Mantichora

zdroj

Mantichora (Manticore) v našem světě bájí pochází z řeckoperské mytologie a je to tvor s tělem lva, lidskou tváří a ostrými zuby, podle některých pověstí se štířím ocasem a někdy se zobrazuje s křídly. Takové stvoření je součástí mýtů i ve světě Písně ledu a ohně. Ovšem stejně jako v našem světě existuje mantichora coby druh brouka svižníka z jižní Afriky, poměrně schopný hmyzí predátor, i ve světě Písně ledu a ohně se nachází taková její živoucí verze.

Mantichora je tam velice agresivní tvor z tropických ostrovů v Nefritovém moři, odkud se rozšířila do okolí. Například sběrem mantichořího jedu je proslulé město Mantarys u Valyrijského poloostrova nedaleko Zálivu otrokářů. Je podobná štírům, vydává syčivý zvuk, může dorůst až do velikosti humra, má šest nohou, lesklý, zelený exoskelet připomínající klenot a zahnutý ocas s bodcem. Dále řady hrozivých ostnů po stranách každého tělního celku i na ocasu. Nejslavnější je ovšem pro černou kresbu na posledním článku ocasu, která znepokojivě připomíná zlovolný lidský obličej. Proto a pro její příslušnost k predátorům se jí přezdívá mantichora smrtohlavá/man­tichora smrtihlav.

Loví tak, že se sbalí do tvaru neškodného skarabea, čímž ošálí oběť – tak se například Lítostivý muž z řádu asasínů z Qarthu pokusil zabít Daenerys Targaryen, když jí věnoval šperk skarabea (v seriálu jí mantichoru podstrčili přímo čarodějové). A jak ji měl pomocí mantichory zabít? Jed mantichory je smrtelný. Jediné bodnutí znamená konec i pro dospělého člověka a neexistuje protijed. Nebo spíš není možné žádný použít, protože zabíjí okamžitě, jak dosáhne srdce.

Je dokonce možné, že pro tuto svou zvláštnost uctívala některá zaniklá civilizace mantichory jako božstvo. Na cestě do Vaes Dothrak lze spatřit mezi sochami bohů, které Dothrakové ukradli pokořeným městům, i sochy mantichor. A i dosud jsou mantichory v Essosu známým obchodním artiklem. Prodávají se ve Vaes Dothrak, jsou součástí menažérie mořského lorda Braavosu, slouží jako oblíbený umělecký vzor – v Qarthu stojí fontány ve tvaru mantichory, Valyrijci si jejich podobu zvolili pro některé chrliče na Dračím kameni, jsou zobrazeny na bráně Dlouhého mostu ve Volantisu a používají se v Zálivu otrokářů. Ale v Západozemí se příliš nevyskytují a někteří tamější lidé si dokonce myslí, že jsou jen pověst.

Ne úplně všem v Západozemí jsou však mantichory neznámé. Jednak má jednu ve znaku západní rod Lorchů a velmi dobře je znal například princ Oberyn Martell. Ten podle Qyburna a velmistra Pycelleho mantichořím jedem natřel svůj oštěp před soubojem s Gregorem Cleganem, a ještě ho nějak „vylepšil“. Takže místo, aby Gregora okamžitě zabil, nechal ho umírat pomalu a ve značné agónii – maso kolem rány se mu začalo rozkládat, dostal otravu krve a trpěl neutišitelnými bolestmi. Takže je možná přece jen dobře, že se Sedm království o mantichory nezajímá.