášť (v seriálu ho do gardy opět přijal ještě Aegon V. hned po válce).
A válka se také stala vděčným tématem mnoha knih. Za ty nejlepší se považuje Záznam z Války devítigrošových králů od mistra Eona s podrobným záznamem bitev a válečnictví a Postřehy o nedávném krveprolití na Kamenoschodech od velmistra Pycelleho. Spoustu příběhů o ní měl i knižní septon Meribald (v seriálu zaměněn za postavu septona Raye), ale líčení jeho vlastních zážitků rozhodně nebylo tak heroické. Akorát osudy členů Bandy kromě dvou už v Západozemí nikdo nezaznamenal, a tak lze jen dohledat pár poznámek o tom, kým vůbec byli.
Stará matka
Pirátská královna, jejíž piráti zřejmě bojovali pro Bandu.
Samarro Saan
Přezdívaný Poslední Valyrijec, člen slavné lysénské pirátské rodiny Saanů a předek piráta a přítele Davose Mořského, Salladhora Saana.
Xhobar Qhoqua
Přezdívaný Ebenový princ, protože to byl princ z Letních ostrovů v exilu. Peníze, s nimiž opustil domov, použil k založení žoldácké společnosti ve Svárlivých zemích, která pak pro Bandu bojovala.
Liomond Lashare
Přezdívaný Lord bitev, žoldácký kapitán, jehož společnost zřejmě bojovala pro Bandu.
Tom
Přezdívaný Flekatý Tom Řezník, západozemský kapitán žoldácké společnosti ve Svárlivých zemích, která zřejmě bojovala pro Bandu.
Ser Derrick Fossoway
Přezdívaný Červivé jablko, rytíř z rodu Fossowayů z Roviny v exilu (Fossowayové mají ve znaku jablko), měl velmi mizernou pověst.
Devět očí
Kapitán žoldácké společnosti Veselí hoši, pravděpodobně pirátské, která zřejmě bojovala pro Bandu.
Alequo Adarys
Přezdívaný Stříbrný jazyk, později Tyran z Tyroše. Původně to byl velmi bohatý a ambiciózní tyrošský obchodní princ. Když se připojil k Bandě, přesvědčil je, aby Tyroš dobyli, a když ho úspěšně vyplenili a zbavili se tamějšího archona, nazval sám sebe králem města. Po válce na Kamenoschodech vládl Tyroši pevnou, tyranskou rukou ještě šest let, než ho otrávila jeho královna.
Maelys Blackfyre
 |
| zdroj |
Vedle toho byl ale posledním mužským Blackfyrem, tedy posledním z rodu, který od svých počátků zkoušel získat Železný trůn Sedmi království. Proto také byla jeho smrt rozhodující okamžik války. Ostatní z Bandy totiž o Západozemí zájem neměli a žádní další Blackfyrové, jež by nastoupili na jeho místo a v rebelii pokračovali, nezůstali.
Zlatá společnost ale zjevně vyzvedla jeho tělo, protože jeho lebku, jak je u kapitán generálů zvykem, vyvařili a namočili do zlata, takže teď je jeho znetvořená ohromná lebka i s druhou, maličkou, vždy vystavena u stanu kapitán generála jako lebky všech jeho předchůdců.
Žádné komentáře:
Okomentovat