Ašaj

zdroj

Přístavní město Ašaj (Asshai) leží na konci známého světa. Nachází se na jihovýchodním pobřeží Dálného východu Essosu u Nefritového moře, daleko za Svobodnými městy, Dothrackým mořem a Zálivem otrokářů. Například cesta z Qarthu, který má k Ašaji nejblíže, trvá na lodi pořád několik měsíců a z města Volantisu do Ašaje a zpátky údajně až dva roky. Protože je toto město tak izolované a jeho přístav a obyvatelé vítají mnohem méně obchodníků než veškeré další přístavy světa, mnoho se o něm neví a má tak své vlastní zvyky a tajemnou pověst.

Blízko města leží neprobádané oblasti zvané Stín nebo Stínozemí a samotnému městu se někdy říká Ašaj u Stínu. Povídá se přitom, že v těchto zemích se mohli vyvinout první draci, že je obývají temní démoni, či že je to země prastarých a nebezpečných kouzel. A nikdo až na nejtemnější čaroděje se je neodvažuje procestovat. Ví se pouze, že jimi protéká řeka Aš tekoucí přes město a vlévající se do Nefritového moře, že jsou obklopené duchotrávou, vysokou bílou trávou likvidující všechny ostatní rostliny, a horami, a že v nich leží zničené město Stygai, obávané město mrtvých. Dalšími sousedy Ašaje a Stínu jsou následně Zlaté císařství Yi Ti, ostrov Leng, Mantichoří ostrovy a tajemný Ulthos, o němž se tvrdí, že by mohl být buď ostrovem, poloostrovem nebo dokonce celým dalším kontinentem.

Ani Ašajcům proto ostatní národy příliš nedůvěřují. I když lidé Svobodných měst, Zálivu otrokářů a Qarthu s nimi udržují obchodní styky, které jsou pro Ašaj naprosto nezbytné, a Qarth si vybudoval značné bohatství právě díky těm, kdo se rozhodli do tajemných zemí plout. Sice se totiž tvrdí, že toto místo je neobjevenou pokladnicí magie, tajemných tradic a znalostí dávných příšer jako draků, protože je tak staré, že ani jeho vlastní obyvatelé neví, kdy a kým bylo vystavěno (říkají, že stojí od počátku světa a bude stát do jeho konce), a tak velké, že by údajně pojalo Qarth, Volantis, Královo přístaviště a Staré město dohromady, ale zároveň velmi nepříznivé pro život.

zdroj

Podle zpráv cestovatelů je vybudované z mastného černého kamene, který pohlcuje světlo, dokonce i sluneční svit, takže v něm i za jasného dne zůstává šero. Nedá se tam proto nic poživatelného vypěstovat a musí se dovážet dokonce i pitná voda. Řeka Aš je totiž černá a zeleně fosforeskuje, pravděpodobně obsahuje nějaké škodlivé látky, které zabíjí většinu života kolem, a jsou v ní k nalezení jen slepé a znetvořené ryby. Ašajci na druhou stranu vyvážejí jantar, obsidián, zlato a drahé kameny, což je pro ně stejně běžné zboží, jako pro jiné chléb, ale říká se, že i to je špatné a nemocné. Stejně jako ašajské plodiny a zvířata, jež by prý jedli jen hlupáci a poutači stínů.

Možná proto je město i poměrně málo zalidněné. Přes svou velikost má obyvatel asi jako každá větší přístavní osada a nejsou v něm ani žádné děti. Jen se neví, zda je to vina řeky způsobující neplodnost či něčeho jiného. Místo vlastních potomků proto Ašajci jednoduše nakupují dětské otroky. Sami by stejně možná o tradiční rodiny ani neměli zájem, protože podle jejich pověsti jsou vysoce tajemní, nosí masky a závoje zakrývající obličeje, často se věnují temným uměním, nikdy se nescházejí v ulicích a nebudují sociální vazby a ven vyráží zásadně v krytých palankýnech nesených otroky. Tudíž si u nich rodinný život jak ho známe jde jen těžko představit.

Mluví také vlastním jedinečným jazykem, jenž je jen zřídka slyšet v jiných místech, a údajně je používán při mocných kouzlech. Jako dominantní náboženství vyznávají Pána světla, a to v jeho extrémnější a fanatičtější formě, a především jsou mezi nimi proroci a lidé ovládající stínovou magii – poutači stínů, svazující stíny s vlastní vůlí a využívající je k nejrůznějším temným účelům.

Takovými mágy jsou přitom stejně často muži i ženy. Jednou byla například Quaithe, tajemná maskovaná žena v Qarthu, která svými věštbami varovala Daenerys Targaryen a pronesla slavná slova: „Aby ses dostala na sever musíš jít na jih. Abys dosáhla západu, musíš jít na východ. Abys mohla jít dopředu, musíš zamířit dozadu, a aby ses dotkla světla, musíš projít stínem.“ Nebo Melisandra, jež přiznává, že je nejen kněžkou R'hllora, jemuž v chrámu sloužila jako otrokyně, ale přichází též z Ašaje, kde studovala staré knihy a proroctví a hledá znovuzrozeného Azora Ahai, údajného hrdinu Pána světla, jenž určí osud světa.

Poutači stínů a kněží R'hllora nicméně nejsou jediní, kdo je v Ašaji vítán. Celé město totiž stojí na magii, a tak v něm čarodějové, kouzelníci, alchymisté, měsíční zpěváci, nekromanti, pyromanceři, krvaví mágové, inkvizitoři, traviči (z Ašaje například pochází jed použitý v seriálové páté řadě Tyene a Ellarií Písek), násilníci, měniči, vyznavači Černé kozy Qohoru, Lva noci či jiných bohů a démonů vyžadujících kruté oběti mohou nerušeně praktikovat své rituály, protože zde, na hranici světla a stínu, není nic zapovězeno.