Nebezpečné Bratrstvo z Královského lesa bylo konečně poraženo, Cersei Lannister, i když bez vyhlídky na pohádkovou svatbu s princem, dospívala u dvora, Jaime Lannister se stal rytířem, narodil se princ Aegon Targaryen a svět se začal oteplovat natolik, že lidé uvěřili v přicházející jaro. Ale ve skutečnosti na svůj bleskový návrat ještě stále čekala zima.
Když se uvolnilo místo v Královské gardě, Aerys se rozhodl jmenovat do ní nejstaršího a jediného fyzicky zdatného syna Tywina Lannistera, přestože byl nejmladším rytířem, jaký se k ní kdy připojil. Jaime na to byl patřičně hrdý, avšak později, a Tywin od začátku, věřil, že Aerys to nemyslel jako čest, ale urážku Lannisterů, která měla za účel zbavit rod dědice a Aerysovi zařídit rukojmí.
Tywin totiž nevěděl, že původně tento plán částečně vzklíčil i v hlavě Cersei, jež navrhla bratrovo jmenování do řad gardy a Jaimeho přesvědčila, aby s ním souhlasil. Chtěla tak zabránit zasnoubení Jaimeho a Lysy Tully, o němž v té době uvažovali Tywin s lordem Hosterem Tullym, a udržet bratra... a milence u dvora a u sebe, protože očekávala, že zůstane žít v hlavním městě a on by jednou musel převzít Casterlyovu skálu na opačné straně kontinentu. Aerysovi se ten nápad zalíbil a novinku oznámil přede všemi během zasedání dvora. Tywin mu proto navenek poděkoval za čest, jakou prokázal jeho rodu, ale ve skutečnosti zuřil, předstíral onemocnění, odstoupil z pozice pobočníka a k jejímu zděšení i s Cersei odjel do Casterlyovy skály. Král, když i ve své paranoie pochopil, že se do města patrně nevrátí a neublíží mu, uznal jeho odstoupení a na jeho místo jmenoval lorda Owena Merryweathera, ne zvlášť schopného starého muže, jehož hlavní kvalifikací byla ochota pořádat okázalé hostiny a pochlebovat.
A jakmile byl Tywin pryč, Aerys se mohl zaměřit na dalšího údajného nepřítele, syna Rhaegara, jenž si byl dobře vědom otcova chování a nesouhlasil s ním. Mezi nimi začalo růst napětí a i dvůr se začal rozdělovat na příznivce prince a loajální muže krále. Aerys totiž sice byl bláznivý a krutý ke skutečným či domnělým nepřátelům, ale velmi štědrý co se bohatství a titulů týkalo vůči těm, kdo se těšili jeho důvěře, takže mnozí měli dobrý důvod držet ho u vlády. Ale i Rhaegarovi podporovatelé byli z vlivných kruhů. Patřili mezi ně lord Jon Connington, ser Mooton, mnoho Dornů, jako strýc princezny Elii princ Lewyn Martell z Královské gardy, nebo ser Arthur Dayne, Meč jitra, další člen Královské gardy a Rhaegarův nejlepší přítel.
Udržet mír mezi těmito frakcemi padlo na velmistra Pycelleho a pobočníka, kteří si s tím ovšem vůbec nevěděli rady. Pycelle dokonce zaslal do Citadely dopis, v němž vylíčil napětí a rozdělení dvora silně připomínající události před Tancem draků a žádal radu. Bál se občanské války a zoufale hledal dostatečně uspokojivé řešení pro obě strany.
A do toho se lord Whent rozhodl uspořádat turnaj, který pokoří všechny do té doby pořádané turnaje. Mnoho lidí navíc věřilo a dodnes věří, že byl podobně jako při druhé Blackfyrově rebelii jen zástěrkou financovanou princem Rhaegarem, aby se mohl setkat s urozenými lordy z celé říše a uspořádat Velký koncil, kde by získal podporu pro sesazení otce z trůnu, protože o jeho konání se rozhodlo krátce poté, co lorda Whenta navštívil jeho bratr z Královské gardy.
Na krále tak rádci nejprve naléhali, aby ho zakázal, a někteří zašli tak daleko, že navrhovali zapovězení veškerých turnajů. Jeho pobočník ale zasáhl s tím, že takové události jsou velmi populární u urozených i prostých a zakázat je nebo postavit mimo zákon by jen vrhlo špatné světlo na Aeryse a posílilo Rhaegara. Král si proto na radu Varyse usmyslel, že nejenže turnaj bude, ale že se na něj dostaví, což bylo od Šerodolu poprvé, kdy opustil Rudou baštu. A také rozhodl, že to bude skvělá příležitost pro oficiální přijetí Jaimeho Lannistera do Královské gardy.
Turnaj v Harrenově
Aerys pár dní před zahájením celé slávy odhodlaně vyrazil a doufal, že jeho přítomnost mu znovu vyhraje lásku lidí. Jako jediný. Od Šerodolu se totiž vůbec nestaral o svůj vzhled a účastníci turnaje se zděsili, co se z jejich krále stalo. A nepomohlo ani jeho chování. Nálady se u něj střídaly z veselosti k melancholii lusknutím prstu. Byl schopný se hystericky smát, dlouho mlčet, najednou vztekle vyjet a jeho neustálé vzlykání všechny značně unavovalo. Oproti tomu princ Rhaegar vypadal každým coulem jako vůdce a válečník. Vysoký, dobře stavěný, nezastavitelný vítěz ve všech kláních vzbuzoval nadšení a celý turnaj značně zachraňoval, takže i Jaime mohl vyslovit přísahu, zatímco se celá říše dívala a oslavovala mladého krásného rytíře, jenž se připojil ke Královské gardě. Jen Aerys věřil, že výkřiky radosti patřily jemu.
Kromě krále, prince a bílých mečů se k tomu do Říčních krajin až na Tywina Lannistera sjelo mnoho urozených z celých Sedmi království. Mezi účastníky i diváky byli bouřlivý lord Robert Baratheon, lord růží Mace Tyrell, princezna Elia, její dámy a její dornští příbuzní, dědic Zimohradu Brandon Stark se svými sourozenci Eddardem, Benjenem a Lyannou nebo bažinářský lord Howland Reed.
Právě toho si podle vyprávění jeho dcery Meery vyhlédli tři mladí panoši. Byli to chlapci ne starší než patnáct let a Howland už dosáhl dospělosti. Jenže jako všichni bažináři byl malý a štíhlý a vlastnil pouze tříhrotý oštěp, takže byl snadným terčem pro šikanu. Srazili ho na zem, utahovali si z něj, postrkovali ho a kopali. A nikdo mu nepřišel na pomoc, dokud se neukázala Lyanna Stark, nezačala křičet, že Howland je vazal jejího otce, nevzala turnajový meč a panoše nerozehnala. Pak zjistila, že Howlanda kromě ponížení i poranili, takže ho vzala do stanu Starků, vyčistila mu rány, ovázala je a představila ho svým bratrům. Pak ho přesvědčila, aby se zúčastnil zahajovací hostiny turnaje, protože je urozený a má stejná práva jako kdokoli jiný, Benjen mu sehnal vhodný nový oděv a Howland se tak v Harrenově spřátelil se Starky.
 |
| zdroj |
Howland i Lyanna si ale později všimli i oněch tří panošů. Lyanna na ně upozornila bratry a Benjen navrhl, že Howlandovi sežene koně a zbroj, aby se mohl pomstít. Howland však váhal. Jeho zraněná pýcha volala po pomstě, ale oprávněně se bál, že by stejně prohrál, udělal ze sebe blázna a zahanbil své přátele. Nebyl rytířem a po rytířsku bojovat neuměl. Pouze se před spaním s Eddardem pomodlil ke starým bohům a nejspíš by na celou záležitost zapomněl. Ovšem další den se jako jeden z účastníků turnaje objevil tajemný rytíř. Nebylo to nic nevídaného, vlastně jde o oblíbenou zábavu, že se někteří zapíší pod vymyšleným jménem, zakryjí si tvář a bojují anonymně. Například i Barristan Selmy se o to pokusil, když mu bylo deset let. A i tento rytíř vypadal trochu podměrečně. Byl malý, zbroj měl poskládanou z různých nesourodých kousků, a sice nějakými schopnostmi oplýval, jenže protože se utkal jen se slabšími protivníky, nejspíš nepatřil k nejlepším.
Ale jeho schopnosti nebyly to, co k němu přitáhlo tolik pozornosti. Tajemný rytíř se štítem s bílým čarostromem se smějícím se obličejem, podle toho pojmenovaný Rytíř smějícího se stromu, vyzval všechny tři rytíře, k nimž patřili nezvedení panoši, a za hlasitého povzbuzování, protože nešlo o populární muže, je porazil. A když rytíři zkoušeli vyplatit zpátky majetek, o který porážkou přišli, neznámý si určil jako platbu, že naučí své panoše cti, takže všichni okamžitě dostali tvrdou lekci. Vzhledem k přítomnosti Aeryse a jeho paranoie se však začaly objevovat i názory, že tento rytíř skryl svou identitu hlavně proto, že šlo o nepřítele koruny, a tak Aerys nařídil, aby ho našli a odmaskovali. Jenže po dokončení svých klání už nebyl záhadný člověk nikde k nalezení a dodnes nikdo neví, o koho mohlo jít. Rhaegar po něm našel jen štít opřený o strom a po rytíři se slehla zem.
Turnaj tak k ne příliš velkému překvapení vyhrál Rhaegar. Avšak k obrovskému překvapení minul svou ženu, když s věncem modrých růží pro novou královnu lásky a krásy projížděl před tribunou. Místo ní přistály květiny na klíně Lyanny Stark zasnoubené s jiným. V tu chvíli všechny nadšené úsměvy a provolávání odumřely.
 |
| zdroj |
Hodina vlků, hodina draků
Asi několik měsíců až rok po turnaji v Harrenově Lyanna zmizela v Říčních krajinách. Není známo jak a není jistě známo ani proč. Dodnes se mnozí přou o tom, co mělo stát za činy Rhaegara a jaké pocity v sobě Lyanna chovala. Starkové ale jednoznačně její zmizení označili za únos a Robert Baratheon si rovnou s hrůzou představoval, jak Rhaegar jeho živelnou krásku kdesi drží a znásilňuje.
Stalo se to nejspíš, když se Starkové chystali do Řekotočí. Alespoň Brandon byl právě na cestě, aby se oženil s Catelyn Tully, když si děsivou novinu vyslechl. Okamžitě tak změnil směr a vyrazil do Králova přístaviště se svým panošem Ethanem Gloverem, dědicem Orlího hnízda Elbertem Arrynem, Kylem Roycem a Joffreym Mallisterem. Dojel před Rudou baštu a před bránou vykřikoval, ať Rhaegar vyjde ven a zemře. Jenže zjistil, že Rhaegar s dívkou zmizel beze stopy a ve městě není. Tam zůstal pouze král Aerys.
A i kdyby hlava království netrpěla bludy, nemohla by si nic podobného nechat líbit. Všechny proto nechal pozatýkat, obvinil je ze spiknutí proti životu korunního prince a povolal jejich otce, aby se přišli zodpovídat ke dvoru. Jenže když to udělali, jediný, kdo přežil, byl Ethan Glover, jenž nejspíš strávil zbytek vlády Targaryenů a většinu rebelie ve sklepení Rudé bašty. Ostatní nechal Aerys bez soudu popravit a tu vůbec nejbrutálnější smrt přichystal pro hlavní aktéry.
 |
| zdroj |
Aerysův vztek se k tomu vůbec neupokojil. Nařídil naopak Jonu Arrynovi, aby mu poslal hlavu Lyannina dalšího bratra Eddarda, nynějšího nečekaného lorda Zimohradu, a Lyannina snoubence a syna svého vlastního bratrance, Roberta. Oba totiž v té době žili v Orlím hnízdě jako lordovi svěřenci. Ale Jon, jenž měl chlapce rád jako syny, když vlastní neměl, odmítl porušit přísahu, že je bude ochraňovat. Vztyčil zástavy k revoltě, z které se rychlostí blesku stala válka uchvatitele trvající přibližně dva roky, a Západozemí se po třech stech letech změnilo k nepoznání.
Žádné komentáře:
Okomentovat