 |
| zdroj |
Conningtonové za vlády Targaryenů
Do historie se tito urození zrzci zapsali především v době vlády Targaryenů. V blíže neurčené době se například ser Alyn Connington známý jako Bledý gryf stal slavným lordem velitelem Královské gardy. Nebo během první dornské války za Aegona I. Targaryena byl například lord Connington jednou z obětí dornských asasínů, které vyslalo Dorne v odpověď na to, že Targaryeni vypsali odměnu na hlavy dornských šlechticů. Počkali si na něj, když vyjel na lov, a zabili ho.
Po smrti Aegonova staršího syna Aenyse I. se čtvrtý syn lorda Conningtona zase přidal k Aenysovu nejstaršímu Aegonovi do bitvy proti jeho strýci Maegorovi, jenž mu uzmul korunu a královský titul. Bojoval s ním u Božího oka, kde ale bohužel nedopadli o moc lépe než v první dornské válce. Totiž Aegon padl a Maegor si svou pozici ještě několik let udržel.
Když po Maegorovi nastoupil na trůn Jaehaerys I., jeho matka souhlasila se sňatkem s lordem Rogarem Baratheonem, jenž Jaehaeryse od začátku podporoval. Jejich přepychové svatbě se říkalo zlatá a Jaehaerys velké slavnosti využil k tomu, aby se blíže seznámil se svými lordy. Mnoho jich, včetně Kyla Conningtona, sezval do svého soukromého soláru a vyzval je, aby s ním neformálně, otevřeně promluvili o problémech říše a jejich řešení. Kyle měl za to, že král byl tehdy zábavný a dobromyslný.
Později v době dlouhé vlády Jaehaeryse I. se do čela rodu dostal mladičký lord Roy Connington, přezdívaný Rudý Roy nejspíš díky svým zrzavým vlasům, ale zapsal se mnohem hůř než Kyle. On, Jonah Mooton a ser Braxton Beesbury se totiž stali oblíbenci královy dcery Saery a jejích dam Alys Turnberry a Perianne Moore. Byli neoddělitelní při jakékoli hostině nebo bálu, společně lovili a sokolničili, také se jednou vydali na plavbu přes záliv na Dračí kámen.
A při tom se jim docela slušně dařilo sabotovat honosný život u dvora. Vyváděli mnoho vylomenin, především rádi trápili králova šaška Toma Tuřína. Jednou například Městská hlídka Králova přístaviště přišla zkontrolovat podezřelý povyk v hostinci Modrá perla, kde nalezla trojici pánů, jak se velmi dobře baví nad nebohým Tomem obklopeným prostitutkami, jimž se zoufale snažil uniknout. Roy přiznal, že jim zkrátka přišlo zábavné sledovat blázna, jak si s prostitutkou poradí. A také tvrdil, že to původně napadlo princeznu Saeru. Před králem se však neodvážili toto zopakovat.
Následoval tedy výslech lady Perianne a Alys a ukázalo se, že stále svobodná Alys je těhotná a Saera obě snad nutila do erotických hrátek s trojicí pánů. Ačkoli je otázkou, nakolik bylo čí jednání dobrovolné. Na to Jaehaerys Roye, Jonaha i Braxtona uvěznil.
Saera, od malička problémové dítě, jemuž vůbec nesvědčily mantinely západozemské dámy, se před rodiči bránila tvrzením, že ona těhotná není, tak se nestalo nic hrozného, jen měla nemanželský poměr se všemi třemi a všichni tři si mysleli, že byli jejími prvními. A že si také klidně všechny tři vezme, jako si Maegor vzal šest žen. Jenže Jaehaerys se umluvit nedal a v případě Conningtonů ani nesahal k milosti. Royovi navrhl urychlený sňatek s Alys. Když to Roy odmítl, že prý čeká Braxtonova bastarda a ten se určitě nestane jeho dědicem, dal Royovi na výběr mezi Noční hlídkou a desetiletým exilem. Roy si zvolil exil, odcestoval do Pentosu, poté do Myru a nikdy se domů nevrátil. V půlce desátého roku ho ubodala prostitutka. Zatímco Alys porodila zrzavou dcerku.
Zato ser Steffon Connington se o pár generací později významné svatby dočkal. Byl to mladší syn lorda Conningtona, pohledný a lítý válečník, jehož pověst byla velmi dobře známa. Když proto po občanské válce tanec draků mezi Rhaenyrou Targaryen a Aegonem II. o Železný trůn zemřel vedle obou vůdců i lord Borros Baratheon a jeho syn Royce byl pouhý novorozenec, rozhodla se Royceova matka a regentka, lady Elenda, za o dvacet let mladšího Steffona provdat. Dornští nájezdníci totiž zintenzivnili útoky na Bouřlivé krajiny a ona měla za to, že potřebuje silného partnera, aby udržela v zemi mír. Akorát už v druhém roce po válce Steffona zabil Wyland Wyl, když ho při pronásledování nájezdníků přepadl v Dornských mokřadách, a Elenda ovdověla znovu.
Conningtonové se řítí s draky
V době vlády Aeryse II. byl lordem Gryfova hřadu zase Armond Connington. Celý život toužil po rozšíření zemí a rád svého syna brával na nejvyšší věž hradu a ukazoval mu výhled po jejich panství. Pokusil se také vlichotit princi Rhaegarovi, jenž jako chlapec Gryfův hřad navštívil. Doufal, že se tak za něj Rhaegar postaví ve sporu s lordem Morrigenem a Armond na něm vydělá. Jenže není pravděpodobné, že se mu to podařilo. Nakonec zemřel několik let před Robertovou rebelií a je pochován pod septem v Gryfově hřadu.
Panství po něm převzal jeho jediný syn Jon Connington. Ten sloužil v dětství jako panoš v Králově přístavišti, v mládí býval pyšný, odvážný, unáhlený a hladový po slávě, neměl příliš smyslu pro humor a také jen nerad sloužil svému lennímu pánovi, rozšafnému Robertu Baratheonovi. Také byl nejspíš zamilovaný do Rhaegara, mluvil o něm jako o svém stříbrném princi a věřil, že jeho žena Elia Martell ho nebyla hodna. Proto také po svém nástupu do čela rodu jmenoval svého bratrance Ronalda kastelánem a osudově odjel sloužit do Králova přístaviště.
Když se totiž rozpoutala Robertova rebelie, v níž povstala většina velkých urozených rodů proti Targaryenům, propustil Aerys pobočníka Owena Merryweathera. Měl za to, že je k ničemu a může být nakloněn rebelům. Místo něj chtěl někoho mladého, rázného, kdo se vyrovná stejně prudkému Robertovi, a do uvolněného postu jmenoval Jona. Ten Aerysovi slíbil Robertovu hlavu a vyjel s armádou na severozápad.
Po bitvě u Jasanobrodu, kde Robert prohrál s Rovinou, se totiž musel dát Robert na útěk a Jon ho pronásledoval až do města Kamenné septum v Říčních krajinách. Tam jeho vojáci začali prohledávat dům od domu, slibovali odměny, brali rukojmí a zavírali je do vraních klecí, ale nedokázali Roberta najít dřív, než se rozezněly zvony (po nich se říká bitva zvonů) a dorazili Eddard Stark a Hoster Tully. Jon s nimi zuřivě bojoval, zabil synovce a dědice Jona Arryna, sera Denyse Arryna, a zranil Hostera. Nicméně když se z městského septa vynořil Robert a připojil se k bitvě, téměř se mu podařilo Jona dostat, bitva byla ztracena a Jon musel ustoupit. A protože Aerys ho vinil z prohry, skončil v exilu bez titulů a Gryfův hřad připadl kastelánovi, seru Ronaldovi.
Ronald potom na rozdíl od Jona situaci vyhodnotil lépe a přidal se na stranu rebelů. Akorát Robert, i kvůli Jonovým činům, nehodlal Conningtonům odpustit. Dovolil Ronaldovi ponechat si pouze rodný hrad, desetinu zemí a sebral mu lordský titul. Nadále si Conningtonové mohli říkat pouze Rytíři z Gryfova hřadu. A Jon, jako jeden z údajných nejbližších přátel Robertem nenáviděného Rhaegara, se samozřejmě domů vrátit nesměl.
Ronald se od té doby snažil získat zpět zašlou slávu všemi možnými způsoby. Dokonce chtěl zasnoubit svého nejstaršího syna Ronnetta s Brienne z Tarthu – dědička Tarthu byla více než dobrou partií. I když Ronnet protestoval, že je ošklivá, Ronald trval na postupu ve šlechtickém žebříčku. Akorát, když Ronnet vyrazil na Tarth, setkal se s Brienne a ta byla ještě k tomu tak nervozní, že na něj téměř nedokázala promluvit, prohlásil, že si ji zkrátka nevezme a odjel.
Conningtonové za vlády Baratheonů
Jon se mezitím pokusil vybudovat si v exilu nový život. Přidal se k žoldácké Zlaté společnosti, sloužil u ní pět let, rychle přeskakoval hodnosti a stal se pobočníkem a velmi dobrým přítelem kapitán-generála, Západozemce sera Mylese Toynea. Věřil dokonce, že kdyby se kolo osudu točilo trochu jinak a nesvedlo ho na jinou cestu, byl by i jeho nástupcem. Jenže to se s Jonem a Mylesem v knize spojili Illyrio Mopatis a Varys, kteří jim tvrdili, že Rhaegarův syn Aegon přežil vyplenění Králova přístaviště na konci rebelie, Varys ho dostal přes Úzké moře a oni mají plán, jak ho dosadit na trůn Sedmi království. K tomu vybrali právě Jona jako někoho, kdo může odčinit své selhání vůči Rhaegarovi službou jeho synovi.
 |
| zdroj |
V příběhu se přitom Jonova skupina objevila ve chvíli, kdy putovali po řece k Volantisu, protože se rozhodli spojit „Mladého Grifa“ Aegona a Zlatou společnost, již Myles kdysi upsal jeho věci, s Daenerys Targaryen a její rostoucí armádou osvobozující Záliv otrokářů. Měli za to, že Daenerys musí už brzy vyrazit do Západozemí, musí cestovat přes Volantis a nejlépe bude tam na ni počkat. Část cesty s nimi putoval i Tyrion Lannister, jehož jim poslal Illyrio jako jednoho z dalších potenciálních rádců pro nové targaryenské krále.
Jenže věci se nevyvíjely tak hladce, jak si Jon a nejspíš i Ilyrio malovali. V Chroyane, kde je komunita dožívajících nakažených šedých lupem, jejich loď přepadli a Jon se náhodou smrtelnou, nevyléčitelnou nemocí nakazil. Nikomu to však neprozradil, aby mohl dál bojovat pro Aegona. Poté skupina přišla o Tyriona, když ho unesl Jorah Mormont ve snaze vykoupit se u Daenerys. Ve Volon Therysu, kde se konečně setkali se Zlatou společností, zase zjistil, že nový kapitán-generál Harry Strickland už o Aegonově identitě informoval své důstojníky a že se jim vůbec nelíbí neustále se měnící Illyriovy plány. A nakonec se Aegon rozhodl nečekat na Daenerys a vyrazit do Západozemí sám.
Tvrdil, že když tam začnou s rebelií, Daenerys se k nim bude chtít hned přidat. Což se příliš dlouho nečinným žoldákům zalíbilo a souhlasil i Jon, aby zvýšil šance, že uvidí Aegona na trůně dřív, než ho šedý lupus pohltí. Navíc ho už dlouhé roky tížil Mylesův názor, že Tywin Lannister by se kdysi v Kamenném septu nesnažil ušetřit civilisty a vydobýt si slávu jako Jon, ale město by vypálil, Roberta zabil a probíhající rebelii možná zastavil. Takže se rozhodl být tentokrát také tvrdší.
Do Západozemí ale kvůli podzimním bouřím dorazila prozatím jen menší část Zlaté spoelčnosti a první jejich zastávkou byl Gryfův hřad. Tam Jon zjistil, že jeho bratranec Ronald je mrtvý a pryč je i jeho dědic Ronnet. Dost se mu ulevilo, nechtěl bojovat proti rodině nebo dokonce být nucen zabít příbuzné, vůči nimž osobně nechoval žádnou zášť. Zajal jen Ronnetovy sourozence Raymunda a Alynne a jeho bastarda Ronalda Bouři a dokonce se snažil s nimi být zadobře a lépe je poznat. Uspořádal hostinu na oslavu svého vítězství a všechny tři na ni pozval. Jenže je zase musel rychle poslat pryč, protože divoký malý Ronald, pojmenovaný nejspíš po svém dědečkovi, mu stroze sdělil, že Jona Ronnet zabije, jakmile se vrátí. Ostatně už když ho Jonovi muži měli při dobývání hradu zajmout, snažil se kousnout jednoho z nich a utéct.
Zároveň informoval prince Dorana Martella, že jeho synovec Aegon je naživu a hodlá se chopit vlády, a chtěl Aegonovi sestavit i královskou gardu. I když s tím k jeho nelibosti Aegon začal sám a jmenoval jiné členy, než si Jon představoval. Jen zatím veřejně nerozhlásil, kdo jsou, aby si nepřátelé mysleli, že jde jen o lorda snažícího se vrátit se domů. K tomu se jim podle zatím zveřejněných kapitol dosud nevydané knihy podařilo dobýt Bouřlivý konec a směřuje tam princezna Arianne Martell, aby ověřila, zda to, co Jon tvrdí o Aegonovi, je pravda.
Ronnet, přezdívaný Rudý Ronnet, zatím směřoval svou cestou. Během války pěti králů po smrti Roberta Baratheona se přidal nejprve k Renlymu Baratheonovi, když se prohlásil novým králem a Robertova syna Joffreyho za královnina bastarda, kde ho osud znovu postavil proti Brienne. Oba se během Renlyho tažení účastnili velké turnajové pranice, během níž se Brienne rozhodla pomstít přítomným bývalým nápadníkům, kteří si z ní krutě dělali legraci, a porazila i Ronneta. Po Renlyho smrti se přidal k armádě dalšího samozvaného krále Stannise Baratheona a po jeho porážce na Černovodě se buď jako zajatec nebo jako dezertér ocitl v zajetí Lannisterů a přísahal věrnost Joffreymu. Asi nikdy neměl v zásadních konfliktech šťastnou ruku.
Ve službách „Baratheonů“ na Železném trůně pak vyrazil jako vlajkonoš s Jaimem Lannisterem ukončit obléhání Řekotočí, když válka pěti králů skončila a v Říčních krajinách zbývalo několik posledních pevností vzdorujících režimu Železného trůnu. Dostali se spolu i do Harrenova, kde Jaimemu vypověděl svou historii s Brienne a stále vůči ní nešetřil urážkami. Načež se mu od Jaimeho, který se s Brienne sám seznámil, dostalo bolestivého upozornění, aby projevoval dámě respekt, a potom se ho Jaime rychle zbavil. Poslal ho dohlédnout na navrácení zajatého sera Wylise Manderlyho domů na Sever.
Právě v té době Jon dobyl Gryfův hřad a Ronnet se dozvěděl, že drží jeho sourozence a bastarda jako rukojmí pro případ, že by se mu pokusil odporovat. Podle Jona se jim nemá nic stát, pokud se Ronnet nezachová jako naprostý šílenec. K čemuž může dojít, protože se z této nepříjemné situace pro Ronneta vyklubala další zapeklitá zkouška loajality. Povolali si ho do Králova přístaviště, aby vysvětlil, zda byl součástí útoku Zlaté společnosti na Bouřlivé krajiny a podporuje údajného Aegona Targaryena, o němž se malé radě donesly i přes snahu o tajnůstkaření zvěsti. Ronnet tak byl nucen přísahat, že přinese Jonovu i Aegonovu hlavu, a pod bedlivým dohledem proti nim vyrazí. Ačkoli tvrdý Randyll Tarly navrhoval, aby ho rovnou poslali na Zeď.
Osud Jona Conningtona, bez ohledu na to, jak jeho válečné tažení dopadne, je tak v podstatě zpečetěn, a zatím zůstává otázkou, jestli krvavá válečná sekyra dopadne i na ostatní jeho příbuzné, kteří zrovna nemají možnost od popravčího špalku odstoupit.
Členové rodu Conningtonů na začátku ságy:
- lord Jon Connington, přezdívaný Gryf, bývalý lord Gryfova hřadu v exilu, později samozvaný lord Gryfova hřadu
- ser Ronnet Connington, přezdívaný Rudý Ronnet, rytíř z Gryfova hřadu
- Ronald Bouře, bastard Ronneta
- Raymund Connington, bratr a dědic Ronneta
- lady Alynne Connington, sestra Ronneta
Žádné komentáře:
Okomentovat